Občanské války v Římě. G. J. Caesar

Struktura hodiny 1. Řím v 1. století př.n.l. 2. Populárové a optimáti 3. První triumvirát 4. Gaius Julius Caesar 5. Caesarova smrt 6. Další vývoj Říma 7. Zápis

Řím v 1. stol. př.n.l Už ve 2. polovině 2. stol. př.n.l. se republika díky svému územnímu rozmachu dostala do vnitropolitické krize. Příčiny: * volání po reformách v zemědělství * zánik drobných rolníků, vylidnění venkova * odpor proti senátu (i uvnitř byl nejednotný) * úředníci zneužívali moc * ctižádostiví politici toužili po neomezené vládě To vše vedlo k pouličním bojům, politickým vraždám, povstání otroků, ke konfliktům na hranicích říše a konečně k občanským válkám. Krize a konečný pád římské republiky trval od roku 133 př.n.l. do roku 31 př.n.l.

2. Populárové a optimáti P. (popularis – lidový) – požadovali umírněné sociální a demokratické reformy, posílení lidového sromáždě- ní, přístup k úřadům pro méně majetné, vůdcem byl Gaius Marius O. (optimus – nejlepší) – stoupenci neomezené moci senátu, proti rozdělování půdy velkostatkářů, vůdcem byl L. C. Sulla Spory řešeny pomocí vojska – občanská válka. Vyhráli optimáti, Sulla nastolil diktaturu (82 – 79 př.n.l.). Po jeho smrti byla obnovena republika, ale touha někte- rých politiků po neomezené vládě byla silná. Lucius Cornelius Sulla

3. První triumvirát 60 - 53 př.n.l., neformální spojenectví tří politiků k prosazování svých zájmů Gnaeus Pompeius – konzul, porazil vojska v Hispánii a piráty ve Středomoří, měl ovládnout západ Říma Marcus Licinius Crassus- obrovské jmění, porazil Spar- takovo povstání, konzul, měl ovládnout východ Říma * Gaius Julius Caesar

4. Gaius Julius Caesar * pocházel z rodu Juliů, v 16. letech hlavou rodiny * stoupenec populárů, vynikajicí řečník * zvolen nejvyšším veleknězem (pontifex maximus), vysokým soudním hodnostářem * ustanoven správcem Hispánie (získaná kořist mu umožnila splatit část svých vysokých dluhů) * zvolen triumvirem, konzulem, místodržitelem Před- alpské Galie (severní Itálie) a Ilyrie (západní Balkán), později správcem Zaalpské Galie (jižní Francie) * galský odpor zlomil porážkou Vercigentorixe * po Crassově smrti v r. 53 př.n.l. se rozhořel boj s Pompeiem, který se senátem přikázal C. vrátit se do Říma a rozpustit armádu (13 legií)

r. 49 př.n.l. překročil s jedinou legií řeku Rubikon (tehdejší hranice Itálie) a zahájil tak další fázi obč. válek. Přitom měl pronést slavný výrok „alea iacta est“ – „kostky jsou vrženy“ Pompeius byl nakonec poražen r. 48 v bitvě u Farsálu, uprchl do Egypta, kde byl zákeřně zavražděn C. se v Egyptě zapletl do války mezi Ptolemaiem a jeho sestrou Kleo- patrou, kterou pak dosadil na trůn

* v roce 47 př.n.l. zvítězil nad pontským králem Farna- kem I., který přepadl římské provincie v Malé Asii. Senátu podal stručný komentář o svém vítězství: „Veni, vidi, vici.“ (Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem) * v roce 45 se vrátil do Itálie, kde mu byl přiznán do- životně titul diktátora * vládl sice neomezeně, ale zachovával republikánské instituce, hlavně senát. Mírně zacházel se svými pro- tivníky, trestal úplatkáře Reformy – Juliánský kalendář - uděloval občanství i cizincům - prosazoval levné potraviny pro lid - bezzemkům přidělil půdu - podporoval kolonizaci

… hranice Říma za Caesara

5. Caesarova smrt Caesarovo postavení bylo vskutku královské, ale nena- šel způsob, jak přimět Římany, aby se smířili s monar- chií. Mezi optimáty a stoupenci republiky narůstal neklid a odpor, senátoři měli strach z tyranie. Marcus Junius Brutus spolu se svým švagrem Gaiem Cassiem a dalšími muži začali připravovat C. zavraždění. Celkový počet spiklenců byl asi 60. Na březnové idy (15. březen) 44 př.n.l. byl Caesar poz- ván na zasedání senátu v Pompeiově divadle …….. ……….. Starověký Řím (Čítanka k dějinám starověku) str. 308 - 310

Jak se ukázalo, smrtí Caesara se problémy republiky ne- 6. Další vývoj Říma Jak se ukázalo, smrtí Caesara se problémy republiky ne- vyřešily. Senát se rozprchl, při příležitosti C. pohřbu pronesl jeho velitel Marcus Antonius ohnivou řeč, ve které označil republikány za vrahy a zrádce. Když pak předčítal C. závěť, ve které byli obdarováni i mnozí zrádci, obrátilo se mínění lidu proti Brutovi a jeho spo- lečníkům. Ti raději uprchli z Říma na východ, aby seh- nali vojsko k obnovení republiky. Došlo tak ke třetí občanské válce, během níž vznikl další triumvirát (Antonius, Lepidus, Octavianus). Republikáni byli poraženi, Brutus spáchal sebevraždu a došlo i k boji mezi Marcem Antoniem a Caesarovým adoptivním synem Octavianem.

Oktavián nakonec zvítězil v bitvě u Actia v roce 31 př.n.l. a přivlastnil si většinu titulů svého otce. Marcus Antonius

…..a tento Oktavián Augustus bývá zván jako první císař Říma ( 27 př.n.l. – 14 n.l. )

7. Zápis Krize republiky 133 – 31 př.n.l. Příčiny: potřeba reforem v zemědělství zánik drobných rolníků odpor proti senátu touha politiků po neomezené vládě konflikty na hranicích Populárové (reformy) – optimáti (stoupenci senátu) boje mezi sebou = OBČANSKÁ VÁLKA Triumvirát – Pompeius, Crassus, Caesar GAIUS JULIUS CAESAR ( 100 – 44 př.n.l. ) řečník, velekněz vojevůdce, správce Hispánie, Galie triumvir, konzul

boje s Pompeiem – překročení Rubikonu – „Kostky jsou vrženy!“ výhra nad pontským králem – „Veni, vidi, vici“ reformy: kalendář levné potraviny pro lid přidělil půdu bezzemkům podporoval kolonizaci 15. 3. (březnové idy) – zavražděn Po jeho smrti další triumvirát, boje mezi Antoniem a Oktaviánem. 31 př.n.l. – bitva u Actia – vítězství Oktaviána (1. císař)