Politické ideologie Ideologie je více či méně provázaný soubor idejí, které se stávají základem organizovaného politického postupu, ať už má tento postup stávající systém moci zachovat, pozměnit nebo svrhnout. Všechny ideologie: - přicházejí s určitým hodnocením stávajícího uspořádání - předkládají model nějaké žádoucí budoucnosti, vizi „dobré společnosti“ - objasňují, jak by se politická změna mohla a měla přivodit Neutrální pojem ideologie, ideologie jsou „paradigmata“ – verze hledání základních hodnot a principů, představ o člověku a povaze společnosti, průnik s politickou filosofií

„sporné pojmy“ – nelze dospět k obecně akceptované definici Politické ideologie svádí jakýsi boj o „legitimní význam termínů a pojmů“... SVOBODA Pospolitost Demokracie Sociální stát Blahobyt ROVNOST SPRAVEDLNOST „sporné pojmy“ – nelze dospět k obecně akceptované definici

Politické ideologie

Politické ideologie

Systemizace politických ideologií levice x pravice hierarchie a reakce x rovnost a revoluce pokrokáři x konzervativci liknavci x mravokárci extremisté x umírnění budoucnost x minulost ateismus x náboženská inspirace inovace x tradice rovnost x hierarchie komunismus – socialismus – liberalismus – konzervatismus – fašismus

Rovnost Italský politolog Norbert Bobbio (kniha Pravice a levice. Důvod a smysl rozdělení politické scény) - za základní rozlišovací kritérium považuje v postoji vůči myšlence rovnosti, levice se zasazuje o rovnost a pravice o diferenciaci. Je to vlastně spor o přirozenou míru diferenciace a o míru potřeby jejího odstraňování. Na jedné straně stojí ti, kdo se domnívají, že lidé si jsou spíše rovni, na druhé ti, kdo si myslí, že si spíše rovni nejsou. Tento protiklad je také doprovázen odlišným hodnocením vztahu mezi rovností a nerovností přirozenou a sociální a dále odlišným hodnocením toho, zda s nerovností něco více či méně dělat. Levice má sklon zasahovat do chodu společnosti za účelem dosažení rovnosti, pravice je ochotnější přijmout to, co je přirozené.

Dvourozměrné spektrum Hans Eysenck (Smysl a nesmysl v psychologii, 1964)

www.volebnikalkulacka.cz http://www.politicalcompass.org/ http://www.theadvocates.org/quiz.html http://liblog.alesuv.net/kompas.php www.volebnikalkulacka.cz

Systemizace politických ideologií Teorie konfliktních linií (cleavages) „rozmrznutí“ (unfreezing) stranických systémů Arend Lijphart (1990) identifikuje 7 hlavních ideologických dimenzí - socioekonomická - náboženská - kulturně-etnická - urbánně-rurální - postmaterialismus (materiální a nebo nemateriální hodnoty) - podpora režimu (obhajoba nebo systémová reforma) - zahraniční politika (spor o prohlubování a charakter evropské integrace)

Socialismus – člověk není svobodný, je determinovaný zejména ekonomicky, jeho svoboda spočívá zejména v hmotném zabezpečení, lidé by si měli být rovni materiálně, formální rovnost je nedostačující, spravedlnost je především spravedlností sociální Liberalismus – člověk je svobodný a jeho svobodu je třeba chránit před mocí druhých i státu, lidé jsou si rovni zejména morálně a před zákonem, sociální nerovnost je spravedlivá, protože odráží přímo nebo nepřímo zásluhy člověka Konzervatismus – člověk je plně svobodná a odpovědná bytost, má ovšem výrazné sklony konat zlé věci a proto je třeba na něj být přísný, rovnost je pojem spíše transcendentní, spravedlivé je to, co je v souladu s přirozeným zákonem a tradicí

Systemizace politických ideologií Liberalismus Neokonzervatismus Neoliberalismus New Right Moderní socialismus Neomarxismus, New Left New Labour moderní klasický Socialismus Konzervatismus Komunitarismus

Příklady z naší reality k úvaze a debatě ODS – Neoliberalismus s konzervativními prvky, inspirace Novou pravicí ČSSD – Socialismus silně ovlivněný moderním liberalismem, inspirace New Labour TOP 09 – Klasický liberalismus s konzervativními prvky, europeismus KDU-ČSL – Mix prvků moderního a klasického liberalismu, „křesťanská demokracie“ SZ – Moderní liberalismus s prvky anarchismu, socialismu a ekologismu Piráti – Moderní liberalismus s prvky anarchismu SSO – Libertarianismus SPOZ? Ano? Hlavu vzhůru? Úsvit?

Eugene Delacroix: Svoboda vede lid na barikády

Liberalismus Liberalismus je jakási „metaideologie“ v tom nejširším slova smyslu, ve všech svých variacích formující Západní civilizaci… Všechny současné hlavní ideologické proudy přijaly v jisté formě dědictví liberalismu (svoboda, lidská práva, ústavní demokracie, vláda práva) Liberalismus - jako politická doktrína - jako ekonomická doktrína

POPPER, K. R. Otevřená společnost a její nepřátelé Tíha modernity Tíha svobody Tíha odpovědnosti Neodbytný sentiment po kmenové uzavřené společnosti, která skrývala individuum pod křídla kolektivismu Odvěký útok na svobodu a rozum, vzpoura proti civilizaci

Konec dějin? (Fukuyama) Podle Fukuyamy (Konec dějin a poslední člověk, 1993) znamenal zánik komunismu definitivní vítězství osvícensko-liberálního projektu společnosti založené na trhu, lidských právech a zastupitelské demokracii. „...jsme svědky konce historie jako takové: tj. konce ideologického vývoje lidstva a univerzalizace západní liberální demokracie jako definitivní formy politického uspořádání“. „Konec historie pak neznamená konec světových událostí, ale konec vývoje lidského myšlení o těchto prvních principech“.

Hodnoty liberalismu individualismus (primát jednotlivce před společností) svoboda (co nejširší svoboda sladitelná se svobodou druhých) rovnoprávnost (nikoli rovnost) rozum (vychází z osvícenství, proti „předsudkům“) spravedlnost (rovnost příležitostí, meritokracie) tolerance a rozmanitost (pluralita)

Liberalismus Liberalismus je : individualistický egalitářský John Gray, Liberalismus (1986) Liberalismus je : individualistický egalitářský univerzalistický melioristický

Kořeny klasického liberalismu John Locke (1632 – 1704) ideál konstituční monarchie, smluvní teorie státu moc zákonodárná, výkonná (soudní), federativní Dvě pojednání o vládě (1689), Dopis o toleranci (1689) Charles Montesquieu (1689 – 1755) O duchu zákonů (1748) Dělba moci: zákonodárná (legislativa) výkonná (exekutiva) soudní (justice) Realizováno v ústavě USA

Základní lidská práva John Locke: Právo na život, svobodu, majetek (life, liberty, property) Thomas Jefferson: Právo na život, svobodu a sledování štěstí (life, liberty, pursuit of happines)

Adam Smith Otec ekonomie Adam Smith Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (1776) Idea laissez faire je spojována s tzv. neviditelnou rukou trhu. - idea přirozeného (spontánního) řádu - spojuje jeho prosazování v hospodářství s ekonomickou svobodou - harmonie individuálního a společenského zájmu (že egoismus individua se nemusí stát nutně neslučitelným se zájmem celku

Merkantilismus Klasická politická ekonomie Bohatství drahé kovy statky Zdroj bohatství obchod výroba Přístup k hospodářství státní regulace liberalismus Obchod doktrína obchodní bilance doktrína svobodného obchodu

Klasický liberalismus - individualismus - svoboda - rovnost