5. Poškození dřeva houbami Poškození dřeva houbami patří k nejdůležitějším vadám. Jejich činnost lze charakterizovat následovně: Zbarvují nebo rozkládají dřevní hmotu. Rozkladem mění chemické složení dřeva zhoršují se fyzikální a mechanické vlastnosti dřeva a jeho upotřebitelnost. Rozmnožování a rozšiřování hub. Houby se rozmnožují výtrusy – sporami. Ze spory začne vyrůstat houbové vlákno – hyfa. Hyfy se větví a vytváří podhoubí – mycelium. Mycelium zasáhne dřevo a rozkládá jej – zajišťuje si tím výživu. Hyfy se dostanou přes ztenšeniny do buněčné stěny, vypouštějí tam enzymy, kterými rozpouští složky buněčné stěny a v tekutém stavu je vstřebávají. Z mycelia na povrchu se tvoří plodnice na které rostou další spory.

Podmínky pro růst houby Vhodná teplota – Dřevokazným houbám vyhovuje teplota od 20 do 35 °C. Vlhkost dřeva – většina hub potřebuje vlhkost 45 – 65%, dřevomorce domácí stačí jen 15 – 30%. - Dostatek vzduchu ve dřevě – při nedostatku se růst zastavuje. Při nedostatku některé z podmínek houby zastavují růst nebo odumírají. Klasifikace vad. Zapaření Vzniká v čerstvě pokáceném dřevě list. dřevin bezjádrových (Bk),jsou li skladovány v kůře za teploty nad 20°C – letní těžba.Vysychání dřeva je přes kůru pomalé a dřevo se zapaří. Projevuje se : - jako nahnědlé zbarvení běli na čelech výřezů - rozšiřuje se podél kmene - přechází v hnilobu

Zapaření dřeva Bk

Mění fyzikální a mechanické vlastnosti dřeva. Předcházení: - sušením za nižších teplot - vhodným nátěrem - chemický postřik b) Plíseň Vzniká při zvýšené vlhkosti účinkem plísňových hub.Projevuje se zbarvenými povlaky na povrchu dřeva nejčastěji zelené nebo zelenomodré. Zabránění: vykartáčování , ohoblování, vysušení. Plíseň nezhoršuje fyzikální a mechanické vlastnosti dřeva. Předcházení: - včasné uložení čerstvého řeziva.

c) Rakovina Je to poškození kmene rostoucího stromu ve formě prohlubní nebo vydutí. Vzniká po napadení stromu silně parazitickými houbami, které rozkládají i živé dřevo a nedovolují ránu zacelit. Rána zůstává otevřená a hluboce zjizvená.

d) Zbarvení dřeva Je způsobeno dřevozbarvujícími houbami a později napadení dřeva houbami. Vada je významná z estetického hlediska.Barva závisí na druhu houby a dřevině. Nezpůsobuje snížení pevnosti dřeva. Zasahuje do různé hloubky. Největší význam má zamodralost hlavně u jehl. Dřeva. Zbarvení může být: - načervenalé, žluté, hnědé a zelené. Ochrana – rychlé zpracování kulatiny - proložení řeziva v suchých skladech

e) Hniloba Je to změna barvy struktury, fyzikálních a mechanických vlastností způsobených rozkladem dřeva houbami. Podle zbarvení lze hnilobu rozdělit na: Hnědou – hlavně u jehl. dřeva. Je výsledkem celulózovorných hub ( rozkládají celulózu). Později vzniká tzv. destruktivní hniloba. Bílou – hlavně u list. dřeva. Je výsledkem ligninovorných hub(rozkládají lignin). Vzniká korozivní hniloba. Voštinovou – pestrou – tmavě hnědé zbarvení s bílými skvrnami. Stádia hniloby: - dřevozbarvující - tvrdá hniloba - měkká hniloba - trouchnivost

Hnědá trouchnivá hniloba Bílá hniloba

Voštinová hniloba Mramorovitost

Přehled nejčastěji se vyskytujících dřevokazných a dřevozbarvujících hub. Houby si potravu tvoří rozkládáním buněčných stěn. Houby lze rozdělit z několika hledisek: Podle toho, kterou složku buněčné blány rozpouštějí se houby dělí na: - Celulozovorné – živí se celulózou, dřevo tmavne vzniká červenohnědá hniloba Ligninovorné – rozkládají nejdříve lignin, dřevo postupně bělá a vzniká bílá hniloba. Podle toho na jakém dřevě žijí,se houby dělí na: Parazitické – rostou na živých stromech Saprofytické – na mrtvém a zpracovaném dřevě Saproparazitické – na živém stromě, ale i na odumřelém a na dřevě ve skladech. Podle toho jak působí na dřevo se dělí na: - Dřevozbarvující – pouze estetické vady - Dřevokazné – zhoršují fyzikální i mechanické vlastnsti

Podle místa výskytu kde houby rostou: V budovách Ve kladech V přírodě na živých stromech nebo mrtvém dřevě. Dřevomorka domácí Trámovka plotní Troudnatec kopytovitý

Hlavní druhy dřevokazných hub Houby na živých stromech - Choroše – jsou to nejrozšířenější dřevokazné houby na stromech, pařezech i kulatině. Rod chorošů zahrnuje asi 150 druhů. Plodnice jsou různého tvaru a velikosti a jsou bokem přirostlé ke dřevu. Ukázka některých druhů chorošů: - Pevník krvavějící – škodí na Sm, způsobuje červenohnědou hnilobu

- Outkovka chlupatá – napadá listnáče Bk,Db,Hb – způsobuje bílou hnilobu.

- Troudnatec kopytovitý – napadá listnáče Bk, Br,Tp – bílá hniloba

- Václavka obecná – nejnebezpečnější škůdce jehličnatých porostů - Václavka obecná – nejnebezpečnější škůdce jehličnatých porostů. Na pařezech tvoří jedlé plodnice. Ničí lýko, růst postupuje od kořenů po kmeni nahoru.

2. Houby na mrtvém a zpracovaném dříví - saprofytické - Dřevomorka domácí je nejnebezpečnější škůdce dřeva v obydlích. Napadá všechno dřevo. Nepotřebuje tolik vlhkosti, při růstu vylučuje vodu, kterou si dřevo zvlhčuje. V místnostech prorůstá na povrch a tvoří šedé až žluto- hnědé povlaky. Z budovy se těžce odstraňuje. Dřevo se musí spálit.

- Koniofora sklepní – Napadá dřevo ve vlhkých budovách, sklepích a skladech.Podhoubí tvoří tenké plísňové povlaky bílé později šedé až žlutošedé. Plodnice jsou žlutohnědé s bradavičnatým povrchem.Rozkládá dřevo v hnědou kostkovitě drobivou hmotu.

- Outkovka pestrá – Vyvolává bílou hnilobu listnatého dřeva ve skladech a dřevěných konstrukcích. Hlavně napadá Bk,Db a Hb.