Právní normy

Právní normy – definice Obecně závazná pravidla chování stanovená mocenskou autoritou (orgány státu) Jsou určena k regulaci společenských vztahů tím, že za podmínek jimi stanovených určují účastníkům subjektivní práva a povinnosti Jejich zachovávání a plnění je zajištěno státním donucením

Formální znaky právní normy Vydání k tomu oprávněným právotvorným orgánem (v ČR – Parlament, vláda, ministerstva, zastupitelstva a rady obcí a krajů) Zákonem předepsaná publikace (Sbírka zákonů, Věstník právních předpisů kraje, úřední deska obce), která podmiňuje její platnost

Materiální znaky právní normy Normativnost (regulativnost) – norma něco stanoví, přikazuje, že se něco má či nemá stát, že někdo má či nemá něco konat Právní závaznost – právní norma něco normuje a reguluje, a to závazně Obecnost – norma se vztahuje na neurčitý okruh případů a subjektů Vynutitelnost – státní donucení k dodržování právních norem – sankce

Vnější forma právní normy Je obsažena v právních normativních aktech, v jejich ustanoveních, paragrafech, článcích Právní předpis obsahuje množství právních norem – nejčastější případ Právní předpis obsahuje jednu normu Jedna norma je obsažena ve více předpisech

Vnitřní struktura právní normy Hypotéza – stanoví, za jakých podmínek se uskutečňuje vlastní pravidlo chování Dispozice – stanoví vlastní pravidlo chování, tj. konkrétní subjektivní práva a povinnosti subjektů, nastanou-li skutečnosti předvídané hypotézou právní normy Sankce – stanoví nepříznivé následky porušení normy

Druhy právních norem I. Přikazující právní normy – ukládají subjektům povinnost uskutečnit určitá pozitivní jednání Příklad: § 857 odst. 1 ObčZ: Dítě je povinno dbát svých rodičů. Zakazující právní normy – stanoví zdržet se chování určitého druhu (neuskutečňovat chování, které je vyjádřeno zákazem právní normy) Příklad: § 673 ObčZ: Manželství nemůže uzavřít osoba, jejíž svéprávnost byla v této oblasti omezena. Opravňující právní normy – vyjadřují přípustnost nebo dovolenost určitého chování oprávněných subjektů, aniž by ukládaly povinnost se takovým způsobem chovat Příklad: § 1012 ObčZ: Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit.

Druhy právních norem II. Kategorické (kogentní) normy – jsou formulovány jako jednoznačný imperativ vylučující jakoukoliv možnost právních subjektů odchýlit se svými projevy vůle od oprávnění a povinností stanovených v normě – především zakazující a přikazující normy. Příklad: § 1016 ObčZ: Plody spadlé ze stromů a keřů na sousední pozemek náleží vlastníkovi sousedního pozemku. Dispozitivní normy – normy se dvěma pravidly. První dává účastníkům možnost upravit svá oprávnění a povinnosti v konkrétních podmínkách podle své vůle. Druhé, které má samostatný význam, je pravidlem pro případ, že účastníci sami nestanoví obsah svých oprávnění a povinností. Příklad: § 1958 odst. 2 ObčZ: Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Zvláštní právní normy I. Deklaratorní normy – vyjadřují ideové, politické, mravní či specificky právní principy. Příklad: § 2 odst. 2 ZprotKomRež: Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému. Definiční právní normy – autoritativně stanoví, co chce, aby se definovaným výrazem rozumělo v procesu realizace a aplikace práva. Příklad: § 606 odst. 1 ObčZ: Polovinou měsíce se rozumí patnáct dnů a středem měsíce jeho patnáctý den.

Zvláštní právní normy II. Cílové (teleologické) právní normy – stanoví povinnost dosáhnout určitého cíle (výsledku), přičemž volba prostředků k dosažení tohoto cíle je ponechána na adresátu normy Příklad: § 655 ObčZ: Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Obecné normy – vyjadřují určité prvky právem upravených vztahů, které jsou obecně platné pro všechny normy daného právního odvětví Příklad: § 25 TZ: Kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný. Blanketové normy – delegují státní orgán, resp. právní normu nižší právní síly, aby stanovila konkrétní normový obsah blanketové normy Příklad: § 373 OSŘ: Ministerstvo upraví vyhláškou výkon rozhodnutí srážkami z pracovní odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, ve vazbě nebo ve výkonu zabezpečovací detence, jakož i chovanců v zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy.

Operativní normy – normy o normách Právní normy, které rozšiřují, omezují platnost jiné právní normy v čase, místě, co do subjektů Derogační normy – normy, které obsahují zrušení dosud platné normy Příklad: § 3080 ObčZ: Zrušuje se: 1. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. 2. Zákon č. 131/1982 Sb.,…. Kolizní normy – upravují výběr mezi právními normami právních řádů různých států Příklad: § 48 odst. 1 ZMPS: Způsobilost osoby uzavřít manželství, jakož i podmínky jeho platnosti se řídí právním řádem státu, jehož je tato osoba občanem.

Časová působnost právních norem Časová působnost právní normy, tzn. účinnost v čase, je dána dvěma momenty: okamžikem, kdy norma nabývá účinnosti okamžikem, kdy pozbývá účinnosti

Platnost právní normy Platností právní normy se rozumí její normativní existence – právní norma je součástí platného právního řádu. Platnosti nabývá právní norma vyhlášením (publikací) v příslušném publikačním prostředku. Dnem vyhlášení právního předpisu je den rozeslání příslušné částky Sbírky zákonů, uvedený v jejím záhlaví. Taková norma tím, že je součástí právního řádu, může být zrušena nebo změněna jen právní normou téhož nebo vyššího stupně právní síly.

Účinnost právní normy Účinností právní normy se rozumí, že právní norma může způsobit právní následky s jejím přijetím spojené – tedy aplikovatelnost na normou upravené právní vztahy. Účinnost nastává dnem, který je uveden v posledním ustanovení právního předpisu. Pokud není stanovena účinnost, nabývají právní předpisy účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení

Legisvakanční lhůta Vacatio legis – časový interval mezi platností právní normy a její účinností – možnost seznámit se s právní úpravou Její délka není omezena – může to být několik dní, týdnů, měsíců, ale i roků Právní norma může nabýt účinnosti současně s její platností – bez vacatio legis Účinnost ovšem nemůže nastat dříve než platnost – veřejnost práva, právní jistota

Právní norma pozbývá platnosti a účinnosti Uplynutím doby, na níž byla stanovena. Zrušením právní normy příslušným právotvorným orgánem, aniž by musela nová právní norma mimo zrušení staré normy stanovit cokoliv jiného. Zrušením právní normy normou upravující nově danou oblast společenských vztahů, aniž by se tato právní norma o zrušení dosavadní výslovně zmiňovala – princip lex posterior derogat priori.

Obsoletní právní norma Od případů pozbytí platnosti a účinnosti právní normy derogací je nutno odlišit situaci, kdy právní norma přestane fakticky působit v důsledku podstatných změn či zániku společenských vztahů Obsoletní právní norma je sice neúčinná, ale stále platná právní norma

Úpravy vztahu nové (lex posterior) a dřívější normy (lex prior) Okamžité působení nové právní normy Zpětné působení právní normy – pravá retroaktivita – účinnost se plně vztahuje i na právní vztahy vzniklé před její platností Přetrvávání dřívější právní normy za účinnosti nové právní normy – nepravá retroaktivita – vznik a platnost právních vztahů se posuzuje podle dříve platných norem, obsah právních vztahů se posuzuje podle normy pozdější

Pravá retroaktivita Odporuje principu právní jistoty a předvídatelnosti práva Přípustná jen ve prospěch subjektu práva – trestní právo, právo sociálního zabezpečení Výjimečně i v neprospěch subjektu práva – vyžaduje-li to spravedlnost – trestání zločinů minulosti

Místní působnost právních norem Platí teritoriální princip – normy působí zásadně na území státu, na nějž se vztahuje normotvorná pravomoc příslušného státního orgánu – územní výsost Činnost státu se může realizovat v plné míře pouze v území příslušného státu. Mimo toto území je jeho mocenské působení zpravidla omezeno výsostnými právy jiného územního suveréna nebo existencí mezinárodního prostoru Personální výsost – možnost uplatňovat moc státu vůči osobám, které mají jeho státní příslušnost, i pokud pobývají za hranicemi tohoto státu

Státní území suchozemský povrch – základ st. území vnitřní vody – řeky, jezera, přehrady pobřežní moře – do 12 mil od pobřeží podzemí – k zemskému jádru vzdušný prostor – do 100 km nad povrchem fiktivní území – paluby lodí a letadel

Osobní působnost právních norem Právní normy se vztahují zásadně na všechny a na každého v hranicích jejich místní působnosti (území státu) Některé normy se vztahují pouze na občany nebo dokonce na skupinu občanů určitým způsobem kvalifikovanou (např. vojáci, veřejní činitelé) Osoby požívající imunit a výsad (vynětí z působnosti trest. a přestupkového práva)

Věcná působnost Odpovídá na otázku, jaké vztahy norma vlastně upravuje Většinou upravena v úvodních ustanoveních právních předpisů Na základě věcné působnosti se právní normy dělí na obecné (lex generalis – vztahují se na větší počet stejných případů) a speciální (lex specialis – vztahují se na užší okruh zvláštních případů) Platí pravidlo „lex specialis derogat legi generali“ (speciální právní úprava má přednost před právní úpravou obecnou).