Uvnitř počítače 1

Procesor (CPU) (central processing unit) Procesor je ústřední výkonnou jednotkou počítače, která čte z paměti instrukce a na jejich základě vykonává program Procesor je neobyčejně složitý integrovaný obvod. Skládá se z milionů aktivních prvků, nejčastěji tranzistorů. Celý procesor v keramickém pouzdru je cca 5 x 5 cm velký. Připojuje se do tzv. patice na základní desce. Rychlost procesoru je popsána takzvanou taktovací frekvencí – počtem základních operací, které dokáže procesor vykonat za vteřinu. V dnešní době se udává v GHz – gigahertzích (miliardách taktů za sekundu). Dnešní průměrný procesor má 2-3 GHz.  Procesor může být i vícejádrový – např. dvou, čtyř (jako by bylo více procesorů v jednom). Potom taktovací frekvence udává výkon každého z nich. Pro jeho chod je téměř vždy potřebný chladič 2

Operační paměť (RAM) (random access memory) Je to paměť s libovolným (náhodným) přístupem, používaná v počítačích a dalších elektronických přístrojích. Pokud by procesor pracoval pouze s informacemi umístěnými na pevném disku, byla by rychlost počítače velmi omezena. Procesor by musel neustále čekat až si disk danou informaci přečte nebo uloží. Toto odstraňuje právě velmi rychlá operační paměť, do které se načtou informace, které počítač často potřebuje a s nimiž často pracuje. Je to pracovní prostor pro procesor. Existují různé typy RAM – jiné jsou pro notebooky a jiné pro PC. Znamená to, že ne každou RAM je možné připojit ke každé základní desce – musí být kompatibilní. Paměti (i stejného typu) také pracují na různých frekvencích. Vyšší frekvence znamená vyšší výkon.  Při zapnutém počítači se v ní nacházejí operační systém, spuštěné programy a datové soubory, se kterými se v těchto programech pracuje. Po vypnutí napájení počítače se všechna data v ní obsažená vymažou – trvale si nic nepamatuje. Velikost paměti se měří v GB - gigabytech. Je velmi důležitá, pokud by systému nestačila, veškerá práce se zpomalí. Průměrná kapacita je 1 GB – 8GB. 3

Pevný disk (HDD) Pevný disk je zařízení, na kterém jsou uložena veškerá data a programy s nimiž počítač pracuje. Disk je připojen datovým kabelem (SATA) k základní desce a napájecím kabelem ke zdroji počítače. Jedná se o hermeticky uzavřenou schránku, ve které jsou nad sebou poskládány kovové disky (= plotny). Plotny se točí a záznamové a čtecí hlavy zapisují a čtou data. Rychlost přístupu k datům je určena rychlostí otáčení ploten a rychlostí pohybu čtecích hlav (ploten i hlav je několik). Kapacita disku označuje množství dat, které se dají na disk uložit do jeho zaplnění. Udává se v gigabajtech(GB). Průměrný dnešní HDD má 500 GB. 4

Základní deska (motherboard) Základní deska slouží k propojení komponent v jeden fungující celek. Základní deska tvoří základ počítače. Jsou na ní umístěné sběrnice, které slouží jako komunikační a napájecí cesty pro ostatní komponenty Většina dnešních základních desek obsahuje zvukový a grafický čip i síťovou kartu, takže pokud nechceme některou z těchto využívat profesionálně úplně postačí komponenty integrované v základní desce. 5

Grafická karta Grafická karta je součást počítače, která se stará o grafický výstup na monitor Důležitou informací je velikost grafické paměti, na které pak závisí rozlišení adaptéru (kolik bodů – pixelů – vodorovně a kolik svisle je schopen zobrazit) a obnovovací frekvence (kolikrát za vteřinu překreslí obraz na monitoru). Slušná grafická karta má dnes 1GB paměti. Protože by se procesor dost zdržoval propočítáváním podrobností obrazu, mají grafické karty vlastní výkonný grafický procesor (videoprocesor). Grafická karta tedy přebírá z procesoru značnou část zátěže . Grafický procesor (čip) je pro tuto práci optimalizován (ten samý úkol zpracuje tedy rychleji) a také videopaměť je většinou rychlejší než operační paměť počítače. Grafická karta se zasune do příslušného slotu základní desky tak, aby její konektory (např. pro připojení monitorů) byly přístupné zvenčí. 6

Další přídavné karty Grafická, zvuková a síťová karta jsou již obvykle integrovány (obsaženy) na základní desce a postačují pro běžné použití. Nejčastěji se dokupuje výkonná karta grafická. Karty se zasouvají do příslušného slotu na základní desce Zvuková karta - je potřebná k vytváření a poslechu hudby a zvuků vůbec. Zvuková karta je potřebná k vytváření a poslechu hudby a zvuků vůbec, dovoluje počítači vydávat složitější zvuky než pípání, které tvoří pomocí tzv. speakeru. Síťová karta - slouží k připojení počítače k lokální počítačové síti. Zajišťuje komunikaci mezi počítači pomocí síťového kabelu nebo bezdrátově Televizní karta -je zařízení umožňující sledování televizního signálu na monitoru počítače. 7

Optické mechaniky 8 Optické mechaniky jsou samozřejmou součástí dnešních počítačů. Záznam CD probíhá pomocí laseru „vypalováním“ prohlubní s různou hloubkou reprezentující bity (nuly a jedničky). DVD mechaniky používají stejný princip ovšem stopy na mediu jsou užší, proto se dá zaznamenat dat více. Většina CD/DVD disků si nese přívlastek ROM – read only memory (pouze pro čtení). Toto je hlavní nevýhodou těchto disků – po zápisu se nedá jejich obsah měnit. Existují ale takzvaná RW(re-writable) CD/DVD jejichž obsah lze vymazat nebo přepsat. Kapacita CD disků je průměrně 750 MB, kdežto obyčejná DVD mají okolo 4,7 GB (= 4700 MB). Ovšem DVD mohou být oboustranné a dvouvrstvé. Oboustrannost znamená, že můžeme zapisovat na rubovou i lícovou stranu média. Dvouvrstvost znamená, že v mechanice jsou při vypalování i čtení dva lasery každý pracující v odlišné hloubce. Naprostá většina dnešních DVD (a Blu-ray) mechanik umí nejen číst CD a DVD disky, ale umí na ně i zapisovat (vypalovat), takovým mechanikám říkáme vypalovací.

Zdroj Počítačový zdroj převádí 230 střídavých voltů (které jsou v zásuvce) na 12 a 5 stejnosměrných voltů (které ke správné funkci počítačové díly potřebují). Připojuje se tedy z jedné strany k zásuvce a z druhé strany k dílům počítače (základní desce, harddisku atd.) Zdroj obsahuje také ventilátor, který ho ochlazuje a pojistku, která jej vypojí při přehřívání. 9