Nenásilná komunikace Anastasia Vdovina
Nenásilná komunikace pomáhá vytvářet tolerantní, empatické a upřímné mezilidské vztahy Autorem Nenásilné komunikace je americký psycholog Marshall Rosenberg Základem je zaměr uspokojit potřeby všech zúčastněných, pokud je to možné Rozlození konfliktní situace do čtyř fázi: pozorování, pocity, potřeby, prosba
Pozorování Pozorování by mělo být čistě faktické, jako by situaci nahrála kamera Příklad: Když si s někým domluvím schůzku a on nepřijde, pozorování je: „Čekal/a jsem na tebe, ale ty jsi nepřišel“ Pocity Pocity sdělujeme bez hodnocení, tak abychom pocity uznali a přijali a nenutili nikoho pocity měnit, potlačovat nebo se za ně cítit provinile Příklad: Člověku, který nepřišel na schůzku, mohu říci: „Když jsi nepřišel, cítil/a jsem se zklamaný/á“
Potřeby Naplněné potřeby přinášejí příjemné pocity, nenaplněné potřeby naopak pocity nepříjemné Příklad: Člověku, který nepřišel na schůzku, mohu říci: „Když jsi nepřišel, cítil/a jsem se zklamaný/a (pocit), protože je pro mne důležité, když mne lidé respektují (potřeba)“ Prosba Prosba by neměla znít jako příkaz. Měla by být formulována jasně a sdělovat, co bychom chtěli, aby druhý dělal a nikoliv, co by dělat neměl Příklad: Člověka, který nepřišel na schůzku, mohu poprosit: „Navrhuji, abys mi příště, když nebudeš moci přijít, aspoň hodinu předem zavolal
Děkuji za pozornost!!!