Základní zásady pro výpočty v buňce 1)Každý vzorec musí začínat znakem „rovná se“ =. 2)Pokud znak nenapíšeme, program nic nespočítá. 3)Zápis vzorce nesmí obsahovat mezery. 4)Při výpočtech pracujeme s adresami buněk. 5)Oblast označujeme pomocí dvojtečky (například B1:B5). 6)Adresy zůstávají pevné, hodnoty v buňkách můžeme měnit.
Základní zásady pro výpočty v buňce 7)Parametry funkcí musí být uzavřené v kulatých závorkách. 8)Parametry oddělujeme středníkem. 9)Při psaní vzorců platí priorita matematických operací. 10)Výpočty můžeme provádět i pomocí funkcí. 11)Vzorce jsou již připraveny k vložení do dané oblasti.
Vložení funkce Funkci můžeme vložit z více míst, například: Funkce = připravený vzorec pro výpočet.
Vložení funkce Další místa, odkud můžeme vkládat vzorce:
Příklad vložení funkce 1.Klepneme na buňku, do které budeme zadávat vzorec. 2.Klepneme na tlačítko vložit funkci v řádku vzorců. 3.Vyhledáme funkci a stiskneme OK.
Příklad vložení funkce 4.Zadáme argumenty funkce. 5.Myší vybereme odkaz na buňku (oblast). 6.Stiskem OK ukončíme.
Automatické dokončování 1.Do buňky zadáme znak =. 2.Začneme psát název vzorce. 3.Aplikace nabídne seznam funkcí, zobrazí nápovědu funkce. 4.Dvojklikem vložíme funkci.
5.Zadáme, nebo myší vybereme argumenty. 6.Potvrdíme klávesou Enter.
Umíš odpovědět? 1)Jakými způsoby můžeme vkládat vzorce? 2)Jakým znakem začíná každý výpočet v Excelu? 3)Čím oddělujeme argumenty funkce? 4)Může zápis vzorce obsahovat mezery? 5)Jak označíme ve vzorci oblast buněk? 6)Vyjmenuj základní pravidla při psaní vzorců.
Zdroje Literatura: VANÍČEK, Jiří. Informatika pro základní školy a víceletá gymnázia 2. díl. Brno: CP Books, 2005, ISBN Obrázky: Vlastní, snímky obrazovky aplikace Excel systému Microsoft Office 2010.