Dějiny HUDBY Konzervatoř P. J. Vejvanovského kroměříž Zlínský kraj Název školy Konzervatoř P. J. Vejvanovského Kroměříž Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0433 Autor Mgr. Miloslav Bubeníček Název šablony III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název DUMu VY_32_INOVACE_DEH_0212 Stupeň a typ vzdělávání Střední odborné vzdělání v konzervatoři Vzdělávací oblast Společný odborný základ Vzdělávací obor 82-44-P/01 Hudba, 82-45-P/01 Zpěv Tematický okruh 12. České baroko Druh učebního materiálu Výukový materiál Cílová skupina Žák, 16 – 19 let Anotace Výukový materiál určen k frontální prezentaci učitelem, případně jako materiál pro samostudium, nutno doplnit výkladem. Vybavení, pomůcky Dataprojektor Klíčová slova Skladatelé, opera, varhany, koncert, šlechtická sídla Datum 4. 9. 2013– datum ověření ve výuce Konzervatoř P. J. Vejvanovského kroměříž Zlínský kraj

Anotace Text s názvem České baroko slouží jako pomocný text při výuce předmětu dějiny hudby na konzervatoři. Předpokládá se doplnění informací výkladem pedagoga, ale lze jej použít jako vstupní osnovu pro další samostudium studentů.

České baroko

Počátek 17. století zastihl české země ještě v éře doznívajícího polyfonního stylu renesance. Pomalé pronikání italského vlivu do českého prostředí prakticky zastavila doba pobělohorská a třicetiletá válka. A tak raně barokní hudbu reprezentuje Jan Sixt z Lerchenfelsu a hlavně jeho Magnificat. Další vývoj barokního stylu se dá těžko vystopovat až do poloviny století.

Hudbu reprezentují trubači, buď věžní, nebo polní, dále chrámová hudba v kostelích arcibiskupských nebo biskupských center – Praha, Olomouc, Brno, Kroměříž. Významnými centry hudby se stala ta šlechtická sídla, kde působila hudební tělesa. Největší kapela sídlila v Kroměříži – měla 36 členů. Dalšími centry byl Český Krumlov, Roudnice, Kuks, Lukavice u Plzně, Praha, Jaroměřice nad Rokytnou a Holešov.

Díla jednotlivých skladatelských osobností jsou dodnes hrána a jsou oblíbena u interpretů i u posluchačů. František Václav Míča (1694 – 1744) je autorem známé opery, vytvořené pro Jaroměřice L’Origine di Jaromeriz in Moravia, tedy v překladu O původu Jaroměřic na Moravě. Je považována za první operu provozovanou v češtině.

Adam Václav Michna z Otradovic (1600 – 1676) je autorem vánoční písně Chtíc, aby spal, která zlidověla. I další díla jsou velmi oblíbená a hraná: dvě sbírky písní Česká mariánská muzika a Svatoroční muzika, soubor duchovních skladeb Loutna česká, sbírka 5 mší, requiem, dvou litanií a Te Deum s názvem Sacra et Litaniae, v Kroměříži byl nalezen rukopis Missa Sancti Venceslai. Některé Michnovy skladby jsou ztraceny.

Pavel Josef Vejvanovský ( 1640 – 1693) prožil většinu života v Kroměříži jako kapelník u biskupa Karla Lichtensteina - Kastelkorna. Psal mše, offertoria, nešpory, Te Deum, čtyři requiem a množství světských skladeb, v nich se často objevuje trubka, resp. klarina, jako sólový nástroj: Sonata venatoria, Sonata vespertina, Sonata b mollis, ale i pro smyčce, např. Sonata paschalis a množství dalších skladeb.

Heinrich Ignaz Franz von Biber (1644 – 1704), skladatel a houslista, předchůdce Vejvanovského v Kroměříži. Psal duchovní skladby, skladby světské vynikaly barevností a programovostí. Oblíbený je cyklus sonát, tzv. Růžencové sonáty, které jsou inspirovány životem Krista a Panny Marie. Velmi známá je Passacaglia pro housle sólo.

1. Heinrich Ignaz Franz von Biber

Až na roveň Bachovi bývá někdy stavěn český skladatel a kontrabasista Jan Dismas Zelenka (1679 – 1745). Po vzdělání u pražských jezuitů odešel do Drážďan, kde na dvoře saského kurfiřta zastával funkci kontrabasisty. V roce 1735 byl jmenován chrámovým skladatelem. Dochovalo se 200 skladeb – mše, žalmy, hymny, kantáty, oratoria, ale také světské skladby – sonáty, Sinfonia concertante a další.

2. Jan Dismas Zelenka hraje na violon

Pro korunovaci Karla VI Pro korunovaci Karla VI. Českým králem (1723) napsal Zelenka operu Sub olea pacis et palma virtutis (conspicua orbi regia Bohemiae Corona – Melodrama de Sancto Wenceslao). Dílo je oslavou vladařských ctností sv. Václava a jeho vítězství nad pohany. Karel VI. je zde brán jako Václavův nástupce.

Bohuslav Matěj Černohorský (1684 – 1742) byl český skladatel, varhaník, pedagog a kněz. Studoval na Karlově univerzitě filozofii a teologii, vstoupil do františkánského řádu a byl vysvěcen na kněze. Roku 1710 se stal hlavním varhaníkem baziliky sv. Františka v Assisi. Za pobytu v Padově mohl být učitelem houslisty G. Tartiniho. Když se v roce 1720 vrátil do Prahy, pokračoval intenzivně v pedagogické činnosti.

Učil řadu skladatelů, kteří se pak prosadili v období počínajícího klasicismu. Tito hudebníci jsou označováni jako Černohorského škola. Do tohoto okruhu však řadíme všechny hudebníky z jeho okolí. Prokazatelně žákem byl jen Josef Ferdinand Norbert Seger. Od roku 1741 působil opět v Padově. Když se zhoršil jeho zdravotní stav, vracel se r. 1741 do Čech, ale onemocněl a zemřel 1742 ve Štýrském Hradci.

Jeho dílo představuje styl italské polyfonie Jeho dílo představuje styl italské polyfonie. Nejznámějšími skladbami jsou Regina coeli a offertorium Laudetur Jesus Christus. Známe jeho dvě mše a varhanní skladby. Není však jasné, proč se dochovalo tak málo kompletních Černohorského děl. I z dochovaných torz však lze poznat mistra a skladatelskou osobnost.

Josef Ferdinand Norbert Seger (1716 – 1782) byl český skladatel, houslista a varhaník. Studoval u Černohorského působil v Praze v několika kostelích jako zpěvák a houslista. Místo varhaníka v Týnském chrámu získal roku 1741, o čtyři roky později v Křížovnickém kostele. Jeho žáky byli J. A. Koželuh, Josef Mysliveček, J. K. Kuchař a K. B. Kopřiva. Složil několik stovek děl – mše, moteta, žalmy a varhanní skladby.

3. Týnský chrám v Praze

Jan Zach (1713 – 1773) byl pravděpodobně žákem Černohorského Jan Zach (1713 – 1773) byl pravděpodobně žákem Černohorského. Roku 1737 se neúspěšně ucházel o místo ředitele katedrály sv. Víta v Praze. Stal se kapelníkem v Mohuči, pak cestoval po Evropě a živil se prodejem svých skladeb. Jeho instrumentální dílo již předznamenává klasicismus. Napsal 30 mší, 3 requiem, Stabat Mater, asi 30 symfonií, partity, koncerty.

4. Jan Zach

František Ignác Antonín Tůma (1704 – 1774) je sice podle životopisných dat skladatel přechodu od baroka ke klasicismu, ale zejména v chrámové hudbě zůstává charakterem v barokním patosu. Byl tenoristou u sv. Jakuba v Praze. Studoval u Černohorského, pak kontrapunkt ve Vídni. Od roku 1731 byl ve službách hraběte Kinského. Učil se jazyky, skladbu pak u J. J. Fuxe.

Neúspěšně se ucházel o místo kapelníka u sv. Víta Neúspěšně se ucházel o místo kapelníka u sv. Víta. Od roku 1741 byl dvorním skladatelem a kapelníkem císařovny Alžběty ve Vídni, po její smrti byl penzionován a věnoval se pedagogické činnosti. Dílo: 30 mší, Stabat Mater, sonáty pro orchestr, varhanní skladby, klavírní skladby, orchestrální Partita d moll a další.

Otázky k ověření znalostí: Kdo je autorem opery o původu Jaroměřic? Kdo je autorem České mariánské muziky? Který Čech mohl být učitelem houslisty Tartiniho? Kdo napsal operu Sub olea pacis…?

Doporučená literatura: 1. Kačic, Ladislav: Dějiny hudby III, Baroko, Euromedia Group – Ikar, Praha 2009 2. Smolka, Jaroslav: TOGGA, Praha 2001 3. Šafařík, Jiří: Dějiny hudby I., Votobia 2002

Seznam vyobrazení: Heinrich Ignaz Franz von Biber http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/ef/Heinrich_Biber.png 2.9.2013 Jan Dismas Zelenka hraje na violon http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c6/Zelenka_violon.jpg 2.9.2013 Týnský chrám v Praze http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/07/Praha_T%C3%BDnsk%C3%BD_chr%C3%A1m.jpg 2.9.2013 Jan Zach http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4c/Jan_Zach.jpg 2.9.2013