KOMUNIKACE JAKO SOUČÁST LÉČEBNÉHO PROCESU

S EZNÁMENÍ S PRŮBĚHEM PŘEDNÁŠKY Dobrý den. Jmenuji se Martina Pešková, pracuji jako zdravotní sestra na oddělení DIP /dlouhodobá intenzivní péče/ v nemocnici Ostrov. Zároveň jsem také maminkou osmiletého syna Honzíka, který se narodil s vážnou vývojovou vadou. V této prezentaci bych Vám ráda ukázala, že empaticky vedená komunikace by měla být součástí léčebného procesu. Nejprve Vás seznámím se svými vlastními zkušenostmi z nemocnic a v druhé části Vám ukážeme, jak to funguje u nás na našem oddělení. A proto jsem si dnes k sobě pozvala svoji kolegyni Vendulu Ročkovou.

R ODINA SOUČÁSTÍ NEMOCNÉHO. Dnes je Honzíkovi osm let, za tu dobu prodělal nespočet operací a narkóz, prošel asi čtyřmi nemocnicemi, byl několikrát v lázních a strávil spoustu času u lékařů v ambulancích. Po celou tu dobu svého,,trápení„ měl vždy při sobě někoho z rodičů, především mě. Svoji součást, někoho, koho zná a kdo mu bude na blízku v jeho trápení. A z dalšího hlediska někoho, kdo stojí o informace ohledně zdravotního stavu svého dítěte. Někoho, kdo stojí o milý a vstřícný přístup ke svému dítěti, koho trápí, že jeho dítě strádá a potřebuje pomoci v těžkých chvílích svého života.

K AŽDÝ SE OBČAS POTŘEBUJE VYPOVÍDAT Dnešní doba je uspěchaná. Po zdravotní stránce se nám dostává té nejlepší péče, už se ale opomíjí to ostatní. A to jsou lidské potřeby, pochopení, porozumění, ujištění, že v tom nejste sami. Uvedu příklad na svém prvním traumatickém zážitku. Po jedné magnetické rezonanci mi neurolog sdělil informaci, že můj syn nikdy nebude chodit, s ledovým klidem pronesl tuto větu a odešel. Nikdo už se nestaral, jak mi je, jak stresující to pro mne bylo, rodinu jsem měla 100 km daleko. Potřebovala jsem se někomu vypovídat, ujistit, že se to dá vše zvládnout. V té době byla paradoxně mou kontaktní sestrou Markéta Purkardová.

P ODĚKOVÁNÍ MARKÉTĚ PURKARDOVÉ Děkuji Markétko, nikdy nezapomenu, co jsi pro mne tenkrát udělala. Našla sis na mě čas, popovídala a já zjistila, že jsou na tom mnozí hůře a zvládají to na jedničku. Moc děkuji. Mimochodem, Honzík chodí a běhá jako jiné děti stejného věku

P OTŘEBA KONTAKTNÍ SESTRY Proto si myslím, že kontaktní sestra ve fakultních nemocnicích by měla být součástí zdravotnického personálu. Protože lékaři, zdrav. sestry bývají často vytížení svojí prací, a proto by tu měl být někdo, kdo bude mít čas Vás vyslechnout, poradit apod. Na závěr bych ráda poděkovala těmto lékařům, jsou to: Prof. MUDr. Richard Škába, MUDr. Blanka Rousková, MUDr. Jiří Morávek, MUDr. Zdeněk Šumník a hlavně své pediatričce MUDr. Ivaně Kadlecové za to, že ačkoliv jsou kapacity ve svém oboru, zůstal jim ten empatický pohled na věc.

Děkuji za pozornost a předávám slovo svojí kolegyni Vendulce.

Dobrý den. Jmenuji se Vendula Ročková a také pracuji v nemocnici Ostrov na oddělení DIP.

R ODINU BEREME JAKO SOUČÁST NEMOCNÉHO Naši klienti bývají velmi vážně nemocní, často s poruchou vědomí nebo ve vigilním komatu. Součástí naší léčby je i koncept bazální stimulace, proto se snažíme z velké části zapojit do léčby i rodinu. Naše oddělení funguje na principu, že bereme rodinu jako součást klienta, potřebují s námi komunikovat, eliminovat svoje trápení a úzkost. Odměnou se nám dostává, že rodina na sebe dobrovolně přebírá část naší ošetřovatelské péče. Pomáhá nám krmit pacienta, polohovat, procvičovat ergoterapii apod.

P ACIENTI I RODINY SI NAŠÍ PÉČI CHVÁLÍ Na našem oddělení plníme úlohu kontaktní sestry my. Návštěvy uvítáme, uvedeme na pokoj a sdělíme, co je u pacienta nového, jaké dělá pokroky apod. Pokud si rodina přeje sdělit informaci ohledně zdravotního stavu, sděluje informace lékař, který je k dispozici 24 hod. denně. Informace sdělují i telefonicky, jelikož máme i několik rodin, které jsme naučili se o nemocného starat a rodina si vzala nemocného do domácí péče. Ráda bych zmínila i to, že máme neomezené návšťěvní hodiny. Je to ale podmíněno, že máme na rodinu čas, což na akutních odd. většinou není a tam by byla kontaktní sestra velkým přínosem. To, že se u nás pacienti a rodiny cítí dobře, dokazuje i to, že i po ukončení léčby jsou s námi nadále v kontaktu, hezky o nás mluví a rádi na nás vzpomínají. Děkuji za pozornost.