Řeč – komunikativní systém verbální neverbální jazyk „řeč těla“

Jazyk Jazyk: prostředek komunikace využívající kódování nejrůznějších věcných i abstraktních významů Fonémy: omezený počet základních zvuků daného jazyka Morfémy: kombinací fonémů vytváříme nejmenší smysluplné jednotky (slovní kořeny i celá slova, také významotvorné předpony a přípony ne-slyš-ící Gramatika (mluvnice): pravidla určující jak mají být fonémy, morfémy, slova a větné fráze kombinovány k vyjádření myšlenek Syntax: pravidla pro řazení a kombinování slov do smysluplných větných frází Semantika: nauka o významu slov i delších sdělení (jablko, horská dráha) denotát (označované – kolo, spravedlnost) konotát (asociace spojené s denotátem) – např. „milionář“

Jazyk Jazyk: prostředek komunikace využívající kódování nejrůznějších věcných i abstraktních významů sdílené vlastnosti přirozených jazyků: produktivita (nekonečné kombinace), strukturovanost (gramatická pravidla – srozumitelná sdělení), arbitrárnost (mezi slovy a jejich významy neexistuje obvykle žádný vnitřní vztah – užívání konkrétních slov pro označení určité věci, ideje atd. je věcí konvence; výjimkou jsou zvukomalebná slova – haf-haf), dynamičnost (vývoj pokračuje) lingvistika – studuje přirozené jazyky (jejich strukturu, slovní zásobu), psycholingvistika zkoumá řeč jako zvláštní druh lidské aktivity

Jazyk: tři stavební bloky 1. Fonémy: omezený počet základních zvuků daného jazyka 2. Morfémy: kombinací fonémů vytváříme nejmenší smysluplné jednotky (slovní kořeny i celá slova, také významotvorné předpony a přípony ne-slyš-ící 3. Gramatika (mluvnice): pravidla určující jak mají být fonémy, morfémy, slova a větné fráze kombinovány k vyjádření myšlenek Syntax: pravidla pro řazení a kombinování slov do smysluplných větných frází Semantika: nauka o významu slov i delších sdělení (jablko, horská dráha) denotát (označované – kolo, spravedlnost) konotát (asociace spojené s denotátem) – např. „milionář“

Zjišťování konotativního významu sémantický diferenciál (Ch. Osgood) baterie škál, pomocí kterých hodnotíme vlastnosti zkoumaného jevu. 3 hlavní skupiny faktorů, např.: faktory hodnotící (dobrý - špatný, kvalitní - nekvalitní, hezký - škaredý, nápadný - nenápadný, pohodlný - nepohodlný), faktory potenční (prostorný - těsný, bezpečný - málo bezpečný, silný - slabý, ovladatelný - neovladatelný, velký - malý) faktory aktivity (rychlý - pomalý, ekonomický - neekonomický, výkonný - nevýkonný, vyvolávající závist - vyvolávající pohrdání, pohyblivý - nepohyblivý) Hodnocení jedné školy jednotlivými skupinami respondentů

Diskurs užití jazyka, které překračuje rámec jednotlivých vět představitelé tzv. strukturalismu Claude Lévi-Strauss, Michel Foucault – myšlení člověka výrazně ovlivňují podvědomě přijaté významy, které mu nabízí kultura a různé sociální skupiny epistéma: způsob chápání světa daný v určité době diskurs: pojmový soubor tvrzení, která zdůvodňují podvědomě vstřebanou epistému Foucault (1994) základní pojmy, které se nyní vnucují již nejsou vědomí a kontinuita (a svoboda a kauzalita), ale znak a struktura

Znaky a symboly pojmy lze z hlediska lingvistiky považovat za jazykové znaky sémiotika – nauka o znacích Ferdinand Saussure: 2 složky jazykového znaku: označující (signifikant)-zvuková podoba slova; označované (signifikát) Charles Pierce: znaky – ikony: podobnost (fotografie, vzorce, mapy, zvukomalebna slova) znaky – indexy: s označovaným předmětem skutečný vztah (kouř jako index ohně, pláč jako index smutku) znaky – symboly: konvence (slova, matematické symboly atd.)

Myšlení a řeč monismus (myšlení a řeč jsou totéž – např. Watson) dvě psychické funkce, těsně spolu souvisejí a vzájemně se ovlivňují Jean Piaget – na konci senzomotorické etapy vývoje poznávacích funkcí (kolem 2. roku – symbolická funkce, symbolizace pomocí objektů – klacík místo auta, později více slova) Lev Vygotskij – nástrojem myšlení je zkrácená, útržkovitá vnitřní řeč Jerome Bruner – děti si postupně osvojují 3 soustavy mentálních reprezentací, akční, ikonickou, symbolickou (ta vede k myšlení abstraktnějšímu než obě předchozí) Edward Sapir, Benjamin Whorf – hypotéza jazykové relativity – jazyk ovlivňuje náš způsob vnímání a chápání reality; lidé poznávají svět prostřednictvím určitého jazyka – různé světy (např. Evropané – svět: předměty, stavy, činnosti; minulý přítomný a budoucí čas X indiáni Hopi – svět: některá podstatná jména odpovídající evropským u nich neexistují – např. blesk, plamen – mají jen slovesa, mají jen 2 časy – dřívější, pozdější)

Vývoj jazyka Prelingvistické období: Linvistické období: hra se zvuky, žvatlání dětské znaky: děti kolem 9 měsíců se mohou naučit symbolická gesta a spojit se zvukem (pá-pá) do ½ roku jaykový univerzál, pak specialista, Linvistické období: kolem 1 roku několik slov; 1,5 několik desítek, kolem 6 let asi 15 000 slov 1,5 -2,5 telegrafická řeč asi do 4 let gramatika – schematická pravidla , do 6 let zpřesnění

Teorie osvojování si jazyka behaviorální: jazyk se vyvíjí na základě komplexního systému učení (operantního a sociálního učení – zpevňováním, pozorováním,modelováním) hypotéza vrozené připravenosti Noam Chomsky vrozená kapacita se rozvíjí především na základě zrání, kritická období, transformační generativní gramatika zvládnutí jazyka – porozumění a produkce, povrchová a hlubinná struktura jazyka