Co když nemůžeme filosofovat? Jakub Moravčík Havířov, kvodlibetní seminář Přátelé filosofie / Filosofický klub 2008

Podstata problému Výchozí zkušenost: Člověk se jeví být svobodnou bytostí, která se neustále nějak rozhoduje Zdá se, že svobodné jednání má morální rozměr. Existují kritéria kvality jednání jako takového – může být dobré nebo zlé I tzv. teoretické akty (úsudek, přemýšlení, pochybnost, tázání atp.), které konáme při filosofování, jsou nenutnými volbami, akty jednání – i filosofování je život, i poznání je jednání Při filosofování se permanentně rozhoduji a tudíž nejsem vyňat z morálního rozměru života. Vykonáním jakékoliv volby nutně předpokládám dobro zvoleného – ale pouze předpokládám! Výsledné otázky (tzv. Problém etické legitimace filosofie): - nejsme zcela dogmatičtí, když neproblematicky filosofujeme? - nejsme nemorální, když filosofujeme? Nejednáme zle?

Inspirace a motivace Jiří Fuchs: filosofie MUSÍ začít noetikou (J.M.: opravdu?) Søren Kierkegaard: myslí se zpětně, ale žije dopředně Etika obecně: konkrétní morální imperativy (které se týkají i teoretických aktů!), morální tabu

Námitka deterministy Determinista: problém předpokládá svobodu. Ale co když jsme zcela determinováni? To musíme zjistit jako první! Odpověď: - žádný člověk se nerodí jako přirozený determinista - i determinista se jednou „rozhodoval“, zda se bude zabývat problémem svobody a determinismu, resp. zakoušel to jako rozhodování - determinista neví, zda smí filosofovat o determinismu

Pokus o řešení problému - inspirace noetikou Jiřího Fuchse - ideální (smyšlený) oponent „etický skeptik“ - metodický pokyn etického skeptika: Žádný čin nesmí být vykonán dříve, než je eticky legitimován V našem případě aplikujeme tento pokyn především na tzv. teoretické činy – přemýšlení, diskuze, tematizace, pochybování, usuzování, tázání atp. - etický skeptik chce být filosofem, ne „násilným moralistou“

Polemika s etickým skeptikem - ať vykonáme jakýkoliv (teoretický) čin, etický skeptik se nás vždy zeptá, jak víme, že jsme jej mohli vykonat a jestli jsme si jej eticky legitimovali - i když se mu pokusíme tuto legitimaci předložit, tak se zeptá, jak víme, že jsme mu ji mohli předložit, neboť i její předložení je svobodným činem, podléhajícím nutnosti legitimace. Otázku po etické legitimaci mohl myslet jako chyták, aby nás vyzkoušel. Jak z toho ven? - řešení: zdalipak si etický skeptik legitimoval své namítání? Pokud ne, není sám dogmatický? Chce po nás něco, čemu sám z principu nemůže dostát. Etický skeptik – protože chce být filosofem – to uzná.

Co jsme (ne)zjistili? Pokud má filosofie nelibovolný metodický počátek, musí začít otázkou pravdy o dobru, nikoliv otázkou pravdy o pravdě I když etický skeptik nevyhrál, stále nevíme, o čem můžeme filosofovat a o čem ne. Co s tím? Optimistický přístup: filosofujme o čemkoliv. Proti tomu: morální tabuizéři (E. Anscombe, E. Feser,...) Problém morálních tabuizérů: co bude tabu a co ne? Kdo a jak to rozhodne? Jak víme, že jim tabuizování „neujede“? Tabuizéři: morální intuice západní civilizace. Proti tomu postmodernisté: dějinná a sociokulturní podmíněnost.

Co když je to celé špatně? Námitka: celou dobu jsem dogmaticky filosofoval o tom, zda můžeme filosofovat, aniž bych skutečně věděl, zda o tom skutečně filosofovat můžu! Odpověď (částečná): filosofování není a nemůže být zcela bez předpokladů. A někdy nemůže začít bez „prolomení tabu“. Důsledek:

Addendum: problém principu úsudku Otázka: vykonává úsudek rozum, nebo vůle? Pokud rozum, padá důkaz svobody z rozpornosti deterministy, pravdu má Duns Scotus: svoboda nezávisí na rozumu Pokud vůle, má pravdu Descartes a platí: omyl = hřích Obojí jsou nemilé důsledky pro zastánce svobody (kromě scotistů) Pojem „čistě teoretická volba“ je to samé, jako „kulatý čtverec“

Literatura Bohužel pouze blogy