JIŘINY (DAHLIA)

POČÁTKY PĚSTOVÁNÍ V EVROPĚ Jiřina (Dahlia) byla objevena v Mexiku v roce 1784, kde byla ještě před objevením Ameriky pěstována jako léčivá, okrasná a konzumní rostlina. V Evropě se poprvé objevila v botanické zahradě v Madridě v roce 1785. V Čechách se jiřiny začali pěstovat kolem roku 1830.

PROČ SE JMENUJE JIŘIN(K)A? Šlechtitel v botanické zahradě v Madridu pojmenoval zvláštní novou květinu po svém příteli, švédském botanikovi Andreasu Dahlovi. Podobný nápad měl německý profesor Wildenow, když dal kytce jméno po svém kolegovi, jenž se jmenoval Georgi. Způsobil tím trochu zmatek, ovšem botanický název Dahlia zůstal a ze jména Georgina vznikly názvy národní – odtud i naše JIŘINA (JIŘINKA).

PĚSTOVÁNÍ JIŘIN I. Pěstují se poměrně snadno, a dobře rostou ve všech zahradních podmínkách. Vyžadují slunné stanoviště, půdu vyhnojenou kompostem, chlévskou mrvou /na podzim/, nebo superfosfátem. Hlízy sázíme na konci dubna a počátkem května /2-3 týdny/ před posledními mrazíky. Odkvetlé květy odstraňujeme, abychom podpořili další kvetení Výsadba hlíz jiřin

PĚSTOVÁNÍ JIŘIN II. Na podzim po prvním mrazu (popř. i dříve) odstraníme nadzemní část tak, aby u hlízy zůstalo asi 10cm stonku, hlízy vyryjeme, opatrně zbavíme zeminy a naskládáme stvoly dolů, aby z nich vytekla voda. Po vyschnutí uložíme do mrazuvzdorného sklepa nebo místnosti, ideální teplota okolo 5°C. Pokud je místnost příliš suchá, zasypáváme hlízy suchou rašelinou nebo pilinami.

PĚSTOVÁNÍ JIŘIN III. Uskladnění jiřin na přezimování

VÝŽIVA JIŘIN I. Od července do září přihnojujeme rostliny roztokem vícesložkového hnojiva, ve kterém je obsažen větší mírou draslík na úkor dusíku. V září s hnojením přestaneme, aby jiřinkové hlízy "dozrály" a v období vegetačního klidu nepodlehli nějaké chorobě.

VÝŽIVA JIŘIN II. Na podzim před jarní výsadbou hluboko zaryjeme chlévskou mrvu nebo kompost, z průmyslových hnojiv lze v této době použít superfosfát a draselnou sůl. Pokud půdu nepřipravíme na podzim, musíme dostatečně přihnojovat v období vegetace cereritem anebo jakýmkoliv vícesložkovým hnojivem jak již bylo uvedeno.

MNOŽENÍ JIŘIN Jiřinky lze množit vegetativně i generativně. Semeny se v zahradnické praxi množí pouze jednoduše kvetoucí typy, které jsou nižší než jejich plnokvětí příbuzní. Ostatní typy množíme pouze vegetativně, abychom zachovali jejich kultivarové schopnosti a to buď řízkováním nebo dělením hlíz. Při dělení hlíz (2-3 dny před výsadbou) musí na každé části zůstat na kořenovém krčku vegetační pupen.

VYUŽITÍ JIŘIN V ZAHRADĚ I. Pro velkoplošné použití v parcích se většinou používají jednoduše kvetoucí jiřiny ze semen, které nahrazují cibuloviny a jsou pěstované jako letničky. Všechny ostatní jiřiny se používají většinou k soliterním výsadbám ať už do nádob či volně do trávníků nebo jako dominanta či doplněk kvetoucího záhonu. Jiřinky jsou obzvláště vhodné do kombinací tzv. jednobarevných zahrad a zákoutí, které začínají být módní a to především z důvodů, že jiřiny zahrnutím všechny barvy mimo modré.

VYUŽITÍ JIŘIN V ZAHRADĚ II. Pokud chceme jiřiny kombinovat s trvalkami musíme pamatovat na jejich podzimní dobývání. Důležitá je také celková barevná sladěnost výsadby - měli bychom se vystřídat přílišné barevné pestrosti. Optický klid do výsadby přinesou bílé květy a stříbrnolisté druhy.

ZÁKLADNÍ SKUPINY JIŘIN PODLE STAVBY KVĚTŮ I. Jednoduché jiřiny – žlutý střed je lemován plochými květními plátky. Patří sem také miňonky a trpasličí jiřiny do pětadvaceti centimetrů výšky. Anemonky – mají mezi středem a květními plátky vystouplé rourkovité kvítky. Odrůdy nižšího vzrůstu a drobnějších květů se hodí k pěstování do nádob či na obruby záhonů. Náhrdelníkovité jiřiny – někdy též okružíkovité jiřiny, mají mezi středem a okrajem okruží z plátků o polovinu kratších, mohou být i v odlišných barvách. Hodí se k řezu, vydrží dlouho ve váze a hodně kvetou.

ZÁKLADNÍ SKUPINY JIŘIN PODLE STAVBY KVĚTŮ ANEMONKOVITÁ JIŘINA NÁHRDELNÍKOVITÁ JIŘINA Dahlia Slow Fox Dahlia Bumble Rumble

ZÁKLADNÍ SKUPINY JIŘIN PODLE STAVBY KVĚTŮ II. Pivoňkovité odrůdy – jak napovídá název, květ je podobný květu pivoněk s viditelným žlutým středem a vlnitými plátky květů. Téměř se nepěstují. Jiřiny dekorační – jsou plnokvěté, se stočenými květními plátky, okraje plátků směřují nahoru. Patří sem i podskupina leknínovitých jiřin, jejichž řady vnějších plátků jsou plošší a středové uzavřené, podoba s květem leknínu je velmi výrazná. Kulovité jiřiny – mají tvar květu symetricky kulovitý, květní plátky do poloviny svinuté a husté. Řezané květy dlouho vydrží, hodí se do vazeb.

ZÁKLADNÍ SKUPINY JIŘIN PODLE STAVBY KVĚTŮ DEKORAČNÍ JIŘINA KULOVITÁ JIŘINA Dahlia Dutch Carnaval Dahlia Babette

ZÁKLADNÍ SKUPINY JIŘIN PODLE STAVBY KVĚTŮ III. Pomponky – jsou podobné předešlým, musí mít ale menší květy (kolem pěti centimetrů), plátky jsou stočeny do rourek. Jsou vhodné k řezu. Jiřiny kaktusovité – mají květní plátky víc než polovinou stočené dolů, nebo trubkovitě. Střed není vidět, jsou plnokvěté a elegantní. Výborně se hodí k řezu. Semikaktusové jiřiny – jsou podobné předešlým, květní plátky mají širší, některé odrůdy i roztřepené.

ZÁKLADNÍ SKUPINY JIŘIN PODLE STAVBY KVĚTŮ KAKTUSOVITÁ JIŘINA POMPONKOVITÁ JIŘINA Dahlia Maki Dahlia Rocco