Konflikt sociálních rolí Psychologie BIVŠ, © 2014

Sociální role Sociální role je očekávaný způsob chování, který je spojen s určitým společenským chováním – sociálním statusem. Pojem role nám pomáhá porozumět orientaci a jednání lidí ve společnosti. Role se v průběhu života mění, vyvíjejí se, mění se jejich obsah, jsou různě dlouhé. Pokud je člověk zaměstnán tolika rolemi, že není schopen přiměřeně plnit všechny povinnosti, trpí stresem a neschopností jednat.

Dělení sociálních rolí Role připsané: jedinec je může ovlivnit ve velice omezené míře. Pohlaví, věk, národnost, zděděný majetek. Role získané: jedinec jich může dosáhnout vlastním úsilím. Prestiž, zaměstnanecké role – vědec, učitel. Role vnucené: tuto roli hrajeme nedobrovolně, je nám okolnostmi vnucena. Vojenská služba, nezaměstnanost, vězeň, pacient.

Základní role jsou nadřízené (otec, učitel, doktor...) podřízené (žák, pacient) souřadné (kolega, spolužák) role sexuálního partnerství (manžel – manželka, milenec – milenka) FORMÁLNÍ ROLE jsou jasně definovány, zejména svěřenou funkcí a vztahy nadřízenosti – podřízenosti. NEFORMÁLNÍ ROLE mohou být do značné míry nezávislé na formálních rolích, jsou volněji určené, členové skupin je zaujímají více či méně spontánně.

Konflikt sociálních rolí Nositel sociální role si jednotlivé role osvojuje v procesu sociálního učení. Role mohou být ve vzájemně konfliktním postavení. Každý hraje několik rolí současně, měl by je umět vzájemně spojovat a odlišovat. Jedinec se může dostat do situace, kdy neví, pro jakou roli se v danou chvíli rozhodnout. Jednotlivé role nemají stejnou váhu.

Druhy konfliktů sociálních rolí V rámci jedné role (interpersonální konflikt): jedinec se nedokáže vyrovnat s požadavky, které jsou na něho okolím kladeny. Mezi rolemi (intrapersonální konflikt): jedinec musí v jednu chvíli jednu roli vytěsnit. Učitelka učí své dítě, policista zatýká svého příbuzného atd. Záměna rolí: např. učitelka se stane matkou a doma se začne chovat jako učitelka k vlastnímu dítěti.

Při plnění sociálních rolí dochází k sociální kontrole: vnější kontrola: např. učitel napomíná žáka (vyrušování, opisování, nevhodné chování…), starší spolucestující žádá o uvolnění místa k sezení, hlasatel na fotbalovém zápase upozorňuje fanoušky, aby na hřiště nevhazovaly předměty, zásahy Policie ČR či rozhodnutí soudů při porušování práva… vnitřní kontrola: např. mladší člověk sám od sebe (svědomí, výchova) pustí sednout v MHD staršího, student neopisuje, nevyrušuje při hodině; obecně sem patří dodržování všech očekávaných způsobů společenského chování (rolí), kdy člověk „chce“ sám od sebe (nepotřebuje kontrolu z vnějšku od někoho jiného)

Zdroje: Andrejevová, G. M.: Sociální psychologie, Praha 1984. Baláž, O.: Sociální aspekty výchovy. Bratislava, SPN, 1981. Janoušek, j.: Sociální psychologie, Praha 1988. 22. Geist, B.: Sociologicky slovnik, Praha: Victoria Publishing 1993.

Konec