ŠELMY - PSOVITÍ Vlk obecný Postupná domestikace tohoto druhu vedla k vydělení poddruhu – psa domácího. Původně byl rozšířen po celé severní polokouli, nyní je jeho výskyt značně omezen – jeho stavy radikálně poklesly a na mnoha místech byl vyhuben.

ŠELMY - PSOVITÍ V Česku se vyskytují poměrně v malé míře, pravidelně pouze při hranicích se Slovenskem.

ŠELMY - PSOVITÍ Vzhled Hmotnost: 30–60 kg Délka těla: 100-170 cm, ocasu: 35-50 cm Výška v kohoutku: 65–115cm Rychlost běhu: 45 km/h (krátkodobě i 58 km/h)

ŠELMY - PSOVITÍ Doba březosti: 61 – 64 dní Počet mláďat: 4 – 7 mláďat  Délka života: 7 – 10 let, v zajetí až 20 let Doba březosti: 61 – 64 dní Počet mláďat: 4 – 7 mláďat

ŠELMY - PSOVITÍ Vlk obecný je největší psovitá šelma. Samice bývají menší než samci, velikost vlka záleží také na poddruhu. Vlci žijící na severu jsou obecně větší než poddruhy z jižní části areálu. Vlci mají 42 zubů. Vlčí špičák může být dlouhý až 6,5 cm, silné trháky a mohutné žvýkací svaly umožňují vlkovi chytit a zabít kořist.

ŠELMY - PSOVITÍ

ŠELMY - PSOVITÍ Vlk se na první pohled podobá německému ovčáckému psu, liší se však od něj v několika drobnostech. Má širší a zašpičatělejší hlavu, šikměji postavené oči a kratší, výrazně trojúhelníkovité uši. Vlk obecný arktický

ŠELMY - PSOVITÍ Vlčí srst Vlčí srst se skládá ze dvou vrstev: vrchní vrstva je tvořena hustými chlupy, které odpuzují vlhkost, podsada je měkká a slouží jako tepelná izolace. Izolační schopnost vlčí srsti je tak dobrá, že na vlkovi netaje sníh. Vlci mají huňatý ocas, který v zimě používají jako přikrývku.

ŠELMY - PSOVITÍ

ŠELMY - PSOVITÍ Severní poddruhy mají srst také podstatně delší a hustší než jižní. Vlci jsou po lidech nejrozmanitějším druhem na světě – jejich srst může být čistě bílá, úplně černá, vybarvená ve všech odstínech šedé, skořicová, krémová, hnědá, stříbrná i zlatá. Možné jsou samozřejmě všechny přechody.

ŠELMY - PSOVITÍ

ŠELMY - PSOVITÍ Zbarvení také závisí na sezóně. Zimní srst bývá světlejší a hustší. Většina vlků má tmavší hřbet a světlejší břicho, často mívají tmavší masku okolo očí. Vlci obývající tundru a polární oblasti bývají i celoročně úplně bílí.

ŠELMY - PSOVITÍ

ŠELMY - PSOVITÍ Změna barvy Byly popsány případy, kdy vlk během několika let úplně změnil barvu. Štěňata polárních vlků mají krémovou barvu, až postupem času vyblednou. I úplně černí vlci mohou postupem let získávat stále světlejší barvu, někdy se z černého vlka stane i bílý vlk.

ŠELMY - PSOVITÍ

ŠELMY - PSOVITÍ Rozšíření Vlci jsou velmi přizpůsobivým živočišným druhem, dokážou žít v pouštích, suchých stepích, v lesích, bažinách i v tundře. V mnoha poddruzích obývali celou severní polokouli. Na mnoha místech byl ale vlk člověkem vyhuben. Vlivem pronásledování a lovu, které trvalo až do nedávných let, vlk zmizel z velké plochy svého původního areálu, a bylo nenávratně ztraceno i mnoho poddruhů vlka.

ŠELMY - PSOVITÍ Stavy v Evropě V západní Evropě vlk prakticky nežije. V Anglii vyhynul v roce 1486, ve Skotsku v roce 1743 a v Irsku v roce 1770. V Německu byl poslední vlk zastřelen v roce 1904, od konce 20. století se tam však znovu objevují vlci z Polska - usadili se v saské Horní Lužici a začali se rozmnožovat

ŠELMY - PSOVITÍ Větší populace přežívají ve Skandinávii (ve Švédsku žije 210 kusů, jsou i v Norsku a Finsku), jižní Evropě (Španělsku, Itálii, Řecku), Polsku, Slovensku, Rusku a Turecku. Ve východní Evropě a na Balkáně nejsou chráněni a jejich stavy se snižují. Na mnoha dalších místech sice chráněni jsou, ale vlivem pytlačení a ztráty přirozeného prostředí jich také ubývá. Ve Skotsku a ve Francii běží programy na jejich reintrodukci.

ŠELMY - PSOVITÍ

ŠELMY - PSOVITÍ Stavy na Slovensku Vlci se na Slovensku vyskytovali zejména v jeho východní a střední části v lesnatých a hornatých oblastech, v Nízkých a Vysokých Tatrách. Od roku 2006 je chráněn celoročně s výjimkou zimy, kdy je ovšem, každoročně, značná část populace ulovena. Počet vlků na Slovensku se v současnosti odhaduje na 130 - 180 kusů.

ŠELMY - PSOVITÍ Stavy v Česku Vlk obecný je v Česku chráněným druhem. Vlci žili na území Česka v hojném počtu do konce 17. století, poté jejich stav klesal kvůli lovu, až byli na přelomu 19. a 20. století zcela vyhubeni. První potvrzené údaje o návratu vlků na území Česka pocházejí z roku 1994. Několik jedinců obývá Beskydy, kam přišli ze Slovenska.

ŠELMY - PSOVITÍ Jsou velmi ohroženi nelegálním odstřelem. Odhaduje se že k roku 2006 bylo v Beskydech přibližně 10 jedinců. Ojediněle se vlci vyskytují také v Rychlebských horách a Jeseníkách, pozorování osamělých jedinců bylo hlášeno i na Šumavě.

ŠELMY - PSOVITÍ Sociální chování a potrava Vlci jsou sociální zvířata žijící v dobře organizovaných smečkách. Vlci jsou predátoři, kteří žijí ve smečkách, jejichž velikost závisí na tom, zda je dostatek potravy. Smečka se soustřeďuje kolem páru, který má mláďata (a sdružuje se na celý život), a může mít až 20 členů.

ŠELMY - PSOVITÍ Protože vlci loví ve skupině, mohou zabíjet zvířata větší, než jsou oni sami. Živí se hlavně jeleny, losy a severoamerickými soby karibu. Hladová smečka se odváží napadnout i osamoceného bizona. Vlk může najednou sníst asi 10 kg masa. Průměrná spotřeba jedince na den je 2 kg masa, přičemž dokáže vydržet i několik dní bez potravy.

ŠELMY - PSOVITÍ ŠAKAL OBECNÝ Podobají se vlkům. Podle oblasti a období mohou měnit barvu srsti, žijí v párech nebo menších smečkách. Smečkovitě loví. Co nesežerou, to si schovají do křoví na horší časy.

ŠELMY - PSOVITÍ  Nepohrdnou snad ničím a cokoli co uloví, taky sežerou - jedno jestli žábu, kopytníka, nějaké plody nebo odpadky nalezené u lidských sídel. Stejně jako vlci pak po nocích silně kňouravě vyjí a štěkají.

ŠELMY - PSOVITÍ

ŠELMY - PSOVITÍ Ve své domovině jsou bráni jako kolegové naší lišky, plaší ale chytří. Celkově se ale podobají spíše vlku - vysoké nohy i vlčí tvář. Díky své příbuznosti s vlkem se může křížit se psi a jejich potomci jsou dále plodní.

ŠELMY - PSOVITÍ

ŠELMY - PSOVITÍ Podle všeho se šíří z Balkánu do Maďarska na Slovensko a už se objevili i u nás. O to víc by nás měl jejich osud zajímat. Nepříjemné je ale to, že jsou šakali podobně jako lišky nejspíše obávanými šiřiteli vztekliny.

ŠELMY - PSOVITÍ

ŠELMY - PSOVITÍ ŠAKAL ČABRAKOVÝ

ŠELMY - PSOVITÍ

ŠELMY - PSOVITÍ LIŠKA OBECNÁ Vzhled Tato krásná šelma má horní stranu svého těla pokrytu rezavými chlupy, spodní část tlamy, hrdlo, břicho a vnitřní část nohou je bílá. Toto je ale pouze základní zbarvení. I u nás se totiž vyskytuje několik barevných variant. Charakteristický je její dlouhý huňatý ocas.

ŠELMY - PSOVITÍ

ŠELMY - PSOVITÍ  Od svých příbuzných volně žijících psovitých šelem se liší především šikmo položenýma očima s podlouhlou zřítelnicí, jemněji zašpičatělým čenichem a kratšíma nohama. Rozšíření Vyskytuje se po celé Evropě, severní Africe i v Asii. Ráda se pohybuje v lese, parcích a křovinných úborech.

ŠELMY - PSOVITÍ

ŠELMY - PSOVITÍ Způsob života a potrava Liška je aktivní večer a v noci, kdy loví obratlovce do velikosti husy a zajíce, především však malé - hlodavce. Pochutná si i na lesních plodech. V době, kdy má liška mláďata se její plachá a opatrná povaha mění v odvážnější. V tomto období dokáže napadnou i psa, který se objeví v blízkosti její nory.

ŠELMY - PSOVITÍ Lišky žiji v naprosté většině případů samotářsky. Jediné období, kdy se lišky sblíží je období páření. Samec však záhy od své družky odchází a o mláďata se stará matka. Tento lstivý a loupeživý tvor díky vynikajícímu sluchu zraku i čichu snadno uteče našim očím, takže ho jen málokdy zahlédneme.

ŠELMY - PSOVITÍ

ŠELMY - PSOVITÍ Liška i se svými mláďaty bydlí v norách pod zemí, nebo v dutém stromě. Liščí páření začíná zhruba v půlce února. Asi po 60 až 63 dnech pak přivádí na svět 5-8 mláďat, která jsou zezačátku šedá a slepá. Oči otvírají po 2 týdnech. Matka mláďata kojí do 4 týdne jejich života. Po 3-4 měsících života mláďata poprvé opouští noru. Pohlavně dospívají v devíti měsících.

ŠELMY - PSOVITÍ

ŠELMY - PSOVITÍ

ŠELMY - PSOVITÍ