ŠIKANA I Pavlína Janošová Psychologický ústav AV ČR Praha janosova@praha.psu.cas.cz

Co je a co není šikana

Původní vymezení školní šikany Pojem ŠIKANA (původně jev v armádě) ŠIKANA VE ŠKOLNÍM PROSTŘEDÍ (70. léta v Norsku, prof. Dan Olweus) - tři kritéria: AGRESE (původně tělesná nebo slovní) OPAKOVANÁ (pokud nejde o nárazový lynč) NEROVNOVÁHA SIL (nemožnost či neschopnost oběti účinně se bránit)

1. kritérium: Agrese Agrese je úmyslné ublížení a také jednání, kdy jednající ví, že může druhému ublížit. Agresorů u nás cca 4,5 % dětí – podle Olweusova dotazníku, obětí cca dvojnásobek. KDO Z NICH ŘÍKÁ PRAVDU? Jde zvenčí určit záměr? Pedagogové ho potřebují znát (Agresoři – morální vyvazování: „byla to jen sranda“; „to nebylo nic proti tomu, co on dělal nám“; „dělali to všichni“; …; oběti – si často nejsou vědomy všech okolností, zkreslují pod vlivem emocí). Pedagogická intervence: omluva a usmíření, nebo potrestání? Je potřeba zjistit postoje šikanujících i po činu. JAK? Lítost šikanujících se nemusí týkat soucitu s šikanovanými, někdy jde o sebelítost (M. Kolář – fiktivní dopis oběti)

2. kritérium: nerovnováha síly mezi šikanujícími a šikanovanými Pro napadeného je těžké se bránit. JENŽE… Všechny mezilidské vztahy i interakce jsou nějak asymetrické… Problém šikany uvnitř přátelských vztahů (dvě „kamarádky“), šikanovaná dívka nechce přijít o svou „kamarádku“. Kdo je agresor a oběť? (1) Ten, koho zbije někdo, kdo se nedovede ovládnout, a napadený je proti němu v dané situaci bezmocný, (2) nebo ten, kdo je třídou celkově odmítaný za to, že se neumí ovládat (někdy po někom vystartuje) a ostatním se s ním hůř spolupracuje? - Kritéria oběti splňují oba, často je tak vidí i spolužáci. Ten první však ztrácí převahu jen v určitých situacích, zatímco ten druhý ji nemá prakticky nikdy.

3. kritérium: Opakovanost útoků Jde o opakované činy pouze ze strany agresorů. Ze strany obětí jde o kontinuální pocit ohrožení. „Bylo dusno, slovní narážky, kvůli maličkostem jsme se hádaly, konflikty kvůli hloupostem, hned jsme se do sebe pustily. Ale už jsme to přešly, víme, že jsme, ale nenarážíme na sebe, neděláme konflikty...“ „Nevyhovuje mi to, ale co můžu změnit na tom, že je baví mě pomlouvat, mají z toho radost, požitek. ... Kdyby to někdo chtěl řešit a pomoct mi, tak by to už udělal, ale před celou třídou to viděli a nikdo mi nepomoh, nikdo mě před K. nebránil...“

3. kritérium: Opakovanost útoků Je nutné určit časový úsek z poslední doby, ve kterém se ptáme na šikanu Nejlépe posledních několik měsíců (delší úseky podléhají zkreslení paměti a z hlediska řešení šikany jsou zbytečné) Je nutné určit, kolik útoků ve sledovaném časovém úseku bude pokládáno za šikanu Většinou podle nestrmějšího nárůstu problémů v prožívání u šikanovaných žáků (a podle nejstrmějšího nárůstu problémů v chování u šikanujících žáků)

Vymezení šikany (Olweusův dotazník, 1996) „Jak často jsi byl/a šikanovaný/á v posledních 2 až 3 měsících?“ (1) V posledních dvou měsících jsem nebyl/a šikanovaný/á; (2) Stalo se to jen jednou nebo dvakrát; (3) 2-3x za měsíc; (4) Asi jednou za týden; (5) Několikrát za týden. „Jak často ses účastnil šikanování jiných spolužáků v posledních 2-3 měsících?“

Definování šikany (Olweusův dotazník, 1996) Říkáme, že žák je šikanovaný, když jiný žák, nebo několik žáků: • mu říkají nepříjemné a zraňující věci nebo si z něj dělají legraci nebo ho nazývají nepříjemným a zraňujícím způsobem, • úplně ho přehlížejí nebo ho vylučují ze své skupiny přátel nebo ho schválně vynechávají z toho, co se společně dělá, • bijí ho, kopou, strkají a vrážejí do něj nebo ho zamknou v nějaké místnosti, • říkají lži nebo o něm šíří lživé drby nebo posílají dopisy (maily a komentáře po internetu) s nepříjemnými poznámkami a snaží se, aby ho jiní žáci neměli rádi, • a jiné podobné zraňující věci. Co naopak není šikana?

Děkuji vám za pozornost