Příjmová diferenciace v ČR a její společenské dopady

Úvod Česká republika je zemí s historicky zakořeněným odporem k sociálním nerovnostem, což se projevilo i během ekonomické transformace v 90. letech 20. století, kdy „sociální smír“ byl až úzkostlivě střežen. Rovnostářství je v našich genech zakódováno již z husitských dob a zkušenosti posledních padesáti let, kdy velký majetek byl většinou oprávněně spojován s přinejmenším nemorálním chováním, možná definitivně utvrdily Čechy v tomto přesvědčení. Hluboké ekonomické a společenské změny ovšem nemohly nevést k zvyšování nerovností v příjmech a k jejich postupnému přizpůsobování standardním tržním principům.

Vývoj příjmů v ČR (90.léta) masivní posun v rozdělení příjmů 1996 - rostly nejrychleji příjmy v odvětví informačních technologií: o více než 25%. přibližně o 20% vzrostly mzdy i v odvětvích pojišťovnictví, leasingu a zpracování ropy ztrácejí: hornictví nebo hutnictví železa více než růst mezd v jednotlivých sektorech je zajímavé postavení jednotlivých sociálních skupin

Příčiny narůstání nerovnosti příjmů (90.l) ekonomické a sociální faktory pozitivní (kvůli rychlejšímu "bohatnutí bohatých" a ne díky značnému "chudnutí chudých„) negativní (mírný pokles příjmů těch skutečně nejchudších, spojený s rostoucími sociálními problémy a kriminalitou)

Příčiny na straně poptávky (rozhodující v ČR) na straně nabídky institucionální důvody

Vývoj po roce 1989 v průběhu tzv. transformačního období se mzdová a příjmová diferenciace nevyvíjela vždy rovnoměrně a jednoznačně směrem ke zvyšování její celkové míry a to v podstatě trvá až do současnosti mezi nejvyššími a nejnižšími příjmy existuje velké a rychle rostoucí napětí

Výzkumy veřejného mínění 2001 rozdíly v příjmech by se měly zmenšit Značná část dotázaných je dokonce pro aktivní politiku „narovnání nerovnosti“, tedy pro to, aby vláda přerozdělovala příjmy majetných ve prospěch tzv. „sociálně slabých skupin“. Toto stanovisko vyslovuje 59% respondentů. Stoupenci přerozdělování jsou příjemci sociálních dávek, nezaměstnaní (78%) a důchodci (73%) Proti jsou ti, kteří prostřednictvím daní do tohoto systému přispívají. V subjektivním pohledu na sociální nerovnost jde nejen o vnímání nerovnosti jako takové. Důležitá je také představa jednotlivců o vlastní pozici na žebříčku sociální hierarchie.

Výzkumy veřejného mínění 2002 47% občanů ČR starších 15 let se domnívá, že rozdíly v platech jsou velmi velké. To vnímali především lidé, kteří mají obecně nižší příjmy, celkovou životní úroveň a sociální status, popřípadě lidé hlásící se k levicovým politickým subjektům

Výzkumy veřejného mínění 2005 rovnost příjmů je vnímána jako nejméně spravedlivá. Lidé s dobrou životní úrovní jako poněkud spravedlivější vnímají rozdíly založené na množství investovaných prostředků a v menší míře i výkonu či dosaženého vzdělání. Naopak ti, kdo životní úroveň své domácnosti hodnotí jako špatnou, mají příznivější mínění o rozdílech založených na obtížnosti a namáhavosti práce nebo na pracovních zkušenostech. Názor, že rovnost příjmů je nespravedlivou zásadou, výrazně sílil s rostoucí životní úrovní, respektive s rostoucím osobním příjmem nebo příjmem domácnosti.

72% dotázaných zastává názor, že stát by měl usilovat o zmenšování rozdílů mezi bohatými a chudými. Souhlasný postoj ke snaze státu zmenšovat rozdíly mezi bohatými a chudými převažuje ve všech významně zastoupených skupinách populace, i když existují podstatné diference mezi jednotlivými skupinami, pokud jde o velikost podílu souhlasících a intenzitu tohoto souhlasu uvnitř jednotlivých dílčích skupin. Souhlas zesiluje s klesající životní úrovní a stupněm dosaženého vzdělání – důchodci, nezaměstnaní, lidé pracující v dělnických profesích, ženy a voliči KSČM a ČSSD. Z výzkumu také vyplývá, že veřejnost není příliš nakloněna variantě řešení, která by byla spojena s případným zvýšením daňové zátěže pro obyvatelstvo.

Celkem 67% dotázaných uvedlo, že by procento odvedené na daních u lidí s vysokými příjmy mělo být vyšší než u lidí s nízkými příjmy. Podle čtvrtiny dotázaných by mělo být dokonce mnohem vyšší. Výrazné příjmové rozdíly lidé vnímají spíše jako problém či negativní prvek, který by se měl alespoň částečně regulovat prostřednictvím určité redistribuce v rámci daňového systému s progresivní důchodovou daní a sociální politiky

Názory na uspořádání spol. a sociální soudržnost 2005 38 % soudí, že v naší společnosti je možné se dobře domluvit s většinou lidí s názorem, že se naše společnost skládá z vyšších, středních a nižších společenských vrstev, které mezi sebou nemají mnoho společného, souhlasilo 26 % oslovených čtvrtina respondentů se domnívá, že v naší společnosti stojí proti sobě jen dvě skupiny – obyčejní lidé na jedné straně a nepočetná společenská špička na straně druhé

desetina respondentů se přiklonila k výroku: Mezi různými skupinami neexistují velké přehrady, člověk se dobře domluví i s lidmi v odlišném sociálním postavení. Respondenti dále hodnotili „stav“ soudržnosti a solidarity v současné společnosti 76 % lidí nesouhlasí s tím, že v naší společnosti převažuje atmosféra soudržnosti, důvěry a solidarity mezi lidmi 89 % lidí se domnívá, že přes existující napětí a různorodé sympatie či antipatie má význam, aby se lidé snažili spolu lépe vycházet, rozumět si, usilovat o dohodu, a vytvářet tak společenskou soudržnost

Reforma příjmové daně nezmění diferenciaci příjmů a nepoškodí střední třídu daňová reforma – úvahy: koho zvýhodní a koho poškodí zasadit navrhované změny do reálné struktury příjmů domácností a neulétávat do výšin týkajících se nepatrných zlomků populace ukázat, zda a jak reforma mění akcenty kladené na tu či onu dimenzi přerozdělování zasadit dopady uvažované reformy i do sociální struktury, konkrétně z hlediska tolik vzývané „střední třídy“

Různé rozměry přerozdělování rozměr ekonomický (příjmy), demografický (děti) a sociální (status) v tradiční společnosti byly tyto rozměry provázány – příslušníci vyšších tříd měli hodně peněz, méně dětí a vysoký status děti naopak byly kapitálem chudých, příslibem jejich zajištění ve stáří

Daň z příjmu fyzických osob v minulosti několika změnami, pokud jde o podobu sazeb a zavedení odpočtů od vypočtené daně namísto od daňového základu v současnosti je diskutován vládní návrh reformy, který zavádí jednotnou daňovou sazbu pro všechny výdělky, spolu s jiným výpočtem daňového základu a také odlišnou výší a podobou odpočtů otázka, jaký přerozdělující vliv má tato daň a jak se její případná změna projeví v nerovnosti čistých příjmů domácností, dále jak se v této změně uplatní rodina a nakonec jak dopadne „střední třída“

Nerovnost příjmů se reformou nezmění reálně placená daň z příjmu fyzických osob je již od počátku jejího zavedení u nás v průměru nízká malá změna může mít svůj význam, ale nemůže nijak významně ovlivnit konečné relativní rozdělení příjmů

Posílena podpora rodiny reforma posiluje „rodinný rozměr“ příjmové daně a poněkud oslabuje její „příjmový rozměr“

Střední třída problém: nedaří se vybudovat dostatečně silné střední vrstvy Definice: Keller – za 1. republiky ten, kdo byl schopen si z jednoho platu zajistit vlastní bydlení a udržet děti na vysoké škole dnes: ten, kdo nemá nárok pobírat žádné sociální dávky, schopen zajistit své potřeby bez zadlužování a zároveň odkládat část spotřeby Steven Pressman - kategorie domácností s příjmem mezi 75 a 125 procenty středního příjmu na spotřební jednotku (podle přepočtu OECD) ke střední třídě se u nás hlásí lidé s vyšším relativním příjmem než například v Německu žádné znevýhodnění středních kategorií navrhovanou úpravou příjmové daně

Je nárůst diferenciace příjmů v ČR je prospěšný či nežádoucí? není jednoznačná odpověď růst nerovnosti je do jisté míry žádoucí, neboť vytváří pro lidi nutnou motivaci ke snažení o zvýšení svého výdělku přílišné rozdíly (nebo ještě spíše jejich příliš rychlý nárůst) oslabuje společenský pocit sounáležitosti a vede tak k politické polarizaci a nárůstu extrémistických nálad

Závěr vývoj probíhající několik posledních let v ČR není nijak výjimečný a pravděpodobně ještě zdaleka neskončil hlavní příčiny narůstající diferenciace příjmů jsou exogenní a nepodléhají vlivu státu ani jednotlivých obyvatel přerozdělování příjmů pomocí sociálního systému je nástroj efektivní jen v tom případě, používá-li se v omezené míře jeho rozrůstání nad tuto míru vede k oslabování ekonomického potenciálu ekonomiky a postupně k ekonomické stagnaci a společenské nespokojenosti názor, že efektivnějším nástrojem podpora vzdělání, především středního a vyššího