01 Úvod do stylistiky Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

Stylistika = jazykovědná disciplína zabývající se výběrem a způsobem uspořádání jazykových prostředků, jež se uplatňují během jazykové komunikace u psané jazykové komunikace se uplatňuje i výběr grafických prostředků (velikost, barva, typ písma; ilustrace, schémata atd.) u mluvené formy – výběr neverbálních prostředků (gesta, mimika atd.)  

Styl z řeckého stylos = rydlo, původně nástroj k psaní na voskovou destičku; starověký Řím – osobitý způsob vyjadřování v řečnictví a básnictví; následně v dalších druzích umění (architektura, malířství atd.) od 19. století v dalších oblastech lidské činnosti (oblékání, sport, móda atd.)

Styl obecně = výběr a uspořádání jednotek v jakékoli lidské činnosti (např. styl oblékání: ležérně, sportovně, extravagantně; hudební styl: jazz, rock, folk atd.) Jazykový styl = způsob výstavby jazykového projevu; způsob výběru a uspořádání jazykových prostředků (slov, slovních spojení, větných forem) výběr a uspořádání jazykových prostředků závisí na autorovi i na dalších podmínkách, za kterých projev vzniká tyto podmínky = slohotvorní činitelé

Slohotvorní činitelé: - podmínky (okolnosti) jazykového projevu a) subjektivní činitelé – podmíněni osobností autora: pohlaví věk povahové rysy psychický typ dosažené vzdělání zájmy zaměstnání výrazové schopnosti, pohotovost, talent - každý člověk má svůj individuální styl = styl jednotlivce (Čapek, Vančura, Hrabal aj.)*

  objektivní činitelé – jsou nezávislí na autorovi, plynou z toho, čím je autor obklopen: funkce projevu forma projevu prostředí a situace kontakt s adresátem míra připravenosti střídání mluvčích téma projevu

Funkce projevu komunikační funkce jazykového projevu = nejpodstatnější objektivní činitel jazykového projevu komunikační funkce rozhoduje o výběru jazykových prostředků a způsobu jejich uspořádání podle zaměření a funkce projevu rozlišujeme tyto funkční styly: prostě sdělovací ( hovorový ) – funkce prostě sdělná publicistický – funkce získávací, přesvědčovací odborný – funkce odborně sdělná administrativní – funkce hospodářsko-správní a řídící umělecký – funkce estetická řečnický – funkce agitační, propagační, přesvědčovací*

Forma projevu jazykové projevy mohou být realizovány zvukovými nebo grafickými prostředky, zvukové se uplatňují v projevech mluvených, grafické v projevech psaných obě formy jazykového projevu mají své specifické rysy, vlastnosti a prostředky, které se uplatňují již při jejich vzniku a jimiž je dána jejich stylová úroveň

Mluvený projev - Bývá nepřipravený (vyjma přednášek, diskusí, vysílání v rádiu či televizi apod.). - Nepřipravenost má za následek vznik často dlouhých, ale zároveň nepříliš složitých souvětí, chyb a odchylek, nepřesností a neobratností. - Je většinou jedinečný a neopakovatelný. - Váže se na konkrétní situaci, plyne s časem – nelze se k němu zpravidla vracet. - Přímý kontakt s adresátem. - Mluvený projev je zvukově realizovaný, melodií silou hlasu, a jeho zabarvením lze vyjádřit city, emoce a postoje, které lze v psaném projevu pouze popsat či přiblížit grafickými prostředky - Bývá doprovázen neverbálními prostředky (mimika, gesta atd.). - Je základní formou prostě sdělovacího stylu.

Situace a prostředí projevy soukromé – většinou určeny úzkému okruhu posluchačů - jsou uvolněnější, spontánnější, více bezprostřední - užívají i prostředků nespisovné češtiny projevy veřejné - jsou určeny širšímu okruhu posluchačů (přednáška, televize, rozhlas), mohou být ale realizovány i v úzkém kruhu adresátů - užívají prostředků spisovné češtiny

Kontakt s adresátem přímý - zejména u projevů mluvených - nemusí být realizován pouze osobním kontaktem, ale i prostřednictvím telefonického rozhovoru a osobní korespondence nepřímý (zprostředkovaný) - zejména u projevů psaných - televizní, rozhlasové projevy

Míra připravenosti závisí na vztahu autora k projevu (autor si projev předem připraví, nebo nepřipraví) detailně připravené projevy (autor si zaznamenává všechny podrobnosti předem písemně, ale s vědomím, že se jedná o mluvený projev) částečně připravené projevy (autor si projev předem promyslí, zapíše si základní osnovu nebo body projevu) nepřipravené projevy (autor reaguje na určitou skutečnost přímo, bez jakékoli přípravy)

Střídání mluvčích monolog (projev autora plyne nepřetržitě, bez přerušování) dialog (adresáti se střídají, projev jednoho mluvčího je střídán reakcí druhého mluvčího)

Téma projevu - vztah autora k projevu může být intelektuální nebo emocionální ( např. ve vědeckých pojednáních – vztah intelektuální, v osobní korespondenci – vztah citový, emocionální; v publicistických projevech bývá často zastoupen vztah emotivní = mající vzbudit emoce)

Úvod do stylistiky Seznam použitých pramenů: Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Seznam použitých pramenů: Adámková, Petra a kol.: Český jazyk a komunikace pro SŠ – 1. díl – Učebnice. DIDAKTIS, Brno 2010 Bolfová, Kateřina, Srpová Hana: Stylistika. OA Orlová 2006 Martinková, Věra: Český jazyk 1. Trizonia, Praha 1991 Mašková, Drahuše: Český jazyk – přehled středoškolského učiva. Petra Velanová, Třebíč 2005 Mašková, Drahuše: Český jazyk – testové úlohy. Petra Velanová, Třebíč 2009 Mužíková, Olga a kol.: Odmaturuj z českého jazyka, Didaktis, Brno 2002 Sochrová, Marie: Český jazyk v kostce. Fragment, Havlíčkův Brod 2007 http://obrazky.cz