Francouzská politika ,,prázdné židle‘‘a Lucemburský kompromis Dějiny Evropské Unie Bc. Adam Vašut

Stav před krizí Červen 1965 – Leden 1966 Návrh politické unie odhalil rozdíly mezi koncepcí de Gaulla (podoba mezivládního orgánu pro spolupráci) a koncepcí partnerů ohledně institucí Společenství Institucionální rozvoj – přeskupení Vysokého úřadu ESUO, Komisí EHS a Euratomu v jednotnou Komisi Parlamentní shromáždění požadovalo zapojení do jmenování exekutivy, zapojení do rozhodování o rozpočtu

Stav před krizí Francouzská vláda – proti takovému vývoji Společenství Odmítla všeobecné volby Nechtěli jinou autoritu ve Společenství kromě Rady ministrů jako představitelů vlád Ostatní si zase nepřáli narůstání pravomocí Evropského shromáždění na úkor Rady ministrů Sloučení exekutiv potvrdilo nutnost racionalizovat instituce vzniklé v různou dobu a zjednodušit komunitární administrativu Obava u generalizace většinové volby v Radě ministrů ze strany francouzské vlády – od 1.1.1966 rozhodování podle většinového principu v souladu s Smlouvou o EHS

Stav před krizí Dne 8. dubna 1965 v Bruselu podepsána smlouva o fúzi exekutiv >> vytvoření jednotné Rady a Komise, byly pověřeny naplňováním základních smluv tří Společenství Administrativy – sloučeny v jednu s jednotným administrativním rozpočtem Problém představovala implementace sjednocených institucí a komunitární administrativy, dále také nebyla shoda na jednotném stálém sídle Ve stejné době – propast mezi Francií a ostatními se prohlubovala pro neshody o koncepci evropské výstavby a její účelnosti

Stav před krizí Navázaní partnerských vztahu se Spojenými státy De Gaulle – na tiskové konferenci obnovení útoků proti federální Evropě podřízené Spojeným státům Proto se rozhodl brzdit komunitární průběh >> již nehovořil o evropské Evropě, ale o nezávislosti Francie Byl proti zpracování společné obchodní politiky, negativně se vyjádřil k posilování pravomocí Parlamentního shromáždění, nechtěl institucionální rozvoj Společenství Komise – považována za zárodek budoucí evropské vlády, podle de Gaulle pouze technický orgán sloužící ku pomoci vládám

Společná zemědělská politika Společná zemědělská politika ale nadále pokračovala Výhrůžka de Gaulla – pokud nebude zorganizován Společný zemědělský trh, Francie se nebude podílet na činnosti EHS Komise představila návrhy, pro každého něco 1. stupeň: zemědělský 2. stupeň: rozpočtový 3. stupeň: politický s rozvojem pravomocí komunitárních orgánů

Společná zemědělská politika Francouzští komisaři předpokládali odpor Francie a proto nehlasovali pro návrh Komise udělala chybu v prezentaci plánu – první ho přednesl předseda Komise Walter Hallstein v Parlamentu, poté až v Radě ministrů >> Francie toto považovala za neodpustitelné Zasedání Rady ministrů – Francie požadovala finanční uspořádání na pět let, ostatní byli proti >> krize byla vyvolána

Politika prázdné židle Dne 1. července 1965 – francouzská Rada ministrů prohlásila, že nebylo dodrženo finanční uspořádání Stálý francouzský představitel u Společenství byl odvolán, franc. úředníci měli zakázáno jet do Bruselu, franc. vláda se přestala účastnit práce a fungování Společenství Politika ,,prázdné žídle‘‘ - neodpovídala komunitárnímu duchu Komise předložila Radě návrhy, které byli velmi podobné tomu, co požadovala Francie >> Francie by tedy dosáhla svého a mohla by se vrátit do Bruselu

Politika prázdné židle Prohlášení de Gaulle vyvolalo obavy jak u pěti partnerů, tak i ve Francii samotné. Zejména zemědělci odsoudili vládu za to, že zkompromitovala společnou zemědělskou politiku politikou ,,prázdné židle‘‘ Prezidentská volební kampaň – evropské téma se dostalo do popředí Dne 19. prosince de Gaulle zvolen znovu prezidentem

Lucemburský kompromis V lednu 1966 – schůze 6 ministrů v Lucemburku, členové Vysokého úřadu nebyli připuštěni ke schůzi Francie si kladla 3. podmínky, za kterých se měla vrátit: 1. Pravomoci institucí EHS nebudou posilovány, úloha Komise bude omezena (tzv. desatero) 2. Rada ministrů bude i nadále rozhodovat jednomyslně (pokud jedna vláda považuje své zájmy za ohrožené) 3. Bude přijata Společná zemědělská politika

Lucemburský kompromis K otázce většinového hlasování: 1. Tam, kde budou důležité zájmy členské země, se bude rozhodovat na návrh Komise většinově, Rada ministrů bude usilovat o jednotné řešení v rozumném čase 2. S ohledem k předcházejícímu bodu si francouzská delegace vymohla, že tam, kde jsou důležité zájmy členských států, diskuze musí pokračovat až do jednomyslné shody 3. Všech šest delegací je srozuměno s rozdílností názorů na to, co se má činit v případě nedosažení konečné dohody 4. Všech šest delegací se dohodlo, že odlišnosti nebrání obnově práce Společenství na základě normálních procedur

Lucemburský kompromis Francie se musela zříci části svých požadavků Desatero bylo redukováno na sedmero – jakýsi kodex slušného chování Komise Po konferenci v Lucemburku mohly komunitární práce pokračovat Zbývalo zpracovat smlouvu o sloučení exekutiv – dohoda o rotaci v předsednické funkci Komise jednotlivých národností >> jednotná Komise od 1. července 1967

Lucemburský kompromis - důsledky Pouze neoficiální dokument Přesto velmi silně ovlivnil rozhodování v rámci Společenství Rada ministrů se stala ústřední institucí celé rozhodovací struktury Evropská Společenství se stala více mezivládní Zejména Komise vyšla z krize oslabena (sedmero, pravidlo jednomyslnosti Rady ministrů) Podle francouzů realističtější Společenství, podle ostatních došlo k oslabení Zrodil se skepticismus, obnovený zájem o rozšíření

Použité zdroje GERBERT, Pierre. Budování Evropy. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2004, s. 196 – 207. <http://europa.eu/about-eu/eu-history/1960-1969/index_cs.htm> <http://europa.eu/abc/12lessons/key_dates/index_cs.htm> <http://www.euroskop.cz/8886/sekce/60-leta/>