Tematická oblast: Dějiny hudebního umění Číslo šablony: III/2 VY_32_INOVACE_P11_2.10 Tematická oblast: Dějiny hudebního umění Renesanční polyfonie Typ: DUM -výkladový Předmět: Hudební výchova Ročník: 1. a 3. r. (6leté), 1. r. (4leté) Zpracováno v rámci projektu EU peníze školám CZ.1.07/1.5.00/34.0296 Zpracovatel: Mgr. Karla Demelová Gymnázium, Třinec, příspěvková organizace Datum vytvoření: leden 2014

Metodický list Digitální učební materiál je určen pro žáky 1. a 3. ročníku šestiletého studia, a pro žáky 1. ročníku čtyřletého studia. Výkladový dum slouží jako podklad pro učitelův výklad a zároveň nahrazuje zápis do sešitu, tedy to podstatné, co by si žáci měli o probíraném tématu zapamatovat. V závěru je zařazeno shrnutí nejdůležitějších informací.

Renesance Renesance znamená znovuzrození ideálů antiky, zesvětštění. Je to umělecký sloh a historická epocha. Vznikla ve 14. století v Itálii a rozvinula se po celé Evropě. Byla úzce spjata s humanismem. Renesance se nazývá obdobím vokální polyfonie.

Polyfonie Polyfonie (česky vícehlas) skladbu vytvářejí dva, tři, čtyři i více samostatných hlasů. Žádný z nich přitom není vedoucí, žádný doprovázející. Vokální polyfonie (zpívaný vícehlas)duchovní hudba bez doprovodu hudebních nástrojů. Největším útvarem vokální polyfonie je cyklická mše (Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Agnus dei).

Nizozemská polyfonie 1 Pro hudební renesanci má velký význam nizozemská hudební škola. 1. generaci tvoří Guillaume Dufay a Gilles Binchois. Oba skladatelé vycházejí ze středověké gotické hudby. Skladba nemá žádné harmonické a motivické centrum, všechny hlasy jsou samostatné.

Renesanční hudební formy Důležitými hudebními formami byl motet a chanson. Moteto  je označení několika žánrů sborové duchovní hudby, které se používaly v různých obdobích dějin hudby. Chanson je označení pro píseň, v renesanci je světským protikladem moteta.

Nizozemská polyfonie 2 Druhou generaci hudební renesance tvořili skladatelé Jean Ockeghem a Jacob Obrecht. Používají jinou kompoziční techniku a východiskem je centrální téma, které se imitačním způsobem promítá do všech hlasů skladby. Hlavním formotvorným principem se stala imitace. Oblíbenou formou – kánon.

Vrchol polyfonie Vyvrcholením nizozemské polyfonie se stává tvorba Josquina Desprése. Dalšími tvůrci (klasiky) polyfonie byli Orlando Lasso a Giovanni Pierlurgi da Palestrina, jejichž tvorba vyjadřuje renesanci nejtypičtěji. Palestrina se zaměřil více na duchovní hudbu (93 mší). Lassova hudba je světštější, z duchovní hudby jsou nejvýznamnější moteta.

Instrumentální hudba Hudba v renesanci měla funkci doprovodnou, taneční a poslechovou. Oblíbenými nástroji byly nástroje drnkací – loutna, mandolína, kytara. Nejznámější tance – pavana, galliarda, saltarelo, allemanda, branle. Nejrozšířenejším způsobem instrumentální hudby byla hra sólová – klávesové nástroje.

Zápis do sešitu Renesance vznikla ve 14. století v Itálii, znamená znovuzrození ideálů antiky. Je nazývána obdobím vokální polyfonie. Nejvýznamnějšími představiteli – G. Dufay, G. Binchois (nizozemská polyfonie). Italští polyfonikové– O. Lasso, G.P. Palestrina. Nejčastější formy – moteta, mše. Obliba tanců – pavana, galiarda.

Citace zdrojů NAVRÁTIL, Miloslav. Dějiny hudby: Přehled evropských dějin hudby. Ostrava: Scholaforum, 1996. Archiv autora.