Aratinga jendaj Papoušek nádherného vzhledu s vysokými hlasovými projevy. Asi toto se vybaví každému chovateli při vyřčení slova aratinga. Jejich domovinou je Brazílie, proto nesnáší přiliž dobře naše zimní měsíce. Viditelný rozdíl mezi samcem a samicí neexistuje. Samici jsem získal před 3 lety na burze v Telči výměnou za jedno mládě alexandra malého + doplatek. Protože byl listopad, aratingu jsem umístil prozatím do sklepa, do klece 1x1m. V letošním roce (2005) jsem narazil na krásného samce na zářijovém trhu exotů v Týništi n. orlicí. Neváhal jsem ani okamžik a samce zakoupil. Vpustil jsem ho rovnou k samici, která byla v té době ve velké zahradní voliéře a sledoval jejich chování. Po chvíli seděli oba vedle sebe a vzájemně si probírali peří a tiše přitom "pobrukovali". Tak rychlé seznámení jsem nečekal. Aratingové dělali prakticky celé dny to samé. Jen párkrát za den slétli na misku s krmivem aby se nakrmili. Občas rozevřel jeden z ptáků křídlo a nechával si ho probírat druhým, což jsem u jiných ptáků nikdy nepozoroval. Noc trávili společně v budce. Ve které dokonce upravovali připravené piliny s hlínou, ale k hnízdění v tomto roce logicky dojít nemohlo. Začátkem listopadu, kdy venkovní teploty klesaly pod 0°C, jsem je přemistil do místnosti, kde se teplota nesnížila pod 15 °C. Jejich křik v místnosti je velice výrazný, až nepříjemný, a reagují jím hlavně na přítomnost cizí osoby. Ve venkovní voliéře to má i své výhody, když křikem upozorňují ostatní ptáky na přítomnost kočky v blízkosti voliéry. Co se krmení týče, aratingové nepatří mezi vybíravé druhy papoušků. Spolehlivě mi přijímají všechno předkládané krmení. Dokonce i pšenici v suchém stavu, kterou dokáží zobákem rozdrtit. V oblibě mají jablka a vlašské ořechy, které si na větvi přidržují končetinou, a po pár minutách padá na podlahu pouze prázdná ořechová skořápka. Ořechy dávám ale jen jednou za čas v menším množství. Vápenný grit konzumují také lépe než ostatní druhy. Zbyde po něm pouze šedý prášek. Do vody přidávám po celý rok SupervitD podle návodu, a přípravky od firmy AQUMID. Větve likvidují v krátké době. Nejdříve olupují kůru, po čase se na podlaze objevují i třísky a není neobvyklé, že přeštípou i silnou větev. V zimních měsících, kdy nemají k dispozici prolet jako v létě, je pouštím po místnosti, což se jim očividně líbí a bez problémů se vrací do klece. Proto je takto volně nechávám celé dny. Jejich let je rychlý a svištivý s rychlým máváním křídel. Zkušenosti s odchovem zatím nemám. Pokud se mi někdy podaří, rád sem některé postřehy přidám.

Kakariki červenočelý Velice temperamentní a zvědavý papoušek. U chovatelů se tento druh stává poslední dobou velice oblíbeným, a proto patří k nejhojněji zastupovaným papouškům na burzách. Díky jejich zvuku, připomínajícímu kozí mečení, se kakarikům přezdívá koza. Původní zbarvení je zelené. Nyní se vyskytují i strakatí a u chovatelů je asi nejrozšířenější žlutá mutace. Rozlišení pohlaví není těžké. Samec je celkově mohutnější a má hranatější tvar hlavy. Do mého chovu jsem si pořídil před šesti lety žlutý pár. Za tuto dobu bych kakariki charakterizoval jako velice zajímavé ptáky, pravidelně hnízdící i s vysokými počty vajíček, vhodné pro začátečníky. Spotřeba krmiva je u kakariků, ze všech druhů mou chovaných, nejnižší. Co do misky ráno nasypu, to tam druhý den najdu. Vyloupnou pouze pár semínek od každé zrniny. Všechno si vynahrazují v ovoci (hlavně jablkách) a zeleném krmení, na které se ihned slétají a konzumují jej ve velkém množství během krátké chvíle. Vyšší je spotřeba pitné vody, ve které se často koupou a křídly vybrouzdají téměř všechnu vodu z misek ven. Kakarikové jsou aktivní hlavně ráno a navečer. Přes polední hodiny se rádi ukrývají do tmavších koutů voliér, kde odpočívají. Chov těchto ptáků je možný i v menších klecích, měli by však mít možnost proletu mimo klec. Z vlastních zkušeností vím, že ho milují. Pár mám přes léto umístěn v 3 metry dlouhé voliéře, i přesto jsou velice důvěřiví a přibližují se ke mně na velkou blízkost. Při potřebné manipulaci s nimi jsou naopak velice rychlí, obratní a stávají se téměř nepolapitelnými. Při krmení ponechávám u jejich voliéry pootevřená dvířka, kterými samice pokaždé vylétne do dlouhé krmné chodbičky, kde se mohutně prolétá, a občas sedne i na polici s krmením, kde sleduje, co dělám. I to potvrzuje jejich obrovskou zvědavost. Po nakrmení ptáků v ostatních klecích, stačí jen samici naznačit, že se musí vrátit do své klece a ona tak činí.

Amazoňan modročelý Jak již napovídá název, zaměřil jsem se v tomto článku na druh papouška, objevujícího se v chovech stále častěji: amazoňana modročelého, řazeného mezi tzv. velké papoušky. Použil jsem text od zkušeného angl. chovatele, a přeložil jej do češtiny, abych vám přiblížil jeho bohaté zkušenosti s tímto druhem. Autor píše: Amazoňané modročelí jsou většinou ve zbarvení odlišní. Někteří ptáci v hejnu nejsou přiliž výrazní, zatímco jiní jsou pestře vybarveni. Tento druh je velice populární, zvláště ve Spojených státech. Dokáží mluvit ale né stejně dobře jako am. žlutolící nebo žlutohlaví. Jinak jsou to inteligentní, zvědaví ale někdy plašší ptáci. Modročelý amazoňan se může pravděpodobně dožít 50-60 let nebo více, ale o jejich délce života v zajetí není mnoho známo. Popis: jde o celkem velké ptáky, 35-40 cm dlouhé. Samci jsou výrazněji vybarveni a mohutnější než samice, mají větší hlavu a zobák. Všeobecně vzato jsou jasně zelení s modro- žluto-bílou hlavou. Forma A. xanthopteryx , původem z Paraguaye, Bolivíe, Argentiny má žluté tváře s rozsáhlým žlutým a červeným znaky na křídlech. Mláďata mají hnědé oči, zatímco dospělí ptáci oranžovo-žluté. Mladé kusy nejlépe rozeznáme podle méně výrazného zbarvení, ve srovnání s dospělými. Dospělý ptáci - zvláště samci- snadno přilnou k jedné osobě a mohou ji agresivně bránit před dalšími lidmi. Jsou to oblíbená rodinná domací zvířata ale oproti dalším amazoňanům náchylnější k nemocem. Tito ptáci jsou od přírody aktivní a v omezeném prostoru snadno trpí obezitou. Měly by mu být poskytnuty hračky, dřevo nebo větve, které může okusovat. Pravidelné koupání nebo sprchování je nutné pro udržení dobrého stavu opeření a kůže. Ptáci by měli mít možnost mlžení i v suché místnosti, či na slunci. Krmení: amazoňan nesmí dostávat tučné krmivo, ale speciální krmivo, s každodenní dávkou ovoce a zeleniny, což přidá na pestrosti. Sledujte příjem krmiva, pokud si pták vybírá pouze jednu složku může toto počínání vést k obezitě, na což jsou amazoňané velice náchylní. Opravdu tučné krmivo, by mělo být zastoupeno velice malými dávkami slunečnice a světlice. Ptákům trpícím obezitou již nepomůže žádný vitamín nebo minerál jako prevence. Umístění: tito ptáci jsou velmi aktivní a měla by jim být poskytnuta, v rámci možností, co největší klec. Svědčí jim také letní pobyt na čerstvém vzduchu a slunečním svitu. Chov: pohlavní dospělost nastává ve 3-5 roce života, ale jsou v zajetí poměrně těžce odchovatelní. Ideální klec pro tento druh by měla mít následující rozměry: 120cm šířka, 120cm výška a délka 240cm. Nejvhodnější je umístění 120cm nad zemí. Pro hnízdění můžeme použít umělé budky, s velikostí přibližně 30x30x60cm. Doba sezení na vejcích se pohybuje mezi 24-26 dny. Mláďata opouští budku asi v 10-12 týdnech. Modročelí amazoňané mohou být v době hnízdění hluční. Obecně, při chovu amazoňanů, je hluk vysoký, doporučuje se chov v dostatečné vzdálenosti od sousedů. Běžné nemoci a poruchy: • samoškubání • Chlamydiosa • Obezita • Přivyknutí na jeden druh krmiva • Bakteriální a plísňové infekce • Ochrnutí • Útoky na ostatní jedince svého druhu • Otrava z nevhodného krmiva

konec Jiří Souček