Měření času. Sluneční hodiny používali již staří Řekové. Římané se s nimi seznámili poměrně pozdě, “teprve” roku 263 př. .n. l. Byla to válečná kořist ze sicilského města Catania. Kořist se jim však nevyplatila: hodiny byly totiž sestrojeny pro jinou zeměpisnou šířku a tak ukazovaly špatně. To však v Římě zjistili až za 99 let!

Přesýpací hodiny jsou typem hodin, které využívají pohyb písku způsobený gravitací pro měření času. Přesýpací hodiny byly jednou z mála spolehlivých metod měření času na moři, takže se má obecně zato, že se používaly již v 11. století, kdy pomáhaly společně s magnetickým kompasem navigovat loď. Nicméně důkazy o existenci přesýpacích hodin pocházejí až ze 14.století, díky obrazu z roku 1328 malíře Ambrogia Lorenzettiho. Nejstarší psaná zmínka pochází ze stejného období. Od 15. století se již přesýpací hodiny používaly v nejrůznějších odvětvích, na moři, v kostele, v průmyslu či v gastronomii. Byly prvním spolehlivým, opakovaně použitelným a poměrně přesným měřidlem času.

Závaží a kyvadlo sice umožňují sestrojení hodinového stroje s relativně značnou přesností, nehodí se však pro kapesní nebo dokonce náramkové hodinky. Stavbu hodin malých rozměrů umožnilo nahrazení tíhy závaží silou spirálové pružiny - hodinového pera. Prvním kapesním hodinám poháněným pružinou se pro jejich velikost a tvar říkalo “norimberské vajíčko”. Sestrojil je kolem roku 1500 norimberský mistr hodinář Peter Henlein. Během následujících let vznikaly desítky dalších návrhů, ale hodiny stále ještě plně nevyhovovaly. Především rozdíly v teplotách způsobovaly, že hodiny ovládané perem měnily svoji rychlost. Teprve až v 18. století došlo, a to téměř najednou ve 3 místech (Anglii, Francii, Švýcarsku) k sestrojení skutečných chronometrů založených na principu pera a nepokoje. Nepokoj je tvořen setrvačníkovým kolečkem (setrvačkou), kterým střídavě na obě strany pohybuje slabá spirálová pružina (vlásek).

Orloj (z latinského horologium) jsou mechanické hodiny se zvláštním mechanismem, které kromě času ukazují i polohu některých nebeských těles na obloze.

V roce 1927 Američan kanadského původu Warren A V roce 1927 Američan kanadského původu Warren A. Marrison hledal v Bellových telefonních laboratořích vhodný kmitočtový standard. Přitom využil svých dřívějších zkušeností s piezoelektřinou a sestrojil velice přesné hodiny řízené kmitočtem křemíkového krystalu v elektrickém obvodu (podle tvaru krystalu a velikosti napětí od 32,768 kHz do 4,1 MHz). Tento typ hodin se však začal používat teprve za 2. světové války a to pouze na astronomické časové standardy. Do běžného života pronikly krystalem řízené hodiny a hodinky až kolem roku 1970, a to buď v klasické podobě s ručičkami nebo tzv. digitální, tj. s displejem z tekutých krystalů. Přesnost těchto hodin je řádově 2 ms za měsíc (nejpřesnější kyvadlové mají přesnost 2 ms za den). Digitální hodinky prošly rychlým a bouřlivým vývojem. Dnes nám mohou bez problémů poskytnout všechny údaje jako nejsložitější hodinky mechanické a ještě mnohem více. Záleží pouze na vložených financích

Atomové hodiny jsou velmi přesné hodiny Jejich přesnost je taková, že může dojít k odchylce maximálně jedné sekundy za 1 milion let. První atomové hodiny byly postaveny v roce 1949 v USA. První přesné atomové hodiny byly postaveny Louisem Essenem v roce 1955.