Dynamizace modelu AS a AD

Logika dynamizace I V modelu AS-AD je na svislé křivce cenová hladina. Pokud se AD posouvá doleva dolů nebo pokud se AS posouvá doprava dolů, tak by cenová hladina měla klesat, tj. mělo by docházet k deflaci. V praxi je ovšem deflace výjimečný jev. V praxi je spíše jednou inflace větší, jednou menší, tj. posuny AD a AS vedou ke změně tempa inflace. Má proto logiku, abychom na svislou osou dali místo cenové hladiny, procentní změnu cenové hladiny, tj. míru inflace (eventuelně deflace), tedy π.

Logika dynamizace II V modelu AS a AD máme na vodorovné ose Y. Pokud se někam mění AS nebo AD, tak se v tomto modelu mění absolutní hodnota Y, tj. Y buď roste nebo klesá. V praxi je ale obvyklejší, že se cenová hladina nějakým způsobem roste a zároveň se mění tempo růstu Y – v jednom časovém období roste Y rychleji než v jiném, občas (ale u vyspělých ekonomik ne tak často jako v případě růstu) Y dokonce klesá. Dlouhodobě v případě vyspělých ekonomik Y roste, přičemž tento dlouhodobý růst je v zásadě stabilní a lze jej označit za tempo růstu potenciálního Y. Má potom logiku dát na vodorovnou osu tempo růstu Y a zkoumat, co se stane, pokud se tempo růstu skutečného Y a potenciální Y* od sebe odlišují.

Logika dynamizace III Čili zkoumáme: - co se stane s tempem růstu Y, pokud se změní míra inflace? - co se stane s mírou inflace, pokud se tempo růstu skutečného Y liší od tempa růstu potenciálního Y? Zároveň tedy zkoumáme, jak π působí na změnu tempa růstu a jak působí změna tempa růstu na hodnotu inflace (π). Praktická zkušenost říká, že se oba ukazatele vzájemně ovlivňují. Jejich vzájemné působení a změny v čase můžeme označit za dynamické (dynamické = něco se mění). Zároveň zkoumáme, zda existuje něco jako dlouhodobá rovnováha, tedy zda existuje nějaké stabilní tempo růstu a nějaká stabilní míra inflace.

Od křivky AD ke křivce DG I AD závisí na reálných peněžních zůstatcích. Pokud roste inflace, tak hodnota reálných peněžních zůstatků klesá, subjekty poptávají menší množství statků. Představme si situaci, že přírůstek reálného Y (toho, co se vskutku vyprodukuje) je každoročně stejný. Dané tempo potom můžeme označit za tempo potenciálního produktu (Y*g) – pokud dlouhodobě ekonomika roste stejně, lze předpokládat, že potenciální produkt roste stejně jako skutečný produkt. Představme si dále, že inflace bude vyšší než přírůstek Y*g. Co se stane? Klesne kupní síla peněz – subjekty budou poptávat méně.

Od křivky AD ke křivce DG II Pokud poroste inflace o více než je přírůstek reálného Y, tak: - daný růst inflace se odrazí v růstu nominálního Y: reálný Y vyjádřený v nominálních cenách poroste, nominální přírůstek tohoto reálného Y bude roven: součinu reálného růstu krát růst cenové hladiny - pokles kupní síly peněžních zůstatků povede k poklesu poptávky subjektů po statcích, subjekty tedy budou poptávat reálně menší množství statků. Čili byť nominální Y poroste, reálně se tohoto nominálního Y bude poptávat méně (měně než 100 % nominálního Y). Viz soubor vysvetleniDGaSP.doc

Křivka DG Je křivkou dynamické agregátní poptávky. Na svislé ose je změna cenové hladiny (π), na vodorovné tempo růstu produktu (růst Y v %, tj. Yg). Každá křivka DG znamená určité tempo růstu Yg, toto tempo lze označit za Y*g. (např., že produkt roste v průměru o 10 %). Posun křivky DG vpravo: tempo růstu produktu se zvyšuje (produkt např. poroste o 15 %, nikoliv o 10 %), ať bude inflace jakákoliv budou subjekty poptávat reálně více. Posun křivky DG vlevo: tempo růstu produktu se snižuje (produkt např. poroste o 7 %, nikoliv o 10 %), ať bude inflace jakákoliv budou subjekty poptávat reálně méně. Výše uvedené si zapamatujte .

Křivka DG Křivka DG vyjadřuje závislost mezi hodnotu reálného poptávaného produktu při daném tempu Yg a při jednotlivých hodnotách inflace, tj. kolik mohou jednotlivé subjekty reálně poptávat při daných hodnotách inflace. Daná závislost se vyjadřuje v %. Příklad: - pokud je tempo růstu Yg 10 % a míra inflace je též 10 %, mohou subjekty poptávat celý vyprodukovaný produkt. - pokud je tempo růstu Yg 10 % a míra inflace je 15 %, mohou subjekty poptávat 95 % celého vyprodukovaného produktu. - pokud je tempo růstu Yg 10 % a míra inflace je 5 %, mohou subjekty poptávat 105 % celého vyprodukovaného produktu Toto si také zapamatujete 

Křivka DG Pokud je inflace větší než dané Yg, poptává se reálně méně. Reálný produkt, který se poptává, je potom jen určité nižší % nominálního produktu (méně než 100 %). Je-li inflace menší než Yg, poptává se reálně více. Reálný produkt, který se poptává, je potom jen určité vyšší % nominálního produktu (více než 100 %). Z logiky věci pro dané tempo růstu Y plyne, že stejné reálné množství mohou subjekty poptávat jen tehdy, pokud je tempo růstu inflace stejné jako tempo růstu produktu. Jen v tomto případě lze poptávat 100 % Yg.

Křivka DG - shrnutí Křivka DG zobrazuje určité tempo růstu HDP (Yg). Posuny křivky – viz tři snímky nazad. Pokud ekonomika roste určitým tempem růstu a inflace roste rychleji, v důsledku poklesu kupní síly peněz mohou subjekty poptávat méně, poptávají tedy méně než 100 % daného přírůstku. Naopak pokud inflace roste pomaleji než dané tempo růstu HDP, kupní síla peněz roste rychleji a lidé mohou poptávat více než 100 % daného přírůstku.

Od křivky AS ke křivce SP Kdy firmy zvyšují určitě ceny a kdy tedy poroste (za předpokladu expanzivní monetární politiky CB) cenová hladina? Když skutečný produkt (Y) převýší potenciální (Y*), tj. když poměr Y/ Y* bude vyšší než 1. Předpokládejme, že Y* roste v jednotlivých obdobích stejným tempem (Y*g). Pokud bude tempo růstu Y (Yg) větší než Y*g bude inflace růst, bude-li tempo růstu Yg menší než Y*g, bude inflace klesat. V prvním případě bude nezaměstnanost klesat pod hodnotu přirozené míry nezaměstnanosti (u*), ve druhém případě bude hodnota nezaměstnanosti nad přirozenou mírou. Celkovou hodnotu inflace stále ještě dále ovlivňuje očekávaná inflace a příspěvek negativního nabídkového šoku.

Křivka SP Je křivkou dynamické AS Na vodorovné ose tempo růstu Y, tj. Yg. Na svislé ose inflace, π Křivka SP vyjadřuje závislost mezi podílem Yg/Y*g a hodnotou inflace. Každá křivka SP vychází z daného tempa růstu potenciálního produktu Y*g. Pokud se tempo růstu Y*g zvýší, křivka SP se posune doprava dolů – pro jakoukoliv hodnotu Yg bude tempo růstu potenciálního produktu Y*g vyšší a inflace se musí snižovat. Pokles tempa růstu : opačně, posun SP doleva nahoru. Pro dané tempo Y*g platí: je-li skutečné Yg vyšší než Y*g, inflace roste. je-li skutečné Yg nižší než Y*g, inflace klesá.

Rovnováha SP a DG I V bodě, kde se dané křivky protínají. Dlouhodobě musí být Yg stejné jako Y*g – jinak se inflace zvyšuje (Yg vyšší než Y*g) nebo snižuje (Yg nižší než Y*g). Pozn.: krátkodobě může Yg růst rychleji, než Y*g – krátkodobě lze pracovat delší než běžnou pracovní dobu, využívat více stroje apod. Dlouhodobě to ovšem není možné. Dané krátkodobé překročení Yg nad Y*g vede k tomu, že majitelé VF chtějí vyšší ceny za své VF (např. vyšší mzdy). Růst cen VF se promítá v růstu cen produkce. Děje-li se tak na agregátní úrovni roste cenová hladina. Firmy zjišťují, že se reálně nic nezměnilo a produkci omezují: Yg se vrací na úrovni Y*g. Změna Y*g je možná jen tehdy, pokud se mění reálné VF – např. díky inovacím, investicím apod., kdy roste produktivita jednotlivých VF.

Rovnováha SP a DG II Dlouhodobě musí být Yg stejné jako Y*g – jinak se inflace zvyšuje (Yg vyšší než Y*g) nebo snižuje (Yg nižší než Y*g). Vyšší inflace ovšem vede k tomu, že klesá kupní síla peněz a subjekty reálně poptávají méně – což vede k poklesu produkce a tempa růstu Yg. Nižší inflace: opačně – kupní síla peněz roste a subjekty poptávají více – což vede k zvýšení produkce a tempa růstu Yg.

Rovnováha SP a DG III Výše uvedenou závislost lze vyjádřit i jinak: Dlouhodobě musí být Yg stejné jako Y*g – jinak se inflace zvyšuje (Yg vyšší než Y*g) nebo snižuje (Yg nižší než Y*g). Výše uvedenou závislost lze vyjádřit i jinak: Dlouhodobě musí být tempo růstu nominálního Yg stejné jako tempo inflace. Pokud je tempo růstu Yg nižší jak míra inflace: tak subjekty v důsledku poklesu kupní síly peněz reálně poptávají méně (a firmy produkují méně), důsledkem je snižování cen a pokles míry inflace. Pokud je tempo růstu Yg vyšší jak míra inflace: tak subjekty v důsledku růstu kupní síly peněz reálně poptávají více, důsledkem je růst cen a růst míry inflace.

Rovnováha SP a DG IV Dlouhodobě tedy musí být rovnováha v bodě: - kde Yg/Y*g = 1 (respektive v % 100) - kde míra inflace je rovna dlouhodobému tempu růstu Yg (toto tempo si můžeme označit jako Y*g a hodnotu inflace při daném tempu π0). Viz následující snímek Pozn.: nominální Y = to, co se reálně vyprodukuje krát cenová hladina. Je-li nominální Yg nižší než míra inflace, znamená to, že reálně produkuje méně, než jak roste cenová hladina (tj. inflace). Potom v důsledku inflace klesá kupní síla peněz a subjekty poptávají méně.

Rovnováha SP a DG – graficky

Krátkodobá rovnováha SP a DG Krátkodobě se mohou SP a DG protnout mimo bod dlouhodobé rovnováhy. Je to způsobeno zejména tím, že se tempo růstu skutečného produktu (Yg), respektive potenciálního produktu (Y*g) může v čase změnit. Na předcházejícím snímku jsou všechny ostatní body označeny symboly 1, 2, 3, 4: znázorňují, kde se SP a DG mohou protnout. Co se v takovém případě děje? Záleží, kde se SP a DG protnou. V každém případě se něco děje s inflací a tempem růstu skutečného produktu. Viz následující snímky.

Krátkodobá rovnováha SP a DG mimo bod dlouhodobé rovnováhy I Kvadrant 1: inflace vyšší než π0, tempo růstu Yg nižší než Y*g: vyšší inflace snižuje reálnou poptávku a produkci firem, nižší tempo růstu Yg zároveň vede k poklesu inflace. V okamžiku kdy inflace poklesne pod π0 začne Yg růst a poroste až do okamžiku, kdy bude rovno Yg. Kvadrant 2: inflace vyšší než π0, tempo růstu Yg vyšší než Y*g: vyšší inflace snižuje reálnou poptávku a produkci firem, tempo růstu Yg klesá - což snižuje i inflaci, a to až do okamžiku, kdy se tempo růstu Yg rovná tempu růstu Y*g a Y*g rovná inflaci.

Krátkodobá rovnováha SP a DG mimo bod dlouhodobé rovnováhy II Kvadrant 3: inflace nižší než π0, tempo růstu Yg vyšší než Y*g: vyšší tempo růstu Yg než Y*g vede k růstu inflace. Tato vyšší inflace snižuje zároveň poptávku subjektů a tempo růstu na úroveň Y*g. Kvadrant 4: inflace nižší než π0, tempo růstu Yg nižší než Y*g: Nižší inflace vede k vyšší poptávce, větší produkci a většímu tempu růstu Yg. Y roste do situace, kdy Y*g = π, až v tomto bodě nemá důvod růst.

Metody léčení inflace Předpokládejme situaci, že Yg je rovno míře inflace, že však míra inflace je vysoká. Pokud chce CB inflaci snížit, může si vybrat následující metody: - cold turkey, tj. rychlé snížení - gradualistická: postupné snižování. Metoda cold turkey způsobuje: - silný pokles tempa růstu Yg (většinou HDP klesá), - výrazný přechodný nárůst nezaměstnanosti, - rychlé snížení inflace, Gradualistická metoda znamená: - postupné mírné snižování tempa růstu Yg - mírný růst nezaměstnanosti - snížení inflace je dlouhé V každém případě: při nové rovnováze se opět tempo růstu nominálního Yg rovná míře inflace.

Metody cold turkey Nevýhodou metody cold turkey je zpravidla vysoký pokles HDP a růst nezaměstnanosti Lze potom spočítat poměr: o kolik během snižování inflace poklesl HDP (vzrostla nezaměstnanost)/snížení inflace Daný poměr se nazývá koeficient obětování (sacrifice ratio). sr = ΔY/Δπ, případně sr = Δu/Δπ sr = koeficient obětování, Δ znak pro změnu, ΔY = změna HDP (pokles), Δu = změna nezaměstnanosti (růst), Δπ = změna inflace (pokles). Pokud je politika CB důvěryhodná a očekávání racionální: subjekty přizpůsobí svou cenovou politiku nové hodnotě inflace. V takovém případě nová hodnota inflace vskutku nastane. HDP potom nemusí klesnout, respektive inflace vzrůst. Protinámitka: strnulosti na trzích, ceny se nepřizpůsobí hned.

Gradualistická metoda HDP tolik neklesá, nezaměstnanost tolik neroste. Snižování inflace tolik nebolí. Nevýhodou gradualistické metody je, že při mírných změnách inflace nemusí subjekty CB věřit, její politika je právě z důvodu malých nedůvěryhodná. Subjekty mohou dál vycházet z původní hodnoty inflace. Pokud subjekty vychází z původní hodnoty inflace, tak: - inflace vskutku nemusí klesnout (pozor: CB musí této původní hodnotě přizpůsobit svou měnovou politiku) - poroste nezaměstnanost a bude klesat HDP: pokud subjekty stanoví své ceny dle původní hodnoty inflace, tak začnou být tyto subjekty drahé, což povede k menší poptávce a omezování produkce.