Participace občanů v Evropské unii Problémy demokratického vládnutí

Občané jako zdroj legitimity EU  Za jeden z vážných problémů legitimity EU se považuje slabá vazba mezi občany a institucemi EU a slabá identifikace občanů s Evropskou unií.  Převažuje národní diskurz. Diskuze o evropských otázkách bývá zastíněna národními problémy (referenda, evropské volby). Chybí čistě evropská média. Informovanost občanů o EU je nízká.  Ačkoli se za posledních dvacet let objevilo mnoho iniciativ, které měly posílit vazby mezi institucemi EU a občany, tato vazba se stále ukazuje slabá.

Evropské občanství  Institut evropského občanství začleněn do Maastrichtské smlouvy (1992) Již předtím existovaly diskuze o evropském občanství a právech evropských občanů (např. Adonninův výbor pro Evropu občanů) Začlenění občanství bylo reakcí na kritiku demokratického deficitu EU. Souviselo také se samotnou koncepcí Evropské unie jako integrovaného prostoru, ve kterém občané mohou uplatnit svá práva nezávisle na hranicích státu. Některými bylo také chápáno jako krok k politické unii. Pro začlenění Francie, Německo, Španělsko. Proti Velká Británie a Dánsko.

Evropské občanství  Revize občanství EU v Amsterodamské smlouvě, a to na nátlak Velké Británie a Dánska - aby evropské občanství nenahrazovalo národní občanství, národní státy nesmí pozbýt pravomoci rozhodovat o tom, kdo je a není občanem státu  Revize - evropské občanství doplňuje, ale nenahrazuje občanství členského státu.  Listina základních práv EU, která je připojena k Lisabonské smlouvě, a tudíž se stala právně závaznou katalog práv občanů EU

Evropské občanství  Evropské občanství dává občanům práva, která jim umožňují účastnit se různých typů aktivit bez ohledu na hranice národního státu.  Cílem evropského občanství je posílit evropskou identitu.  Ukazuje takto na proměnu konceptu národní identity, která se díky vytváření transnacionálních vazeb začíná rozplývat.

Evropské občanství  Samo o sobě nekonstituuje evropský lid, ale je chápáno jako jeden z prvků, které mohou podpořit vznik evropského démosu Takto uvažují zastánci teze, že evropský lid je možné konstituovat jako politický národ, který je postavený na uznání základních norem a pravidel fungování lidské společnosti, tj. pro vytvoření evropského lidu není potřeba etnické homogenity  Někteří autoři chápou občanství EU jen jako symbolické, neboť o něm rozhodují národní orgány, skuteční občané EU neexistují Konstituce evropského lidu naráží na národní hranice, občané se primárně identifikují s národním státem.

Participační demokracie  Princip suverenity lidu.  Kladou důraz i na jiné formy účasti občanů v politice než jen volby (tzv. Nová levice)  Podporují prvky přímé demokracie. Tyto posílí loajalitu občanů k danému systému a zvýší jeho identifikaci s ním.  Formy přímé účasti v systému EU: Referenda Evropská občanská iniciativa Zájmové skupiny (reprezentace zájmů občanů)

Referenda  Prvek participační demokracie  Zapojení občanů do zásadních politických rozhodnutí – očekává se posílení legitimity těchto rozhodnutí  Pozitiva – diskuze o evropské politice a problémech, zapojení občanů do rozhodování, zvýšení informovanosti o evropské politice  Negativa – vliv domácí politické situace, domácí témata převáží nad řešeným evropským problémem (př. Referendum o euroústavě ve Francii a Nizozemsku), výsledky ovlivňuje samotná formulace otázky

Referenda  Referenda jsou konána na národní úrovni, ne evropské. Občané jsou chápáni jako občané členských států, ne jako evropští občané.  Návrhy na zlepšení: Referenda by svolávaly unijní instituce, ne národní vlády Jednalo by se o referenda EU, kde by byl každý stát chápán jako součást celku. Občané by rozhodovali o EU, ne o postavení svého národního státu v EU.

Evropská občanská iniciativa  Prvek participační demokracie  Díky ní je možné iniciovat aktivitu Evropské komise, občané jsou vtaženi do nastolování agendy.  Zavedena v Lisabonské smlouvě : 1 milión občanů z nejméně ¼ členských států může vyzvat Komisi, aby předložila návrh legislativního aktu v rámci její sféry působnosti.  Odborníci se shodují na tom, že počet podpisů je nízký a že pokud bude iniciativa využívána, bude sloužit k prosazování především partikulárních zájmů.

Zájmové skupiny - eurolobbing  Prvek participační demokracie  Národní dimenze (lobbování u národních vlád)  Supranacionální dimenze – tzv. eurolobbing  Eurolobbing se rozvíjí od přijetí Jednotného evropského aktu  Cílem lobbování je prosadit „výhodnou“ legislativu nebo minimalizovat negativní dopady určité legislativy

Zájmové skupiny  Evropské instituce podporují zapojování zájmových skupin do rozhodování.  Zájmové skupiny jsou chápány jako spojník mezi institucemi EU a občany.  Zapojení zájmových skupin = zapojení občanů a posílení legitimity EU.  Zájmové skupiny (1) nastolují témata, která vychází z evropské veřejné a soukromé sféry.  (2) Disponují specifickými informacemi, které jsou pro instituce EU užitečné.  (3) pomáhají implementovat legislativu EU – monitorují domácí politickou situaci a upozorňují na problémy s implementací.

Zájmové skupiny  Zájmové skupiny mají rozdílný přístup k evropskému rozhodovacímu procesu Nejsilnější postavení mají velké soukromé firmy Dále evropské asociace a federace, které jsou složeny z národních aktérů (silnou roli hraje např. tzv. sociální dialog).  Tyto jsou chápány jako skuteční reprezentanti zájmů celé Unie, mají významný legitimizační dopad na rozhodování Národní asociace – ztížený přístup do institucí EU  Od 90. let se hovoří o zprůhlednění lobbování v Evropské unii a přijetí etického kodexu První, kdo stanovil pravidla lobbování, byl Evropský parlament v r Komise zavedla rejstřík pro lobbisty – povinný, veřejný, nutné uvést i způsoby financování (proti Rada)

Evropský parlament  Nositel přímé demokratické legitimity  Prvek zastupitelské demokracie  Od zavedení přímých voleb v r konstantní posilování jeho pravomocí, aby se co nejvíce přiblížil parlamentu národnímu.  S každou revizí smluv se posilovaly jeho legislativní, rozpočtové a kontrolní pravomoci.

Evropský parlament  Dopady Lisabonské smlouvy Posílení legislativní funkce (spolurozhodovací procedura se stala řádným legislativním postupem). Posílení rozpočtových pravomocí, kdy EP rozhoduje o rozpočtu jako celku (x dřívější rozdělení na povinné a nepovinné výdaje). Může více ovlivnit složení Komise a výběr jejího předsedy – tato osoba by měla odrážet výsledky voleb do EP, ale stále její nominace zůstává primárně v rukou členských států  Hlavní rozdíl oproti národnímu parlament je, že nemá právo zákonodárné iniciativy. Není to dále těleso, ze kterého by vzešla „vláda“ EU (Komise).  Jeho legitimitu oslabuje klesající účast v evropských volbách.