Energetická bezpečnost: EU a Rusko Rivalové nebo partneři?

Energie a ekonomika Mezi lety 1900 až 2000 se hodnoty celkové primární spotřeby energie (TPES) a světového produktu zvýšily shodně šestnáctkrát. Zajištění dostatečného přísunu energie je tedy vitálním zájmem každého státu. Lze zajistit: (i) vlastními zdroji; (ii) dovozem pokrývajícím rozdíl mezi domácí produkcí a poptávkou.

Co je to energetická bezpečnost? Klasická definice Mezinárodní energetické agentury (IEA): dostatečné množství (spolehlivých) dodávek ropy (a plynu) za rozumnou/přijatelnou cenu. Toto vymezení je ovšem problematické: je příliš úzké; některé termíny jsou vágní, nejasné (rozumná/přijatelná cena); zohledňuje jen pozici spotřebitele. Nutná je proto komplexnější definice.

Hlavní principy EB (viz Yergin 2006; Dančák 2007) Diverzifikace: (i) zdrojová; (ii) geografická; (iii) tranzitní. Robustnost/elasticita: tj. rezervy v systému (strategické zásoby, záložní zařízení atd.) Integrace: vyplývá z faktu vzájemné závislosti producentů a spotřebitelů. Ta je zprostředkována především globálním trhem s ropou. Energetická efektivita. Informace: předpoklad dobrého zvládání krizí.

Další aspekty EB (viz Yergin 2006; Dančák 2007) Nutnost vypořádat se s ´novými´ hrozbami: terorismus, pirátství a krádeže, přírodní katastrofy. Roste technologická náročnost energetické infrastruktury. Řetězce dodávek jsou stále komplexnější. Geopolitické aspekty: především tzv. ´chokepoints´ (průplavy, průlivy, úžiny) – strategicky důležitá místa námořní přepravy ropy. Nejvýznamnější Hormuzský průliv (20% světových zásob), Bab-al-Mandab a Malacká úžina.

Historie energetické bezpečnosti Zpočátku je energetické bezpečnosti význam přikládán zejména v souvislosti se schopností vést válku . První využití ´ropné zbraně´ roku 1941 Spojenými státy proti Japonsku. Mnohými historiky považováno za příčinu japonského útoku na Pearl Harbor. Padesátá a šedesátá léta spojena s globální ekonomickou konjunkturou umožněnou levnou energií; podíl ropy na světové spotřebě TPES výrazně roste. Situace se mění až v souvislosti s prvním ropným šokem (říjen 1973).

Kartel Jak poznamenal Adam Smith: „Zřídkakdy se sejdou lidé ze stejného oboru podnikání, aniž by se jejich rozhovor nakonec nestočil na nějaké punktování proti veřejnosti nebo na vymýšlení způsobů, jak zvýšit cenu.“ (Samuelson - Nordhaus 1991: 608). Kartel je sdružením producentů v daném odvětví, jehož účelem je maximalizace společných zisků a omezování a vylučování konkurence. Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) založena v lednu 1961 v Caracasu. Zakládající členové: (SA, IRN, IR, KUV, VEN) Zájem OPEC: změna struktury výnosů obchodu s ropou ve prospěch producentských zemí. Snaha využití cenové manipulace k politickým účelům.

První ropná krize Vyvolána embargem OPEC v reakci na yom-kippurskou válku z října 1973. Během roku 1974 bezprecedentní čtyřnásobné zvýšení ceny ropy. Zasažen také evropský integrační proces. Energetická bezpečnost se stává předmětem výlučného národního zájmu. Velká Británie odmítá sdílet nově objevené ložiska v Severním moři. Jako protiváha OPEC vzniká Mezinárodní energetická agentura (IEA). Založena Spojenými státy a dalšími 15 konzumentskými státy v listopadu 1974.

Druhá ropná krize Nová situace na trhu s ropou; zejména díky novým nalezištím v Severním moři, Aljašce a Mexickém zálivu. Íránská revoluce provázena úplným zastavením exportu ropy. Výsledkem je cenová turbulence (vzestup z 16 USD až na 40 USD) Dopady o poznání méně drastické než v případě první krize: (i) pokles TPES vyspělých zemí; (ii) nové zdroje energie, nové technologie a proměna vzorců spotřeby; (iv) strukturální změny produkční báze. Celkově selhání konceptu ´energetické zbraně´ a úpadek poliltického vlivu OPEC.

Mýtus energetické soběstačnosti Reakce na první ropnou krizi. Představa dokonalého uspokojení vlastních energetických potřeb bez nutnosti spoléhat se na vlastní energetické zdroje. Vznik projektu independence (Nixonova administrativa); cílem vytvoření soběstačného bloku kontinentálního rozměru, faktická secese od světové ekonomiky. Představa energetické nezávislosti, separace ekonomiky od globálního trhu s ropou je ovšem scestná (energeticky soběstačná Velká Británie krizí postižena stejně jako zcela závislé Japonsko). Energetická soběstačnost je tedy protějškem politiky ropné/energetické zbraně.

Energetická bezpečnost producentských zemí Hlavní hrozbou je ekonomická závislost na exportních příjmech. V případě potrubní dopravy pak také slabá diverzifikace odbytu. Prioritou je tedy zajištění a kontrola stabilního odbytu exportované komodity za co možná nejvýhodnější cenu.

Energetická bezpečnost producentských zemí Hlavní hrozbou je ekonomická závislost na exportních příjmech. V případě potrubní dopravy pak také slabá diverzifikace odbytu. Prioritou je tedy zajištění a kontrola stabilního odbytu exportované komodity za co možná nejvýhodnější cenu.

Rezervy ropy a plynu Ropa Mld. barelů Plyn Mld. m3 1. Saudská Arábie 264 Rusko 48 tis. 2. Kanada (175 mld.) 179 Írán 26 tis. 3. 133 Katar 4. Irák 115 6,5 tis. 5. Kuvajt 102 SAE 6 tis. 6. 98 USA 5,5 tis. 7. Venezuela 80 Nigérie 5 tis. 8. 60 Alžírsko 4,5 tis. 9. Libye 39 4 tis. 10. 36 3 tis.

Produkce a export ropy Produkce Mil. b/d Export 1. Saudská Arábie 11 8,6 2. Rusko 10 6,5 3. USA 8 Norsko 2,5 4. Írán 4 5. Čína 3,8 SAE 2,2 6. Mexiko 3,7 Venezuela 7. Kanada 3,2 Kuvajt 2,1 8. 3 Nigérie 9. 2,8 Alžírsko 1,8 10. 1,7

Spotřeba a import ropy Spotřeba Mil. b/d Import 1. USA 21 12 2. Čína 7,2 Japonsko 5 3. 5,2 3,4 4. Rusko 3,1 Německo 2,4 5. 2,6 Jižní Korea 2,1 6. Indie 2,5 Francie 1,9 7. Kanada 2,2 1,7 8. Brazílie Itálie 1,5 9. Španělsko 10. Saudská Arábie 2 Taiwan 1

Produkce a export plynu Mil. m3/r Export 1. Rusko 656 tis. 237 tis. 2. USA 545 tis. Kanada 107 tis. 3. 187 tis. Norsko 86 tis. 4. Írán 112 tis. Alžírsko 59 tis. 5. 92 tis. Nizozemí 55 tis. 6. Turkmenistán 49 tis. 7. 76 tis. Katar 39 tis. 8. Saudská Arábie Indonésie 38 tis 9. Velká Británie 72 tis. Malajsie 32 tis. 10. Čína 70 tis. Spojené státy 23 tis.

Spotřeba a import plynu Mil. b/r Import 1. USA 653 tis. 130 tis. 2. Rusko 610 tis. Japonsko 95 tis. 3. Írán 112 tis. Německo 88 tis. 4. 100 tis. Itálie 74 tis. 5. 97 tis. Ukrajina 65 tis. 6. Kanada 93 tis. 58 tis. 7. Velká Británie 91 tis. Francie 43 tis. 8. 85 tis. Turecko 35 tis. 9. Španělsko 10. Saudská Arábie 76 tis. Jižní Korea 33 tis.

EU: geografická diverzifikace ropy a plynu

EU: energetický mix

Teorie interdependence Vzájemná závislost (interdependence) existuje tam, kde daný vztah zúčastněným mimo zisků přináší také významné náklady či omezení. Tam, kde nejsou s interakcí spojeny tyto náklady či omezení, hovoříme o prosté propojenosti (interconnectedness). Závislost je vztahem jednostranné podmíněnosti vnějšími silami. Míra citlivosti vyjadřuje schopnost snížit tyto náklady v rámci uplatňované politiky, zatímco míra zranitelnosti vyjadřuje schopnost snížit tyto náklady potom, co jsou přijata noví opatření a politiky (typicky přechod k alternativě). Závislost zpravidla podporuje spíše konfliktní jednání, zatímco interdependence napomáhá kooperaci (náklady konfliktu jsou pro obě strany vysoké).

Podíl ruského plynu na spotřebě vybraných zemí EU (%) Estonsko 100 Maďarsko 72 Lotyšsko Rakousko 55 Litva Polsko 53 Finsko Slovinsko 50 Slovensko 99 Německo 35 Řecko 80 Francie 28 Česko 73 Itálie 27

EU a Rusko Bilaterální obchod EU25 s RF dosáhl 238 mld. USD; z toho import surovin činil 115 mld. USD. Celkový objem ruského obchodu je 542 mld. USD. Export energetických surovin do EU25 tedy představuje cca 20% této hodnoty. V případě podílu na vnějším obchodu EU25 (4,2 bil. USD) to nejsou ani 3%. Důležitější je však energetická interdependence. EU dovozem pokrývá cca polovinu TPES; v r. 2030 může jít až o 65% - 70% TPES . Dovoz ropy, resp. plynu se má v témže období zvýšit z 82% na 93%, resp. z 63% na 84%. Tento nárůst bude zapříčiněn zejména útlumem těžby v Severním moři. Předpokládá se, že podíl Ruska na celkovém importu uhlovodíkových zdrojů se ustálí kolem hranice 30%. Hodnocení akvizic Gazpromu problematické: na jednu stranu znamenají riziko ovládnutí distribučních sítí státem kontrolovanou společností, na druhou stranu zvyšují kapitálovou provázanost ekonomik Ruska a EU.

Management interdependentního vztahu EU vůči Rusku Jaké má EU alternativy? Souboj produktovodů (South Stream a Nabucco) Nord Stream a jeho význam pro energetickou bezpečnost EU. Jaké alternativy má Rusko? Kudy na pacifický trh. Evropa nebo Čína?

Vybrané zdroje Dančák, B. (2007): Základní principy a východiska energetické bezpečnosti. MPU Chřásťanský, F. (2007): Komoditní kartely v mezinárodních vztazích: OPEC. Nordhaus, S. – Samuelson, P. (1991): Ekonomie. Svoboda Yergin, D. (2006): Ensuring energy security. Wall Street Journal www.iea.org