Mateu Orfila a jeho přínos toxikologii Miloslav Pouzar Toxikologie (C005)

Mateu Josep Bonaventura Orfila i Rotger * 24. 4. 1787 Maó (Mahon), Minorka † 12. 3. 1853 Paříž, Francie otec – obchodník s rolnickými kořeny Historie Minorky v 18. st. 1708 - Válka o španělské dědictví - ostrov okupován Brity 1713 – Utrechtský mír - ostrov ve vlastnictví Velké Británie – Maó se stává hlavním městem 1756 – bitva u Minorky (Sedmiletá válka) - ostrov kromě přístavu Maó pod Španělskou nadvládou 1763 – po Pařížském míru ostrov opět ovládají opět Britové

Mateu Josep Bonaventura Orfila i Rotger Historie Minorky v 18. st. 1782 – Americká válka za nezávislost - ostrov dobit Španělsko – Francouzskými vojsky (1783 – přechází pod Španělskou správu) 1798 – Francouzské revoluční války - ostrov opět dobit Brity 1802 – Amienský mír – ostrov opět pod Španělskou nadvládou Ranné vzdělání jazyky – angličtina, francouzština, španělština hudba – zpěv v kostelním chóru (kompenzace koktavosti) přírodní vědy – německý učitel Cook – základy matematiky, fyziky, logiky a paleontologie navzdory otcovu přání se později rozhodl studovat medicínu

Mateu Josep Bonaventura Orfila i Rotger Studium medicíny ve Valencii (1804-1805) Valencie – Fakulta medicíny vyhlášená svými prakticky zaměřenými kurzy chemie - Tomas de Vilanova (1737-1802) – veřejné prezentace pokusů, práce s plyny, moderní poznatky – Lavoisier 1804 – učitelem chemie Manuel Pizcueta – memorování podle překonané učebnice Elémens de Chymie Piera Josepha Macquera (1718-1784) samostudium prací Lavoisiera, Bertholleta a Fourcroye a domácí experimenty 1805 – vítězství ve veřejné vědecké soutěži a následně vyšetřování svatou inkvizicí

Mateu Josep Bonaventura Orfila i Rotger Studium v Barceloně (1806) prakticky zaměřené kurzy chemie pořádané obchodní komorou (Junta de Comerç) – přednášející Francisco Carbonell y Bravo (1768-1837) – farmakolog, kritik nadužívání principu chemické afinity (představa že všechny nemoci jsou způsobeny nadbytkem či nedostatkem určitého prvku v organismu) 1806 – Orfila publikuje první odborný článek v Diario de Valencia – zpochybnění teorie o plynu zvaném „Oxygenated muriatic acid“ , která tuto látku pokládala za vodu s jinou stechiometrií na doporučení F. Carbonela bylo Orfilovi uděleno stipendium (pension) Obchodní komory – odjíždí do Madridu a později do Paříže

Mateu Josep Bonaventura Orfila i Rotger Studium v Paříži (1807-1808) práce v laboratoři - Antoine Fourcroy (1755- 1809) a Nicolas Vauquelin (1763-1829) přednášky na Collége de France - Luis Jacques Thenard (1777-1857) – autor Traité de Chemia přednášky v Muséum National d`Histoire Naturele - biolog J.B. Lamarck (1744-1829), biolog É. G. Saint-Hilaire (1772-1844), botanik René L. Desfontaines (1750-1833) v zimním semestru 1807/1808 – imatrikulace na L'École de médecine de Paris (později Faculté de médecine de Paris)

Mateu Josep Bonaventura Orfila i Rotger Ztráta stipendia – příčiny (1809) bitva u Bailénu (1808) – Španělé (gen. F.J. Castaños a gen. T. von Reding) vs. Francouzi (gen. P. Dupont de l'Étang) – vítězství Španělů později Napoleon dobyl ztracená území – španělským králem Joseph Bonaparte zjišťování loajality pensiodados - Orfila zadržen na policii červen 1808 – snížení stipendia na čtvrtinu duben 1809 – úplné zrušení stipendia Louis Nicolas Vauquelin (1763-1829)

Mateu Josep Bonaventura Orfila i Rotger Ztráta stipendia – následky (1809 - 1812) léto 1809 - zahájení výuky bezplatných soukromých kurzů přírodních věd – 20 studentů (zejména chemie využitelná v medicíně) prosinec 1811 – obhájil práci na téma „Analýza moči lidí stižených žloutenkou“ – získal titul doktor medicíny 1811 – pořádá kurz lékařské chemie – 40 studentů, výdělek 1 600 franků 1812 – 1819 – pořádá kurzy chemie, soudního lékařství, anatomie a botaniky Rue des Croix des Petits Champs

Mateu Josep Bonaventura Orfila i Rotger Ztráta stipendia – úryvek z dopisu otci (1814) Jsem od přírody obdařen znamenitým hlasem a mám nesmírné hudební nadání, proto jsem si navzdory svým četným každodenním povinnostem vždy dokázal najít trochu času na zpěv. Krůček po krůčku jsem se zlepšoval a nyní už není v celé Paříži nikdo, kdo by dokázal zpívat lépe nežli já….. Všichni majetní lidé v Paříži, kteří milují hudbu, mě zvou do svých domů, ale já tato pozvání odmítám. Zpívám pouze v princeznině sídle (Luisa De Montmorency-Logny). Ona nesmírně miluje hudbu a navíc mě seznámila s několika lékaři a významnými lidmi, kteří mi byli, případně mohou být, velice nápomocni……. Ve Francii je talent považován za samu podstatu urozenosti…..Zpívat pro lidi, kteří mě znají jako lékaře, není nic nepatřičného…. Všichni mě mají ve velké vážnosti, jelikož jsou překvapeni, že tak vzdálené oblasti jako je medicína a lékařství mohou být na tak vysoké úrovni ovládány jedinou osobností…..

Mateu Josep Bonaventura Orfila i Rotger Traité des poisons tirés des règnes minéral, végétal et animal ou Toxicologie générale první vydání 1813, 1 500 kopií, zisk 5 000 fr další vydání v letech 1818, 1825, 1843 a 1852 překlady do angličtiny, španělštiny, němčiny, italštiny Tématické okruhy Rozdělení jedů – žíravé (sublimát), svíravé (olovnatý cukr), štiplavé (čemeřice bílá), narkotické (opium), narkoticko-štiplavé (tabák), hnisavé a hnilobné jedy (sirovodík, jed zmije) Vlastnosti jedů a jejich účinky - chemické vlastnosti a vnější znaky, fyziologické účinky, symptomy otravy, patologické změny na orgánech, soudní případy, léčení otrav - antidota Otravy – nemoci, které lze zaměnit s otravami, detekce jedů, pokusy na zvířatech, čas podání jedu, vraždy a sebevraždy

Mateu Josep Bonaventura Orfila i Rotger Secours à donner aux personnes empoisonnées ou asphyxiées (Popular treatise on the remedies to be employed in cases of poisoning and apparent death) první vydání 1818, 4 000 kopií (10 000 ?) další vydání v letech 1821, 1825 a 1830 překlady do angličtiny, němčiny, italštiny, dánštiny a španělštiny Cílová skupina kniha pro všechny, kteří mohou přijít do styku s případy otrav v důsledku nehod či zločinů praktičtí a soudní lékaři, chirurgové, lékárníci, soudci, prostí lidé, kteří se v daný okamžik nemohou dovolat odborné pomoci velká část prvního vydání zakoupena pro potřeby ministerstev policie, soudnictví a námořního obchodu

Mateu Josep Bonaventura Orfila i Rotger Secours à donner aux personnes empoisonnées ou asphyxiées návody na první pomoc při akutních otravách – antidota nezastupitelná role lékařů při léčení otrav – oponent F. V. Raspail (1794-1878) kritika neuváženého používání některých tradičních léčebných prostředků (soli Hg) obsáhlá kapitola o pančování vína rejstřík triviálních a systematických názvů chemikálií Obvinění Hectora Claussiera V lednu 1818 vyšlo první vydání mé učebnice Contre-Poisons (Protijedy), které jsem dedikoval M. Orfilovi. Ten již předtím publikoval knihu o různých typech jedů, ovšem bez uvedení jakýchkoli léčebných prostředků. Zaslal jsem kopii své knihy tomuto osvícenému lékaři a on, nepochybně příliš zaměstnán, opomněl potvrdit její přijetí. O tři měsíce později však pojednal o stejné problematice způsobem, který se tak podobal mé práci, že jsme se dopustili i stejných chyb, což je okolnost, kterou jsem se cítil být velmi polichocen ……..

Mateu Josep Bonaventura Orfila i Rotger Případ Nicolase Merciera Nicolas Mercier – slaboduchý syn Louise Merciera z Villey-sur-Tille poblíž Dijonu otec pod tlakem své ženy (Nicolasovy macechy) zakoupil v lékárně unci arseniku 15. prosince 1838 začal Nicolas zvracet, bez lékařské pomoci zemřel 22. prosince Soudní proces (listopad 1839) svědectví lékařů, kteří prováděli pitvu exhumovaného těla – v trávícím traktu zjištěny známky silného zánětu a vředy – Nicolas byl pravděpodobně otráven silně leptavou chemikálií experti z Dijonu (lékař, lékárník, chemik) nebyli schopni v obsahu trávicího traktu ani v tkáních zemřelého prokázat známky jakéhokoli jedu vzorky tkáně žaludku a střev byly povařeny v kyselině dusičné , digestát byl probublán sirovodíkem a převedeny do Marshovy aparatury výsledky Marshovy zkoušky byly neprůkazné

Mateu Josep Bonaventura Orfila i Rotger Marshova zkouška autor James Marsh (1794-1836) - Royal Arsenal Woolvich detekční limit 0,02 mg, interference s Sb - rozdílná rozpustnost As a Sb v NaClO smrtelná dávka As pro člověka 70 - 200 mg As - závisí na sloučenině As2O3 + 6Zn + 6H2SO4  2AsH3 + 6ZnSO4 + 3H2O

Mateu Josep Bonaventura Orfila i Rotger Případ Nicolase Merciera experti z Paříže (Orfila, Devergie, Le Sueur, Ollivier) – nová exhumace v září 1839 – stopy arsenu detekovány ve zbytcích jater, končetin a hnilobné kapaliny, která se nacházela na dně přepravního sudu vzorky tkání povařeny ve vodě, která byla kompletně odpařena, odparek rozpuštěn v kyselině dusičné a převeden do Marshovy aparatury u soudu prezentovány keramické destičky s vyloučeným arsenem srovnávací vzorky – tkáně psů záměrně otrávených arsenem (pozitivní), tkáně lidí pohřbených na stejném hřbitově (negativní), hřbitovní půda (negativní) F.V. Raspail – námitka ohledně arsenu, který se vyskytuje v těle přirozeně a ohledně možného znečištění použitých chemikálií (negativní výsledky slepého pokusu) Nicolas Mercier byl odsouzen na 20 let galejí

Mateu Josep Bonaventura Orfila i Rotger Případ Marie Lafargeové Marie Capellová (24 let) – prostřednictvím seznamovací agentury našla manžela - Charles Pouch-Lafarge syn smírčího soudce z Vigeois ve střední Francii svatba 10. srpna 1839, manželův pohřeb 13. ledna 1840 manžel vážně onemocněl poté, co na služební cestě v Paříži posvačil vánočku z balíčku od své ženy ve stejném čase Marie v lékárně dvakrát zakoupila větší množství arseniku Soudní proces v Tulle (září 1840) místní lékaři provedli analýzu zvratků a tkání – nebyli však schopni učinit jednoznačný závěr ohledně přítomnosti As Orfila se svými kolegy provádí sérii experimentů, které otravu jednoznačně prokazují

Mateu Josep Bonaventura Orfila i Rotger Případ Marie Lafargeové – Orfilovy experimenty čtvrtina žaludku, polovina kapalného obsahu žaludku a zvratky byly smíchány dohromady, mixovány a karbonizovány za použití kyseliny dusičné, zbytek po karbonizaci vařen s destilovanou vodou a filtrován, filtrát převeden do Marshovy aparatury – získáno stěží detekovatelné množství As játra, srdce a část mozku vařeny několik hodin v destilované vodě, filtrace, filtrát odpařen do sucha, karbonizován pomocí HNO3 a převeden do Marshovy aparatury – získán zřetelný povlak As nerozpuštěný zbytek z 2. experimentu zahříván s dusičnanem draselným, poté macerován v horké destilované vodě, filtrován a výsledný filtrát byl převeden do Marschovy aparatury – dvojnásobný výtěžek As než v předchozím případě Orfilova poznámka Marshova aparatura může v nezkušených rukou selhat při snaze oddělit arsen od kapalin, které tento prvek obsahují…………..

Mateu Josep Bonaventura Orfila i Rotger Případ Bocarmé (Belgie 1850) oběť - Gustave Fougnies vrazi – sestra Lydie a švagr Hyppolite Visart de Bocarmé Pozadí ve čtvrtém vydání knihy Pojednání o toxikologii (Traité de toxicologie) z roku 1843 Orfila pochybuje o technické proveditelnosti důkazu jedu organické povahy ve tkáních oběti hrabě Bocarmé destiluje nikotin z rostlin tabáku a přimíchává ho švagrovi do jídla důkaz nikotinu provádí Orfilův někdejší žák, belgický chemik Jean Servais Stas (1813-1891)

Mateu Josep Bonaventura Orfila i Rotger Stassův postup izolace nikotinu macerace podezřelého vzorku tkáně v etanolu poté přídavek kyseliny šťavelové (vinné) – vznik šťavelanu nikotinu rozpustného ve vodě Přídavek destilované vody, filtrace a odpaření kapalného podílu až na ¼ a znovu filtrace alkalizace kapalného podílu hydroxidem sodným – uvolnění nikotinu extrakce nikotinu etherem J.V. Stas Orfilovy modifikace Stasova postupu macerace vzorku ve vodě, okyselení zředěnou kyselinou sírovou macerace vzorku v éteru, dekantace a odpaření kapaliny na vzduchu, přídavek hydroxidu sodného

Mateu Josep Bonaventura Orfila i Rotger Etické problémy se Stasovým postupem se Orfila seznámil jako expert obhajoby v případu Bocarmé – ve prospěch obviněného však nevypovídal svůj referát „Memoir on Nicotine“ předložil Orfila Národní akademii lékařských věd v Paříži (Academie Nationale de Medicine) 20. května 1851 a přečetl ho na veřejném zasedání 3. června 1851 Stas jako aktivní expert obžaloby mohl svůj článek o nikotinu publikovat až později 15. října 1853 požádal J.V. Stas neúspěšně Belgickou akademii lékařských věd o schválení následujícího usnesení: „Prvenství v případě objevu absorpce nikotinu a jeho neměnnosti vlivem hospodaření zvířecího organismu, stejně tak jako v případě schopnosti tento jed získat beze změn a ztrát, patří panu Stasovi. Výzkumy pana Orfily týkající se nikotinu jsou starší než ty pana Stase a to zhruba o půl roku.“ –

Mateu Josep Bonaventura Orfila i Rotger Životopisné údaje – shrnutí narozen 24. dubna 1787 na Minorce 1807 – imatrikulace na Lékařské fakultě v Paříži 1811 – obhajoba doktorské práce 1812 – první vydání jeho knihy „Traité des poisons“ 1816 – post osobního lékaře fr. krále Ludvíka XVIII 1819 – francouzské občanství, profesor soudního lékařství na Lékařské fakultě v Paříži 1830 – děkan Lékařské fakulty v Paříži 1848 – sesazen z postu děkana, vyšetřován pro ilegální aktivity 1851 – osvobozen od všech obvinění, zvolen předsedou Akademie lékařských věd zemřel 12. 3. 1853

Mateu Josep Bonaventura Orfila i Rotger Literatura : J.R. Bertomeu-Sanchez, Mateu Orfila i Rotger (1787-1853): Science, medicine and crime in the nineteenth century, Contributions to Science 2 (4), 565-578 (2004) J.R. Bertomeu-Sanchez, Popularizing Controversial Science: A Popular Treatise on Poisons by Mateu Orfila (1818), Medical history 53, 351-378, (2009) F. Thomas, Milestones in Forensic Science, Journal of Forensic Sciences 19 (2), 241-254 (1974) R. Wennig, Back to the roots ofmodern analytical toxicology: Jean Servais Stas and the Bocarme murder case, Drug Testing and Analysis 1, 153-155, (2009) S.H.Webster, The Development of the Marsh Test for Arsenic, Journal of Chemical Education 24 (10), 487-490, (1947) M. Orfila, Memoir on Niotine, New York Journal of Medicine IX, 219 – 243 (1852) American Journal of the Medical Sciences XXVII, Medical Jurisprudence and Toxicology paragraph 63, 533 (1854) http://www.bium.univ-paris5.fr/histmed/medica/orfila/orfila03.htm#2 http://murderpedia.org/male.B/b/bocarme-photos.htm http://www.nlm.nih.gov/visibleproofs/galleries/biographies/orfila.html