Soudobé teorie vzdělávání Havelková Veronika Soudobé teorie vzdělávání

Teorie vzdělávání Jsou analýzou problémů soudobého vzdělávání a návrhem na jeho změnu Jsou doprovázeny úvahami O cílech vyučování O roli učitelů O postavení žáka nebo studenta O významu obsahu učiva O sociokulturním významu vzdělávání

Póly reflexe výchovy

Kognitivně psychologické teorie „Padesát let experimentování nás naučilo, že neexistuje žádné poznání, které by bylo výsledkem pouhého zaznamenávání pozorovaného a jež by nebylo strukturováno aktivitou subjektu. Avšak (u člověka) neexistuje ani žádné apriorní či vrozené struktury poznání. … Plyne z toho, že epistemologie respektující psychogenetické danosti nemůže být ani empiristická, ani preformistická, může být chápána jedině jako konstruktivismus, v němž jsou nové operace a struktury průběžně vytvářeny.“ Jean Piaget (1896 – 1980)

Kognitivně psychologické teorie Žák zde své poznání aktivně konstruuje (konstruktivistická teorie) Teorie akcentuje procesy učení a stav dosavadního poznání žáka Osvojování poznatků je výsledkem vlastní kognitivní činnosti žáka, který konfrontuje nové informace se svými dosavadními poznatky (prekoncepty) a vytváří si nové souvislosti a významy Úloha učitele v tomto procesu je zcela nezastupitelná, učí se však žák sám

Schéma poznávacího procesu KONSTRUKTIVISMUS „Vždycky jsem žasl nad faktem, že učitelé přírodovědných předmětů – ještě více než ostatní učitelé – nechápou, že lidé nechápou. Nikdy neuvažovali nad faktem, že žák přichází do třídy s už hotovými empirickými poznatky. Pak už nejde o to získat vědeckou kulturu, ale přejít do jiné kultury, odstranit z cesty překážky nahromaděné každodenním životem.“ Gaston Bachelard (1884 – 1962)

Směry konstruktivistických teorií Alosterický model Předpokládá, že existuje kontinuita mezi bezprostředním pochopením a důvěrně známé skutečnosti a vyučovanými poznatky a žel lze přejít od jednoho k druhému bez zlomů a řezů Model epistemologického rušení Vyučování musí jít proti prekonceptům žáků, které pro ně představují překážky učení

Pedagogické profily Howard Gardner 9 dimenzí inteligence jazyková (lingvistická) logicko-matematická představivost prostorová a plošná pohybová (tělesně-kinestetická) hudební intrapersonální – inteligence osobnostního rozvoje interpersonální – inteligence pro mezilidské vztahy ekologická, přírodní spirituální Auditivní Vizuální

Technologické teorie Nestará se o povahu cílů, ale o logickou organizaci prostředků, kterých je k dosažení těchto cílů potřeba použít Systematizuje a standardizuje jednotlivé etapy ve vzdělávání Využívá moderních technologií komunikace jako jsou počítače, internet, audiovizuální přístroje, videoprogramy… Řeší, jak učinit vzdělávací procesy funkčními, a tím efektivními

Systémová tendence Snaží se přesně popsat funkce, operace a souvislosti v systému V tomto konceptu je zahrnuta též teorie tvorby vyučování, což je detailní popis vyučovacích operací Vymezování obecných cílů dle různých taxonomíí Seznam prvků (rozdělení žáků, pomůcky, programy) Charakteristiky žáků (učební styly, motivace) Možnosti školy Poskytovat zpětnou vazbu Tyto body v celku vytvoří operativní systém, který je posléze možno hodnotit, modifikovat a rozvrhnout výuku

Hypermediální tendence Využití počítače jako prostředku ve výuce (auviovizuální média, interaktivní programy, či různé komunikační nástroje, které umožňují vést dialog na velké vzdálenosti a s velkým počtem účastníků) Počítač může sám řídit výuku, poskytuje interaktivní učení, vede se žákem dialog, simuluje interakce, může se přizpůsobit jeho tempu a schopnostem Využití internetu Zprostředkovává informace, učební látku, výukové programy a zajišťuje zpětnou vazbu Usnadňuje komunikaci - umožňuje organizovat rozsáhlé (mezinárodní) projekty Podporuje schopnost vyhledávání informací

Didaktické funkce počítačových technologií METODA Minimální příprava Informování Hypermédia Diskuzní fóra Procvičování látky Výpočetní programy Řízení výuky (e-learning) Počítačové kognitivní technologie Mikrosvěty Prostředí dynamické geometrie (DGE) Počítačové algebraické systémy (CAS) Počítačová laboratoře Uzavřená výuková prostředí

Zpochybnění role učitele Kdo vlastně ovládá vzdělávací proces? V pedagogickém procesu jde i o vytváření prostoru pro přemýšlení, interpretaci, diskusi, zaujímání stanovisek Jestliže v procesu poznávání převládají pouze sumy jednotlivých informací, není plnohodnotné

Sociokognitivní teorie Pozornost upírá k problémům způsobeným přehnaně psychologickým pohledem na vzdělávání a velký důraz je kladen na sociální a kulturní kontext poznání Zdůrazňuje význam kulturních a sociálních faktorů při výstavbě poznatků, které utváří podobu pedagogiky a mohou ovlivňovat vztah ke vzdělání Vliv spolužáků Vliv osobnosti učitele Sebepojetí žáka Vztah k rodičům a ke společnosti Kulturní zázemí a sociální faktory

Teorie sociálního učení Věcem se často učíme tak, že si jako model zvolíme jiné osoby Jedinec je schopen vypozorovat zákonitosti a osvojit si je pouhým sledováním činnosti někoho jiného (napodobením vzoru) Observační učení – učení pozorováním (Bandura, 1986)

Teorie sociokognitivního konfliktu Princip vychází ze sociálně a logicky neslučitelných odpovědí na danou otázku Konflikt se stává ovšem zdrojem učení, je jeho stimulem Žák by měl pochopit, že existují též jiné odpovědi, než jsou ty jeho, objevovat a dospět k faktu, že se musí neustále měnit a vyvíjet

Vygotského sociálně-historická teorie Vygotskij stanovuje pojem zóna nejbližšího vývoje který udává vzdálenost toho co dítě umí a toho, co je schopno se naučit za pomoci druhého člověka V této zóně je dítě silně ovlivněno svým učitelem, prostředím a spolužáky (učí se i od nich, napodobuje je) a proto je nutné tyto vlivy kontrolovat a zkoumat jejich interakce Vývoj je závislý na učení, žák se může vyvíjet

Teorie kontextualizovaného učení Kontext učiva a reálného světa je nutný pro správnou výchovu dítěte Podle zastánců této teorie současné školství nerespektuje tuto zásadu Učivo je vždy třeba vztahovat k reálným situacím ve světě tak, aby byly žákům užitečné Výsledkem této teorie je tzv. situační učení

Teorie kooperativního vyučování a učení Je třeba zvýšit interakci ve třídě, zavést diskuzi, kritickou analýzu myšlení a otevřeně se vyjadřovat Jde o týmovou práci, při niž se zvyšuje aktivita žáka, zároveň žák rozvíjí individuální zodpovědnost, plánování, komunikaci Učitel zde plní roli moderátora, který žákům usnadňuje jejich činnost

Literatura BERTRAND, Yves. Soudobé teorie vzdělávání. SELUCKÝ, Oldřich. Vyd. 1. Praha : Portál, 1998. 247 s. ISBN 80-7178-216-5. KOUBA, Luděk. Technické systémy ve výuce. Praha : Karolinum, 1992. 168 s. ISBN 80-7066-604-8. VANÍČEK, Jiří. Počítačové kognitivní technologie ve výuce geometrie. Vyd. 1. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2009. ISBN 978-80-7290-394-8. HEJNÝ, Milan; KUŘINA, František. Dítě, škola a matematika : Konstruktivistické přístupy k vyučování. Vyd. 2. Praha : Portál, 2009. 232 s. ISBN 978-80-7367-397-0. GARDNER, Howard. Multiple intelligences. The theory in praktice. New York: Harper Collins, 1993.

Děkuji za pozornost