Henri de Toulouse-Lautrec (24. listopadu 1864 - 9. září 1901)

francouzský malíř a grafik, patřil také mezi největší umělce 19 francouzský malíř a grafik, patřil také mezi největší umělce 19. století Henri de Toulose Lautrec se narodilv jihofrancouzském městě Albi v paláci du Bosc. Patřil k jednomu z nejstarších francouzských šlechtických rodů. Vyrůstal společně s řadou bratranců a sestřenic, ze kterých byl nejstarší, ale brzy ho všichni začali přerůstat. Byl často nemocný a navíc trochu šišlal. Přesto se dobře učil a odjel s rodiči do Paříže, kde studoval na lyceu. Prospěch měl výborný, ale rostl příliš pomalu, což mu mezi spolužáky vyneslo přezdívku „prcek“. Kvůli křehkému zdraví musel často jezdit do lázní, a tak soukromí učitelé nahradili normální vyučování. V této době začal horlivě kreslit všechno, co viděl kolem sebe. ¨V roce 1878 uklouzl na parketách a zlomil si levou stehenní kost. Jeho zranění se stalo velmi vážným, kost srůstala neuvěřitelně pomalu. Teprve po roce a půl začal opět trochu chodit. V období nemoci s neobvyklou pílí kreslí a později i maluje. Po nešťastném pádu však přestal růst skoro úplně. Jeho rysy stárnou, ale tělo a nohy zůstávají dětské. Nedlouho po svém uzdravení však znovu upadl a zlomil si druhou nohu. Vše se opakovalo. Začal si pomalu uvědomovat, že je navždy mrzákem. Útěchu hledal především v kreslení a malování a také hodně četl. Chtěl se všechno naučit a stát se malířem.

V roce 1881 složil maturitu a oznámil rodičům, že nechce pokračovat na univerzitě, ale chce vstoupit do malířské školy. Zde se v roce 1886 seznámil s Vincentem van Goghem, se kterým uzavřel dobré přátelství. O dva roky později byl poprvé vyzván k účasti na výstavě. Kritika však nebyla příliš povzbudivá. V říjnu roku 1890 vznikl na Montmartru nový večerní podnik Moulin Rouge. Zde byl Henri stálým hostem a vždy zde také kreslil. Po roce byl majitelem podniku požádán, aby pro něj vytvořil nový plakát, díky němuž se Henri stal velmi rychle známým. Kreslil hlavně herečky, tanečnice a zpěvačky. Kritika si ho začíná všímat a po své první výstavě v roce 1893 se konečně dočkal úspěchu. V jeho tvorbě nastalo šťastné období. Jinak tomu však bylo v jeho životě. Vyvolával skandály svými styky s dívkami pochybné pověsti, a přes varování lékařů denně konzumoval velké množství alkoholu.

V roce 1895 se už Henri zdaleka nevěnuje tvorbě s takovou pílí jako dřív. Utíká před přáteli a stále více pije. O rok později uspořádal druhou výstavu. Ta měla ohromný úspěch a jeho obrazy se začaly prodávat. V Anglii se však pochopení nedočkal. Zahájení výstavy s kocovinou prospal a jeho obrazy byly shledány zrůdnými a nemravnými. Po jeho návratu na matčin zámek se začínají projevovat příznaky jeho nemoci. Bojí se být sám, bojí se noci a spánku, má vidiny a halucinace. Těžká duševní porucha však postupovala velmi rychle a Henri byl násilně převezen do ústavu pro duševně choré. Jeho dopis otci zůstal bez odpovědi. Svými kresbami se snažil lékařům dokázat, že je úplně zdráv. V květnu 1899 byl propuštěn. Začal znovu malovat. Byl však velmi zesláblý. I přes stálý dozor začal velmi brzy opět pít. Pronajal si ateliér a zběsile maloval, pít však nepřestal. Částečně ochrnul a nemohl již skoro chodit. V půli srpna roku 1901 se náhle zhroutil. Dostal těžký záchvat paralýzy. Je tak slabý, že už nemůže ani malovat a devátého září umírá.