EU Peníze školám Inovace ve vzdělávání na naší škole ZŠ Studánka 8.4.2017 Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Projekt MŠMT ČR EU PENÍZE ŠKOLÁM Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.2146 Název projektu školy Inovace ve vzdělávání na naší škole ZŠ Studánka Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Sada č. XIX Identifikátor sady: VY_32_INOVACE_Sada XIX _ ČJS, DUM 19 Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Vzdělávací obor: Člověk a jeho svět Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ludmila Košvancová. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je

Název: Karel IV. - Otec vlasti Autor: Mgr. Ludmila Košvancová Stručná anotace: Život a vláda Karla IV. - období od jeho narození až po úmrtí ( výchova a vzdělání ve Francii, návrat do Čech, tituly a korunovace, zakladatelská činnost …) Metodické zhodnocení: Prezentace rozšiřuje a uceluje vlastivědné učivo o českém státu za vlády Lucemburků. Byla odprezentována 16. 4. 2012. ve třídě 4. C. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je

Karel IV. Karel IV. (narozen 14. května 1316 v Praze, zemřel 29. listopadu 1378, tamt.) byl jedenáctý český král (jako Karel I. (1346–1378), lombardský král (1355), římský král (1346– 1355) a císař (1355–1378), arelatský král (1365), markrabě moravský (jako Karel 1333-1349) a hrabě lucemburský (1346–1353) z dynastie Lucemburků. , Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak , je Mgr. Ludmila Košvancová.

Karel IV., křtěný jménem Václav, se narodil mezi čtvrtou a zhruba půl šestou ráno, tehdy čtyřiadvacetileté Elišce Přemyslovně a Janu Lucemburskému. Vzdělání se mu dostalo na francouzském dvoře. Jako český král stál u zrodu Nového Města pražského (1348) a zahájil stavbu Karlova mostu (1357). Roku 1348 vydal zakládací listinu pozdější Karlovy univerzity. Na jeho popud byla roku 1346 zhotovena Svatováclavská koruna. Zanechal po sobě několik spisů, mezi nejznámější patří autobiografie Vita Caroli. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ludmila Košvancová.

Mládí v Čechách První zimu prožilo královské miminko ukryto na hradě Křivoklátě, protože v zemi hrozila občanská válka. Když se situace v království uklidnila, přestěhoval se s matkou na hrad Loket. Sotva se naučil chodit, byla matka Eliška Přemyslovna přesunuta do věnného města českých královen Mělníka a Karel byl na Lokti uvězněn, aby pomocí šlechty nebyl dosazen na trůn místo krále Jana. Později byl přemístěn na Křivoklát. S matkou se setkal po třech letech krátce před odjezdem do Francie na jaře 1323. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ludmila Košvancová.

Na francouzském dvoře Z rozhodnutí otce byl poslán do Paříže na vychování k francouzskému královskému dvoru, kam dorazil 4. dubna 1323. Téhož roku byl biřmován a od svého kmotra, a strýce, francouzského krále Karla IV. Sličného (1322–1328) přijal jméno Karel. Zároveň se oženil s Blankou z Valois. Svatební obřad proběhl za mimořádně slavnostních okolností. Francouzští kronikáři obdivovali nádherné slavnostní roucho prince Václava, nyní už Karla. Blance (neboli po francouzsku Blanche) bylo sedm let stejně jako ženichovi a už v tomto věku byla velice půvabná. Jmenovala se ve skutečnosti Markéta, ale říkali ji Blanche – to pro její světlé vlasy. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ludmila Košvancová.

V letech 1330–1331 pobýval Karel v Lucembursku, v letech 1331–1333 působil jako zástupce svého otce v severoitalské lucemburské signorii, kde se v Parmě poprvé v životě setkal se svým mladším bratrem Janem Jindřichem. Rychle k sobě našli cestu a upřímný vztah, který se mezi nimi vytvořil, trval po celý jejich život. V listopadu roku 1332 na den svaté Kateřiny vybojoval svou první bitvu při obléhání hradu San Felice, ještě téhož dne byl sedmnáctiletý princ Karel pasován na rytíře. Po celou dobu pobytu v zahraničí vzpomínal na českou zem a na svou matku, která již v té době byla po smrti, a tak se po sedmi letech vydal domů. V říjnu roku 1333 překročil české hranice. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ludmila Košvancová.

Markrabě moravský První Karlovou zastávkou byl Zbraslavský klášter, kde v hrobce přemyslovských králů odpočívala už plné tři roky jeho matka, královna Eliška Přemyslovna. Shledal českou zem ve velmi zuboženém stavu a začal jednat. Navázal kontakty s každým, kdo měl v království aspoň trochu vliv. Král Jan Lucemburský ho jmenoval markrabětem moravským, sám zůstal v zahraničí. Pražský hrad byl v ruinách, a tak ho Karel nechal dát do pořádku, aby mohl přivítat svou ženu Blanku z Valois, která zatím pobývala v Lucembursku. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ludmila Košvancová.

Blanka z Valois Blanka přijela do Prahy s početnou suitou francouzských dvorních dam a dvořanů, nad jejichž okázalostí lidé nestačili žasnout. Bohužel zatím neuměla česky, ale záhy se řeč naučila, byť většinou žila stranou společenského života. Zůstala v českých zemích i v době, kdy Karel byl v cizině. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ludmila Košvancová.

Blanka z Valois je pochována v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Roku 1335 se manželům narodila dcera, která dostala jméno po mamince – Markéta. V roce 1342 se jim narodilo druhé dítě, Kateřina. 2. září 1347 byla Blanka v Praze korunována českou královnou. 1. srpna 1348 zemřela po krátké nemoci ve věku necelých dvaatřiceti let. Pro Karla to byla citelná ztráta, z původně politického svazku se stalo plnohodnotné manželství. Lid ji miloval a král na ni vzpomínal do konce života. Po Blance mu zůstaly alespoň dvě dcery, syna ovšem neměl, a tak se brzy oženil s Annou Falckou. Blanka z Valois je pochována v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ludmila Košvancová.

Korunovace v Bonnu Papež Klement VI. povýšil pražské biskupství 30. dubna 1344 na arcibiskupství (prvním arcibiskupem se stal Arnošt z Pardubic). 21. listopadu 1344 byla zahájena stavba metropolitní katedrály sv. Víta. Dne 11. července roku 1346 byl Karel zvolen římským vzdorokrálem. Dne 26. listopadu 1346 byl v Bonnu korunován. V bitvě u Kresčaku (1346) ve Francii byl Karel raněn šípem a jeho otec, český král Jan Lucemburský padl. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ludmila Košvancová.

Od roku 1349 byl Karel uznáván jako jediný římský panovník Od roku 1349 byl Karel uznáván jako jediný římský panovník. Roku 1349 (17. června) byl znovu zvolen a korunován (25. června) králem Svaté říše římské. V roce 1355 byl korunován jako král Itálie 6. ledna a jako římský císař 5. dubna. Po korunovaci na krále Burgundska (4. června 1365) se stal panovníkem všech království Svaté říše římské. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ludmila Košvancová.

Korunovace českým králem Oslavy začaly den před korunovací 1. září roku 1347. V doprovodu nejvyšších hodnostářů země a mnoha vzácných hostů z ciziny se Karel odebral na památný Vyšehrad, kde přijal posvátné relikvie: obul lýkové střevíce, přes rámě si vzal prostou rolnickou mošnu. Obřad to byl působivý. Karel se jím veřejně přihlašoval k starým českým tradicím a vlastně i k původu praotce přemyslovské dynastie. Poté Karel vsedl na bělouše, aby v čele slavnostního jezdeckého průvodu odjel na nešpory do Svatovítského chrámu. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ludmila Košvancová.

V neděli 2. září 1347 brzy ráno odešel v doprovodu hodnostářů do Svatovítského chrámu. Po slibu a pomazání ho arcibiskup Arnošt z Pardubic oblékl do hermelínového pláště a předal mu meč, žezlo a říšské jablko. Poté posvětil královu korunu, aby ji za asistence všech přítomných biskupů vložil na Karlovu hlavu. Svatovítským chrámem zazněl sborový hymnický zpěv, doprovázený varhanami. Tím byl král nastolen. Poté před hlavní oltář přivedli dva biskupové princeznu Blanku. Kráčela s nepokrytou hlavou a s rozpuštěnými vlasy. Arcibiskup Arnošt z Pardubic jí předal také žezlo a říšské jablko, nakonec jí na hlavu položil korunu a Blanka z Valois, nyní již královna, usedla na trůn vedle Karla. Tím byla korunovace u konce a mezi lidem zavládla veliká radost. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ludmila Košvancová.

Zakladatelská činnost České království se stalo centrem římské říše a Praha se stala sídelním městem panovníka říše. 8. března 1348 založil Karel Nové Město pražské s třemi trhy, které nazval Senný trh, Koňský trh a Dobytčí trh (Karlovo náměstí), které je největším náměstím v Evropě, dále začala výstavba Hladové zdi. Dnešní Václavské náměstí, tenkrát Koňský trh, byl vyměřen za osobního dohledu Karla IV. Velká část staveb, započatých za jeho vlády, byla dokončena až po jeho smrti. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ludmila Košvancová.

Dne 9. července 1357 v 5 hodin a 31 minut položil Karel základní kámen nového mostu, snad proto, že tomuto datu zrovna odpovídala příznivá konstelace (konjunkce Slunce se Saturnem). Současně datum odpovídá sledu lichých čísel od jedné do devíti a zpět, tedy 1-3-5-7-9-7-5-3-1. Most od roku 1870 nese jeho jméno „Karlův most“. Karel IV. za přítomnosti arcibiskupa Arnošta z Pardubic založil 10. června 1348 hrad Karlštejn pro uložení říšských korunovačních klenotů. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ludmila Košvancová.

Karlštejn Karel IV. za přítomnosti arcibiskupa Arnošta z Pardubic založil 10. června 1348 hrad Karlštejn pro uložení říšských korunovačních klenotů. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ludmila Košvancová.

Císařem Svaté říše římské Na počátku roku 1355 se Karel vydal do Říma. Po velkolepém příjezdu do města byl uveden do chrámu a po předchozím požehnání a obvyklých obřadech byl při slavné mši pomazán a korunován za císaře zároveň se svou manželkou, paní Annou Svídnickou; následovala velká sláva. Karel se stal nejmocnějším mužem tehdy známého světa. Roku 1373 se završilo letité úsilí Karla IV. o získání Braniborska pro Lucemburky, konkrétně syna Zikmunda (jeho matkou byla čtvrtá Karlova manželka Alžběta Pomořanská. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ludmila Košvancová.

Cesta do Francie V závěru života podnikl Karel IV. spolu se svým nejstarším synem Václavem (matkou byla Anna Svídnická) cestu do Francie. Na cestu se vydali 11. listopadu 1377. Císař byl velmi nemocen dnou a jízda na koni mu způsobovala bolesti. Chtěl ovšem uskutečnit důležitá jednání o rozdělení sfér vlivu v Evropě, navštívit žijící příbuzné a kostel, kde byli pohřbeni všichni, které si pamatoval z dětství. Po namáhavé cestě se vrátil v dubnu 1378 do Prahy. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ludmila Košvancová.

Rok 1378 královský pohřeb Karla trápila ve vyšším věku dna, která ztěžovala jeho pohyb a také mohla být příčinou pádu (nejspíše z koně či ze schodů). Zlomenina krčku stehenní kosti ho upoutala na lůžko. V důsledku toho v sobotu 29. listopadu 1378 skonal na Pražském hradě tři hodiny po západu slunce. Příčinou byl zápal plic. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ludmila Košvancová.

Císařova mrtvého těla se ujali balzamovači Císařova mrtvého těla se ujali balzamovači. Poté byl v síni královského paláce na Pražském hradě vystaven jedenáct dní na katafalku. Další dny byl přemísťován po různých místech Prahy, aby jeho památku mohlo uctít co největší množství lidí. Pokaždé byl vypravován velkolepý průvod. Máry neslo celkem 30 osob. Přihlížející kronikář odhadl průvod na 7000 lidí a průvod dosahoval délky ze Starého Města pražského až na Vyšehrad. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ludmila Košvancová..

V pohřební řeči byl císař Karel IV. poprvé nazván Otcem vlasti V pohřební řeči byl císař Karel IV. poprvé nazván Otcem vlasti. Takto ho nazval jeho přítel Vojtěch Raňkův z Ježova, profesor na francouzské Sorbonně. Karel IV. je pohřben v sarkofágu uprostřed královské krypty v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ludmila Košvancová.

Zdroj textu : www.wikipedia.cz Zdroj obrázků : http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Charles_IV-John_Ocko_votive_picture-fragment.jpg http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Kaja4Gelnhausenkodex.jpg http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Her_Majesty_Bohemian_queen_Blanche.jpg http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Blanka_Stepan_mini.jpg http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Karl%C5%AFv_most-2.jpg http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Hrad_Karl%C5%A1tejn.jpg http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Karl%C5%A1tejn_029.jpg http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Klenoty.png http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Karel4_rakev.jpg http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:V%C4%9Bnceslav_%C4%8Cern%C3%BD_- _Smrt_Karla_IV._v_roce_1378.jpg Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Ludmila Košvancová.