EKOLOGIE

ekologie Ernst Haeckel (19. stol.): věda o vztazích organismů k okolnímu světu věda o struktuře a fci přírody → o vztazích mezi organismy a jejich prostředím aplikovaná mnohooborová

vztahy vzájemné měnící se, nestálé rozmanité potravní symbiotické producenti konzumenti saprofytické organismy symbiotické + − mutualismus parazitismus komenzálismus kompetice amenzálismus „bez vztahu“

organismus = živý systém s životními projevy podobné chemické složení organické a anorganické látky, fyzikální zákony buněčná organizace metabolismus dráždivost (+ schopnost autoregulace) pohyb rozmnožování a dědičnost růst a vývoj (evoluce) ohraničení, odlišnosti, adaptabilita

prostředí abiotické = neživá příroda biotické = živá příroda ekologická valence optimum, extrémy Liebigův zákon min. stenoekní organismy úzká → bioindikátoři euryekní široká → adaptabilita, ekotypy (poddruhy, druhy)

prostředí areál = prostředí splňující ekologické podmínky pro výskyt druhu prvotní – autochtonní druhy druhotný – alochtonní druhy endemité – malý areál kosmopolitní druhy – velký areál reliktní druhy – zbytek po větším rozšíření synantropní druhy – vázány na člověka S. Amerika → Evropa ostružiník moruša

abiotické faktory prostředí sluneční záření hlavní zdroj E, 290 – 5000 nm viditelné světlo 380 – 750 nm (člověk) kvalita (spektrum, barva) intenzita, délka osvětlení → fotoperiodismus

abiotické faktory prostředí viditelné světlo rostliny → fotosyntéza světlomilné (pouštní, plevely), stínomilné (mechy) krátkodenní (< 12 h, rýže, sója), dlouhodenní (> 12 h, oves, pšenice), neutrální (sedmikráska) živočich. → zrak (orientace, dorozumívání), barvy ve tmě (macarát) → ztráta pigmentace, redukce zraku denní nebo noční aktivita biorytmus – opakující se životní projevy rozmnožování, stěhování, výměna srsti a peří

abiotické faktory prostředí ultrafialové záření zachytáváno ozonovou vrstvou vznik života ve vodě negativní vliv – mutace, zpomalení růstu rostlin nezbytné pro tvorbu vitamínu D infračervené záření zdroj tepla

abiotické faktory prostředí teplo zdroj: IR, okolí, metabolismus teplotní optimum: 15 – 30 °C extrémy: – 271 °C – 100 °C (0 °C, 42 °C) eurytermní stenotermní teplomilné (palmy), chladnomilné (tučňák) rostliny: regulace pomocí transpirace → nedostatek vody → trichomy, vosky, umístění průduchů, silice snížení obsahu vody, biochemické adaptace přemrznutí

abiotické faktory prostředí teplo živočichové: exotermní (studenokrevní) pokles → snížení aktivity, strnulost, smrt rozmnožování: perloočky: partenogeneze/ pohlavně, karety: určení pohlaví (nižší → samci) zbarvení: nižší → tmavší endotermní (teplokrevní) intenzivní metabolismus, izolace, termoregulace chování zbarvení: nižší → světlejší rozmnožování: ptáci: vývoj zárodku hibernace, estivace

abiotické faktory prostředí teplo živočichové Glogerovo pravidlo: teplo, vlhko → tmavší Bergmannovo pravidlo: chladno → větší, hmotnější Allenovo pravidlo: chladno → kratší tělní výběžky

abiotické faktory prostředí vzduch tlak parciální tlak kyslíku (svišť, orel) vysoký tlak (ječmen, kvasinky) hustota nízká hustota → nízká nosnost, velká pohyblivost proudění přenos pylu atd., migrace, orientace (zvuk, chem. l.) mechanické poškození, ochlazení, vysoušení, eroze obsah kyslíku suchozemské x půdní a vodní organismy obsah oxidu uhličitého intenzita fotosyntézy, skleníkový efekt

abiotické faktory prostředí voda suchozemské organismy – limitující faktor živočichové pití, potrava, metabolismus vylučování rostliny kořeny – zmrzlá půda! vlhkomilné (hygrofyty) suchomilné (xerofyty) – sukulenty

abiotické faktory prostředí půda zvětrávání pevná, kapalná, plynná složka anorganické látky, životní prostředí (edafon) pórovitost velikost půdních částic → voda, vzduch sorpční schopnost ionty, voda zvýšena humusem

abiotické faktory prostředí půda teplota s větší hloubkou stabilnější podle obsahu vody chemické složení kyselost / zásaditost slanost → příjem vody, halofyty voda viz práce v hodině v pondělí 16.2. a 2.3.

biotické faktory prostředí vztahy mezi org. – viz práce v hodině v po 16.2. a 2.3.

životní prostor organismů ekologická nika = soubor všech faktorů prostředí, které na organismus působí → způsob zapojení organismu do fungování ekosystému prostorová nika = prostor zaujímaný org. (vhodný) potravní nika = co slouží obživě org. (potenciálně) obsaditelná jediným druhem → kompetice biotop abiotická složka, působící na org. žijící v tomto prostředí lokalita místo, kde se organismus nalézá – na mapě