ŘECKÁ LITERATURA 20. století

Άγγελος Σικελιανός Anjelos Sikelianos 1884 –1951 Sikelianos a Palamas: myšlenka kontinuity řecké kultury role básníka jako proroka, Mesiáše (Kazantzakis)

narozen na Lefkádě – vzdálený potomek jónské školy: dokonalá znalost lidového jazyka, ústní tradice, krétské literatury (krétských dramat), Solomosova a Kalvosova díla dobrá znalost světové, především italské literatury

5

r. 1909 – prvotina Αλαφροΐσκιωτος (Vizionář, člověk lehkého stínu) narážka na verš ze Solomosovy básně Svobodní obléhaní lyrická autobiografie oslava harmonie člověka a přírody

Nový ekumenický náboženský mýtus V dalších básních Sikelianos pokračuje směrem, který naznačil už básní Vizionář: Zájem o starořecký svět, jeho náboženství a mystické nauky, (orfismus, eleusínská mystéria) a vůbec o všechny projevy řecké tradice, včetně křesťanství. Na jejich základě se snaží vytvořit novou kosmogonii, nový celosvětový ekumenický náboženský mýtus, který bude spojením těchto předchozích stádií – prvotního matriarchálního náboženství, starořeckého náboženství, orfismu a symbolů křesťanské nauky. To vše Sikelianos spojuje a na tomto základě vytváří svoje pojímání, chápání podstaty světa.

Vletech 1915–1917 uveřejnil Sikelianos 4 knihy básní pod společným názvem Πρόλογος στη ζωή: Συνείδηση της γης μου (Vědomí mé země) Συνείδηση της φυλής μου (Vědomí mého národa) Συνείδηση της γυναίκας (Vědomí ženy) Συνείδηση της πίστης (Vědomí víry) Συνείδηση της προσωπικής δημιουργίας (Vědomí osobní tvorby) vyjádření představy o novém náboženství volný verš

Delfské slavnosti – 1927 a 1930 Pokus převést do praxe vlastní kosmoteorii, ideály, které do té doby vyjadřoval ve svých básních: Delfská myšlenka Delfy (ve starověku považované za centrum/pupek světa –omfalos) jako ekumenické duchovní centrum, spojení všech světových duchovních proudů celosvětový dosah - přispěje ke spolupráci a duchovnímu společenství všech národů světa Delfské slavnosti – kulturně náboženský festival: snaha o oživení náboženské atmosféry starověkých her uvedení antického dramatu v původním prostředí: Upoutaný Prométheus (Prométheus Desmótés), Prosebnice (Hiketides) sportovní závody, dobové oděvy, tanec, hudba.

Sikelianos věnoval delfské myšlence i svá dramata Sikelianos věnoval delfské myšlence i svá dramata. Psal lyrické divadelní hry pro zamýšlené delfské festivaly, jeho texty však zůstaly převážně knižními dramaty. Ο Διθύραμβος του Ρόδου (1932, Poslední orfický dithyramb neboli dithyramb růže) Drama Σίβυλλα napsal v roce 1940 pod dojmem hrozby italského útoku; Sibyla zde jako symbol Řecka hlásá věrnost zděděné víře a právo na svobodu. Dalšími veršovanými tragédiemi jsou např. Ο Δαίδαλος στην Κρήτη (1942) a Ο Χριστός στη Ρώμη (1946). Přestože se autor snažil sledovat jako vzor antickou tragédii, zejména Aischyla, zůstala jeho díla spíše lyricko–epickými básněmi bez dramatické gradace.

– Sikelianos byl první řecký myslitel, který se v době Velké myšlenky, kdy řeckou politiku ovládal ideál národnostního státu, zabýval vizí ekumenické celosvětové jednoty založené ne na vojenských a politických dohodách, ale na kulturních vazbách. – V době, kdy se ještě příliš neřešily otázky ekologie, upozorňoval na důsledky jednostranného technického a průmyslového rozvoje a zdůrazňoval nutnost žít v souladu s přírodou. V době, kdy se rozvíjí materialistická filosofie a západní racionalismus, Sikelianos mluví o nezničitelném náboženském kapitálu člověka.

Během 2. sv. války Sikelianos veřejně vystupoval proti okupaci Řecka Během 2. sv. války Sikelianos veřejně vystupoval proti okupaci Řecka. Společně s dalšími intelektuály vydali Výzvu k intelektuálům celého světa, ve které odsoudili italskou okupaci. Veřejně vystoupil i na Palamasově pohřbu (1943), který se stal demonstrací proti Němcům.

Κώστας Βάρναλης (1884-1974) - levicový básník, prozaik, překladatel a literární kritik - narozen v Pyrgu (Burgas) v Thrákii - studia filologie - stipendium v Aténách a v Paříži - středoškolský profesor - zastánce krajního dimotikismu - ve 30. letech v koncentračním táboře na ostrově Aj. Efstratios - r. 1959 Leninova cena

1818 - složitá národnostní situace v Thrákii - zastánce Velké myšlenky Ζούσαμε σε έναν αδιάκοπο πατριοτικό παροξυσμό. Είχαμε χάσει το αίσθημα της πραγματικότητας και βλέπαμε τους Βουλγάρους σαν ξένους, σαν σφετιριστές της πατρικής μας κληρονομιάς. Το ξύλο, η καθαρεύουσα και η Μεγάλη Ιδέα μας είχανε κάνει το μυαλό μας κουρκούτι. Όταν εύρισκα Τουρκόπουλο, Βουλγαράκι ή Εβραιάκι του χεριού μου, το έπιανα και το έδερνα για να εκδικηθώ τα όσα κακά μας έχουνε κάνει. K. Varnalis: Απομνημονεύματα

Počáteční období: - reflexivní a přírodní lyrika - 1919: Προσκυνητής (spojení prvků starověké, byzantské a současné lidové tradice, vliv Palamase) Seznámení s marxistickou ideologií (Paříž): Το φως που καίει (1922, Spalující světlo): převratné dílo z pohledu formy i obsahu přechod od idealismu k materialismu (marxismu) první literární marxistické dílo v řečtině bouřlivá reakce (půl roku zákaz vyučovat) 1) Ο μονόλογος του Μώμου 2) Ιντερμέδιο (např. Η μάνα του Χριστού, Η Μαγδαληνή) 3) Αριστέα και Μαϊμού

Další díla: - literárně kritické studie O Σολωμός χωρίς μεταφυσική (1925) Σκλάβοι πολιορκημένοι (1927) - próza Η αληθινή απολογία του Σωκράτη (1931) Το ημερολόγιο της Πηνελόπης (1946, čes. 1971)

Εκπαιδευτικός Όμιλος (Vzdělávací spolek) - založen r Εκπαιδευτικός Όμιλος (Vzdělávací spolek) - založen r. 1910 v Aténách spisovateli, pedagogy a politiky - hlavní cíl: zavedení dimotiki do vzdělávacího systému - vydávání pedagogické literatury - r. 1917 Venizelova vláda požádala Spolek, aby spolupracoval na přípravě školské reformy - uzákoněna výuka v dimotiki na ZŠ, vydány nové slabikáře - reforma přerušena v r. 1920 s pádem V. vlády (snaha o obnovu 1922-1925, ale bez úspěchu) - r. 1927 ukončení činnosti

Nίκος Καζαντζάκης (1883 – 1957) – první řecký celosvětově uznávaný autor – přeložen do více jak 40 jazyků – velmi rozsáhlé a různorodé dílo – poezie, dramata, romány, cestopisy – romány zfilmovány (Řek Zorbas, Poslední pokušení, Kristus znovu ukřižovaný) – B. Martinů: opera Řecké pašije Kazantzakisovo muzeum: www.kazantzakis-museum.gr

Informace o Kazantzakisově životě: – korespondence: Επιστολές προς τη Γαλάτεια (1958) Τετρακόσα γράμματα στον Παντελή Πρεβελάκη (1965) dopisy pro Eleni Kanazantzaki – romány Γαλάτεια Καζαντζάκη: Άνθρωποι και Υπεράνθρωποι (1956) Έλη Αλεξίου: Για να γίνει μεγάλος (1966) Ελένη Καζαντζάκη: Νίκος Καζαντζάκης ο Ασυμβίβαστος (fr. 1968, řec. 1977) – románová autobiografie Aναφορά στον Γκρέκο

– nar. r. 1883 v Irakliu na Krétě, studoval práva a filozofii v Aténách a v Paříži – činnost ve Vzdělávacím spolku (Εκπαιδευτικός όμιλος) – podpora zavedení dimotiki do škol – přátelství s A. Sikelianosem, ovlivněn Sikelianosovým mysticismem, společně cestovali po Řecku (Athos) a snili o vytvoření nového ekumenického náboženství – r. 1919 pověřen Venizelosem repatriací Řeků z černomořských oblastí (doprovázen G. Zorbasem) – časté cesty: Evropa, SSSR, Blízký Východ, Čína, Japonsko – 1930 - 1931 dvakrát pobyt v Božím Daru – r. 1946 poradcem UNESCO pro vydávání překladů z klasické řecké literatury – od roku 1948 až do konce života žil ve Francii, v Řecku mu nebyla nakloněna politická situace – navržen na Nobelovu cenu – intervence řecké vlády – zemřel v Německu během návratu z Číny – pohřben v benátských hradbách města Iraklion

Duchovní vývoj - ovlivněn především Nietzschem, Bergsonovou filozofií vitalismu, marxismem a freudismem Syntézu těchto filozofických směrů, kterou si Kazantzakis vytvořil, nazval jeho přítel, spisovatel Pandelis Prevelakis, „hrdinským nihilismem“.

Peter Bien charakterizuje Kazantazkisův duchovní a idelogický vývoj: Jeho politické názory vycházejí z hledání Boha, hledání Boha z politických názorů. Neopouští to, co jej zaujalo, aby přešel k něčemu dalšímu, ale své starší zájmy si nese s sebou, když si vytváří nové. Jeho nacionalismus je pokračováním jeho estetismu, komunismus nacionalismu a antikomunismus je důsledkem těch stejných prvků, které stály za jeho komunistickým přesvědčením. Všechny jeho politické a filozofické názory jsou vyjádřením různých postojů k otázce smrti, Boha a buržoazní třídy, psychologických potřeb a metafyzického systému, který dodával kosmologický význam jeho světským – materiálním činnostem.

Dílo: Zralé tvůrčí období začíná básnickou prózou Ασκητική (Salvatores Dei) – vydáno r. 1927 časopisecky, knižně 1945 – Kazantzakisovo „vyznání víry“, podle autora zárodek pro všechna další díla – v prvním vydání charakterizováno jako postkomunistický manifest – hlavním tématem (tak jako v celém K. díle) je střet dvou protichůdných sil, dionýského a apollinského elementu, extáze a činu, hedonismu a asketismu. Neustálé hledání a sbližování protikladů, vnitřní boj je podle Kazantzakise smyslem života.

N. Kazantzakis v úvodu k Odysseji: Od mládí mne znepokojovala jedna základní otázka, ze které pramenily veškeré mé radosti a má trápení, tedy neúnavný a nelítostný zápas duše s tělem, který se odehrával v mém nitru. Pradávné lidské temné síly i síly světla, síly starší než lidstvo samo, se střetávaly a sbližovaly v mé duši, která jim byla bojištěm. Cítil jsem, že zvítězí–li jeden soupeř a zničí druhého, budu ztracen, protože jsem miloval své tělo a nechtěl jsem, aby bylo zničeno, miloval jsem svou duši a nechtěl jsem ji nechat padnout. Bojoval jsem tedy, abych usmířil tyto dvě protichůdné kosmogonické síly, aby pocítily, že nejsou protivníky, ale že mohou spolupracovat a těšit se společně se mnou z této harmonie. Tento můj zápas trval roky, dal jsem se mnoha cestami, abych našel spásu: cestou lásky, cestou vědy a filozofického hledání, cestou společenských reforem a nakonec těžkou a okouzlující cestou poezie. Ale shledal jsem, že všechny tyto cesty mne přivádí k propasti, ohromil mne strach, vracel jsem se a zkoušel se dát jinudy. Toto mé bloudění a trápení trvalo spoustu let.

Οδύσσεια – stěžejní dílo – vydáno 1938 – 24 zpěvů (Homér, řecká alfabeta), 33 333 veršů (sedm verzí) – Odysseovské téma: Touha po návratu (Homér, Seferis) Cesta je cílem (Kavafis, Kazantzakis) Motiv dalšího Odysseova putování se objevuje už u Homéra (11. zpěv) a u Danta (Peklo, 26. zpěv).

Seferisův Odysseus v básni Πάνω σε έναν ξένο στίχο vychází ze starého motivu touhy po domově, který je dobře známý i z řecké lidové poezie – písně ciziny. A zjevuje se přede mnou znovu a znovu stín Odysseův, s očima zrudlýma solí mořských vln i nenasytnou touhou znovu spatřit kouř, který stoupá z krbu jeho domu i svého psa, který zestárl čekaje u dveří.

Seferisův Odysseus v básni Πάνω σε έναν ξένο στίχο vychází ze starého motivu touhy po domově, který je dobře známý i z řecké lidové poezie – písně ciziny. A zjevuje se přede mnou znovu a znovu stín Odysseův, s očima zrudlýma solí mořských vln i nenasytnou touhou znovu spatřit kouř, který stoupá z krbu jeho domu i svého psa, který zestárl čekaje u dveří.

Kazantzakis navazuje tam, kde končí Homérova Odysseia Kazantzakis navazuje tam, kde končí Homérova Odysseia. Kazantzakisův hrdina putuje po Peloponésu, Krétě, Egyptě. Jeho pouť je symbolem Kazantzakisova životního hledání, vlastních pochyb a nejistot. Náznak nových Odysseových cest je znám už u Homéra. V 11. zpěvu Odysseje Teiresiás Odysseovi věští: Až pobiješ ženichy drzé v paláci svém, ať lstí nebo mečem, vezmeš do ruky veslo a půjdeš zas širým světem... (Vladimír Šrámek, 1945) Po jazykové stránce velmi náročné dílo. Autor studoval dialekty a reálie.

Dramata Πρωτομάστορας (1910, Hlavní mistr) - vychází z námětu lidové písně Most přes řeku Artu Χριστός Ιουλιανός ο Παραβάτης Νικηφόρος Φωκάς Κωνσταντίνος ο Παλαιολόγος Καποδίστριας Χριστόφορος Κολόμβος Βούδας

Romány Βίος και πολιτεία του Αλέξη Ζορμπά (1946) Ο καπετάν Μιχάλης (1953) Ο Χριστός ξανασταυρώνεται (1954) Ο τελευταίος πειρασμός (1955) Ο Φτωχούλης του Θεού (1956) Αναφορά στον Γκρέκο (1961) Οι αδερφοφάδες. θέλει, λέει, να 'ναι λεύτερος, σκοτώστε τον! (1963) Στα παλάτια της Κνωσού (1981)

Μικρασιατική καταστροφή

Aθηναϊκή σχολή νεορομαντισμού και νεοσυμβολισμού - Κώστας Ουράνης (1890-1953) - Ναπολέων Λαπαθιώτης (1889-1949) - Ρώμος Φιλύρας (1889-1942)

Κώστας Καρυωτάκης

– narozen v Tripoli – vystudoval práva a pracoval jako vysoký úředník Ministerstva sociálních věcí – pro neshody s ministrem poslán do Prevezy (Epiros) – zde r. 1928 spáchal sebevraždu Dílo: – Ο πόνος του ανθρώπου και των πραγμάτων, 1919 – Νηπενθή, 1921 – v r. 1928 vydává svou třetí sbírku Ελεγεία και σάτιρες, která je (oproti předchozím) kladně přijata: – beznaděj a deziluze, ale i sarkasmus a ironie (Ideální sebevrazi) – vliv symbolismu, prokletých básníků – protiválečné básně (Michalios) – společné rysy s Kavafisovou poezií: skepticismus vůči zavedeným hodnotám, které jsou pro Kavafise relativní, ironický odstup a sarkastický postoj k sobě samému.

Eλεύθερο πνεύμα (1929) – kritická esej Jorgose Theotokase, reakce na tvorbu začátku století a především na literaturu vznikající ve 20. letech, po maloasijské katastrofě Situace v literatuře: – poezie: melancholie a deziluze, karyotakismus – próza: žánrová povídka, realistické romány – náměty z prostředí nejnižších sociálních skupin (prostředí maloasijských uprchlíků)

Kritika Próza – žánrová povídka – „fotografická škola“ – popisnost, bez propracované psychologie postav – ideologicky zaměřená literatura Poezie – poezie rezignace – jedním z představitelů i Kavafis

Řešení – nástup nové generace, nepoznamenané minulostí – nutnost zaměřit se na větší prozaické formy – román, který poskytuje dostatek prostoru pro propracování charakterů – potřeba sledovat zahraniční trendy – ideologická nezávislost autorů

Avantgardní umělecké směry v Řecku FUTURISMUS - futuristický manifest – 1909 (F.T. Marinetti) - provádí obsahovou i syntaktickou destrukci věty: osvobozuje slova od zavedených kontextů a ruší logická i syntaktická pravidla - uvolňuje grafickou podobu verše, ruší interpunkci - rychlost a dynamika moderní doby FUTURISMUS V ŘECKU - F.T. Marinetii, futurismus jako oficiální umění fašistické ideologie je pro Řeky nepřijatelný - ruský protiválečný futurismus Majakovského inspiruje tureckého básníka Nazima Hikmeta a Nikitase Randose

Nικήτας Ράντος (1907 - 1988) - levicový autor a literární kritik - na kulturním dění v Řecku se podílí mezi lety 1929 až 1936 - r. 1931 sbírka Ποιήματα - proletářská poezie - Τémata: život dělníků, život přeplněného velkoměsta s jeho rychlým životním tempem, stresem a vzájemným odcizením. Popisuje společnost, která se rychle mění, přičemž tato změna přináší jak pozitivní tak negativní důsledky. - jazyk: používá běžný současný slovník, ale i slova z oblasti žurnalistiky, odbornou terminologii, v tomto směru se naprosto odklání od předchozí tradice - technika: obrazy ve velmi rychlém sledu, napodobení rychlosti, pohybu současného života - rychlé střídání obrazů, zvuků, barev (filmová technika)

Surrealismus v Řecku - Řecko není na surrealistické umění připraveno předchozím vývojem. 1931 - Seferis: Strofi, Randos: Básně 1931 – časopisecky článek Dimitriose Mentzelose o surrealismu 1935 – Elytis – první básně v čas. Nová literatura 1935 – Embirikos – přednáška o surrealismu, Vysoká pec - Hlavní představitelé: Andreas Embirikos Nikos Engonopulos

Andreas Embirikos (1901 - 1975) - z bohaté loďařské rodiny ostrova Andros - odchod do Paříže roku 1925 - seznámení s psychoanalýzou (René Laforque) a surrealistickým uměním (A. Breton aj.) - návrat do Řecka: - Υψικάμινος (Vysoká pec), 1935 - uvedení psychoanalýzy do Řecka, založení Řecké psychoanalytické společnosti - odpor filologů i lékařů

Embirikosova díla: Υψικάμινος (1935) Ενδοχώρα (1945) Γραπτά ή Προσωπική μυθολογία (1960) Οκτάνα (1980) Μέγας Ανατολικός (1990-92)

Υψικάμινος (1935, Vysoká pec) - 250 výtisků, rozebráno během jednoho dne - 63 krátkých básní v próze - technika: porušení logických vazeb, gramatická správnost - oproštění slova od obvyklého kontextu - pozornost soustředěna na klíčová slova: - slova označující něco nečekaného, překvapujícího, falické symboly - akusticky výrazná slova (katharevusa) ορυμαγδός (hluk, vřava) μαρμαρυγή (lesk, třpyt)

Γ. Γιατρομανωλάκης, Ανδρέας Εμπειρίκος Γ. Γιατρομανωλάκης, Ανδρέας Εμπειρίκος. Ο ποιητής του έρωτα και του νόστου, Αθήνα 1983, σ. 50-59 Μπορούμε συνεπώς να δεχτούμε, ως ένα βαθμό, ότι το υπερρεαλιστικό αίτημα του θαυμαστού και του απρόοπτου ικανοποιείται στο επίπεδο της λέξης μέσα στα κείμενα της Υψικαμίνου, και είναι φορές κατά τις οποίες η ποιητικότητα (poetická funkce)των λέξεων εξαντλείται αμέσως μόλις εμφανισθούν - δεν συνέχονται μέσα από ένα ποιητικό ρεύμα προς τις επόμενες ή τις προηγούμενες.

Θα ήταν ωστόσο ανυπόστατο να υποστήριζε κάποιος πως το φαινόμενο τούτο παρατηρείται σε όλη την έκταση των κειμένων της Υψικαμίνου. Και η λέξη μέσα στο άμεσο σημασιολογικό της περιβάλλον και η δημιουργούμενη φράση-εικόνα αλλά και εκτενέστερες ενότητες (λ.χ. μακροσκελείς περίοδοι) μέσα στο σώμα του αυτού ποιήματος περισσότερες φορές υπακούουν στις επιταγές του οργανωμένου ρυθμού και περισσότερες φορές υπηρετούν την οργάνωση ενός κεντρικού συνόλου «λογικού» παρά διασπαθίζονται σε άσκοπες και εκκεντρικές δραστηριότητες. Ακόμη δηλαδή και αν δεχτούμε το απίθανο ότι η καταγραφή ενός ποιήματος της Υψικαμίνου γίνεται σύμφωνα με τον πλέον ορθόδοξο αυτοματισμό (αν αυτό σημαίνει κάτι τελικά), δεν θα μπορούσαμε να αρνηθούμε πως η ίδια η πράξη της καταγραφής δεν έχει κάποια αρχή και κάποιο τέλος …

Ενδοχώρα (1945) - autor se vzdává automatismu - vrací slovu jeho pravou úlohu jako součásti celku

Γραπτά ή Προσωπική Μυθολογία (1960) přechod od lyrické básně s více motivy k monotematickému textu Προσωπική Μυθολογία: - autor se soustředí na jeden mýtus nebo příběh - autor je ústřední postavou

Přínos - uvedení surrealismu a psychoanalýzy do Řecka - snaha vrátit slovu původní význam - rozšíření jazykových možností - pozitivní přístup k životu – překonání karyotakismu

Νίκος Εγγονόπουλος (1907 - 1985) Νίκος Εγγονόπουλος (1907 - 1985) Básník, malíř, scénograf - narozen v Athénách původ z Konstantinopole a Hydry - studium lycea v Paříži - zaměstnání na urbanistickém úřadě - profesorem výtvarného umění

- spojení moderního pojetí s tradicí – v malířství inspirace byzantskou malbou Učitelé: - Konstantinos Parthenis - Fotis Kondoglu

Parhenis: Vzkříšení

Kondoglu: výzdoba chrámu v Antiriu

Αρέσκομαι να λέω ότι οι υπερρεαλισταί ποιηταί είναι οι καλύτεροι, αλλά τέτοιοι ποιηταί ήταν και ο Όμηρος και ο ΄Πίνδαρος κι ο Σολωμός. Αυτοί για μένα είναι υπερρεαλισταί, γιατί αν οι ποιητικές σχολές είναι πολλές, η ποίηση – το ξαναλέω- είναι μία.

tíhnutí k tomu,co je zvláštní a nevysvětlitelné, neočekávané Pro Engonopulose byl surrealismus především polem, které mu nabízelo velkou volnost, nebyl jeho důsledným zastáncem. Surrealismus mu vyhovoval také proto, že v něm nacházel zdůrazněné to, co obdivoval už u starších autorů, cizích i řeckých: důraz na fantazii úloha snů tíhnutí k tomu,co je zvláštní a nevysvětlitelné, neočekávané ironie a černý humor mnohoznačnost

- sb. básní Μην ομιλείτε εις τον Οδηγόν (Nemluvte s řidičem/Vůdcem, 1938) - využití surrealistické metody absurdních spojení dvou nesourodých obrazů (často z jiné významové roviny) - nelogická spojení, černý humor, archaizující jazyk – důvody nepřijetí sbírky

A. Aργυρίου: Αυτή η αντιλογική του Εγγονόπουλου εκλαμβάνεται (αλλά και είναι) ράπισμα στο πνεύμα που επικρατεί στις ελληνικές συνθήκες, προσβάλλει τις αναπαυμένες και βολεμένες συνειδήσεις, που για αυτό η αντίδρασή τους εκδηλώνεται βίαιη: Ο Εγγονόπουλος κατηγορείται ευθέως για ταχυδακτυλουργός.

Μπολιβάρ(1944) oslava jihoamerického revolucionáře propojení kosmopolitního a řeckého prvku: jména, toponyma inspirace lidovou poezií – kleftika volný verš zhudebněno M. Chadzidakisem

ZÁVĚR: Po vítězství jihoamerického povstání byla v Anapli na opuštěném kopci nad městem postavena bronzová socha Bolivara. Ale když v noci vál silný vítr a nadzvedával hrdinův plášť, vyvolaný zvuk byl tak ohlušující, že nikdo nemohl zamhouřit oka a o spánku nemohla být ani řeč. A tak obyvatelé města přijali náležitá opatření a podařilo se jim docílit svržení sochy. Vojevůdče, Co jsi pohledával V Larisse Ty, který pocházíš z ostrova Hydra

Řecký surrealismus - využívá základní surrealistické metody: - automatické psaní - spojení dvou nesourodých obrazů - využití motivu snu - černý humor - specifika: - je apolitický - nemá podobu hnutí s kolektivními projevy - ελληνικότητα

Οδυσσέας Ελύτης (1911 - 1996) - Ελύτης – Ελλάδα – ελευθερία - ελπίς - pochází z Iraklia na Krétě, od 1914 v Aténách - studia práv, zaměření na literaturu seznámení se spisovateli kolem čas. Νέα Γράμματα (Nová literatura) – první publikované básně - účast v bojích 2.sv.války – albánská fronta - 1979 – Nobelova cena za literaturu

- první básně v r. 1935 časopisecky: Egejské moře (Του Αιγαίου) Sedm nočních sedmiverší (Επτά νυχτερινά επτάστιχα) - motivy: moře, pobřeží, jasné nebe, ptáci, světlo ( i v budoucnu základní a trvalé motivy Elytisovy poezie) - eliptické básně, promyšlená struktura - volný verš - dimotiki

Η ώρα ξεχάστηκε Η ώρα ξεχάστηκε βραδιάζοντας. Δίχως θύμηση, με το δέντρο της αμίλητο προς τη θάλασσα. Ξεχάστηκε βραδιάζοντας δίχως φτερούγισμα, με την όψη της ακίνητη προς τη θάλασσα. Βραδιάζοντας, δίχως έρωτα με το στόμα της ανένδοτο προς τη θάλασσα. Κι εγώ - μεσ' στη γαλήνη που σαγήνεψα.

- v r. 1936 časopisecky báseň Διόνυσος – vliv surrealismu, později zařazeno do sb. Προσανατολισμοί - odklon od epigramatické poezie a přechod k uvolněnějšímu způsobu vyjádření - dlouhé, „mnohomluvné“ verše - promyšlená struktura - hlavními motivy: okouzlující řecká příroda, mládí a radost

První básně kritikové označovali za bezstarostné písně: - překonání karyotakismu - zapadají do kontextu povinné oslavy mládí a radosti ze života za Metaxasovy diktatury - sb. Slunce první (1943, O Ήλιος ο Πρώτος) – reakce na válku, poprvé motivy přírody a radosti ze života střídají vážnější tóny

Άσμα ηρωικό και πένθιμο για το χαμένο ανθυπολοχαγό της Αλβανίας (1945) - zážitky z albánské fronty - inspirace folklórními žalozpěvy (charondika, miroloja) - současně oslava hrdinství a touhy po svobodě - motiv jarního znovuzrození (spojení motivu smrti hrdiny s motivem velikonočního vzkříšení)

Po vydání Žalozpěvu se Elytis na delší dobu odmlčel, vydal jen sb – 7 básní inspirovaných německou okupací Έχτρα στα μάτια κοίταξέ με βγαίνω με τα δικά σου τ’ άρματα Η Καλοσύνη εδώ που βρέθηκε μες στις λυκοποριές πρέπει να ’χει μπαρούτι στο σελάχι της και να δαγκάνει κάμες.  «Η Καλοσύνη στις λυκοποριές», Ι, 31-35. Τετράδιο 1 (1947) Argyriu: Elytis vyjadřuje nutnost postavit se zlu.

Το Άξιον Εστί (1959) Název – první slova 2. části velkopátečního hymnu (Επιτάφιος Θρήνος) - první slova hymnu: H ζωή εν τάφω - propojení různých prvků řecké tradice: starořecká lyrika, byzantské hymny, lidová poezie, novořečtí autoři (Solomos, Kalvos, Makryjannis aj.) - výstavba díla podle byz. hymnu: Γένεσις (Genesis) (motiv zrození Básníka – Tvůrce a vzniku „velkého a malého světa“) Πάθη (Pašije) - utrpení Řecka za války Δοξαστικόν (Gloria) - oslava Řecka, jeho krajiny, kultury i dějin

ΕΠΙΤΑΦΙΟΣ ΘΡΗΝΟΣ Αξιόν έστι μεγαλύνειν σε τον Ζωοδότην, τον εν τω Σταυρώ χείρας εκτείναντα, και συντρίψαντα το κράτος του εχθρού. Hodno jest chválit Tebe, dárce života, který jsi na kříž rozepjal ruce, který jsi rozdrtil moc Nepřítele. Αξιόν έστι μεγαλύνειν σε τον πάντων Κτίστην. Τοις γαρ σοίς, Χριστέ, παθήμασιν έσχομεν την απάθειαν, ρυσθέντες της φθοράς. Hodno jest chválit Tebe, Stvořitele všehomíra, Tvé utrpení zbavilo útrap nás, Nás ze zkázy jsi zachránil.

Γένεσις SEDM HYMNŮ Hlavní téma Genesis: stvoření na třech úrovních: básník malý svět a velký svět Tyto tři linie (osobní, národní a všelidská) se táhnou celou skladbou. Genesis končí veršem: AYTOΣ εγώ λοιπόν και ο κόσμος ο μικρός, ο μέγας! 3. hymnus: http://www.youtube.com/watch?v=18uAH1o-Z5w&feature=related

Πάθη ZÁKLADEM JE ČÍSLOVKA TŘI Hlavní téma: utrpení Řecka ve 20. století na rovině osobní i obecné, paralela ke Kristovu utrpení Forma: Ψαλμός (žalm): volný verš Ωδή (óda): různá byzantská metra Πρόζα (prozaický text)  

Osnovu tvoří šest prozaických částí: Οι ημιονηγοί (mezkaři) Η μεγάλη Έξοδος Το οικόπεδο με τις τσουκνίδες Η αυλή των προβάτων Προφητικό Τα πάθη Της δικαιοσύνης ήλιε νοητέ http://www.youtube.com/watch?v=niqrjP1VDe Y

ψαλμοί Α΄ IΔΟΥ εγώ λοιπόν, ο πλασμένος για τις μικρές Κόρες και τα νησιά του Αιγαίου ο εραστής του σκιρτήματος των ζαρκαδιών και μύστης των φύλλων της ελιάς ο ηλιοπότης και ακριδοκτόνος. Β΄ ΤΗ ΓΛΩΣΣΑ μου έδωσαν ελληνική το σπίτι φτωχικό στις αμμουδιές του Ομήρου. Μονάχη έγνοια η γλώσσα μου στις αμμουδιές του Ομήρου.

Theodorakis: „Elytisova skladba Hodno jest je pro mne pomníkem řecké literatury…a vedla mne k hledání nové hudební podoby. Dílo načrtává celé dějiny řeckého národa, proto má hudba čerpala z celé naší národní tradice – lidové i byzantské. V této skladbě, Bibli řeckého národa, se básníkovo slovo stává slovem národa, protože ten je spojen s událostmi, které inspirovaly básníka. Báseň Hodno jest je i zrcadlem, v němž národ nachází svou historickou identitu.“ (M. Theodorakis. Το καλλιτεχνικό μου πιστεύω. Řím, 1972).

Γιώργος Σεφέρης (1900 - 1971) - narozen ve Smyrně - 1914 Atény - studia v Paříži - diplomatická kariéra - r. 1963 Nobelova cena za literaturu

14 básní, které se liší jak stylem, tak metrem nebo námětem 1931 – sbírka Στροφή (Obrat), 200 výtisků na vlastní náklady 14 básní, které se liší jak stylem, tak metrem nebo námětem Κοχύλια, Σύννεφα Ερωτικός Λόγος - 1935 – Μυθιστόρημα (Mythistorima) 24 básní (Homér, alfabeta) Hlavní téma - snaha současného Řeka sžít se s minulostí svého národa a kultury, pochopit ji, ať už se jedná o minulost starověkou nebo nedávnou. inspiracé mytologií forma: útržkovitá podoba, změna básnického subjektu i prostředí, ve kterém se děj odehrává, volný verš

sbírka Γυμνοπαιδία (1936) sbírka Τετράδιο γυμνασμάτων (1940) Motiv touhy po návratu – Ithaka Báseň Mε τον τρόπο του Γ. Σ. Ημερολόγιο καταστρώματος Α,Β,Γ báseň Ο Στράτης Θαλασσινός ανάμεσα στους αγάπανθους

Έξι νύχτες στην Ακρόπολη Δοκιμές Α, Β, Γ Μέρες

Chrakteristické znaky Seferisových básní: a) melancholie a pesimismus, přesto s možností obratu k lepší budoucnosti b ) základní témata: nostalgie po ztraceném světě minulosti, ztracené vlasti (Malá Asie) touha po návratu do vlasti (velkou část života Seferis strávil v zahraničí) obavy o osudy Řecka c) symbolické vyjadřování, Seferis se vyjadřuje k aktuálním tématům prostřednictvím mytologických námětů

Jannis Ritsos (1909 - 1990) - Jeden z nejplodnějších řeckých básníků: vydal 100 básnických sbírek, 4 divadelní hry, prózu, eseje, překlady. - Narodil se na Monemvasii, na jihu Peloponésu, 1. května 1909. Měsíc květen v Ritsosově poezii: Επιτάφιος Επίγραμμα για το Λαμπράκη Μικρό ηρώο για τον Αλέκο

DÍLO: - rodinné tragédie – motiv „mrtvého domu“ - pobyt v sanatoriích – seznámení s marxistickou ideologií - účast v odboji - pronásledování a internace v poválečné době a za vlády chunty - 1977: Leninova cena za „upevnění míru mezi národy“ DÍLO: - 1. sbírka Τρακτέρ (1934, vliv Varnalise a Majakovského)

Επιτάφιος (Žalozpěv, 1936) - události r. 1936 – demonstrace dělníků v severním Řecku http://www.youtube.com/watch?v=6IvCLWeUVFQ&feature=related (2 min) http://www.youtube.com/watch?v=Nq0IuGed__c&NR=1 (3 min) Ukázky: Επιτάφιος Ι / ΓΡΗΓΟΡΗΣ ΜΠΙΘΙΚΩΤΣΗΣ http://www.youtube.com/watch?v=UOiMmJ8ErOM&NR=1 Mέρα Μαγιού μου μίσεψες, μέρα Μαγιού σε χάνω / Επιτάφιος VI http://www.greektube.org/content/view/127326/2/ Στο παραθύρι στεκόσουν / Επιτάφιος ΧV http://www.youtube.com/watch?v=M2Et_6eyM7s&feature=related ΠΟΥ ΠΕΤΑΞΕ ΤΟ ΑΓΟΡΙ ΜΟΥ- ΓΡΗΓΟΡΗΣ ΜΠΙΘΙΚΩΤΣΗΣ

- inspirace lidovými žalozpěvy (μοιρολόγια) a velkopátečním hymnem (Επιτάφιος ύμνος) - základní témata společná s Elytisovou básní Άσμα ηρωικό και πένθιμο: smrt hrdiny nářek matky nad ztrátou syna víra v lepší budoucnost - patnáctislabičný jamb - zhudebněno Mikisem Theodorakisem

To τραγούδι της αδερφής μου (1936) Zoufalství nad osudem sestry První dílo napsané volným veršem Ocenění Palamasem

Ο άνθρωπος με το γαρύφαλλο Ritsos báseň napsal v den Belojannisovy popravy V té době byl internován v táboře na ostrově Ajos Efstratios (SV Egejské moře) Zhudebnil Theodorakis http://www.youtube.com/watch?v=gdBtZwE2Zk8 (Νίκου Τζίμα, ταινία «Ο άνθρωπος με το γαρύφαλλο» (1980))

Ρωμιοσύνη (1954, Řekové/Řecký národ) - báseň napsána za občanské války, vydána až 1954 - oslava boje Řeků proti okupantům - inspirace lidovou písní: bojovníci přirovnáváni ke stromům, kamenům, ke světlu řazeni vedle akritů a kleftů - ústřední téma: jednota Řeků v boji za svobodu - zhudebněna M. Theodorakisem (1966)

Μαρτυρίες - Σειρά 1η (1963) Μαρτυρίες - Σειρά 2η (1966) - kratší básně - komentář k básníkově životu a tvorbě - běžný mluvený jazyk

Dramatické monology Σονάτα του σεληνόφωτος (1956, čes. 1976 Sonáta měsíčního svitu) Později zařazena do sbírky Τέταρτη Διάσταση Forma: prolog (próza), vlastní monolog (volný verš), epilog (próza) Hlavní postavy: žena v černém a mladík (symboly) Žena v černém – symbol staré doby Mladík – symbol budoucnosti

Dramatické monology = scénické monology ve volném verši Struktura - prolog (próza): - vlastní monolog (volný verš) - epilog (próza) Časté motivy: starý dům, piano, zrcadlo (symboly staré doby) slunce, vítr (symboly toho, co je nové, co přináší změnu) Inspirace antickou mytologií x antihrdinové Τέταρτη Διάσταση (1972, Čtvrtá dimenze)

V době vlády junty opět internace. V té době Ritsos získává řadu ocenění. Dramatické zážitky se odráží v tvorbě: Básně vyjadřují pocity marnosti, sarkasmus, ironie: Ο τοίχος μέσα στον καθρέφτη (1974) 18 Λιανοτράγουδα της Πικρής Πατρίδας (1973, 1974)

Překlady: «Ανθολογία Ρουμανικής ποίησης», (1961) «Μαγιακόφσκι: Ποιήματα», (1964) «Ναζίμ Χικμέτ: Ποιήματα», (1966) «Ανθολογία Τσέχων και Σλοβάκων ποιητών», (1966) «Α.Τολστόη : Η γκρινιάρα κατσίκα», (1976) «Χο τσι Μινχ: Ημερολόγιο της φυλακής Ostrava, 1962 Bratislava je láska, 1963 Proměny nože, 1963 Sonáta měsíčního svitu a menší básně, 1976

Νίκος Γκάτσος Αμοργός překlady písňové texty literární kritika

První poválečná generace Návaznost na meziválečný modernismus Poprvé výrazný společenskopolitický rozměr Literatura poznamenaná stigmatem světové a občanské války Inspirace Kostasem Karyotakisem Rovnocenná skupina autorů se stejnými traumatickými zkušenostmi surrealisté básníci ovlivnění Seferisem angažovaní básníci

surrealisté Μίλτος Σαχτούρης (1919-2005) Spojení surrealistických metod a lidové poezie Přízračné obrazy – zážitky z mládí Ελένη Βακαλό, Νάνος Βαλαωρίτης

ΜΕ ΤΟ ΠΡΟΣΩΠΟ ΣΤΟΝ ΤΟΙΧΟ Ἡ σκηνή Ἀπάνω στὸ τραπέζι εἴχανε στήσει ἕνα κεφάλι ἀπὸ πηλὸ τοὺς τοίχους τοὺς εἶχαν στολίσει μὲ λουλούδια ἀπάνω στὸ κρεβάτι εἴχανε κόψει ἀπὸ χαρτὶ δυὸ σώματα ἐρωτικὰ στὸ πάτωμα τριγύριζαν φίδια καὶ πεταλοῦδες ἕνας μεγάλος σκύλος φύλαγε στὴ γωνιά Σπάγγοι διασχίζαν τὸ δωμάτιο ἀπ᾿ ὅλες τὶς πλευρὲς δὲ θά ῾ταν φρόνιμο κανεὶς νὰ τοὺς τραβήξει ἕνας ἀπὸ τοὺς σπόγγους ἔσπρωχνε τὰ σώματα στὸν ἔρωτα Ἡ δυστυχία ἀπ᾿ ἔξω ἔγδερνε τὶς πόρτες

Básníci ovlivnění Seferisem Γιώργος Θέμελης (1900-1976) Τάκης Σινόπουλος (1917-1981) téma smrti Elpénor – symbol poválečné generace

Angažovaní básníci Μανόλης Αναγνωστάκης (1925 – 2005) Άρης Αλεξάνδρου (1922-1978) Τάσος Λειβαδίτης (1922-1988) Τίτος Πατρίκιος (1927)

Poválečná próza Μαργαρίτα Λυμπεράκη (1919-2001): Ψάθινα καπέλα (1946) Μιμίκα Κρανάκη (1920-2008) Contre-temps (1947) Άγγελος Τερζάκης Δίχως θεό (1951)

Romány - dokumenty Γιάννης Μπεράτης Το πλατύ ποτάμι (1946) Οδοιπορικό του ΄43 (1946) Δημήτρης Χατζής Φωτιά (197) Το διπλό βιβλίο (1976) Κώστας Κοτζιάς Ο καπνισμένος ουρανός (1957, Zakouřené nebe, čes. 1963) Μενέλαος Λουντέμης Συννεφιάζει (1948, Mraky nad Vodenou, čes. 1961)

Διδώ Σωτηρίου (1909-2004) Ματωμένα χώματα (1962) Θανάσης Βαλτινός (1932) Η κάθοδος των εννιά (1978)

Nové přístupy Μαργαρίτα Λυμπεράκη Ο άλλος Αλέξανδρος (1950) Στρατής Τσίρκας (1911-1980) Ακυβέρνητες πολιτείες (1960-1965) novátorský pojetím autorského postoje a času

Zájem o město Κώστας Ταχτσής (1927-1988) Το τρίτο στεφάνι (1962) Η γιαγιά μου η Αθήνα (1979) Γιώργος Ιωάννου (1927-1984) Η μόνη κληρονομιά (1974) Μένης Κουμανταρέας (1933) Τα μηχανάκια (1962) Η γυναίκα που πετάει (2007)

Nové prvky v próze 60. let - alegorie Alegorie zpochybňující základy, o které se opírá nová řecká společnost: Σπύρος Πλασκοβίτης (1917) Το φράγμα (1961) – politická i ekologická alegorie Βασίλης Βασιλικός trilogie: Το φύλλο, Το πηγάδι, Το αγγέλιασμα (1961) román Z Αντώνης Σαμαράκης (1919-2003) Το λάθος (1963, Omyl, čes. 1965)

Návznost na modernismus 30. let Vliv francouzského nového románu Επαμεινώνδας Χ. Γονατάς Γιώργος Χειμωνάς Νίκος Γαβριήλ Πεντζίκης

Diktatura 1967 - 1974 Pronásledování levice, cenzura Δεκαοχτώ κείμενα (1970) Σεφέρης: Οι γάτες του Αϊ Νικόλα Νέα κείμενα, Νέα κείμενα ΙΙ Γενιά του ΄70 Λευτέρης Πούλιος Κατερίνα Αγγελάκη Ρουκ

Současná poezie Κική Δημουλά (1931) Ηλίας Λάγιος (1955-2005)

Současná próza Μένης Κουμανταρέας Δημήτρης Νόλλας Παύλος Μάτεσις Νίκος Θέμελης Ρέα Γαλανάκη Αμάνδα Μιχαλοπούλου Ιωάννα Καρυστιάνη Μαρία Καραπάνου

Dramatická tvorba Ιωάννης Καμπανέλης Λούλα Αναγνωστάκη