Legislativa ochrany přírody v ČR a EU Přednáška č Legislativa ochrany přírody v ČR a EU Přednáška č.3 Teoretické aspekty ochrany přírody v mezinárodním právu Doc. JUDr.Vojtěch Stejskal, Ph.D ZF JU České Budějovice, BOZO 11.10.2013

Klíčová teze „Příroda na rozdíl od lidí nezná administrativních hranic“ Mezinárodní spolupráce

Vývoj právní úpravy ochrany přírody Před mezinárodním právem se ochraně přírody věnovalo nejprve vnitrostátní (národní) právo – od počátku 19.století, zejména státy v Evropě a v Severní Americe - první nařízení či zákony o zřízení přírodních rezervací, později národních parků, - od poloviny 19.století první zákony k ochraně vybraných druhů živočichů, - od počátku 20.století první komplexní zákony na ochranu přírody a přírodních památek

1872 – Národní park Yellowstone USA První národní park světa

Supranárodní právo: - Mezinárodní úroveň – od poloviny 19.století dvojstranné, později vícestranné regionální dohody, od 20.století mnohostranné regionální a globální úmluvy - Evropské komunitární právo – až od konce 70.let 20.století v ES, později právo EU ve formě směrnic a nařízení

Ochrana přírody v mezinárodním právu Cíle mezinárodního práva: podporovat rozvoj mezinárodní spolupráce v ochraně biodiverzity přispět k záchraně, zachování a ochraně divoké fauny, flóry, přírodních stanovišť, krajinných celků, atd. kontrolovat naplňování mezinárodních závazků a řešit vzájemné spory jednotlivých států prosazovat udržitelné využití přírodních zdrojů

Přístupy mezinárodněprávní úpravy ochrany přírody právními prostředky - Druhová ochrana – od 19.století - Územní ochrana– od začátku 20.století - Ekosystémová – od 90.let 20.století – integrovaný přístup ochrany a péče o suchozemské a vodní živé organismy a jejich společenstva a ekosystémy

Právně závazné prameny mezinárodního práva: neexistence kodifikace práva ochrany přírody a péče o biologickou rozmanitost Od 19.století mezinárodní úmluvy regionální Od 70.let 20.stol. mezinárodní úmluvy celosvětové od 80.let 20.století prováděcí protokoly k úmluvám

Nezávazné prameny mezinárodního práva Od 70.let 20.století roste význam i pramenů typu soft law, právně nezávazné, avšak důležité pro základ vyjednávání o úmluvách závazného typu např. Světová charta přírody 1982 Iniciativa afrických států Biocentrický pohled na ochranu přírody

Nástroje mezinárodněprávní úpravy ochrany přírody Druhová ochrana ochrana druhů in situ - v rámci stanovišť, včetně reintrodukce; ochrana druhů ex situ – v uměle vytvořených podmínkách; ochrana migrujících druhů – v celém areálu rozšíření Zdroje ohrožení regulace (zejména prevence) invazí geograficky nepůvodních druhů; regulace mezinárodního obchodu s ohroženými druhy úprava podmínek využívání druhů a jejich populací - zejména prostřednictvím lovu, odchytu, sběru Územní ochrana ochrana a udržitelné využívání konkrétních přírodních jevů, útvarů, ekosystémů a lokalit podmínky vytváření spojitých soustav chráněných území ochrana krajiny a krajinného rázu regulace udržitelného využívání přírodních zdrojů

Závazky z úmluv a protokolů jsou potencionálně aplikovatelné: Na všechny druhy a přírodní stanoviště na planetě Zemi Na všechny druhy a přírodní stanoviště v určitém regionu Jen pro určité 1) druhy, 2) přírodní stanoviště, a to na globální, regionální či subregionální úrovni

Subjekty a aktéři mezinárodního práva ochrany přírody Státy Mezinárodní mezivládní organizace Mezinárodní nevládní organizace Finanční instituce Původní obyvatelstvo

dobrovolně uzavírají závazky – tvůrci práva Státy dobrovolně uzavírají závazky – tvůrci práva původní koncept zajištění stability mezi státními útvary byl v průběhu 20.století postupně nahrazen konceptem mezinárodní spolupráce přes uznání ochrany životního prostředí jako společného zájmu si státy ponechávají v různých oblastech zachování své suverenity – např.biologická bezpečnost, exploatace přírodních zdrojů, atd.

Mezinárodní mezivládní organizace -založeny mezinárodními smlouvami -členy jsou státy -vyjednávají přijetí závazků v ochraně přírody, realizují akční plány a programy na ochranu přírody Příklady: - OSN - Přidružené organizace OSN: FAO, WHO, UNESCO - Partikulární organizace (např.NATO, OECD, Rada Evropy) - Evropská unie

OSN - Program UNEP

Program UNEP Program OSN pro životní prostředí, ustaven 1972, sídlo v Nairobi Podpora mezinárodní spolupráce Monitoring životního prostředí Koordinace činností států v zájmu ochrany přírody Šíření a prohlubování informovanosti o ŽP – informační systém Infoterra Projekty na ochranu biodiverzity

Finanční instituce - Světová banka -financování projektů péče o biodiverzitu -kofinancování zdrojů GFOŽP - Globální fond ochrany životního prostředí -téměř 50% zdrojů jde na ochranu biodiverzity - příjemci podpory: rozvojové země Světová obchodní organizace -1994 –Výbor pro obchod a životní prostředí - podpora projektů udržitelného využívání přírodních zdrojů - řešení rozporů mezi mezinárodním obchodem a ochranou životního prostředí -Fondy v mezinárodních úmluvách: Světové dědictví, Ramsarské mokřady

Původní obyvatelstvo

Subjekty a aktéři mezinárodního práva ochrany přírody Původní obyvatelstvo uznání a ochrana práv - na kvalitní životní prostředí v tradičním území; - na ochranu zdraví; - využívat přírodní zdroje tradičními způsoby; - na sdílení přínosů z využití tradičních znalostí. spolupráce v institucionální oblasti: např.tzv.Arktická Rada

Vybrané typické znaky mezinárodní smluvní úpravy ochrany přírody 1) Kategorizace předmětu ochrany -druhy – např.ohrožený vyhubením -území (lokality) – ve smyslu „chráněné území“, např.národní park Vliv IUCN na legislativu

Světový svaz ochrany přírody 1948 Paříž Sídlo: Gland u Ženevy Pravidelně se konají Světové kongresy ochrany přírody Červené seznamy ohrožených druhů Systém kategorií chráněných území Závěry a doporučení IUCN mají charakter soft law

Vybrané typické společné znaky mezinárodní smluvní úpravy 2) Seznamy – v přílohách úmluv a protokolů nebo vedené při sekretariátech úmluv či protokolů 2.1.- druhové seznamy   2.1.1. konkrétní druhy – např. CITES, 2.1.2. kategorie druhu z hlediska stavu či významu - např.CBD 2.2.- seznamy územní ochrany 2.2.1. seznamy konkrétních lokalit, přírodních společenstev, památníků, přírodních útvarů – např.Ramsarská úmluva, Úmluva o světovém přírodním a kulturním dědictví 2.2.2. seznamy typů přírodních stanovišť – Bernská úmluva

Vybrané typické znaky mezinárodní smluvní úpravy 3) Formy ochrany – - obecná a zvláštní ochrana přírody - územní a druhová ochrana přírody 4) Organizační struktura úmluv- konference smluvních stran, stálé řídící výbory, sekretariát, vědecké poradní orgány 5) Spolupráce členských států úmluv s nevládními občanskými organizacemi: vědecké – IUCN, Europarc ochranářsko-výchovně-výzkumné – Birdlife Int. , WWF, Wetlands Int.

1922 Celosvětové sdružení partnerských nevládních organizací na ochranu ptáků a přírody Výzkum, ochrana , výchova, osvěta, vzdělávání Významná ptačí území - IBA Kontrola úřadů veřejné správy, podíl na přípravě zákonů a nařízení

1995 slouží jako servisní organizace pro Ramsarskou úmluvu. inventarizace, monitoring a hodnocení mokřadů, dále vědeckovýzkumná, vzdělávací a publikační činnost. pozornost se zaměřuje nejen na mokřady, ale i vodní a ostatní druhy ptáků, na mokřady svým způsobem života vázané.

EUROPARC Evropská federace přírodních a národních parků 37 zemí Evropy 1973 Grafenau Ochrana biodiverzity a péče o chráněná území Přeshraniční spolupráce: bilaterální parky Ovlivňování legislativních a rozhodovacích procesů ve prospěch přírody Školení odborníků –pomoc rozvojovým zemím

Světový fond na ochranu přírody 1961, původně jen ochrana savců v Africe Nyní celosvětově: Záchrana ohrožených druhů, ochrana ohrožených ekosystémů Programy v různých regionech Sídlo sekretariátu v Glandu

Nedostatky mezinárodních úmluv A) Obecnost předmětu úpravy - čím globálnější problém, tím méně konkrétní text -rámcové úmluvy - specializované úmluvy

Nedostatky mezinárodních úmluv B) Dlouhý proces vyjednávání o ochraně – mezitím může dojít k vyhubení objektu ochrany

Nedostatky mezinárodních úmluv C) Otázka podpory ochrany přírody ze strany států (záleží na předmětu, financích, politice, atd.)

Nedostatky mezinárodních úmluv D) Závaznost úmluv jen pro smluvní strany (problém nastane, pokud úmluvu nepodepíší některé areálové státy)

Nedostatky mezinárodních úmluv E) Odpovědnost státu jen politická, možnost donucení splnění závazků slabá, neexistence sankcí (až na výjimky)

Hlavní celosvětové mnohostranné mezinárodní úmluvy na ochranu přírody Ramsarská (mokřady) Světové kulturní a přírodní dědictví Washingtonská (CITES) Bonnská (stěhovavé druhy) CBD (biodiverzita)

Hlavní úmluvy o ochraně přírody v Evropě Bernská (fauna, flora, přírodní stanoviště) Florentská (o krajině) Ochrana Alp Udržitelný rozvoj Karpat

Regionální úmluvy o ochraně přírody na jiných kontinentech (příklad) Antarktický smluvní systém Smlouva o Antarktidě (Washington, 1959) a opatření učiněná podle této smlouvy. Úmluva o ochraně antarktických ploutvonožců (Londýn, 1972), Úmluva o ochraně antarktických mořských živých zdrojů (Canberra, 1980), Protokol o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o Antarktidě (Madrid, 1991).

ČR a mezinárodní úmluvy na ochranu přírody ČR je signatářem tzv.“velké pětky“ a dále většiny evropských úmluv plus některých antarktických úmluv