Metodický list Výuka probíhá diskusní formou. Hledáme odpověď na otázku – proč je užitečné věnovat se sportovní činnosti či jiné intenzivní pohybové činnosti soustavně. Obraz 3 Uvedený seznam motivů sportovní činnosti není úplný, motivy se navzájem nevylučují. Obraz 4,5 Je zřejmé, že nejefektivnější je proces sportovní přípravy vrcholových sportovců. Školní výuka tělesné výchovy mnohé zásady sportovní přípravy napodobuje. Důležitými osobami se tímto stávají trenéři a učitelé tělesné výchovy. Rekreačně sportující člověk je pak i svým trenérem. Obraz 6 Časování tréninkové činnosti sportovce je dáno kalendářem sportovních soutěží. Je ovlivněno sportovní úrovni svěřence i dalšími faktory. Ve školní praxi je základní jednotkou školní rok a pracovní týden. Obraz 7 Nárazová sportovní činnost přináší značné zdravotní riziko. Riziko se zvyšuje, je-li sportovní činnost málo provozována, zátěž je neúměrná pohybovým schopnostem aktérů, podmínky soutěžení jsou náročné. Obraz 8 Kvalitně vedená tělesná výchova ve školách přebírá co nejvíce prvků sportovní přípravy v rámci organizačních možností výuky (časová dotace hodin, prostorové a materiální možnosti, pohybová vyspělost skupiny, schopnosti učitele a další). Obraz 9 Efekt výuky tělesné výchovy snižují i některé z uvedených prvků. Nejsou přínosem pro žáky a nepomáhají dosahovat cílů, o které má tělesná výchova usilovat. Obraz 10 Uvedené zásady ctí každý dobrý trenér, učitel tělesné výchovy i rozumný rekreační sportovec.
Nejčastější motivy vedoucí ke sportovní činnosti lidí sportovní výkonnost podpora fyzického a psychického zdraví kompenzace pracovního zatížení společenská prestiž fyzický vzhled
Rysy efektivního sportovního tréninku odpovídající objem a intenzita cvičení promyšlená stavba tréninkových jednotek vhodné časování tréninkové činnosti vkládání teoretických poznatků přiměřená účast na soutěžích vhodná relaxační a regenerační činnost
Zodpovědnost trenéra, učitele tělesné výchovy objem a intenzita cvičení stavba tréninkových jednotek, vyučovacích hodin teoretické poznatky soutěže, měření výkonů relaxační a regenerační činnost
Časování tréninkové činnosti roční cyklus (období přechodné, přípravné, závodní; školní rok) týdenní cyklus, souvisí s pracovním cyklem jiné cykly; pro profesionální sportovce mezi tréninky fáze odpočinku a regenerace časování tréninkové činnosti závisí na sportovních cílech svěřenců, riziko přetrénování
Negativní dopad nárazové sportovní činnosti nepřinese zvýšení výkonnosti neumíme odhadnout své síly nevíme, zda organismus zátěž zvládne nebezpečí zranění (obzvlášť ve starším věku) dlouhý čas potřebný na regeneraci sil (výskyt svalové horečky)
Co přináší žákům TVZ pravidelnou systematickou zátěž postupné osvojování si nových pohybových návyků systematické rozvíjení pohybových dispozic: síly, rychlosti, vytrvalosti, obratnosti; zlepšuje výkonnost získávání teoretických poznatků prověření výkonnosti soutěžemi, měřením, hodnocením upevňuje zdraví, je kompenzačním činitelem studijního zatížení
Příklady nevhodných postupů ve výuce tělesné výchovy disciplína se bez jejího trénování hodnotí (neplatí pro testy) měří a hodnotí se všechno nehodnotí se nic neustálé střídání sportovních disciplín odklon od základní linie sportovních činností: atletika, gymnastika, hry
Čím je dobré se řídit cvičit pravidelně náročnost zvyšovat pomalu nezapomenout mezi zátěží odpočívat využívat kompenzační pohybové aktivity
Zdroje citací HARRE, Dietrich. Nauka o sportovním tréninku. Praha: OLYMPIA, 1973.