Duchovní život lovců a sběračů Ondřej Mlejnek Opava 29. dubna 2014

Duchovní život Koncepce času a prostoru Náboženská koncepce kultury Symbolismus a rituály

Koncepce času Biologické hodiny – definovány cyklem života a smrti. Pouze lidé mají ale potřebu zaznamenávat délku uplynulého času jako součást adaptačního systému. Záznamy času – lineární a cyklický (bylo a je neustále). Kalendářní záznamy s nástupem mladého paleolitu.

Koncepce prostoru Mikroregionální charakter – znalost okolí, zdroje potravy, vody a surovin. Makroregionální charakter – znalost toku řek, vzdálené suroviny, sousední etnika, migrace zvěře. Struktura sídliště a jeho okolí (mikrosvět) se často odráží v chápání vesmíru (makrosvěta).

Počátky náboženství Antropologie, etnografie, archeologie, religionistika, psychologie… Úvahy na toto téma by neměly být otázkou chronologie „od kdy“, jako spíš hledáním přechodového zlomu „kdy už ano“. J. Clottes 2005 Teorie primitivního ateismu, animismus, manismus, totemismus, magické myšlení, šamanismus.

Teorie primitivního ateismu John Lubbock (1834-1913) – Na počátku lidské víry stál údajně primitivní ateismus založený na strachu a chaosu, neboť chyběl pojem Bůh.

Animismus Anima – duše, život (lat.) – Sir Edward Burnett Tylor (1832-1917): víra, podle které je skutečnost obývána duchy. Předpoklad, že primitivní kmeny nemají racionální vysvětlení pro jim neznámé jevy, proto uctívají vše, co přesahuje jejich chápání.

Animatismus Animatus – oživený (lat.), příbuzný pojem. Víra, že v předmětech, které nás obklopují sídlí duchové, démoni, kteří je oživují. Např. duchové stromů (dryády), skal, hor, vod…

Manismus Mana (melanéské slovo) – přejato etnologem Robertem Ranulphem Marettem (1866-1943). Nadosobní síla přesahující člověka. Člověk při kontaktu s věcmi vnímá božskou energii, která vzbuzuje strach. U prérijních indiánů manitú.

Totemismus Ototeman (algonkinština, Odžibwejové) – „pocházející z mé rodiny“. Použil Émile Durkheim (1858-1817) – studoval australské Aborgince. Rozpracoval Claude Lévi-Strauss (1908-2009). Totem – posvátný symbol klanu, spojenec klanu i jeho duchovní pomocník, původ klanu je odvozován od mýtického prapředka. Příslušnost ke klanu se obvykle dědí po matce, ačkoliv společnost bývá patriarchální (matrilineární filiační systém). Totemové klany – často rozptýlené, přesto drží při sobě, bývají exogamní.

Totemismus Totemy – zvířata, rostliny, nemusí být nápadné ani reprezentativní, nemusí mít ani zásadní význam pro obživu kmene, mohou být tabu. Může se jednat i o část zvířete, nemoc, náladu (smích, pláč), roční období, hvězdy, planety, meteorologické jevy (mrak, déšť, duha, bouře, krupobití). Spojení totemu a klanu není libovolné. Vztah se přizpůsobuje rituálnímu zájmu, který totem v lidech podněcuje.

Magické myšlení Koncept vycházející z komparativní analýzy antropologa Jamese G. Frazera (1854-1941). Principy magie: Homeopatický princip – výsledek se podobá své příčině Konstantní princip – jsou-li části celku od sebe odděleny, jejich vztah stále trvá.

Šamanismus Šaman – „ten, který ví“ (evenština), přes ruštinu přejato do jiných jazyků. Poprvé šamany zmiňuje holandský diplomat Event Isbrant Ides (1657-1709), který byl 1692-95 vyslán s ruskou delegací do Číny, aby vzdal hold čínskému císaři. Šamanismus – náboženství lovecko-sběračských populací Sibiře, později přejato také na přírodní národy jiných zemí.

Šamanismus Popsán také u dalších lovecko-sběračských a nomádských společností Asie, Afriky, Ameriky i Austrálie. Nejedná se ale o sémanticky vyjasněný pojem. Odráží spíše sklony Evropanů k romantičnu, než jasně definovanou vědeckou kategorii. Přesto existuje obecné podvědomí, co šamanismus znamená, protože je ve své podstatě obsažen ve stovkách světových náboženstvích.

Šamanismus Společní rysy šamanských náboženství (podle Eliadeho, Dióssegye a Hoppála): 1.) stupňovitá kosmologie (více světů, nejčastěji nebe, země, podsvětí), šaman v transu cestuje mezi světy. 2.) Každý ze světů je obýván duchy, kteří se mohou stát pomocníky šamana. 3.) Duchové šamanovi propůjčují sílu ovlivňovat bytosti z různých světů, které ovlivňují lidské osudy i přírodní jevy. 4.) Znalosti, které šaman získal cestami do jiných světů by měly být použity k nastolení rovnováhy v okolním světě, ale i v šamanově komunitě.

Šamanismus http://rtd.rt.com/films/shamanism-rituals-siberia-trance/#part-1 – šamani v Rusku https://www.youtube.com/watch?v=dD72W57wEJc – šamanismus a drogy https://www.youtube.com/watch?v=RRLgvn6aFCg – Šamani odcházejí, jižní Amerika.

Paleošamanismus Vzhledem k celosvětovému rozšíření šamanismu je možné předpokládat, že se jedná o relikt mladopaleolitické religiozity rozšířený migrací moderního člověka do celého světa. Souvisí s rozvojem mozku a kognitivních u AMH – vlastnosti nervové soustavy spojují současné šamany s jejich paleolitickými předky. Kritika tohoto přístupu: Šamanismus není doložen u všech lovecko-sběračských komunit. Proč by měl mít právě šamanismus časoprostorovou jednotu, když v jiných oblastech je jednotlivé společnosti od sebe značně liší? Každý z nás má mozek AMH, ale málokdo je šamanem.

Aspekty paleošamanismu v umění Lovecká magie (S. Reinach, H. Kirchner): Povinnost lovců zaplatit za duše ulovených zvířat. Uklidnění duchů zvěře. Vábení zvířat. Kult medvěda (K. Narr): Vyobrazení medvědů probodených šípy – souvislost s kultem mědvěda u sibiřských národů? Kult plodnosti (J. Maringer): Těhotné venuše, sexuální symboly, jeskyně jako rodidla země, bohyně Země – matka. Pozorováno i u recentních etnik.

Aspekty paleošamanismu v umění Umělecký trans (A. Lommel): Trans jako iniciační prostředek. Iniciační nemoc je mezistupeň pro šamanskou kreativitu jak uměleckou tak i léčitelskou. Změněné stavy vědomí (D. Lewis-Williams, T. Dowson): Důležitý aspekt šamanismu. Entoptické vize skládající se z fosfénů (geometrických obrazců). Malby údajně vyjadřují různé stupně šamanských transů.

Paleošamanismus Archeologicky můžeme ze šamanismu doložit částečně jen jeho dílčí aspekty (změněné stavy vědomí, lovecké kulty), zatímco role šamana jako léčitele a jeho postavení ve společnosti jsou hůře uchopitelné. Otázka časovosti: Každý rituál má svůj čas. Po ukončení rituálu mohou být při něm používané předměty (malby) ničeny, aby nepřitahovaly zlé duchy. Viz pavlovienská keramika.

Složky náboženství Dogmatická (dogma, mýtus, posvátná kniha…) Organizační (šamani, církev, kněží…) Rituální (obřady, rituály, pobožnosti…) Archeologicky je možné doložit pouze složku rituální a to ještě jen zčásti.

Děkuji za pozornost