Soubor prezentací: CHEMIE PRO I. ROČNÍK GYMNÁZIA CH02 - Chemické názvosloví anorganických sloučenin Mgr. Aleš Chupáč, RNDr. Yvona Pufferová Gymnázium, Havířov-Město, Komenského 2, p.o. Tato prezentace vznikla na základě řešení projektu OPVK, registrační číslo: CZ.1.07/1.1.24/01.0114 s názvem „Podpora chemického a fyzikálního vzdělávání na gymnáziu Komenského v Havířově“ Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Emil Votoček (1872 – 1950) spoluautor českého chemického názvosloví (A. Sommer - Baťko) profesor chemie na pražské technice sepsal Šestijazyčný chemický slovník, učebnice Chemie anorganická a Chemie organická, které byly používány řadu desetiletí obr. č. 1 Emil Votoček

Rozdělení anorganických sloučenin Dvouprvkové - halogenidy, hydridy, oxidy, sulfidy , selenidy, telluridy, bezkyslíkaté kyseliny - jsou složeny ze dvou prvků Tříprvkové - hydroxidy, kyanidy, kyslíkaté kyseliny, soli - jsou složeny ze tří prvků

Zásady chemického názvosloví sloučenin chemický vzorec je zápis za použití značek prvků, který uvádí počet a druh atomů přítomných v molekule látky název anorganické sloučeniny : podstatné jméno - typ sloučeniny, např. oxid, chlorid, kyselina charakterizuje negativní část sloučeniny = anion přídavné jméno - udává, od kterého prvku je sloučenina odvozena, např. draselný, železitý, amonný charakterizuje elektropozitivní složku sloučeniny = kation

Oxidační číslo náboj, který by byl přítomen na atomu určitého prvku, kdyby elektrony každé vazby, která z něj vychází, byly přiděleny elektronegativnějšímu z obou vazebných partnerů zapisujeme vpravo nahoře součet oxidačních čísel ve vzorci = 0 Oxidační číslo: nulové (u prvků v nesloučeném stavu) záporné (-I až –IV) kladné (I – VIII) vyjadřujeme příslušnou koncovkou

Oxidační čísla a jejich koncovky I II III IV V VI VII VIII -ný -natý -itý -ičitý -ečný, -ičný -ový -istý -ičelý

Dvouprvkové sloučeniny halogenidy hydridy oxidy sulfidy (selenidy, telluridy) halogenvodíkové kyseliny ve vzorcích dvouprvkových sloučenin má jeden prvek kladné a druhý záporné oxidační číslo

Halogenidy jsou dvouprvkové sloučeniny halogenů (F, Cl, Br, I) s jiným prvkem oxidační číslo halogenů je –I koncovka – id fluorid, chlorid, bromid, jodid Cvičení 1: Ze sloučenin vyber halogenidy: KCl,CaCO3, NaOH, Li2O, PbS, CCl4, FeCl3, NaBrO3, H2O, H3AsO4, I2O5, PCl5, CaF2

Odvození vzorce Chlorid hořečnatý napíšeme značky prvků v obráceném pořadí než v názvu: MgCl k prvkům napíšeme vpravo nahoru oxidační čísla MgIICl-I sepíšeme oxidační čísla do kříže arabskými číslicemi Mg1Cl2 v chemii jedničky ve vzorci nepíšeme MgCl2

Odvození názvu CBr4 název halogenidu je tvořen podstatným jménem fluorid, chlorid, bromid, jodid a přídavným jménem odvozeným od druhého prvku napíšeme oxidační číslo halogenu: CBr4-I součet oxidačních čísel ve sloučenině je roven 0, musí být oxidační číslo CIV x + 4 · (-1) = 0 x = 4 název je bromid uhličitý

Cvičení 2: Urči oxidační čísla a napiš Názvy Vzorce HgI2 SCl4 CaBr2 LiF AgBr AlI3 CaCl2 CuF fluorid osmičelý jodid draselný chlorid železitý fluorid sírový fluorid hořečnatý chlorid uhličitý bromid fosforečný fluorid jodistý

Výjimky fluoridy kyslíku – elektropozitivnější je kyslík (má kladné ox. č.)  ne oxidy ale fluoridy OF2: difluorid kyslíku (žlutý, jedovatý plyn, silné ox. účinky) O2F2 : difluorid dikyslíku (příprava účinkem el. výboje na směs kyslíku a fluoru, reaguje explozivně)

Oxidy jsou dvouprvkové sloučeniny kyslíku s jiným prvkem kyslík v oxidech má oxidační číslo vždy –II koncovka – id oxid Cvičení 3: Ze sloučenin vyber oxidy: NaOH, KBr, Li2O, H2SO3, MgO, ZnS, Cr2O3, KOH, CO2, CaO

Odvození vzorce oxid vápenatý napíšeme značky prvků v obráceném pořadí než v názvu CO ke značkám napíšeme vpravo nahoru oxidační čísla CaIIO-II sepíšeme oxidační čísla do kříže arabskými číslicemi Ca2O2 jsou – li ve vzorci soudělná čísla, krátíme: Ca2O2 = CaO

Odvození názvu CO2 název je tvořen podstatným jménem oxid a přídavným jménem odvozeným od prvku s příslušnou koncovkou napíšeme ke kyslíku oxidační číslo CO2-II součet oxidačních čísel ve sloučenině = 0, je CIV x + 2 · (-2) = 0 x = 4 název je oxid uhličitý

Cvičení 4: Urči oxidační čísla a napiš Názvy Vzorce CuO Br2O7 XeO4 CrO3 Li2O ZnO Fe2O3 SiO2 Oxid sodný Oxid sírový Oxid dusičný Oxid hořečnatý Oxid cíničitý Oxid vápenatý Oxid rtuťný Oxid manganistý

Peroxidy aniont O22− peroxovazba – O – O – H2O2, Na2O2, BaO2 peroxid vodíku, sodíku (sodný), peroxid barnatý

Sulfidy (selenidy, telluridy) sulfidy (selenidy,telluridy) jsou dvouprvkové sloučeniny síry (selenu, telluru) s jiným prvkem oxidační číslo síry (selenu, telluru) je vždy –II postup při tvorbě vzorců a názvů sulfidů, selenidů a telluridů je obdobný jako u oxidů Cvičení 5: Z následujících sloučenin vyber sulfidy, selenidy, telluridy. H2SO4, CaO, FeSe, Na2O, SCl4, PbTe, AlCl3, Na2S, Fe2Te3, PbS

Cvičení 6: Odvození názvů a vzorců Vzorce Názvy sulfid hořečnatý selenid sodný tellurid cíničitý sulfid vápenatý selenid fosforečný sulfid rtuťný tellurid chromitý CuSe Ag2S Fe2Te3 PbS K2Se Bi2Te3 GeSe2 As2S5

Dvouprvkové sloučeniny vodíku Prvky I. a II.A: název hydridy, ox.č. H: -I např. hydrid sodný, hydrid vápenatý Prvky III. – IV.A: triviální názvy kořen názvu prvku + koncovka – an ox.č. prvku – odpovídá číslu skupiny III.A - boran, alan, gallan, indan, thallan IV.A - methan, silan, german, stanan, plumban

Dvouprvkové sloučeniny vodíku Prvky V. - VI.A: ox.č.: max ox.číslo VIII – číslo skupiny (V až VI) V.A ox.č. III vodík je vpravo od značky prvku azan, fosfan, arsan, stiban, bismutan VI.A ox.č. II vodík je vlevo od značky prvku oxidan, sulfan, selan, tellan Prvky VII.A halogenvodíky, HX fluorovodík, chlorovodík, bromovodík, jodovodík

Dvouprvkové sloučeniny vodíku oxidan

Cvičení 7: Napiš názvy a vzorce LiH PbH4 AsH3 H2Se BaH2 BH3 HCl PH3 H2Te alan fosfan  bismutan stannan jodovodík silan hydrid sodný azan hydrid vápenatý

Bezkyslíkaté kyseliny neobsahují kyslík dvou nebo tříprvkové sloučeniny halogenvodíkové kyseliny – vznikají zaváděním halogenvodíků do vody fluorovodíková chlorovodíková bromovodíková jodovodíková kyselina kyanovodíková HCN kyselina sulfanová H2S kyselina selenovodíková H2Se

Názvosloví bezkyslíkatých kyselin Název: podstatné jméno - kyselina přídavné jméno - odvozeného od názvu nekovu + přípona –ovodíková Vzorec: atom vodíku jako první atom nekovu vpravo za vodíkem oxidační číslo nekovu je záporné, vodíku +I. součet oxidačních čísel v molekule je roven 0 Cvičení 8: Odvoď název kyseliny HCl a vzorec kyseliny jodovodíkové.

Tříprvkové sloučeniny hydroxidy kyanidy kyslíkaté kyseliny (oxokyseliny) polykyseliny thiokyseliny soli kyslíkatých kyselin

Pravidla ve vzorcích tříprvkových sloučenin má kyslík záporné vodík a třetí prvek kladné oxidační číslo Oxidační číslo kyslíku ve sloučeninách je vždy -II (O-II). Oxidační číslo vodíku ve sloučeninách je vždy +I (H+I). Součet oxidačních čísel ve vzorci = 0.

Hydroxidy Cvičení 9: Vyber ze sloučenin hydroxidy. hydroxidy jsou tříprvkové sloučeniny kovu, kyslíku a vodíku kyslík a vodík tvoří v hydroxidu hydroxidovou skupinu OH-I (OH-I, protože je O-II a H-I) podstatné jméno = hydroxid přídavné jméno má zakončení, které odpovídá oxidačnímu číslu kovu oxidační číslo kovu je vždy kladné Cvičení 9: Vyber ze sloučenin hydroxidy. Al(OH)3, KCl, NaOH, K2O, CCl4, ZnS, AlCl3,H2O, KClO3, Mg(OH)2, P2O5, H2SO3, PCl3

Odvození vzorce hydroxidu hydroxid hořečnatý: Mg(OH)2 natý MgII Mg OH- MgII OH -I ( ) 1 2

Odvození názvu hydroxidu +III Al (OH)3 oxidační číslo Al: x + 3 · (-1) = 0 x = 3 hydroxid hlinitý x -I hydroxid hlin .... itý

Cvičení 10: Urči oxidační čísla a napiš hydroxid železitý hydroxid sodný hydroxid thoričitý hydroxid cíničitý hydroxid draselný hydroxid barnatý hydroxid vápenatý hydroxid amonný Pb(OH)4 Hg(OH)2 AgOH Cr(OH)3 LiOH Zn(OH)2 RbOH Sr(OH)2

soli kyseliny kyanovodíkové HCN obsahují kyanidový aniont Kyanidy soli kyseliny kyanovodíkové HCN obsahují kyanidový aniont  CN- Kyanid stříbrný  Kyanid lithný  Kyanid draselný (KCN) CuCN Kyanid amonný (NH4CN)   Dikyan ((CN)2) (Ba(CN)2)  (Ca(CN)2)   (Cu(CN)2)  Kyanid rtuťnatý  Kyanid platnatý   Kyanid zinečnatý 

Karbidy, silicidy sloučeniny uhlíku nebo křemíku s elektropozitivnějšími prvky s výjimkou vodíku oxidační číslo uhlíku a křemíku je -IV. Mg2C karbid hořečnatý Al4C3 karbid hlinitý SiC karbid křemičitý Existují karbidy, ve kterých je uhlík vázáný jako (C2)2- CaC2 karbid vápenatý

Nitridy N-III Li3N nitrid lithný

Kyslíkaté kyseliny dělení podle počtu vázaných atomů vodíku: jednosytné x dvojsytné x vícesytné atom vodíku má vždy oxidační číslo I atom kyslíku v kyselinách má vždy oxidační číslo –II oxidační číslo základního prvku je určeno zakončením v názvu kyseliny

Postup při tvorbě vzorce zapíšeme atomy tvořící kyselinu v pořadí vodík, základní prvek, kyslík napíšeme jejich oxidační čísla sečteme všechna kladná a záporná oxidační čísla součet kladných i záporných oxidačních čísel musí být roven nule v kyselinách obsahujících základní prvek s lichým oxidačním číslem bývá obvykle jeden atom vodíku v kyselinách obsahujících základní prvek se sudým oxidačním číslem bývají dva atomy vodíku

Cvičení 11: Napiš vzorce kyselin kyselina chlorná kyselina uhličitá kyselina chromitá kyselina dusičná kyselina manganistá kyselina chromová

Součet oxidačních čísel všech atomů v molekule = 0 Odvození názvu H2S O3 vodík (H+I) síra (= nekov) kyslík (O-II) Součet oxidačních čísel všech atomů v molekule = 0 2 .1 + x + 3 .(-2) = 0 x = 4 podstatné jméno: kyselina přídavné jméno: odvozeno od nekovu (siřičitá) (přípona odpovídá oxidačnímu číslu) IV Sx

Názvy vícesytných kyselin u vícesytných kyselin je třeba uvádět i počet vázaných vodíkových atomů H3P O3 vodík (H+I) fosfor (= nekov) kyslík (O-II) Součet oxidačních čísel všech atomů v molekule = 0 3 .1 + x + 3 .(-2) = 0 x = 3 kyselina trihydrogenfosforitá III Px

Číslovkové předpony 1 – mono 2 – di 3 – tri trihydrogen 4 – tetra tetrahydrogen 5 – penta pentahydrogen 6 – hexa hexahydrogen 7 – hepta

Cvičení 12: Napiš vzorce a názvy kyselina trihydrogenboritá kyselina dihydrogenselenová kyselina trihydrogenaseničná kyselina tetrahydrogenkřemičitá kyselina pentahydrogenjodistá kyselina dihydrogenxenoničelá kyselina dihydrogenuhličitá HBrO H2SO3 HNO2 H2TeO4 HClO3 HIO4 H3PO4

Polykyseliny obsahují-li více atomů centrál. prvku H2Cr2VIO7 k. dichromová H2S2VIO7 k . disírová H2Cr3VIO10 k. trichromová H4P2VO7 k. tetrahydrogendifosforečná

Thiokyseliny jeden a více atomů kyslíku je nahrazeno za atomy síry H2CrVIO4 k. chromová H2CrVIO3S k. thiochromová H2CIVO3 k. uhličitá H2CIVOS2 k. dithiouhličitá HAsVO3 k. arseničná HAsVS3 k. trithioarseničná

Soli kyslíkatých kyselin odvozeny náhradou atomu/ů vodíku/ů jiným atomem (kovem) nebo skupinou NH4+ podstatné jméno: odvozené od kyselin zakončení –an přídavné jméno: je odvozeno od kovu má zakončení podle oxidačního čísla

Odvození vzorce kyslíkaté soli siřičitan sodný Součet oxidačních čísel všech atomů (nábojů iontů ve sloučenině) = 0 upravíme počty atomů kovu a aniontů kyseliny (křížové pravidlo) 1 . x + (-2) = 0 x = 2 H2SO3 Na od kyseliny siřičité SO3-II (zbytek kyseliny) Na+I Na+I SO3-II 2 x Na2SO3

Cvičení 13: Uveď vzorce solí dusičnan draselný uhličitan vápenatý síran hořečnatý fosforečnan hlinitý hlinitan barnatý chlornan stříbrný manganistan draselný

Odvození názvu kyslíkaté soli Al2(SO4)3 sůl je odvozena od H2SO4 síran napíšeme oxidační číslo aniontu = náboj kyseliny (SO4)-II vypočteme oxidační číslo Al 2 · x + 3 · (-2) = 0 x = 3 doplníme do vzorce AlIII2(SO4)-II3 oxidačnímu číslu III náleží koncovka –itý název síran hlinitý

Cvičení 14: Odvoď názvy solí Na3PO4 CuCO3 Mg3(PO4)2 Zn(NO3)2 Ag2SO4 KNO3 Na2SO4 KClO3

Amonné soli mají místo kovu amonný kation NH4+ přídavné jméno - amonný postup při tvoření názvu a vzorce u amonných solí je obdobný jako u ostatních solí Cvičení 14: Napiš vzorec fosforečnanu amonného: Napiš název (NH4)2SO4:

Hydrogensoli Obsahují v molekule soli nenahrazený atom vodíku, vyjadřujeme jeho přítomnost předponou –hydrogen– + číslovková předpona. Vzorec soli: Název soli: KHS hydrogensulfid draselný NaHCO3 hydrogenuhličitan sodný Ca(HCO3)2 hydrogenuhličitan vápenatý H3PO4 NH4H2PO4 dihydrogenfosforečnan amonný (NH4)2HPO4 hydrogenfosforečnan amonný CaHPO4 hydrogenfosforečnan vápenatý Al(H2PO4)3 dihydrogenfosforečnan hlinitý Al2(HPO4)3 hydrogenfosforečnan hlinitý

Názvosloví solí polykyselin můžeme utvořit dvěma způsoby, jak je uvedeno na příkladech: Vzorec soli: Název soli: K2S2O7 disíran didraselný Na2B4O7 tetraboritan disodný Na5P3O10 trifosforečnan pentasodný Ca3Si3O9 trikřemičitan trivápenatý NaB5O8 pentaboritan sodný

Názvosloví krystalohydrátů Krystalohydráty = soli, které krystalizují z vodného roztoku tak, že váží určitý počet molekul vody. Počet molekul vody se vyjadřuje: název: před názvem soli číselným údajem (hemi-, mono-, di-, tri-, tetra-, penta-, hexa-, hepta- …) a předpony hydrát. vzorec: .H2O (+ 2.p podstatného jména = názvu soli) Cvičení 15: CaCO3.1/2 H2O hemihydrát uhličitanu vápenatého CuSO4.5H2O Pentahydrát síranu měďnatého FeSO4.7H2O Heptahydrát síranu železnatého ZnSO4.2H2O Dihydrát síranu zinečnatého

Podvojné, smíšené soli ve vzorcích se kationty (vyjma vodíku) píší v pořadí podle rostoucího oxidačního čísla při stejném oxidačním čísle se kationty zapisují v abecedním pořadí podle chemické značky prvku. Víceatomové kationty (např. NH4+) píšeme jako poslední ve skupině kationtů stejného oxidačního čísla názvy kationtů oddělujeme pomlčkou. Příklady: KNaCO3 uhličitan draselno–sodný CaMg(CO3)2 uhličitan vápenato–hořečnatý NH4MgPO4.6 H2O hexahydrát fosforečnanu amonno–hořečnatého KAl(SO4)2.12 H2O dodekahydrát síranu draselno–hlinitého

Názvosloví iontů Ionty jsou elektricky nabité částice. Rozlišujeme je jednak podle náboje, tj. kationty (+) a anionty (–), jednak podle počtu atomů (jednoatomové, víceatomové). Jednojaderné kationty pojmenováváme tak, že k názvu prvku připojíme koncovku příslušného oxidačního čísla, na příklad: Na+ kation sodný Ca2+ kation vápenatý Al3+ kation hlinitý

Názvosloví kationtů U vícejaderných kationtů má přídavné jméno zakončení –oniový (s výjimkou NH4+): H3O+ kation oxoniový (oxonium) AsH4+ kation arsoniový (arsonium) ale NH4+ kation amonný (amonium)

Názvosloví aniontů U jednojaderných a některých vícejaderných aniontů má přídavné jméno zakončení –idový, na příklad: H– anion hydridový OH– anion hydroxidový Cl– anion chloridový S2– anion sulfidový HS– anion hydrogensulfidový P3– anion fosfidový CN– anion kyanidový

Názvosloví aniontů Názvy vícejaderných aniontů odvozených od oxokyselin a thiokyselin tvoříme z názvu příslušné kyseliny zakončením –anový. Obsahuje–li anion vodíkové atomy (anionty odvozené od vícesytných kyselin), vyjadřujeme jejich přítomnost předponou hydrogen–, které předřadíme dle potřeby ještě číslovkovou předponu, například: SO42– anion síranový HSO4– anion hydrogensíranový S2O32– anion thiosíranový H2PO4– anion dihydrogenfosforečnanový ClO– anion chlornanový ClO4– anion chloristanový CO32– anion uhličitanový HCO3– anion hydrogenuhličitanový

Použité informační zdroje Obrázky [1] [online]. [cit. 2012-03-22]. Dostupné z www: http://www.jergym.hiedu.cz/~canovm/objevite/objev5/vot.htm Literatura MAREČEK, Aleš. Chemie pro čtyřletá gymnázia: 1. díl. 3. oprav. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1998, 240 s. ISBN 80-718-2055-5. KOVALČÍKOVÁ, Tatiana. Obecná a anorganická chemie: studijní text pro SPŠCH. 3., upr. vyd. Ostrava: nakladatelství Pavel Klouda, 2004, 118 s. ISBN 80-86369-10-2. 58