VEDLEJŠÍ VĚTY Mgr. Michal Oblouk

SOUVĚTÍ rozlišujeme: VĚTA HLAVNÍ (VH) – nezávisí mluvnicky na jiné větě, formálně i významově samostatná, nelze se na ni zeptat VĚTA VEDLEJŠÍ (VV) – je mluvnicky závislá na jiné větě, lze se na ni jinou větou souvětí zeptat VĚTA ŘÍDÍCÍ – může být VH i VV, ptáme se jí na větu závislou VĚTA ZÁVISLÁ – pouze VV, odpovídáme jí na větu řídící VĚTA VLOŽENÁ – závisí na některém slově věty řídící, odděluje se z obou stran čárkou, nejčastěji se jedná o VV přívlastkovou

VV PODMĚTNÁ vyjadřuje podmět věty řídící věta řídící nemá podmět, je tvořena pouze přísudkovou částí ptáme se KDO? CO? nebo JAKÁ VĚC? Je jasné, že to dokážu. Zdálo se, že ho nikdo nepřemůže. Naší snahou bylo, abyste se u nás cítili co nejlépe. Že si s tím nebude vědět rady, to je víc než pravděpodobné. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Ten, komu se to nelíbí, ať jde raději pryč.

VV PŘÍSUDKOVÁ věta řídící obsahuje sponové sloveso (končí na něj) vyjadřuje jmennou část přísudku To dítě je, jako by s ním čerti šili. Renata už není, jako bývala. Byl, jako by ho opařili. Bylo mi, jako bych dostal pěstí mezi oči. Nejsem z těch, kdo umí jiným lichotit.

VV PŘEDMĚTNÁ vyjadřuje předmět ke slovesu nebo přídavnému jménu věty řídící věta řídící obsahuje podmět (i nevyjádřený) ptáme se PADOVÝMI OTÁZKAMI kromě 1. a 5. pádu nebo JAKOU VĚC? Věříme, že všechno dobře dopadne. Domníval jsem se, že ten film hrají dneska. Právě mluvíme o tom, co se stalo včera. Koho bychom měli přihlásit na soutěž, o tom jsme se právě radili. Byl jsem velmi pyšný na to, že jsi to dokázal.

VV PŘÍVLASTKOVÁ vyjadřuje přívlastek k podstatnému jménu z věty řídící věta řídící končí na podstatné jméno ptáme se JAKÝ? KTERÝ? ČÍ? Sednu si na to místo, které je volné. Dům, v němž bydlíme, stojí hned u silnice. Měl jsem pocit, jako by mi někdo koukal přes rameno. Na otázku, proč to udělal, neuměl odpovědět. Vesnice, odkud pocházím, se jmenuje Lhotka.

VV DOPLŇKOVÁ věta řídící obsahuje sloveso (většinou smyslového vnímání) a jméno, k němuž se VV vztahuje blíže určuje jméno za děje věta řídící končí na podstatné jméno nebo zájmeno spojovací výrazy – JAK, KTERAK Pozoroval pejska, jak zahrabává kost. Zaslechla jsem Honzu, že dupe po schodech. Představil jsem si je, jak se teď opalují na pláži. Nikdo ho nikdy neviděl, aby bruslil. Vrátil se takový, jakého jsem ho nepamatoval.