Saatyho metoda – určuje, kolikrát je jedno kritérium významnější než druhé – zobecnění, více rozlišuje mezi kritérii Počet bodů Popis 1 Kritéria stejně významná 3 První k. slabě významnější než druhé 5 Dtto dosti významnější 7 Dtto prokazatelně významnější 9 Dtto absolutně významnější

– Saatyho matice (relativních důležitostí) kritérií S=(sij) Platí: sii=1 sji = 1/sij sij ≈ vi/vj Odhad (nenormovaných) vah wj: geometrický průměr prvků v řádku

Příklad Stanovte různými metodami váhy kritérií při výběru počítače, kritéria jsou následující: Cena, velikost paměti, kapacita disku, frekvence procesoru, výrobce, vzhled. Kód Kritérium K1 Cena K2 Paměť K3 Disk K4 Procesor K5 Výrobce K6 Vzhled

Zjednodušené multikriteriální hodnocení Hi = Σj vj ∙ hij i=1,…,m (číslo varianty) j=1,…, n (číslo kritéria) Hi … celkové ohodnocení i-té varianty vj … váhy kritérií hij … dílčí ohodnocení i-té varianty vzhledem k j-tému kritériu

5. JEDNODUCHÉ METODY STANOVENÍ HODNOTY VARIANT metoda váženého pořadí metoda lineárních dílčích funkcí užitku metoda bazické varianty metoda přímého (expertního) stanovení dílčích ohodnocení

Metoda váženého pořadí − dílčí ohodnocení je (obrácené) pořadí varianty i vůči danému kritériu j (m…počet variant) hij = m +1 − rij − vhodné pro ordinální kritéria, u kardinálních nerozlišuje tolik mezi hodnotami, jen hrubá metoda − někdy se bere přímo pořadí (ale pozor, to je nákladové kritérium)

Metoda lineárních dílčích funkcí užitku − dílčí ohodnocení je lineární funkcí hodnoty kritéria − nejhorší hodnota kritéria se značí xi0, nejlepší hodnota xi* − nejhorší hodnotě kritéria x0 odpovídá hodnota užitku 0, nejlepší hodnotě x* užitek 1: hi=(xi − xi0)/(xi* − xi0)

Metoda bazické varianty − bazická varianta = hypotetická varianta, dosahující nejlepších nebo požadovaných hodnot ve všech kritériích (ideál, standard, etalon) − dílčí hodnocení pro výnosová kritéria je lineární hi=xi /xib − dílčí hodnocení pro nákladová kritéria je nelineární (nepřímá úměrnost) hi= xib /xi

Přímé (expertní) stanovení dílčích ohodnocení − dílčí ohodnocení variant stanovuje hodnotitel přímým přiřazením bodů ze stupnice, např. 1 − 10 nebo 1 − 100 bodů − vlastně jde o obecně nelineární dílčí funkce užitku, ale ne v explicitní podobě − vhodná pro různá kritéria, náročná na hodnotitele