PBSP PESSO BOYDEN SYSTEM PSYCHOMOTOR Mgr. Veronika Kavková & Mgr. Marek Malůš

Zakladatelé Albert Pesso se svou ženou Diane Boyden-Pesso Vznikl ze zkušenosti, kterou učinili tito dva učitelé tance se svými tanečními žáky. vyjadřování emocí pohybem a zvukem

Počátky 60. léta 1. verze psychomotorické terapie byla neverbální (zvuk a pohyb) založena na skupinové práci (lepší projekce po každé na jiného účastníka skupiny než na 1 terapeuta) později praktikována na psychiatrických pacientech

Současnost Populární psychoterapeutický směr, spojující jak dynamickou teorii tak teorii z neurověd. Současný výcvik trvá 4 roky v USA, VB, Německu, Švýcarsku,Belgii a ČR (Michael Vančura)

Hlavní myšlenky Zastává a prosazuje východisko původního genetického materiálu, který dává člověku možnost žít šťastně, pokud je správně rozvinut a naplněn. Rané interakce a způsob péče rodičů a blízkých lidí formují neurologické strukturování mozku a tím jeho fungování. Nutnost naplnit základní vývojové potřeby ve správný čas a ve správné interakci se správnými druhými lidmi. To, co se odehrává v aktuálním vědomí klienta, je vždy napojeno na jeho historii a sociální zkušenosti v jeho minulosti.

Teoretický rámec PBSP Život je kosmologický, duchovní a biologický fakt – vývoj je výslednice dopadu zažitých zkušeností na uplatňující se a projevující se genetický potenciál (vrozený implicitní program). Žádoucí stav bytí: Nežádoucí stav: Štěstí Neštěstí, zoufalství Uspokojení Frustrace, nedostatek Spojení s ostatními Izolace osamělost Smysl života Marnost

Teoretický rámec PBSP 2.část Dvě zásadní energie Vychází z Freudovy teorie o Erosu a Thanatosu → moc tvořit (primárně sexualita) moc ničit (primárně agrese) Tři základní spojení Spojení se sebou samým Spojení s ostatními lidmi Transcendentní spojení s tím, co nás přesahuje

Vymezení pojmů v PBSP Bůh: „je absolutně vším, co tady je“ Duše: „je všechno, co jsem já“ Ego: „reprezentuje sebepojetí, tak jak bylo vytvořeno interakcemi s vnějším světem“ Já: je subjektivně prožívaná organizace osobnosti Pilot: metafora pro vědomou, koordinující, výkonnou funkci mozku. Jeho prostřednictvím je já vyjadřováno v daném čase a v daném prostoru

Psychomotorické systémy REFLEXIVNÍ MOTORICKÝ SYSTÉM - pohyby, které udržují tělo ve vzpřímené poloze VOLNÍ MOTORICKÝ SYSTÉM - pohyby používané pro praktické fungování a dosažení dílčích cílů EMOCIONÁLNĚ OVLIVNĚNÝ MOTORICKÝ SYS. - ovlivněn emocionálními informacemi z mozku Právě objev tohoto systému přivedl Pessa a Boyden k psychoterapii!!!

Využití emocionálně motorického systému v BPSP Každá emoce, která je vyjádřena směrem ven, potřebuje protitvar (protireakci), aby došlo k jejímu uspokojení)  (negativní) akomodace

Teorie psychoterapie PBSP psychoterapeut je odborník na vývoj a fungování lidské psychiky, na interpersonální vztahy a používá svoji osobnost tak, aby interakce pomohla klientovi snížit jeho úzkost a uvolnit a otevřít jeho pravé já. Práce je intenzivní v relativně krátkém čase. Čas a prostor v PBSP se nazývá otevřenou sférou možností. Je to nástroj psychoterapie, který existuje v mysli a osobnosti každého terapeuta.

Obsah terapie Vychází z klienta, ale není nutné, aby měl jasně formulovanou zakázku. PBSP pracuje s neurobiologickým pojetím psychologických problémů a s vědomím toho, jak funguje paměť člověka. „Klient s sebou přináší na terapeutické sezení celý svůj svět a celou svoji historii.“ Úkolem terapeuta je pomoci odkrýt klientovu minulost před jeho vnitřní zrak.

Cíl terapie Umožnit klientovi prožít „korektivní zkušenost“, která mu pomůže pozměnit záznam v jeho paměti k následnému prospěchu v jeho životě. Nový záznam vzniká pomocí nové alternativní zkušenosti klienta se sebou samým v jeho minulosti. Tato zkušenost je symbolicky zprostředkovaná a stává se v paměti klienta rovnocenná reálným zážitkům a zkušenostem jeho osobní historie. Zážitek probíhá na psychomotorické úrovni (zahrnuje emocionální, fyzické i rozumové prožívání)

Terapeutická struktura „Struktura je v BBSP název pro asi padesátiminutové sezení ve skupině (nebo individuálně), kde klient dostane možnost být plně účasten a spolupracovat na vytvoření nového záznamu ve své paměti.“ zapojuje různé časové roviny, různá místa, postavy z reálného života klienta i ideální postavy. Terapeut je klientův průvodce a tento kontakt se realizuje v přítomnosti. Struktura jako PBSP terapeutické sezení má rituální kvalitu (ohraničená zkušenost).

Technika micro-trackingu podrobné sledování psychických stavů klienta prostřednictvím jeho mimiky a hlasového projevu zásadní technika v terapeutickém procesu realizována terapeutem za pomoci dvou virtuálních postav: „hlasu“ a „svědka“ pomáhá klientovi zostřit vědomí toho, co se v něm děje (emoce, myšlení) pomáhá externalizovat vzpomínky a obsahy z minulosti terapeut do jevu nezasahuje, je pouze průvodcem

Role svědka v micro-trakingu Svědek v PBSP vidí jaké afekty a emoce klient prožívá, laskavě je přijímá a pojmenovává. např: „Kdyby tady byl svědek, tak by řekl: Já vidím jak zuřivě se cítíš, když mluvíš o svojí učitelce. je určitým neutrálním, objektivním plátnem ukazuje, že je rozlišené teď a tehdy

Role hlasu v micro-trakingu Na svoje myšlenky reagujeme jakoby byly absolutní pravdou. Mluví na nás zevnitř „jako hlasy“. Hlas v m-t formuluje myšlenku nebo postoj, který má expresivní náboj a týká se určité hodnoty nebo způsobu života. Použitý způsob nebo taktika vede k externalizaci postoje → prostor pro alternativní možnosti. např: klient řekne: „Nemá smysl zlobit se na bratra, on mi to stejně jednou vrátí.“ Hlas řekne nabádavám způsobem: „Nemá smysl zlobit se na bratra, protože ti to stejně jednou vrátí.“

Prostorové schéma micro-trackingu KLIENT: Stydím se, když myslím na to, jak jsem se choval v dětství k sestře. Je to tak trapné. (Červená se, schovává hlavu do dlaní) POSTAVA SVĚDKA: Já vidím jak jsi zoufalý, když myslíš na své chování k sestře. Já vidím, jak jsi zoufalý, když myslíš na své chování k sestře. Styď se za to, jak ses choval. Styď se za to, jak ses choval. POSTAVA HLASU: TERAPEUT sleduje emocionální projevy a hodnotící, racionální vyjádření klienta. Hovoří prostřednictvím postav a hlasu. Říká: Kdyby tady byl svědek, tak by řekl…To je hlas, který vám říká…

Fenomén času a prostoru Práce na třech scénách, ve třech vhledech Výzkumy činnosti mozku ukazují, že není možné zažívat přítomnost bez automatického nevědomého kontaktu s příslušnými záznamy paměti z minulosti. Když nyní myslíme na minulou událost, aktivuje se stejná část mozku, která byla aktivní při jejím zažívání. Budoucnost člověka je tedy ovlivněna, pozitivně nebo negativně, kvalitou obsahu záznamů z minulosti uložených v paměti PBSP řeší tento fakt fůze času pomocí prostorové organizace místa a časových rovin

Ideální postavy Originální koncept PBSP Terapeut není poskytovatelem léčivého vztahu, ale obraz postav v jejich ideální podobě, v minulosti klienta. Ve skupinové terapii si klient vybere účastníka, který s ním v roli ideální postavy interaguje. Korektivní zkušenost je pak protitvarem ke konkrétní traumatizující zkušenosti. Zkušenost dobrého vztahu je realizována přes vztah a emocionálně-psychomotorickou interakci s reprezentací ideálních postav

To je závěr, pojďme si hrát …☻ Zpracováno z →