Jiří Šafr FHS UK jiri.safrATseznam.cz poslední aktualizace 23/5/2014 Historická sociologie, FHS UK Stratifikační výzkum Sociální mobilita I. Základní pojmy a míry, mezigenerační třídní mobilita a komparativní výzkum Jiří Šafr FHS UK jiri.safrATseznam.cz poslední aktualizace 23/5/2014

Obsah Sociální mobilita - základní pojmy (vnitrogenerační, mezigenerační, …) Individuální a kolektivní rovina mobility Míry mobility – celkové (hrubá, strukturální, čistá, relativní) – mobilitní přítoky a odtoky, index nepodobnosti Míry relativní mobility: poměry šancí (ODDS RATIO) v mobilitní tabulce Příklady: Mezigenerační vzdělanostní a třídní mobilita v kohortě nar. 1974-1978, ČR 2008 Sociálně distanční přístup k mezigenerační mobilitě Mezinárodní komparativní výzkum (třídní) mobility Teorie dlouhodobých změn v sociální mobilitě

Sociální mobilita Konceptuální vymezení P. Sorokina [1936]: „Sociální pohyblivostí rozumíme každý přechod individua nebo sociálního objektu či hodnoty – něčeho, co bylo stvořeno nebo upraveno lidskou činností – z jednoho sociálního stavu do jiného.“

Sociální mobilita „Klíčový proces zprostředkující vztahy mezi strukturou a jednáním“ [Erikson a Goldthorpe 1992: 2]. Role v: utváření stratifikačního systému (proces formování tříd), formování zájmů a identit, které jsou hnací silou individuálního i kolektivního chování. Podoba a rozsah, zejména ve vztahu k jejímu kontextuálnímu pozadí, imobilitě čili stabilitě, představuje indikátor otevřenosti či uzavřenosti společnosti → komparativní aspekt (země / čas) Ovlivňuje hodnocení sociálního uspořádání. Přítomnost/ nepřítomnost napomáhá udržení legitimity sytému (ospravedlnění v očích členů společnosti). V období revolucí i strukturálních změn (např. transformací, modernizačních pohybů, reforem apod.) se stává nástrojem významné změny nejen v sociální struktuře, ale ve společnosti vůbec.

Vnitrogenerační a mezigenerační mobilita vnitrogenerační (intragenerační), kariérní mezigenerační (intergenerační), generační & reprodukce Horizontální a vertikální Nejčastěji zkoumáme vertikální mobilitu → vzestupná, sestupná a stabilita

Individuální a kolektivní rovina mobility Individuální mobilita: jedincův pohyb bez ohledu na postavení skupiny k niž patřil. Kolektivní (skupinová) mobilita (Sorokin 1936): „vytvoření a povýšení či naopak sestup nebo rozrušení celé skupiny“. Ve spojitosti se strukturálními změnami nejde o sumaci individuální mobility členů nějaké skupiny či skupin, ale o změnu pozice dané skupiny v prostoru, ke kterému je mobilita vztahována → restrukturalizace mobilitního prostoru. Změna může zahrnovat zvýšení i snížení četnosti určité skupiny ve společnosti, v krajním případě i její zrození nebo znovuzrození/ zánik, také rozšíření nebo zúžení sociální vzdálenosti (distance). Příkladem budiž výrazné kolektivní mobility v procesech tzv. revolučního přechodu k socialismu.

Výzkum mobility Mobilita per se: rozsah, historický vývoj, mezinárodní komparace mobilitních režimů Zdroje mobility /reprodukce (individuální a kontextuální, systémové) + modely dosahování statutu Souvislosti/ dopady mobility: postoje, chování, volební chování; osobnost (distress) Ač je výzkum značně provázán, tak třídní (profesní) a vzdělanostní mezigenerační mobilita mají odlišná teoretická zázemí.

Přístupy ke studiu sociální mobility Mobilitní tabulky → agregovaná – tabelární data → míra omezení přístupu z jedné do jiné třídy (většinou v kombinaci s časem / prostorem, např. komparace mezi zeměmi, historickým vývojem) Regresní přístup → individuální (mikro) data → Co podmiňuje dosažení statusu (SES)?

Vstupní data pro výzkum mobility Pro výzkum mobility potřebujeme provázanou informaci, pro mezigenerační mob.: postavení rodiče×potomka nebo pro vnitrogenrační: profese1čas×profese2čas Na počátku jsou tak vždy mikrodata, ty ale mohou být agregována za skupinu, např. za sociální třídy → kontingenční (mobilitní) tabulka Nepropojené informace např. o struktuře zaměstnaneckých pozic generací (věkových kohort) či historických období pouze popisují sociální strukturu, nikoliv mobilitní proces (ale mohou dokreslovat kolektivní mobilitu).

Vstupní data pro výzkum mobility Složení Československého obyvatelstva podle třídně ekonomického postavení v % Třídně–profesní struktura (z ní mobilitu počítat nelze) Mobilitní tabulka Intergenerační mobilita (celková %) Zdroj: [Rollová et al. 1972: 15 a 99]

Sociální – třídní mobilita Mobilitní tabulky

Míry mobility 1. - Celkové Hrubá mobilita: procentuální podíl počtu mobilních osob k celému souboru. Strukturální mobilita: pohyb způsobený proměnami struktur a četností objektivních pozic (otců a synů) v historickém procesu, např. v důsledku inovací v národním hospodářství, modernizace výroby či změny politických a ekonomických vztahů. Čistá mobilita: ta, která zbude z celkové (hrubé) mobility po odečtení objemu mobility strukturální. Její relativní objem (procentuální míra čisté mobility z celkových údajů o stabilitě i mobilitě) charakterizuje relativní otevřenost či uzavřenost zkoumaného systému v daném období. Čistá = Hrubá – Strukturální mobilita Ale jde o sporný a zastaralý koncept → toto členění má význam pouze jen na makrosociologické, „nadindividuální“ úrovni. Nelze je oddělit! Proto Soudobé studie rozlišují mezi absolutní a relativní mírou mobility. Absolutní míra = hrubá mobilita odpovídá celkovému podílu těch, kdo jsou ve zkoumané populaci mobilní. Míra relativní mobility vyjadřuje relativní šance přístupu do rozdílných tříd (skupin), otevřené pro jedince z rozdílných tříd původu. mírou relativní mobility je nejčastěji tzv. poměr šancí (odds ratios).

Příklady mezigenerační mobility: mobilitní tabulky pro tři hypotetické společnosti syn Mobilita: Stejná profesní struktura v generaci otců i synů otec Celkem 8 % → nejuzavřenější spol. Celkem 22 % → nejmeritokratičtější spol. Odlišná profesní struktura v generaci otců i synů Celková 35 % Strukturní 20 % Čistá 15 % Zdroj: [Šanderová 1994: 56-57]

Strukturní a čistá mobilita (výpočet) Sociální struktura se v čase mění: jiné složení tříd v generaci otců synů. (ubývají nekvalifikovaní dělníci, zemědělci atd.) → Ke změně v generaci synů musí proto dojít z důvodu většího počtu míst s vyšším postavením. Proto Otevřenost společnosti? → rigidita třídních přehrad → strukturní mobilita (vynucená) a čistá mobilita (nebo raději mobilitní šance – Odds Ratio) čistá = hrubá – strukturální mobilita Celková 35 % Strukturní 20 % Čistá 15 %

Otevřenost společnosti → od absolutní k relativní mobilitě P. Sorokin: mezigenerační „toky“ mezi třídami jsou indikátorem otevřenosti společnosti. → absolutní mobilita, ale my víme, že: Absolutní mobilitní toky nejsou dobrou mírou otevřenosti společnosti, protože mezi generacemi se mění velikost tříd (např. díky třídně odlišné fertilitě, strukturálních změn ekonomiky atd.) Lepší operacionalizací otevřenosti je relativní mobilita: do jaké míry mají lidé z různých profesně-třídních pozic stejnou šanci dosáhnout odlišné třídní pozice.

Mobilitní tabulka – základní operace Vstupní data: absolutní četnosti třídní pozice otců x synů Zdroj: [Hout 1982: 11] (původní zdroj: Featherman, Hauser [1978: 49]). Přítoková mobilita (inflows) = sloupcové relativní četnosti (%) → Odkud pochází pozice v generaci potomků? Odtoková mobilita (outflows) = řádkové relativní četnosti (%) → Kam se posouvají potomci?

Mobilitní toky Přítoky (inflows) Odtoky (outflows) Zdroj: [Hout 1982: 12]

Index nepodobnosti Δ (index of dissimilarity) Index nepodobnosti → poměr mobilitních toků mezi dvěmi třídními pozicemi. = suma pozitivních rozdílů mezi dvěma podíly (nebo v % a děleno 100) Např. pro odtoky z nižších manuálních profesí a pro farmáře: Δ = 0,126 – 0,088 +0,152 – 0,077 + 0,128 – 0,095 + 0,554 – 0,346 = 0,354 Zdroj: [Hout 1982: 12-13]

Indexy nepodobnosti Δ V tabulce pod diagonálou pro pozici původu, nad diagonálou pro cílovou pozici Zdroj: [Hout 1982: 13] Index nepodobnosti měří podíl případů, které by musely být přeřazeny, tak aby dané dva odtoky (či přítoky) byly proporčně stejné. Ukazuje na propustnost sociálních tříd. Jeho použití je ale omezené, protože velkosti tříd bývají většinou odlišné.

Míra relativní mobility: ODDS RATIO v mobilitní tabulce (připomenutí z AKD I.-II.)

Poměry šancí (Odds Ratio) Poměr šancí OR = f11 f22 / f12 f21. Důležitou vlastností OR je, že jsou invariantní k marginálním četnostem v mobilitní tabulce. Vyjadřují relativní mobilitu, nejsou tedy ovlivněny strukturní mobilitou (změna ve struktuře vzdělanostních kategorií mezi generacemi).

Poměr šancí - ODDS RATIO (OR) OR ukazuje asociaci v kontingenčních tabulkách šance (O) = poměr pravděpodobnosti jedné možnosti p1 (událost nastala) ke druhé p2(událost nenastala) (šance nebo také riziko) OR = poměr dvou šancí (odds) OR = f11*f22 / f12*f21 =

Vlastnosti poměru šancí (OR) OR - podíl šancí výskytu (rizika výskytu) pro dvě různé hodnoty dvou proměnných. OR: A k B a B k A jsou komplementární, vždy však s opačným směrem 1:3 =0,33 a 1/0,33 =3 OR je kladné číslo, kdy: >1 vyšší šance a <1 nižší šance, ale pozor rozpětí je nesymetrické: 0 až 1 oproti 1 až ∞ Proto se také používá přirozený logaritmus poměru šance LOR <∞;∞> OR není citlivé na marginální distribuce (změníme-li velikost n o konstantu, OR zůstávají stejné) Pomocí OR můžeme vyjádřit vztahy mezi kategoriemi v kontingenční tabulce (a to nejen ve čtyřpolní 2 x 2)

ODDS RATIO: Jednoduchý příklad relativní mezigenerační třídní mobilita Zdroj: Sítě&mobilita, CVVM 2011-11 (pro HiSo) OR = f11 f22 / f12 f21 = OR = (407*135)/(138*61) = 6,53 = (407/138)/(61/135) U potomků manuálních pracovníků je 6,5x vyšší šance, že zůstanou manuálními prac. (tj. reprodukce nižší pozice) v porovnání s šancí potomků nemanuálních pracovníků klesnout na stejnou pozici (v kontrastu s udržením vyššího postavení). A obráceně platí, že šance na sestup z nemanuální pozice do manuální (v konstantu s pravděp. udržet se v nemanuální pozici) v porovnání s šancí potomků manuálních zůstat manuálními pracovníky (oproti jejich šanci na vzestup) je 0,15 (=1/6,53).

Odds Ratio v mobilitní tabulce Obecně můžeme vyjádřit OR pro kterákoliv políčka (větší než 2x2) tabulky: Fi*Fj / Gi*Gj , kde i = řádky, j = sloupce

Mobilitní tabulka (absolutní četnosti) [Katrňák 2006: 139]

Mobilitní tabulka. A – pouze v rámci jedné třídy (kategorie) původu (otec) Šance VM dostat se do VN /oproti do NN: 1043 / 587 = 1,78 [Katrňák 2006: 139]

Mobilitní tabulka. B – porovnání šancí dvou tříd (kategorií) původu mobilitní šance potomků z třídy vyšších nemanuálů (VN) zůstat v této třídě (VN) oproti tomu, že skončí ve třídě nižších nemanuálů (NN) v porovnání s šancí potomků z třídy nižších nemanuálů (NN) skončit ve stejných třídách (VN resp. NN): OR = (1275/364)/(1055/597), nebo (1275*597)/(1055*364) = 1,98 [Katrňák 2006: 139]

Kde spočítat ODDS RATIO CROSSTAB v SPSS pro mikrodata i tabelární (viz načtení frekvencí pomocí vah). Pozor, pouze pro dichotomické proměnné. v SPSS pozor na kódování kategorií. CROSSTABS volil BY Praha /FORMAT=AVALUE TABLES /STATISTICS=CMH(1). Nebo v Excelu zadáme vzoreček do buňky viz http://metodykv.wz.cz/odds_ratio_volil.xls SPSS zároveň testuje, zda je OR statisticky významně odlišné od 1 (tj. stejné šance), nebo jiné zvolené hodnoty.

Kde spočítat ODDS RATIO V různých apletech/aplikacích, např. SISA Odds-Ratio p1<->p2: 0,697649 (~SE: 0,140196) 95,0% CI: 0,470523<O.R.<1,034411 (Wald's) Inverse p2<->p1: 1,433386 (~SE: 0,288046) 95,0% CI: 0,966734<O.R.<2,125296 (Wald's) Log-odds: -0,360040; s.e=0,200955 Umí i LOGIT (Log-odds) a obrácené OR http://www.quantitativeskills.com/manuals/tablesman.htm

Zpátky do úvodní příkladu ČR 2011 Pro historickou sociologii to začíná být zajímavé, pokud do analýzy vstoupí čas, tj. historické etapy. Ty lze zachytit buď opakovanými výzkumy (cross-sectional time comparison) anebo alespoň pomocí kohortních řezů v rámci jedněch dat (kohortu definujeme buď jako věk dospívání nebo vstupu na pracovní trh), což přináší určité limity zobecnění. Zdroj: Sítě&mobilita, CVVM 2011-11 (pro HiSo) Byly šance na vzestup vyšší za socialismu nebo za kapitalismu (pro vstup na trh práce po roce 1989)?

Příklad: Mezigenerační vzdělanostní a třídní mobilita ČR 2008, kohorta nar. 1974-1978 (tzv. Husákovy děti) [Šafr et al. 2012]

Příklad: Mezigenerační vzdělanostní mobilita Poměry relativních mobilitních šancí (OR) pro získání maturity a vysokoškolského diplomu, standardní chyby v závorce. Původ-rodiče OR pro min.SŠ s.e. OR pro VŠ VŠ / VYUČ 7,02 (1,75) 17,11 (5,52) VŠ / SŠ 2,11 (0,54) 3,65 (1,11) SŠ / VYUČ 3,33 (0,48) 4,69 (1,15) Zdroj: [Šafr et al. 2012]

Příklad: Mezigenerační vzdělanostní mobilita ČR 2008, Husákovy děti (nar. 1974-1978) Třídní mobilita, poměry relativních šancí (odds ratio) dle třídy původu, standardní chyby v závorce. Zdroj: [Šafr et al. 2012]

Mezigenerační mobilitní trajektorie – základní 4 typy: vzdělanostní (3 kategorie) a třídní mobilita (ESeC3), pro celkový soubor a podsoubor dyád rodič–dítě. Trajektorie jsou kvalitativní znak, který lze využít v dalších analýzách hledajících odpověď na příčiny mobilitního vzestupu/sestupu či stability – mezigenerační reprodukce třídního postavení. Zdroj: [Šafr et al. 2012]

Sociálně distanční přístup k mobilitě

Sociálně distanční přístup k mobilitě [Blau, Schwartz 1997] Cílem je určit míru strukturní ekvivalence pro dané dvě kategorie profesí využíváme větší počet profesních kategorií → distance z OR pro kategorie v tabulce rodič – potomek a následné transformace. Strukturní ekvivalence → koncept analýzy sociálních sítí. → určitý pár vazeb se nachází v síti ve víceméně identické pozici, tedy že jsou propojeni se stejnými uzly. Aktéři (jedinci, skupiny, organizace) vyznačující se strukturální ekvivalencí jsou v síti navzájem „zaměnitelní“, mají stejné strukturní vlastnosti.

Sociálně distanční přístup vstupní datová matice: 11 profesních skupin (otec x potomek) Profesní kategorie zde nejsou zcela ordinalizované (proto nelze využít vyšší SES otec / matka). Zdroj: [Šafr a kol. 2012: kap. 2]

Sociálně distanční přístup k mobilitě: Logaritmované poměry šancí (LOR) V analýze jde o to, u každého páru profesních kategorií porovnat vzorce odchylek od průměrné intenzity bariéry pro tu kterou kategorii. Chceme, aby porovnání bariér nebylo poznamenáno rozdíly v průměrné síle těchto bariér. Proto v dalším kroku data v tabulce normalizujeme (z tabulky jsou odstraněny řádkové a sloupcové efekty). U každého LOR to znamená: 1. odečtení celkového průměru, 2. odečtení průměrů pro řádky a sloupce v každém odpovídajícím poli tabulky, neboli LOR modifikovaný = LOR – (celkový průměr + řádkový efekt + sloupcový efekt) [viz Blau, Schwartz 1997: 73]. Následuje transformace na korelační koeficienty modifikovaných logaritmovaných poměrů šancí (LOR modif.). Zdroj: [Šafr a kol. 2012: kap. 2]

Profesní mobilita otec–potomek: Sociálně distanční přístup, finální zobrazení pomocí metody hlavních komponent (PCA) Zdroj: [Šafr a kol. 2012: kap. 2] Interpretce os: horizontála odráží socioekonomický status (nalevo kategorie s nejvyššími hodnotami – vysocí odborníci, napravo nejnižší – nekvalifikovaní manuální pracovníci), na vertikále je genderová specifičnost profesní struktury (s pohybem nahoru se setkáváme s profesemi typičtějšími pro ženy (administrativa, rutinně nemanuální pracovníci ve službách a obchodu)). Hranice mezi světem manuální a nemanuální práce přesto není zcela jednoznačná, manuální profese nalezneme zejména ve čtvrtém kvadrantu; za povšimnutí stojí postavení drobných živnostníků působících v oblasti služeb a řemesel.

Komparativní výzkum a teorie sociální mobility

Teorie dlouhodobých změn v sociální mobilitě Modernizační teorie (MT) Revize MT: relativní mobilita stabilní & společné jádro (genotypický vzorec mobility – FHJ hypotéza) Teorie třídní/statusové reprodukce Teorie profesní uzávěrky (occupational closure)

Modernizační teorie = LTI V důsledku postupu industrializace roste relativní mobilita v industriálních zemích V před-industriálním období byla pracovní síla distribuována na základě rodinných a příbuzenských vazeb Na industriálním pracovním trhu převažují formální praktiky najímání pracovní síly Nároky na nové profese v průmyslové produkci se stávaly mnohem komplexnější, vyžadovaly větší odpovědnost (řízení-supervize, např. v továrním provozu) → výběr na základě schopností a kvalifikaci, zkušenosti. Na nabídkové straně pracovní síla se stává vzdělanější, kvalifikovanější a prostorově mobilnější; lépe informovaná o pracovních nabídkách (noviny, tisk) Protože lidé mohli získávat vzdělání (tlak industrializace na kvalifikaci pracovní síly), nižší třídy mohly získat vyšší pozice [Treiman 1970] Jakmile se ustavil princip soutěže a ekonomické efektivity na trhu práce → růst relativní mobility, jakmile k tomu nedochází, pak naopak pokles relativní mobility

Teorie třídní/statusové reprodukce Již Sorokin tvrdil, že v mobilitě není žádná tendence, jen fluktuace bez trendu. A vskutku výzkumy ukazují, že tomu tak je, alespoň pokud jde o třídní mobilitu (vzdělanostní mobilita je poněkud jiný případ). Rodiče vyšších tříd si osvojují strategie, jak úspěšně reprodukovat výhodné postavení u potomků – investují do jejich lidského kapitálu a kulturního kapitálu, které pak jsou úspěšnější ve škole. (viz přednášku č. 3) → teorie kulturní reprodukce

Teorie reprodukce: profesní uzávěrky (occupational closure) Profesní seskupení racionalizují a optimalizují selekční proces pomocí byrokratických praktik, jako např. licencování, vzdělanostních oprávnění, odborů. Ty ale předpokládají lepší vybavenost zdroji a ty potomci z nižších pozic získávají mnohem obtížněji, navíc vytvářejí zátěž, kterou při rozhodování o kariéře odmítají podstoupit. [Grusky, Weeden 2001]

Revize MT: relativní mobilita je stabilní resp. fluidní Již Sorokin tvrdil, že v mobilitě není trend, jen fluktuace bez trendu. Viz výsledky mezinárodního komparativního výzkumu. Výsledkem je model jádrové fluidity

Teorie racionální volby vzdělávacích a profesních drah / aspirací Breen, Goldthorpe

Mezinárodní komparativní výzkum (třídní) mobility podle [Katrňák 2005: 112-118, 123-131]

L-Z hypotéza [Lipset, Zetterberg 1959] Výchozí hypotéza: USA budou otevřenější než západní Evropa (→ americký duch rovnosti). Analýza mobilitních tabulek (pouze 2 třídy: manuální/ nemanuální) v USA, Z. Německo, Švédsko, Francie, Švýcarsko a Japonsko. V rozsahu mobility se země ale výrazněji nelišily. → Vzorec mobility v industriálních západních zemích je prakticky stejný. Každá země sice byla v jiné fázi ekonomického vývoje, i přesto podobnost. → Sociální mobilita se stává relativně vysokou, když industrializace a ekonomický vývoj dosáhnou určité hranice. I když pak ekonomický vývoj někde kolísá, míra mobility je nasycena a už neklesá.

L-Z hypotéza [Lipset, Zetterberg 1959] Důvody mobility: A) strukturální (vnější) - převažují: změna počtu zaměstnaneckých pozic (vznik a zánik profesí); rozdílná míra fertility (vyšší třídy mají méně dětí); změny v hodnocení zaměstnaneckých postů; změny v podílu přímo zděděných pozic (mizí přímé předávání výsad); změny v legislativě (rušení bariér, např. stavovské, rasové) B) motivace (vnitřní): aspirace mezigeneračně si polepšit (touha po ocenění)

Kritika L-Z hypotézy Empirické důkazy jsou velmi slabé: Použito příliš hrubé rozdělení třídních (zaměstnaneckých) kategorií Po odlišení kategorie zemědělců a vzestupu a sestupu: odlišnosti mezi zeměmi existují. Odlišné podoby mobility v horních třídách Analytický deficit: použita pouze absolutní míra mobility

FJH – hypotéza [Featherman, Hauser, Jones 1975] Zdroje, procesy a výsledky profesní stratifikace jsou v industrializovaných zemích stejné. → vzdálenosti profesních kategorií jsou stejné. Socioekonomická stratifikace převažuje; hodnoty, normy (prestiž) spjaté s jednotlivými profesemi jsou spíše doplňkové. Skóry škál prestiže povolání jsou proto chybným odhadem (profesního) socioekonomického statusu (SES) v kontextu mobilitního procesu. → Nelze očekávat stejnou míru celkové mobility (podle L-Z hypotézy), ale lze očekávat stejný vzorec cirkulační mobility (očištěna od celkových změn v zaměstnanecké struktuře).

FJH – hypotéza [Featherman, Hauser, Jones 1975] Existuje relativně stabilní vzorec mobility - transmise SES v USA (1962) a Austrálii (1965). Mění se podle fenotypu – pozorovaná mobilita, vyvolaná např. technologickou změnou. Genotyp ale zůstává stejný. Genotypický vzorec mobility je stejný v industriálních společnostech s tržní ekonomikou a systémem nukleární rodiny. → Odlišení změn v zaměstnanecké struktuře od struktury příležitostí na profesní mobilitu. → Analýza strukturní / čisté mobility nahrazena absolutní / relativní mobilitou (sociální fluidita). (cirkulační mobilita) → použití Loglineárních modelů).

Další testování FHJ Konec 70. let - 3 evropské země [Erikson, Goldthorpe a kol.]; 16 zemí [Grusky Hauser 1984] → platí Nejkomplexnější test pro 20. století - CASMIN – Constant Flux [Erikson, Goldthorpe 1992] 9+3 zemí z počátku 70. let 20. stol. (odlišná míra industrializace), muži Robert Erikson, John H. Goldthorpe. 1992. The Constant Flux: A Study of Class Mobility in Industrial Societies. University of Oxford.

CASMIN Constant Flux [Erikson, Goldthorpe 1992] E&G testují dvě konkurenční teorie: FHJ hypotézu o jádrové fluiditě ve vyspělých zemích (podobnosti v relativní mobilitě mezi zeměmi) Liberálně teorii industrialismu (LTI = modernizační teorie): Přechod od agrární k industriální formě společnosti → rozvoj ekonomické, technologické racionality, zhodnocování zdrojů, hospodářský růst → vyšší otevřenost a spravedlnost → roste vzestupná mobilita, důvody jsou: Strukturální změny = proměny zaměstnanecké struktury (od zemědělství k průmyslu a pak ke službám), roste profesní diverzita a nároky na obsazování pracovních pozic (znalosti, vědomosti) Změna procesu alokace do pracovních pozic → od askripce ke zásluhovosti (→znalosti, vědomosti) Sektory v nichž kritériem výběru byla askripce se stávají okrajovými, rostou sektory, kde se zhodnocují znalosti, nadání, úsilí (tj. bez ohledu na původ) Politický systém liberální demokracie a růst mobility legitimizjí existující třídní nerovnosti (mobilita redukuje podhoubí kolektivní akce na třídním základě)

Constant Flux [Erikson, Goldthorpe 1992] 12 zemí ve výzkumech z počátku 70. let 20. stol. Zdroj: Erikson, Goldthorpe 1992: 50

Zjištění CASMIN – Constatnt Flux Analýza vývoje absolutní mobility: žádný trend v závislosti na industriálním vývoji v jednotlivých zemích V průběhu industrializace absolutní sociální mobilita rovnoměrně a systematicky neroste (Industrializace nesouvisí přímo se změnami v zaměstnanecké struktuře)

Zjištění CASMIN – Constatnt Flux Vývoj v zemích a čase pomocí relativní mobility: 1. vývoj v zemích → model konstantní sociální fluidity: konstantní vývoj mobility v jednotlivých zemích → zamítnutí LTI hypotézy 2. rozdíly v mobilitě mezi zeměmi 3. rozdíly v mobilitě mezi zeměmi s ohledem na časový vývoj → Velikost sociální fluidity se na pozadí industrializace výrazněji nemění Ale variance v relativní mobilitě mezi zeměmi je větší než mezi kohortami → země by se měly lišit víc než kohorty v každé zemi. E&G proto definují: Model jádrové sociální fluidity → vzorec relativní mobility v industrializovaných zemích (= vzorec relativních nerovností v přístupu do třídních pozic), odpovídá vzorci ve Francii a V. Británii. A pak zkoumají jak a které země se od tohoto modelu odlišují. → FHJ hypotézu ve striktní podobě zamítají (stejný vzorec a velikost efektů na relativní mobilitu v industriálních zemích). Rozdíly mezi zeměmi ale nejsou systematické, způsobují je odlišnosti v historickém a politickém vývoji země, ale vzorec jádrové fluidity ( zůstává stejný). Přijímají FHJ hypotézu v méně striktní podobě = stejný vzorec, ale odlišná míra efektů na mobilitu v jednotlivých industrializovaných zemích V industrializovaných zemích s tržní ekonomikou, nukleární rodinou, existuje stejný vzorec mezigenerační mobility, i když jednotlivé efekty tohoto vzorce působí s odlišnou intenzitou v každé zemi, ale směr a působení těchto efektů je ve všech zemích stejný.

Limity CASMIN Průřezové (crossectional) data vždy za jednu zemi → jedna mobilitní tabulka za jednu zemi K posouzení vlivu času tak slouží jen věkové kohorty

Další ověřování po Constatnt Flux Závěry CF: Mobilitní vzorec = relativní mobilita mezi jednotlivými třídními pozicemi je ve všech industriálních zemích stejná (společná sociální fluidita) → platí Velikost relativní mobility se v čase ve sledovaných zemích nemění (sociální fluidita konstantní v čase) → zpochybněno (např. výzkumy z 35 zemí [Ganzeboom, Luijkx, Treiman 1989], pro přelom 19.-20 stol. v Maďarsku [Lippényi, Maas, van Leeuven 2013])

Testování LTI a jádrové fluidity (FHJ) Pozor na … Typ dat (→ efekty kohort): Průřezová (cross-sectional) jednorázová (one time) vs. opakovaná průřezová šetření (nově pro historická data z matričních údajů), selection bias Historická období, které zahrnují (Data z CASMIN začínají někdy na počátku 20. stol., ale industrializace probíhala již od pol. 19. stol. Zahrnuté země: (post)komunistické (a i ty se vnitřně liší), typy welfare-state, navíc v kombinaci s konkrétním časovým obdobím

Ověřování trendů v relativní mobilitě po CASMIN (hypotéza modernizace), dvě cesty V obou případech nová data: Větší vhled do vzdálenější minulosti → historická mikrodata pro období před 1900. (např. [Lippényi, Maas, van Leeuven 2013]) Současnost → mikrodata pro 90. léta z nových sociologických výběrových šetření (mezinárodní projekty → standardizace již během sběru dat) + více výzkumů z různých období → oddělení efektu období a kohorty. (na Constatnt Flux navazuje např. Social Mobility in Europe [Breen et al. 2004]) Zvláštním tématem jsou pak specifika mobilitních režimů v období socialismu

Social Mobility in Europe 1970-2000 [Breen et al. 2004] Analýza evropských 11 zemí, 117 výzkumů Vychází z Constant flux, ale za každou zemi více výzkumů, což umožnilo oddělení efektu období a kohorty (2-35 tabulek za zemi). Cílem bylo sledovat změny od 70. let do 2000. Toky absolutní mobility se mezi zeměmi postupně více a více podobají (v 90. letech jsou rozdíly v třídní struktuře a vzestupné/sestupné mobilitě menší než v 70. letech) → Lipset Zetterbergova hypotéza má své určité opodstatnění. Existuje obecný trend (s výjimkou Velké Británie) směrem k vyšší sociální fluiditě. Mezi zeměmi existuje značná variance v míře sociální fluidity.

Ověřování teoretických modelů změny otevřenosti společnosti: Maďarsko 1865-1950 [Lippényi, Maas, van Leeuven 2013] Poměry diagonální asociace podle tříd a období (CI) Historická data z matričních údajů o sňatcích (73 tis.): profese ženicha a jeho otce. Náhodný výběr obcí-registrů. H1: Rigidita třídního systému v čase klesá, což vede k postupnému nárůstu relativní mobility. → modernizační teorie H2: Žádný přetrvávající trend v růstu/poklesu relativní mobility. → teorie statusové reprodukce H3: Prudký růst relativní mobility v období rapidní industrializace (před 1. svět. válkou) než po ní. → revize modernizační teorie H4: Relativní mobilita byla větší během 1. i 2. světové války. → teorie temporálnosti změn v mobilitě díky šokům z revolucí/válek (Sorokin) Zdroj: [Lippényi, Maas, van Leeuven 2013: 51] Analýzy modely log-multiplikativní asociace ukazují na částečnou platnost teorie modernizace (H1) pouze pro období po roce 1900, kdy narostla relativní mobilita – otevřenost. Je to ale později, než samotná industrializace (ta již v 1860), jak předpokládá tato teorie. Zároveň mobilitní režim byl dočasně vychýlen po 1.sv. válce (pouze pro pravděpodobnost ne-mobility a jen pro některé třídy), k podobnému trendu ale nedošlo po 2.sv. válce, proto hypotézu o vyšší mobilitě během revolucí/válek (H4) zatím nelze přijmout (→ potřeba dalších analýz).

A nyní můžeme přejít na mechanismy v pozadí mezigenerační mobility….

Literatura Breen R. (ed). 2004. Social Mobility in Europe. Oxford: Oxford Univ. Press. Breen, R., J. O. Jonsson. 2005. „Inequality of Opportunity in Comparative Perspective: Recent Research on Educational Attainment and Social Mobility.“ Annual Review of Sociology Vol. 31: 223-243. Erikson, R., J. H. Goldthorpe. 1992. The Constant Flux: A Study of Class Mobility in Industrial Societies. University of Oxford. Katrňák, T. 2005. "Sociální mobility jako indikátory nerovné distribuce příležitostí." Pp. 109–136, kap. 5 in Třídní analýza a sociální mobilita. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Lippényi Z., I. Maas, M.H.D. van Leeuwen. 2013. "Intergenerational class mobility in Hungary between 1865 and 1950: Testing models of change in social openness." Research in Social Stratification and Mobility 33: 40–55. Rollová, V. 1972. Sociální a profesionální mobilita pracujícího obyvatelstva ČSSR. Bratislava: ČSVUP. Šafr J. (ed.) a kol. Mechanismy mezigenerační reprodukce nerovností. Praha: Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.