Volby Anna Vaněčková

Způsob vlády Demokratické politické systémy Přechodné systémy státní moc odvozena od vůle občanů Plurality politických stran Přechodné systémy Jedna strana – dominance ve sdělovacích prostředcích, státní správě Demokracie „na oko“ Totalitní (diktátorské) režimy Není soutěž politických stran Moc v rukou diktátora nebo vládnoucí skupiny

Státní zřízení (formy vlády) Parlamentní republika Svrchované postavení parlamentu Politickou linii určuje vláda Prezident – reprezentativní funkce Německo, ČR Parlamentně prezidentská republika Výrazně posílené postavení prezidenta – určuje politickou linii státu (zahraniční politika, zákonodárná iniciativa) Typické – přímá volba prezidenta Francie, Polsko, Island Prezidentská republika USA, Latinská Amerika Prezident vytváří kabinet (chybí předseda vlády) Institucionální fce (vládní moc) a symbolická fce (hlava státu)

Monarchie Konstituční monarchie Absolutistická monarchie Zdrojem státní moci byl v minulosti panovník Dnes formálně (VB, Nizozemsko) Omezené pravomoci (Japonsko, Švédsko) parlamentní forma vlády ve vyspělých zemích V rozvojových zemích – analogie prezidentskému systému (panovník má značné pravomoci Jordánsko, Maroko Absolutistická monarchie Nesoutěživý systém Saúdská Arábie, Omán, Spojené arabské emiráty Soustředění moci v rukou panovníka Nejméně početná skupina v současnosti

Smíšené politické systémy Prvky několika systémů, liší se politickou praxí Indie (70.léta), Korejská republika, Taiwan 80.\90.léta 20.století Kombinace autoritativního systému, povoleny různé politické strany (malý vliv) Přechod k demokracii evropského stylu

Nesoutěživé systémy Totalitní systémy komunistického typu Diktatura proletariátu Ústavně deklarovaná vláda jedné strany (komunistické) KLDR, Čína, Kuba, Vietnam, Laos Státy se systémem „národní jednoty“, jedné politické strany (resp. politického hnutí) Snaha sjednotit původní velmi různorodou společnost do jednoho směru Zvrhnutí k diktátorskému nebo autoritářskému režimu Státy pod vojenskou správou (vojenské režimy Veškerou moc ve státě – vojenská rada Súdán, Myanmar

volby Mechanismus, který umožňuje občanům projevit svůj názor Proces, kdy občané předávají některé své pravomoci sému delegovanému zástupci (zastupitelská demokracie) Přímá demokracie – rozhoduje se na základě usnesení lidu (referendum) Volební období – období, v němž platí výsledky voleb Volební obvod – přesně vymezený územní celek, v němž voliči volí stanovený počet zastupitelů

Druhy voleb Přímé Nepřímé Rovné Nerovné Tajné Veřejné Všeobecné občané volí přímo (ne přes prostředníky) Nepřímé volba zprostředkované tzv. elektory (sbor volitelů), voliči nehlasují pro konečného funkcionáře, ale delegáty či voliče (prezidentské volby USA) Rovné všechny odevzdané hlasy mají stejnou hodnotu Nerovné odevzdané hlasy se „váží“ př. podle majetku, vzdělání či sociálního statusu Tajné nikdo se nemůže dozvědět, kdo jak volil (nepatrná omezení) Veřejné volby se konají před ostatními voliči či volební komisí Všeobecné volit může každý občan státu (omezení – např. věk) Povinné právo jít k volbám – občanská povinnost Dobrovolné právo jít k volbám – svobodné rozhodnutí občana

Druhy voleb podle voleného orgánu Do obecních zastupitelstev Do územněsprávních jednotek Do parlamentu Volby hlavy státu Do mezinárodních institucí (Evropský parlament)

Volební právo Aktivní volební právo Pasivní volební právo Právo volit vlastního zástupce v ČR – Evropský parlament, Parlament ČR (Senát, PS), zastupitelstva krajů, právo hlasovat v referendu Jedno z lidských práv Vymezen okruh osob oprávněných volit ČR – 18let, státní občanství ČR Všeobecné – právo všech osob splňujících dané podmínky Omezené – pro účast ve volbách stanoveny omezující podmínky (pohlaví, etnikum, délka pobytu na daném území) Pasivní volební právo právo občana být zvolen do nějaké instituce či úřadu Časté požadavky Vyšší věková hranice Volební kauce Počet podpisů na kandidaturu Slib věrnosti Možnost nevolitelnosti – výkon trestu odnětí svobody, vojenská služba, příbuzenský stav s hlavou státu

Referendum Akt přímé demokracie, v němž občané rozhodují o závažných politických nebo zákonodárných otázkách správy státu Švýcarsko, Lichtenštejnsko, většina států USA Právo na referendum zakotveno v ústavě Plebiscit – zjištění veřejného mínění (nezávazné) Druhy referenda Závazné – nařízené ústavou Fakultativní – ústava stanoví musí-li referendum být Ústavní – hlasuje se o změně v ústavě, ústavním zákonu Legislativní – hlasuje se o prostém zákonu Ratifikační – potvrzuje či zamítá zákon schválený již jiným sborem Konzultativní – dotazuje-li se zákonodárce předem na nějaký návrh Podle mocenského centra – kdo dal k referendu podnět Lidové referendum – podnět z řady občanů

Volební systémy Způsob dosazování volených postů souhrn různých technik, kterými se hlasy voličů převádějí na mandáty Slouží k tomu, aby byly výsledky hlasování převedeny do složení zastupitelských sborů Konkrétní způsob organizace a zajišťování volebních výsledků Soubor pravidel, podle nichž se počty voličských hlasů pro různé kandidáty převádějí na počet mandátů v zastupitelských sborech

Volební systémy většinové Stát je rozdělen na volební obvody Vítěz získává všechny mandáty, které jsou obvodu přiděleny Systém umožňuje, aby strana, která nemá absolutní většinu hlasů, obdržela většinu mandátů Relativní většina – vítěz (nejvíce hlasů) Hlasy odevzdané neúspěšným kandidátům propadnou

Jednokolové většinové systémy Tlačí voliče ke strategickému hlasování, aby jeho hlas nepropadl Jednomandátové Větší počet kandidátů z různých stran + nezávislí Vítězí kandidát, který dosáhl nejvyššího počtu hlasů (ne nutně nadpoloviční většina) Vícemandátové VB – dolní komora Velmi zvýhodněna první nejsilnější strana, silně znevýhodněna třetí nejsilnější strana

Dvoukolové většinové systémy Volič může v prvním kole hlasovat pro kandidáta z menší strany, v druhém pro vhodnějšího 1.kolo Větší počet kandidátů Pro získání mandátu je potřeba nadpoloviční většina 2.kolo Do druhého kola postupují 2nejlepší kandidáti, nebo všichni kandidáti, kteří dosáhli určitého počtu hlasů Relativné většina

Většinový systém výhody nevýhody Preferuje silné politické strany Pomáhá vytvoření bipolarity většinová, akceschopná, stabilní vláda Jasně viditelná opozice Pravidelná alternace Personalizace volby (kvalitní osobnosti) Jednoduchost Minimalizace vlivu extrémistických stran Deformuje volební výsledky Znevýhodňuje menší strany Vylučuje minority Vysoké % propadlých hlasů Necitlivost vůči výkyvům ve společnosti Nutnost strategického hlasování Gerrymandering Může vyhrát i strana s menším počtem reálných hlasů Problém s vymezením jednomandátových obvodů

Volební systémy poměrné Rozdělování postů jednotlivým politickým stranám (hnutím, koalicím) úměrně celkovému počtu hlasů, které ve volbách obdržely Systém proporciální Mandáty ve volebním obvodě rozdělují v určitém poměru Pouze vícemanadátové obvody Stranické kandidátní listiny – kandidátky Přísně vázaná – volič hlasuje pro kandidátku jako celek (Španělsko, Portugalsko) Vázané s možností udělení preferenčních hlasů – jeden prefer. hlas (Nizozemsko, Dánsko), více (ČR, Řecko, Dánsko) Volná – volič si kandidátku vytváří sám Maximální volnost (Švýcarsko) – možnost dopisovat jména do kandidátky

Podstatou je snaha, aby obsazení voleného orgánu odráželo podporu, kterou voliči hlasováním vyjádřili různým politickým stranám a hnutím Zákonodárné, samosprávné sbory Aby nedocházelo k přílišné fragmentaci – limity (potřebné procento do poslanecké sněmovny ČR 5%) Formování koalic (před i po volbách)

Poměrný systém Více odpovídá názorové struktuře obyvatel Výhody Nevýhody Více odpovídá názorové struktuře obyvatel Zastoupení všech názorových proudů Nesnadná manipulace s výsledky Zastoupení menšin Méně propadlých hlasů Včas zachytí vzrůst extrémistických nálad ve společnosti Složitost Fragmentace stran, vícestranický systém Koaliční vlády Snižuje efektivitu vlád a jejich odpovědnost Nevede k politice reálných slibů Brání pravidelné alternaci Někdy lze těžko rozlišit opozici Malé strany významně ovlivňují politické dění Názorová pestrost může snížit akceschopnost vlády i parlamentu

Kombinované systémy Spojují oba předchozí systémy Většinou dvojí kandidátky Systémy partijní nebo s převahou jednoho systému (část sboru se volí většinově) Často: nejsilnější strany v prvním kole – určitá část křesel Např. volby do parlamentu – jeden systém do horní komory, druhý do dolní

Afrika Z hlediska samostatné existence – nejmladší na světě (nezávislost 2.pol.2O.stol.) Po získání nezávislosti – nejčastěji režimy s vládou jedné strany (levicové) Dnes: Diktatury: Libye, Súdán Vláda s autoritavními sklony (Gabon, Zimbabwe) Státní aparát nefunkční: Somálsko Většina afrických států republiky Království: Maroko, Lesotho, Svazijsko Západní Sahara – bez oficiálního představitele, de facto protektorát (Maroko)

Od 90.let 20.stol – snižování počtu konfliktů Kulturně odlišné prostředí Alžírsko Ústavní teorie vs. praxe Angola Spodní hranice pro aktivní volební právo 18let (Libye – povinná účast)

Asie Kontinent s nejvyšším počtem totalitních a autoritářských režimů (spolu s Afrikou) Absolutistické monarchie Saúdská Arábie, Omán, Spojené arabské emiráty, Bhútán „republiky“ ve skutečnosti diktatury, předem jasný výsledek voleb, dnes vládnou synové předchozích diktátorů KLDR, Sýrie, Ázerbájdžán Prezidentské republiky především státy bývalého sovětského bloku, v zásadě diktatury či autoritářské režimy Kazachstán, Uzbekistán, Turkmenistán Parlamentně prezidentské republiky Indonésie, korejská republika Parlamentní republiky Indie, Bangladéš, Mongolsko, Taiwan Nedemokratické totalitní, komunistické režimy Čína, Vietnam, Laos

Ve většině asijských států – 18let Indonésie – není omezení věkem pro ženaté a vdané Thajsko – povinné volební právo Libanon – volit smějí ženy pouze se zkladním vzděláním (muži bez rozdílu) Kuvajt – volí jen muži + několik omezení (volební právo 10%obyvatel) Saúdská Arábie – volí jen muži starší 21let Brunej, SAE – neexistuje aktivní volební právo Bhútán – každá rodina jeden hlas Pákistán – jeden volební obvod pro ženy a ne-muslimy Libanon - Konfesijní rozdělení politiky: prezident maronitský křesťan, premiér – sunnitský muslim, předseda parlamentu – šíitský muslim Izrael – 2% pro vstup do parlamentu (velmi rozdrobené politické spektrum)

Latinská Amerika Získání nezávislosti 1.třetina 19.století Časté převraty, vojenské puče, obecná nestabilita Zahraniční intervence USA Velká část států – prezidentské republiky Členské země Commonwealth V čele státu prezident – většinou levicoví Kuba – Fidel Castro Venezuela – Hugo Chávez Brazílie – Luiz Inácio Lula de Silva Uruguay – Tabare Vazquez Argentina –Christina Fernandéz Chile – Michelle Bacheletová Bolívie – Evo Morales Peru –Alan Garcia perez Nikaragua – Daniel Ortega

Většinou spodní hranice pro aktivní volební právo – 18let Povinná účast ve volbách (trend) Omezená horní hranicí (65,70, 75 let) Nikaragua, Panama, Kuba, Brazílie – 16-18let nepovinné volební právo Vdané a ženatí Bolívie – manželé v 18letech povinně, ostatní od 21let Dominikánská republika „census plnoletosti“ – 18let, manželé bez ohledu na věk Brazílie, Guatemala, Dominikánská republika – příslušníci ozbrojených složek ztrácejí právo volit

Severní Amerika USA a Kanada – nejstarší demokracie na kontinentu Vysoká stabilita Kanada Hlava státu – britský panovník Federální uspořádání (10 provincií, 3 teritoria) Všeobecné rovné volební právo Občané volí pouze jednu komoru parlamentu (druhou jmenuje generální guvernér na doporučení premiéra) USA Hlava státu prezident: Barack Obama Federace (5Ostátů) Kongres – Sněmovna reprezentantů a Senát

Austrálie a Oceánie Austrálie Oceánie Federativní konstituční monarchie Commonwealth Generální guvernér – značné exekutivní pravomoci (nevyužívá je, hlavní složka – premiér) 1999 – hlasování pro zrušení monarchie (55% proti republice) Dvoukomorový parlament (Senát a Sněmovna reprezentantů) Oceánie Zámořská území jiných států Fidži – alternativní hlasování Mikronésie, Tuval – neexistují politické strany

Evropa Většinou demokratické systémy Švýcarsko Monarchie Prezident Velké množství – demokracie až na konci 20.století Monarchie i republiky Teokratický systém – Vatikán Diktátorský systém – Bělorusko Švýcarsko Konsensuální model demokracie Konsenzus politických stran ohledně správy země, důraz na prvky přímé demokracie, prezident je volen na jeden rok Monarchie VB, Norsko, Švédsko, Dánsko, Nizozemí, Belgie, Španělsko, Monako, Lichtenštejnsko, Lucembursko Andorské knížectví – francouzský prezident + biskup ze Seu d´Urgell Prezident Volen přímo: Rakousko, Francie, Kypr Zákonodárným orgánem: Maďarsko, Lotyšsko, Malta

Povinná účast – Belgie, Lucembursko, Řecko (Rakousko – prezidentské) Census zaměstnanosti – mohou volit i občané 16letí, pokud jsou zaměstnaní Srbsko a Černá hora, Chorvatsko, Slovinsko Monako 21 let, Itálie 25let (Senát) Vatikán – volba papeže (konkláve) kardinálové do 80let věku

Česká republika Volby – do obecních zastupitelstev, a zastupitelstev městských částí, do krajských zastupitelstev, do Senátu a Poslanecké sněmovny, Evropského parlamentu Podle Ústavy z 16.prosince 1992 – parlamentní systém Hlavou státu –prezident Volen Parlamentem ČR na společné schůzi Senátu a Poslanecké sněmovny Výkonná moc: prezident + vláda Vláda – vzniká na základě voleb do Poslanecké sněmovny Vydává nařízen a navrhuje zákony Odpovědná Poslanecké sněmovně Zákonodárná moc – Parlament ČR Dolní komora - Poslanecká sněmovna (200) Horní komora – Senát(81) Soudní moc (justice) Ústavní soudce navrhuje prezident a musí je schválit Senát

Historie voleb Českých zemí – Volby za První republiky Všeobecné, rovné, přímé a tajné právo (i pro ženy) Od r. 1927 – zákaz volit pro příslušníky armády a četnictva PS – 21\26let; Senát 30\40let První volby v květnu – vítězství ČS sociální demokracie Duben 1935 – Henleinova SdP (1.2 mil. Voličů)

1945 - 1948 Volby v květnu 1946 PS – 18\21 let Povinnost volit PS – 18\21 let Zakázány strany, které kolaborovaly s nacisty – agrárníci

Období komunistické totality 1948 - 1989 Národní Fronta Konec povinného volebního právo 1968 – federativní uspořádání republiky Od r. 1989 Všeobecné, rovné, přímé, tajné právo PS (200) – 18\21let, poměrný systém (5%) Senát (81) – 18\40let, většinový systém Referendum v ČR (o vstupu do EU) Volby do Evropského parlamentu (24) Volby prezidenta (nepřímo, volitelný do Senátu, společná schůze obou komor, na 5let, dvakrát za sebou) Volby do samosprávných celků

Volba papeže Mandát – doživotní Volba probíhá v Sixtinské kapli Po obřadech spojených se smrtí a pohřben předcházejícího papeže Volitel – každý kardinál mladší 80let, ne více než 12O Sedisvakance – mezivládí, uvolnění papežského stolce Elligo in summum pontificem Potřeba 2\3 hlasů (po 12 neúspěšných dnech většina) Pálení volebních lístků – černý kouř (zvolení nové papeže – bílý kouř) Annuntio vobis gaudium magnum, habemus papam!

Volba amerického prezidenta Celostátní, všeobecné a přímé volby Primární volby – výběr vhodných kandidátů (Iowa, New Hampshire) Kandidát USA – rodilý Američan, starší 35let 2 funkční období za sebou Viceprezident- v případě smrti prezidenta nebo z vážných důvodů se stává prezidentem (A.Johnson) 1.fáze – hlasy pro volitele (538) dané strany (úterý po prvním listopadovém pondělí) 2.fáze – hlasují volitelé pro jednoho kandidáta (pondělí po druhé prosincové středě) 3.fáze – nerozhodnou-li voliči – hlasuje Sněmovna (J.Adams)