(vzdělávání pro udržitelný rozvoj v praxi) Mezigenerační dialog, učení a respektování – jeden z pilířů výchovy pro udržitelný rozvoj Konference OMEP RESPEKTOVÁNÍ DÍTĚTE (vzdělávání pro udržitelný rozvoj v praxi) Brno, 13. 11. 2013 Milada Rabušicová Ústav pedagogických věd Filozofická fakulta Masarykova univerzita Brno

To znamená, že každý udělá něco pro Zemi. Udržitelný rozvoj? To znamená, že každý udělá něco pro Zemi. chlapec, 6 let, Polsko

I think it might mean, like, to save the world for later. (Ireland) Photo from Nicaragua

OMEP funguje jako důležitý světový aktér v oblasti ESD (vzdělávání pro udržitelný rozvoj) Výchova pro ESD je dlouhodobý proces a bude pokračovat. Účelem je vést k uvědomění významu ESD mezi členy OMEP, malými dětmi a jejich učiteli, rodiči a v rámci předškolních institucí. Přeorientovat vzdělávání v zájmu udržitelné budoucnosti. To vše pro současné a budoucí generace s uznáním závislosti lidstva na zdravé biosféře.

Dimenze udržitelného rozvoje Související a vzájemně se podporující pilíře udržitelného rozvoje jsou (1) sociální rozvoj, (2) ekonomický rozvoj a (3) ochrana životního prostředí. Aplikováno do předškolní výchovy a vzdělávání to znamená: (1) Poznávat jeden druhého, poznávat podmínky života dětí v různých částech světa, uvědomovat si rodové (gender) rozdíly a výzvy plynoucí z tradičních genderových rolí a modelů v předškolních zařízeních, participace a vliv dětí založené na rovných právech, možnostech a povinnostech.

(2) Zajistit vzdělávání pro všechny, aktivně podporovat dětské učení a rozvoj, poskytovat široké příležitosti pro plný rozvoj potenciálu dívek a chlapců, vést děti k přijetí plné odpovědnosti jako občané a učit je patřičným rozhodnutím v současnosti a v budoucnosti. (3) Vytvářet cítění pro přírodu, žít s přírodou, zaměřovat se na přírodu a životní prostředí jako na předměty a prostředky učení, za pomoci hry a učení poukazovat na ekologické problémy a výzvy.

Education for Sustainable Development in Practice  

Respect – respektuj druhé, práva dítěte Reflex - reflektuj kulturní rozdílnosti světa Rethink – oceňuj různost Reuse - používej starých věcí Reduce – „méně někdy znamená více“, s méně zdroji můžeš dosáhnout více Recycle – odložené věci může znovu použít někdo jiný Redistribute – využívej zdrojů tak, aby byly rovnoměrnější

Ireland France Norway Sweden Poland Finland Czech Republic Canada USA Mexico Nicaragua Panama Brazil Uruguay Slovakia Bulgaria Turkey S. Korea Japan China Singapore Australia New Zealand Ivory Coast Benin Nigeria Cameroon DRCongo

Třetí fáze projektu: Mezigenerační dialog o trvale udržitelném životním stylu

Ve třetí části projektu o předškolní výchově k udržitelnému rozvoji je perspektiva rozšířena za hranice mateřských škol a škol. Děti a jejich učitelé jsou vyzváni k tomu, aby zahájili mezigenerační dialog s generací prarodičů nad specifickými tématy udržitelného životního stylu.

Cíl č. 1: Jak používáme plasty? Redukování počtu plastikových lahví a sáčků používaných v mateřské škole a doma. Příklady otázek pro prarodičovskou generaci: Jak jste přepravovali vodu předtím, než se začaly používat plastikové láhve? Co jste používali místo plastikových lahví a sáčků? Máte nějaká doporučení, jak můžeme omezit používání plastů?

Cíl č. 2: Odkud bereme potraviny? Vytvoření nové zahrádky v okolí mateřské školy k pěstování zeleniny a ovoce. Příklady otázek pro prarodičovskou generaci: Měli jste doma zahrádku nebo pole? Co jste tam pěstovali? Jak založit takovou zahrádku? Co vše je k tomu potřeba? Můžete nám s tím pomoci?

Cíl č. 3: Jak si hrajeme s hračkami a s ostatními dětmi? Sdílení tradičních her a hraček s dětmi z jiných mateřských škol a škol z okolí nebo kdekoliv jinde na světě. Příklady otázek pro prarodičovskou generaci: Jaké hry jste hráli, když jste byli dětmi? Pamatujete si nějaké hračky, s nimiž jste si rádi hráli? Vzpomínáte si na nějaké tradiční hry, které byste nám mohli popsat, případně nás naučit?

Mezigenerační učení Mezigenerační učení v rodině můžeme definovat jako proces, skrze který členové rodiny jakéhokoliv věku získávají dovednosti, znalosti, vytvářejí si postoje a hodnoty, a to z denních zkušeností, při jakýchkoliv příležitostech, ode všech generací v rodině. Vřazení mezigeneračního učení v rodině do obvyklých kategorií učení: Jedná jak o učení záměrné, tak nezáměrné, jak vědomé, tak nevědomé, dále senzomotorické, verbálně kognitivní či sociální učení, celoživotní a všeživotní, převážně neformální a informální. Základní distinktivní znak (oproti jiným typům učení): Zaměřenost mezigeneračního učení na účastníky učení z různých generací. (Mohou to být jak dvě generace jdoucí za sebou, tak generace ob jednu.)

Proč mezigenerační učení? Demografické změny: stárnutí společnosti, rektangulace stromu života, generační soužití x generační konflikty (2) Proměny rodiny: modely rodinného soužití, vícegenerační rodiny, rodinná transmise a solidarita (3) Proměny směrem ke společnosti znalostí: celoživotní učení a mezigenerační učení, dynamika x stabilizace

Výzkumné otázky Za jakých podmínek probíhá mezigenerační učení v rodině? Jaký je obsah a směr mezigeneračního učení v rodině, kdo v rodině učí koho z hlediska tří generací, jak je učení přijímáno z hlediska tří generací a jak učení v rodině probíhá? Jaké jsou vztahy mezi členy rodiny v procesu mezigeneračního učení?

= Pro-učící rodinná kultura Komunikace + rodinná atmosféra + soudržnost v rodině = Pro-učící rodinná kultura Diferenciace v rovině různých modelů učící se rodiny.

Způsob realizace mezigeneračního učení v rodině

Prarodiče a vnoučata se učí „Jak a čím v rámci mezigeneračního učení obohacuje aktivní prarodič učení vnoučat v rodině?“ Kontext: Specifičnost role prarodiče: dostatek času, větší klid, větší trpělivost, menší stres, více zkušeností, větší nadhled, vědomosti rozdílné od vědomostí rodičů, pocit menší odpovědnosti než rodiče, naopak zábava a potěšení, menší přísnost Sebereflexe prarodičů: aktivní, pomáhající, pečující, odpouštějící, věnující se, starostlivý, mírný, zábavný, hravý, učící a milující Praktické důvody prarodičovské aktivity: oboustranný zájem o trávení společného času, pracovní vytížení rodičů, dočasný zástup

Způsoby učení: Typické znaky: motivace, beztrestnost (trest jen v krajních případech v podobě zákazu nějaké činnosti), občasná odměna, klid, absence křiku, příkazů a nátlaku, zábava, trpělivost, vytrvalost a opakování Metody: učení příkladem, pozorováním, hrou, rozhovorem, pomocí, podporou, společnými činnostmi, společnými zájmy Pomoc prarodičů přichází v situacích, kdy ji vnoučata potřebují (např. situace rozvodu)

Výsledky – typické prarodičovské přínosy: Dovednosti: sportovní, umělecké a manuální činnosti, domácí práce, práce na zahradě, společenské hry, hra na hudební nástroj, pletení a háčkování, sebeobslužné činnosti a další Znalosti: o umění, rozvíjení školních vědomostí, přírody, not či hudby, ale především znalosti z historie, včetně historie rodinné, rodinné tradice Sociální dovednosti: vytváření vztahu a úcty ke starším a k vrstevníkům, umění řešit situace a vytvářet řád, také umění spolupráce, ale i samostatnosti, klidného jednání, vytrvalosti, rozvážnosti, skromnosti, trpělivosti či střídmosti Rozvoj komunikativnosti a vyjadřovacích schopností vidí respondenti jako přirozený výsledek interakce vnoučat s nimi.

Podstatný výsledek do budoucnosti: Vytváření, budování a posilování vzájemného vztahu mezi prarodičem a vnoučetem. Komentován jako kamarádský, nedirektivní, upřímný, pevný a láskyplný. Budování vztahu již od brzkého mládí je považováno za důležité, neboť následně vede k takové podobě vztahů v budoucnosti, jež umožňuje vnoučatům oplácet prarodičům jejich péči a lásku. Aktivní prarodič jako důležitý obohacující prvek mezigeneračního učení vnoučat v rodině. Kromě toho, že předává své znalosti, dovednosti a zkušenosti, pomáhá jim a také rodičům v situacích potřeby, čímž podporuje funkčnost rodiny.

Informační zdroje o projektu OMEP www.omep.org.gu.se www.omep.cz Prvních dvou fází projektu se zúčastnilo se kolem 35 zemí, přispělo více než 12 tisíc dětí a tisíce učitelů a rodičů z celého světa. Díky národním zprávám, které byly o těchto aktivitách zpracovány, máme nyní celkové povědomí o tom, jak témata udržitelného rozvoje vnímají samotné děti.

Co dalšího můžeme udělat? Diskuse Jak můžeme podporovat učitele, aby se ujali úkolu přeorientovat vzdělávání v rámci širšího společenského kontextu směrem k udržitelnému rozvoji? Jak můžeme společně s rodiči a různými odborníky rozvíjet takové prostředí, v němž budou moci být děti zapojeny a budou moci dělat svoje vlastní rozhodnutí? Jaké můžeme dětem poskytovat příležitosti a možnosti, aby mohly projevovat svůj vztah k přírodě, k životnímu prostředí a k sobě navzájem? Jak můžeme vtáhnout děti do celého procesu učení a vzdělávání pro udržitelný rozvoj v různých předškolních zařízeních? Co dalšího můžeme udělat?