EVROPSKÁ UNIE Politika EU Instituce EU Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

Politika EU Evropská unie = nadnárodní seskupení států se značnou mírou hospodářské a politické integrace + státy si ponechávají podstatnou část své suverenity občané členských zemí mají společné občanství EU (řidičský průkaz EU, evropský průkaz zdravotního pojištění, evropský životopis, atd.) +

Politika EU – dělí se do tří pilířů, na nichž EU stojí: patří sem politiky, které mají většinou spojitost s hospodářstvím členských států a byly realizované již před Maastrichtem (1992) EU o nich rozhoduje sama prostřednictvím Evropské komise 2. a 3. pilíř tyto politiky byly zavedeny až Maastrichtskou smlouvou integrace v těchto oblastech je politicky citlivá, proto mají členské státy při rozhodování často „právo veta“ Pilíře se zobrazují v „Maastrichtském chrámu“:

Evropská společenství Maastrichtský chrám EVROPSKÁ UNIE 1. 2. 3. Evropská společenství společná politika ve vnitřních záležitostech společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP) policejní a soudní spolupráce (PJS) Pařížská smlouva (1951) Zakládající smlouvy Římské smlouvy (1957) Maastrichtská smlouva (1992)

Zakládající smlouvy: Pařížská smlouva (1951) o založení ESUO Římské smlouvy (1957) o založení EHS + Euratom Maastrichtská smlouva (1992) zavádí označení Evropská unie prohloubení integrace, vytvoření hospodářské a měnové unie, posílení politické integrace (= struktura EU složená ze 3 pilířů) +

Podrobnější obsah jednotlivých pilířů EU: politika Evropské unie – "Tři pilíře"

Rozdíl mezi ES a EU Evropská společenství vytvořena dříve (Paříž, Řím) nadnárodní v oblasti rozhodování (státy se vzdaly svých pravomocí) užší (1. pilíř) Evropská unie vytvořena později (Maastricht) mezivládní v oblasti rozhodování (všechny státy se musí shodnout na společném řešení – nemohou se přehlasovat x 1 to může vetovat) širší (3 pilíře)

Evropská společenství má právní subjektivitu má vlastní instituce (Evropská komise, Evropská rada, Rada EU, Evropský parlament, Evropský soudní dvůr, Účetní dvůr) významná role Evropského parlamentu a Evropského soudního dvora Evropská unie nemá právní subjektivitu významná role dvou institucí (Evropské rady a Rady EU) minimální role Evropského parlamentu a Evropského soudního dvora

Instituce EU nejdůležitější jsou tři hlavní rozhodovací instituce: Evropský parlament – zastupuje občany EU a je jimi přímo volen Rada EU – zastupuje jednotlivé členské státy Evropská komise – zastupuje EU jako celek +

Evropský parlament zastupitelský orgán – zastupuje občany členských států EU poslanci jsou voleni občany jednotlivých států (1x za pět let) - podle Lisabonské smlouvy se zvýší počet europoslanců – ze současných 736 na 751 poslanců poslanci nezastupují státy, ale politické strany a hnutí Hlavní úkoly: vykonává demokratickou kontrolu nad celou Unií (schvaluje složení Evropské komise, může jí vyslovit nedůvěru a tím ji rozpustit) podílí se na tvorbě zákonů (schvaluje je), vyslovuje souhlas s mezinárodními smlouvami a přijímáním nových členských států schvaluje rozpočet EU (společně s Radou EU) +

sídlo má ve Štrasburku (Francie – plenární zasedání), ale pracuje i v Bruselu (parlamentní výbory) a Lucemburku (sekretariát)

jednací místnost v Bruselu

Počet křesel podle zemí (2009 – 2014) Belgie – 22 Malta – 5 Bulharsko – 17 Německo – 99 Česká republika – 22 Nizozemsko – 25 Dánsko – 13 Polsko – 50 Estonsko – 6 Portugalsko – 22 Finsko – 13 Rakousko – 17 Francie – 72 Řecko – 22 Irsko – 12 Rumunsko – 33 Itálie – 72 Slovensko – 13 Kypr – 6 Slovinsko – 7 Litva – 12 Španělsko – 50 Lotyšsko – 8 Spojené království – 72 Lucembursko – 6 Švédsko – 18 Maďarsko – 22 Celkem – 736 Platy poslanců

Rada EU hlavní rozhodovací orgán EU skládá se z ministrů vlád jednotlivých států (scházejí se podle potřeby) – zasedání se vždy účastní ministr příslušného ministerstva – podle toho, jaká problematika se řeší (např. vnější vztahy, finanční záležitosti, justice, sociální politika, doprava, zemědělství, životní prostředí, vzdělávání, kultura) jednání probíhají v Bruselu a Lucemburku každý půlrok Radě předsedá jiná země EU (ministr země právě předsedající celé EU) přehled předsednictví +

Hlavní úkoly: schvaluje právní akty (ve spolupráci s EP) koordinuje hospodářské politiky členů EU uzavírá smlouvy se státy nebo mezinárodními organizacemi schvaluje rozpočet EU (společně s EP) +

zasedací místnost Rady EU

Evropská komise výkonný a iniciativní orgán EU zastupuje Unii jako celek – nepřihlíží proto k zájmům jednotlivých zemí sídlo má v Bruselu tvoří ji komisaři (1 z každé země = 27) – jsou jmenováni po dohodě mezi členskými státy a schváleni Evropským parlamentem (Lisabonská smlouva nařizuje, aby se do roku 2014 snížil jejich počet) každý komisař má svou oblast, za kterou odpovídá (ochrana spotřebitele, obchod, zemědělství, …) jejich funkční období je 5 let v čele je předseda Evropské komise (José Manuel Duräo Barroso, Portugalsko) +

největší pravomoci má v oblasti 1. pilíře (vnitřní záležitosti) Hlavní úkoly: předkládá návrhy nových zákonů a norem dohlíží na dodržování smluv (v členských státech – jestli se plní správně a v dohodnutém čase) vypracovává návrh rozpočtu EU, provádí kontrolu jeho plnění zastupuje EU v mezinárodních jednáních, sjednává dohody s nečlenskými státy podílí se na přijímání nových členů +

palác Berlaymont v Bruselu, postavený jako sídlo Evropské komise

Evropská rada vrcholný orgán (nejvyšší orgán EU) tvoří ji hlavy států a (nebo) předsedové vlád členských zemí a předseda Evropské komise schází se asi 3-4x do roka nemá stálé sídlo (schází se v městech státu, který právě předsedá Radě EU) Hlavní úkoly: rozhoduje o nejdůležitějších záležitostech, které se týkají existence, fungování a dalšího směřování EU je zodpovědná za oblast 2. a 3. pilíře (zahraniční a bezpečnostní politika a policejní a soudní spolupráce) +

Změny podle Lisabonské smlouvy: zřízení nové funkce stálého předsedy Evropské rady = „evropský prezident“ volen na 2,5leté funkční období s možností jednoho opětovného zvolení Herman Van Rompuy, Belgie zřízení funkce představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashton, Británie +

NEZAMĚŇOVAT ! ! ! Rada EU (Rada ministrů) dílčí problémy, pravidelně se schází Rada Evropy není institucí EU vytvořena v r. 1949 (Štrasburk) – mezivládní organizace evropských zemí (46 států) členský stát musí být právním státem = uznávat lidská práva a svobody vznikl Evropský soud pro lidská práva (1959, Štrasburk) v současné době se zaměřuje hlavně na kulturní poznávání národů +

Další instituce EU Evropský soudní dvůr soudní orgán EU dbá na dodržování evropského práva: rozhoduje o jeho porušení ze strany některého z členských států rozhoduje o správnosti o postupu některého z orgánů EU rozhoduje o platnosti právních norem rozhoduje o žalobách o náhradu škody vůči EU +

Evropský soudní dvůr v Lucemburku

Další soudy (nejsou v EU!): Evropský soudní dvůr pro lidská práva (soud Rady Evropy – nepatří do EU) Mezinárodní soudní dvůr v Haagu (soudní orgán OSN – spory mezi státy v souladu s mezinárodním právem veřejným) +

Evropský účetní dvůr zastupuje zájmy daňových poplatníků kontroluje, jestli EU vynakládá finanční prostředky podle správných zásad a na účely, pro které byly údaje určeny sídlí v Lucemburku, má 27 členů Evropská centrální banka jádrem hospodářské a měnové unie odpovídá za stabilitu evropské měny (euro) a kontroluje její množství v oběhu +

Evropská centrální banka – sídlí ve Frankfurtu nad Mohanem

Evropská investiční banka poskytuje veřejným i soukromým subjektům dlouhodobé půjčky např. na méně rozvinuté regiony, modernizaci podniků, vytváření nových pracovních míst a podporu projektů sídlo je v Lucemburku, pobočky má v Athénách, Lisabonu, Londýně, Madridu a Římě Evropský ombudsman zabývá se stížnostmi na činnost orgánů a institucí EU (ochránce lidských práv) sídlí ve Štrasburku +

Přehled institucí EU euroskop.cz – přehled institucí EU

EU - POLITIKA, INSTITUCE Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Seznam použitých pramenů: König, P., Lacina, L., Přenosil, J.: Učebnice evropské integrace, Barrister & Principal Brno 2006 Wikipedie.cz http://europa.eu/index_cs.htm http://www.euroskop.cz/76/sekce/instituce-eu/