Obchodní akademie a Střední odborná škola, gen. F. Fajtla, Louny, p.o. Osvoboditelů 380, Louny Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0052 Číslo sady 09 Číslo DUM 11 Předmět Český jazyk a literatura Tematický okruh Mluvnice Název materiálu Slovní druhy Autor Mgr. Petra Karfíková Datum tvorby 10. 1. 2013 Ročník 2. ročník EKL Anotace Prezentace – zopakování základní charakteristiky slovních druhů, diktát se správným řešením, určování slovních druhů v diktátu. Metodický pokyn Studenti si zopakují charakteristiku a druhy jednotlivých slovních druhů. V textu promítnutém projektorem na bílou tabuli doplní správná písmena a odůvodní jejich psaní, překontrolují na dalším snímku. Nad všechna slova textu napíší číslicí (1 – 10) slovní druh. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petra Karfíková. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz ; ISSN 1802-4785. Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV).

Slovní druhy PODSTATNÁ JMÉNA (substantiva) - názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů a vztahů - mají jeden ze tří rodů (TEN, TA, TO) - skloňování a) substantivní – většina podst. jmen b) adjektivní (hajný, průvodčí) Druhy: konkrétní – nositelé vlastností a dějů (král, lev, měsíc) abstraktní – vlastnosti, duš. stavy (láska, spaní) obecná – názvy druhů, látek (zvíře, mouka) vlastní – jména osobní, zeměpisná (Petr, Brno)

2. PŘÍDAVNÁ JMÉNA (adjektiva) - vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatným jménem ptáme se JAKÝ, KTERÝ, ČÍ skloňování a) adjektivní – většina přídavných jmen b) substantivní (mlád, stár, narozen) Druhy: tvrdá - vzor mladý (laskavý, trpělivý, červený) měkká - vzor jarní (psí, cizí, hovězí) přivlastňovací - vzor otcův, matčin (Karlův, tetin)

3. ZÁJMENA (pronomina) zastupují podstatná a přídavná jména nebo na ně ukazují skloňování: a) zájmenné – většina zájmen b) adjektivní (některý, můj, sám) Druhy: rodová – vyjadřují rod (on, ten, můj) bezrodá – nevyjadřují rod (já, ty, my) - osobní: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, si, se - přivlastňovací: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj - ukazovací: ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám - tázací: kdo, co, jaký, který, čí - vztažná: kdo, co, jaký, který, čí, jenž - neurčitá: někdo, něco, leckdo, málokdo,… - záporná: nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

4. ČÍSLOVKY (numeralia) označují počet, pořadí, množství skloňování a) substantivní (milion, tucet, polovina, tři, čtyři) b) adjektivní (druhý, páty, trojí, čtyřnásobný) c) zájmenné (jeden, nejeden) Některá se neskloňují (dvakrát, několikrát) Druhy: - určité (pět, desátý, stokrát) - neurčité (málo, mockrát) - základní (dva, pět, několik) - řadové (druhý, pátý, několikátý) - druhové (dvoje, patery, několikery) - násobné (dvakrát, pětkrát, několikrát)

5. SLOVESA (verba) vyjadřují děj - činnost nebo stav časují se Druhy: plnovýznamová – mají samostatný význam pomocná – sponová (být, bývat, stát, stávat se) - způsobová (chtít, mít, muset, moci, smět) - fázová (začít, přestat, ustat) c) zvratná – spojená se zvratnými zájmeny si, se (mýt se, přát si) Reflexiva tantum = slovesa, která se vyskytují jen se zvratnými zájemny (smát se, bát se) Slovesa dělená podle tvaru: jednoduchá – jsou vyjádřena jen jedním slovem složená – obsahují navíc pomocné sloveso

6. PŘÍSLOVCE (adverbia) vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to určení místa, času, způsobu... odvozena od a) přídavných jmen (dobře, rychle) b) zájmen (tady, kde, kam) Druhy: místa – otázky kde, odkud, kudy, kam (doma, tam tudy) času – otázky kdy, odkdy, dokdy (večer, včera, dlouho) způsobu – otázka jakým způsobem (vesele, tak, pěkně) příčiny – otázka proč (úmyslně, schválně) Příslovečná spřežka píše se dohromady ustálená spojení, která vznikla spojením dvou jiných slovních druhů (nahoře, zleva, dodnes, zrána, zticha)

7. PŘEDLOŽKY (prepozice) vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce, ale teprve ve spojení se jmény nejsou samostatnými větnými členy Druhy: - vlastní (primární) – jsou pouze předložkami (s, z, v, na, k, před, po) - nevlastní (sekundární)– odvozené od jiných slov (kolem, během, místo)

8. SPOJKY (konjunkce) spojují slova nebo věty nejsou samostatnými větnými členy před spojkami píšeme čárku (kromě spojek a, i, ani, nebo ve významu slučovacím) Druhy: - souřadící – vyjadřují vztah souřadný mezi větnými členy či větami hlavními nebo vedlejšími (a, i nebo, ale, avšak, neboť) - podřadící – vyjadřují vztah závislosti k větě řídící (když, protože, aby, kdyby, třebaže)

9. ČÁSTICE (partikule) uvozují nejčastěji samostatné věty a naznačují citový postoj mluvčího nejsou samostatnými větnými členy úlohu částic mohou plnit i spojky, pokud nespojují věty (Ale to je překvapení) Např. ať, kéž, nechť, bohužel, ano, ne, což

10. CITOSLOVCE (interjekce) vyjadřují nálady, city a vůli mluvícího nebo označují hlasy a zvuky mohou být odvozená od jiných slovních druhů (bože, hrome, běda, vida) zpravidla nejsou větnými členy Mohou být přísudkem – Pes haf na kočku podmětem - Buch, buch se ozývalo zvenčí Např. aha, vida, ach, hop, haf, mňau

Navečer je les tichý a paseka zal_ta posledn_m_ slunečn_m_ paprsky Navečer je les tichý a paseka zal_ta posledn_m_ slunečn_m_ paprsky. Nikde nabl_zku ani človíčka. Přesto však buď opatrný, srnečku! Houští zapraskalo a hned poté v_chází z lesa srnec. Kráčí napřed a za ním jeho rodina. Jdou potichu a nemají nasp_ch. Již dávno se kl_dně nepopásl_, neboť bývají _pravidla v_rušeni. Dnes se však cítí vskutku be_pečně. Už se pasou hodnou chv_l_, když tu srnec zvedne hlavu a zav_tří. Aj, nablízku je nebe_pečí. Odněkud zdaleka přichází _práva, že se bl_ží člověk. Srnec s rodinou cupy dupy, uhánějí zpět k lesu.

Řešení: Navečer je les tichý a paseka zalita posledními slunečními paprsky. Nikde nablízku ani človíčka. Přesto však buď opatrný, srnečku! Houští zapraskalo a hned poté vychází z lesa srnec. Kráčí napřed a za ním jeho rodina. Jdou potichu a nemají naspěch. Již dávno se klidně nepopásli, neboť bývají zpravidla vyrušeni. Dnes se však cítí vskutku bezpečně. Už se pasou hodnou chvíli, když tu srnec zvedne hlavu a zavětří. Aj, nablízku je nebezpečí. Odněkud zdaleka přichází zpráva, že se blíží člověk. Srnec s rodinou cupy dupy, uhánějí zpět k lesu.

Citace Texty ke cvičením - SEIFERTOVÁ, Alice. Cvičebnice k učebnicím českého jazyka pro 6.-9. ročník ZŠ. Praha: Blug, c2001, s. 96. ISBN 80-7274-923-4.