SLOVENŠTINA Mgr. Michal Oblouk

SLOVENŠTINA západoslovanský jazyk, nejbližší češtině z důvodu historické příbuznosti i vzájemného ovlivňování zejména v dobách společného Československa rozšíření – Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Polsko, Česká republika, Ukrajina, Bulharsko, Kanada, Rakousko, Rumunsko – celkem 7 milionů mluvčích je státním jazykem na Slovensku a jedním z úředních jazyků Evropské unie kodifikovanou formu spisovné slovenštiny podle zákona o státním jazyce vytvářejí jazykoví odborníci - vědci z Jazykovědného ústavu Ľudovíta Štúra Slovenské akademie věd závaznými kodifikačními normami jsou Pravidla slovenské výslovnosti, Pravidla slovenského pravopisu, Krátký slovník slovenského jazyka a Morfologie slovenského jazyka má jednodušší (pravidelnější) pravopis i gramatiku než čeština je nářečně více diferenciovaná než čeština

SLOVENŠTINA - HISTORIE od 15. stol. do pol. 19. stol. používání češtiny jako spisovného jazyka (x latina, maďarština), ale pronikání slovenských prvků první pokusy o spisovnou slovenštinu - Anton Bernolák koncem 18. stol. (na základě západoslovenského nářečí, jazyková nejednota – katolíci x evangelíci) ustavení jednotného spisovného slovenského jazyka ve 40. letech 19. století na základě středoslovenského nářečí (L. Štúr, M. M. Hodža, J. M. Hurban)

samohlásky - A, Á, Ä, E, É, I, Í, O, Ó, U, Ú, Y, Ý ABECEDA skládá se ze 46 písmen latinky – používá spřežky (dz, dž, ch) a diakritická znaménka: prodloužení (´), změkčení (ˇ), přehlásku resp. dvě tečky (¨), stříšku resp. vokáň (^) samohlásky - A, Á, Ä, E, É, I, Í, O, Ó, U, Ú, Y, Ý souhlásky – B, C, Č, D, Ď, DZ, DŽ, F, G, H, Ch, J, K, L, Ĺ, Ľ, M, N, Ň, P, Q, R, Ŕ, S, Š, T, Ť, V, W, X, Z, Ž dvojhlásky - ia, ie, iu, ô výslovnost - ä (v neutrálním stylu spisovné slovenštiny se vyslovuje jako e - päť, pamäť), ľ (měkké l – ľahký), ĺ (dlouhé slabikotvorné l - dĺžka), ŕ (dlouhé slabikotvorné r - vŕba), ô (uo - hôrka), ia (ja - priadza/příze), ie (je - miera/míra), iu (ju - vyššiu/vyšší)

ROZDÍLY MEZI SLOVENŠTINOU A ČEŠTINOU slovenština má oproti češtině navíc - měkké ľ, dlouhé ŕ, ĺ, dz, dž, ä, dvojhlásky ia, ie, iu, ô, v češtině se na rozdíl od slovenštiny vyskytují – ř, ou, ů, ě V po samohlásce nebo po r se vyslovuje jako neslabičné u – bratov, krv, spev, pravda ve slovenštině platí tzv. rytmické pravidlo, podle kterého nemohou za sebou následovat dvě dlouhé slabiky (dvojhlásky) - krásneho, miestny koncovky -ám a -ách v 3. a 6. p. mn. č. ve středním rodě (mestám, mestách), jednotné zakončení -och v 6. p. mn. č. mužského rodu společná koncovka -(a)mi v 7. p. mn. č. všech rodů (pánmi, ženami, mestami) 4. pád osob = 2. pádu obou čísel(bez žiakov - vidím žiakov) 3. os. mn. č. –ú, -ia, -a (nesú, robia, boja sa) infinitiv vždy –ť (niesť)

ROZDÍLY MEZI SLOVENŠTINOU A ČEŠTINOU ve skloňování se uchovaly starobylejší tvary, ve slovenštině jsou menší rozdíly mezi měkkými a tvrdými vzory podstatných jmen ve slovenštině zanikl 5. pád - k oslovení používá 1. pád (pán profesor!) slovenština má tendenci zachovávat při skloňování zakončení kmene (ruka – v ruke, kniha - v knihe) v 2. p. mn. č. ve slovenštině obvykle dochází ke dloužení kmenové samohlásky (vrana – vrán, žena – žien, ruka – rúk, hora – hôr, kino – kín, jablko – jabĺk) ve slovenštině má 1. os. j. č. všech slovesných tříd jednotné zakončení –m (chcem, píšem, viem) příčestí minulé má ve slovenštině jednotné zakončení mn. č. -li ve všech rodech při vykání se převádí do množného čísla celý přísudek (Boli ste prijatá? Boli ste, otec, v sade?) podst. jm. zakončená –a, příjmení zakončená –o mají 2. pád = 4. pádu v rozkazovacím způsobu se zachovává délka samohlásek (písať – píš) vkladné o v příčestí minulém (niesol) trpné tvary příčestí vždy s dlouhou koncovkou (volaný)

ROZDÍLY MEZI SLOVENŠTINOU A ČEŠTINOU v tvarech podmiňovacího způsobu vždy jen by (bol by som, bol by si, bol by) de, te, ne se vyslovuje měkce (kromě přídavných jmen a zájmen, cizích slov a některých domácích slov – ten, teraz, jeden, krásneho) di, ti, ni se vyslovuje měkce (kromě 1. pádu mn. č. příd. jmen, příčestí a zájmen – tí mladí ludia boli unavení, po předponě – odísť, v cizích slovech – politika) R je v češtině pravopisně tvrdé, v domácích slovech může být následováno jedině tvrdým y/ý (ryba – č. i sl.), ve slovenštině může následovat i měkké i (tri) psaní předpon s-/se- (sl. so-) a z-/ze- (sl. zo-) se v češtině řídí mluvnickými pravidly, kdežto ve slovenštině se řídí výslovností (spev, zbierať, zoznam) slovenština je mnohdy pokrokovější při zdomácňování pravopisu přejatých slov

CO ZNAMENAJÍ TATO SLOVA? čučoriedka, raňajky, pretekár, prepáčiť, ťava, olovrant, žrebovať, pýtať, chrbát, karfiol, konár, zabudnúť, kŕdeľ, vyzerať, naozaj, topánky, čudovať sa, okuliare, uškŕňať sa, teraz, vrecko, cicavec, smädný, neskoro, šošovica, sprostý, horký, pečeň, kapusta, lúč, štrajk, palica, robota, marhuľa, paradajka, upratovačka, vodič, ujo, sobáš, pivnica, riad, vankúš, izba, hydina, mačka, somár, bocian, chrobák, korytnačka, vretenica, papagáj, kengura, kaštieľ, kúpele, cintorín, tlač, klinec, rezeň, žuvačka, zemiaky, rumanček, rezance, kaleráb, čerešňa, kel, ľúbiť, oblok, ohovárať, pozrieť, hojdať, nožnice, uhorka, bozkať, lopta, korčul‘ovať, vystrájať, ponúknuť, fajčiar, hmľa, rušňovodič, nohavice, šarkán, cencúl‘, múr, golier, pery, bosorka, tanier, rožok, žihľava, baňa, dážď, tieň, gombík, rúž, parochňa, čižma, ihla, lyžica, hladička, fľaša, tovar, pečiatka, rozprávka, ceruzka, kúriť, torta, klamať, správanie, bábka, hradská, električka, vidiek, gróf, organ, zákruta, štekliť, členok, chudý, plece, obličky, nádcha, chorý, nakrúcať, ospravedlniť sa

ZDROJE http://cs.wikipedia.org/wiki/Sloven%C5%A1tina http://cs.wikipedia.org/wiki/Slovensk%C3%A1_abeceda http://cs.wikipedia.org/wiki/Rozd%C3%ADly_mezi_%C4%8De%C5%A1tinou_a_sloven%C5%A1tinou