Ernst Mach jako filosof Těleso je komplexem počitků Hlavním principem je ekonomie myšlení

Smysly rozumu poskytují primární a sekundární kvality – sensations John Locke

David Hume Kombinace na základě – Podobnosti – Časové, prostorové blízkosti – Příčiny a účinku Základem jsou imprese (vjemy) a ideje (představy)

George Berkley Všechno jsou jen sekundární kvality, hmotné těleso je zbytečný předpoklad. Esse est percipi.

Těleso je komplexem počitků zvyk

Filosofie vědy 2. pol. 19. století Nedostatečnost tradiční metafyziky Konec názornosti Negativní výsledky klíčových pokusů dokázat absolutní prostor  kritika tradičního fyzikálního konceptu  kritika absolutního času a prostoru

ERNS T MA C H M A H CH E T M A H T NS

E, B – b – d, p – q  d – q, b – p

Prostor jako figury a tvary Geometrické tvary a jejich transformace Melodie a jejich transponování  Figury a tvary

Leninova kritika machismu V moderní fysice, praví, se udržuje ještě Newtonův názor o absolutním čase a prostoru (s ), o čase a prostoru jako takových. tento názor se „nám“ zdá nesmyslný, pokračuje Mach a zřejmě netuší, že jsou na světě materialisté a materialistická theorie poznání. V praxi byl však tento názor neškodný (unschädlich, S. 442), a proto nebyl dlouhou dobu podroben kritice. Tato naivní poznámka o neškodnosti materialistického názoru nám odhaluje Macha úplně! Předně: není správné, že idealisté „velmi dlouho“ tento názor nekritisovali; Mach jednoduše ignoruje boj idealistické a materialistické theorie poznání v této otázce; vyhýbá se přímému a jasnému výkladu obou názorů. Za druhé: uznávaje „neškodnost“ jím popíraných materialistických názorů, uznává tím Mach v podstatě jejich správnost. Neboť jak by se mohla nesprávnost během věků ukázat neškodnou? Kam se podělo kriterium praxe, s nímž si Mach pokusil zahrát? „Neškodným“ může být materialistický názor na objektivní reálnost času a prostoru jen proto, že přírodní vědy nevycházejí za hranice času a prostoru, za hranice materiálního světa, ponechávajíce toto zaměstnání profesorům reakční filosofie. Taková „neškodnost“ má stejný význam jako správnost.

Leninova kritika machismu „Ve fysiologickém smyslu,“ píše Mach, „jsou čas a prostor systémy orientačních počitků, které spolu se smyslovými počitky určují uvolňování (Auslösung) biologicky účelných přizpůsobovacích reakcí. Ve smyslu fysikálním jsou čas a prostor vzájemné závislosti fysikálních elementů“ (tamtéž, s. 434). Relativista Mach se omezuje na zkoumání pojmu času v různých vztazích! A nemůže se hnout s místa právě tak, jako Dühring. Jsou-li „elementy“ počitky, pak vzájemná závislost fysikálních elementů nemůže existovat mimo člověka, před člověkem, před organickou hmotou. Mohou-li počitky času a prostoru dávat člověku biologicky účelnou orientaci, pak výhradně pod tou podmínkou, že tyto počitky odrážejí objektivní realitu mimo člověka: člověk by se nemohl biologicky přizpůsobit prostředí, kdyby mu jeho počitky nepodávaly objektivně správnou představu o něm. Učení o prostoru a čase je nerozlučné spjato s řešením základní gnoseologické otázky: jsou-li naše počitky obrazy těles a věcí, či jsou tělesa komplexy našich počitků. Mach jen kolísá mezi tím a oním řešením.