Mediální obsah

Mediální obsah a jeho reprezentace reprezentace skutečnosti lze považovat taková mediální sdělení, která konkrétně odpovídají mýtům/ ideologiím platným v dané společnosti – reprezentují platné sociální vztahy, nerovnosti a moc (re-prezentují např. veřejné mínění výsledky výzkumu veřejného mínění – tedy konkrétními údaji) (Jirák, Köpplová, 2007)

Reprezentace – proces, jímž jsou abstraktním ideologickým pojmům (válka, individualismus, česká povaha, třída, rodina apod.) dávány konkrétní podoby. S reprezentací souvisí i představa realističnosti nabízeného obsahu. Do jaké míry je publikum schopno (a ochotno) rozeznat, co se mu předvádí jako součást známé skutečnosti, a ztotožnit se s tím.

Publikum předpokládá, že to co vidí a slyší, čte, má nějakou souvislost se světem, ve kterém žije. To se týká jak obsahů „fiktivních“ seriálů, tak obsahů „faktických“. Všech médií, která nabízejí zpravodajské obsahy, se týká vysoká míra víry ve „fakticitu“

Co je to vůbec mediální mystifikace? Nejsou tu faktické chyby v důsledku např. nedostatečné profesionality, nebo pod tíhou časového tlaku či oslabenou ostražitostí. Není nový prvek moderní žurnalistiky, objevuje se již v 16. století. Jimmygate ve Washington Post, nebo publikování údajných Hitlerových deníků v časopise Stern. Více mediálních produktů zvláště televizních je prezentováno tím, že zachycují „skutečný život“, „skutečné události“, „skutečné lidi“ – založeno na principu autenticity (porušování soukromí – Velký bratr, či úcta k druhému – Nejslabší! Máte padáka). (Jirák, Köpplová, 2007)

Stereotypizace – proč k ní dochází? Tam, kde publikum nemá vlastní zkušenosti s nějakou skupinou, je pravděpodobné, že bude považovat za „skutečnost“ to, co o té skupině nabízejí média.

Stereotypy – většinové stereotypy rozhodujících vrstev a převažujících hodnot ve společnosti. „Přihlouplá blondýna“ – stereotypizace se neomezuje pouze na určení zobecněných kategorií skupin lidí, ale současně zobecněné, nediferencované charakteristiky jednotlivým příslušníkům těchto kategorií přisuzuje.

Stereotypem – se rozumí sociální klasifikace určitých skupin a jejich reprezentace pomocí zjednodušujících, neověřitelných, zobecňujících znaků, jež výslovně či nepřímo představují soubor hodnot, soudů a předpokladů týkajících se chování takových skupin, jejich vlastností, minulosti a vývoje. Rozlišujeme „okolní svět“ (reálně existující svět) a „pseudosvět“ (subjektivní percepcí světa). (Jirák, Köpplová, 2007, s. 144-145)

Častým příklad stereotypizace - mediální zpodobnění menšin, cizinců, Romové, učitelky, politici, Němci. „nepřizpůsobiví Romové“, „omezené učitelky“, „neotesaní Rusové“.

VLIV MÉDIÍ Působení médií: Impact (dopad), influence (vliv), effect (účinek). Dopad médií – je zřetelně pojem nejobecnější a zahrnuje v sobě jak vlivy, tak účinky médií. Vliv – dlouhodobější, trvalejší působení médií, a to jak působení nabízených obsahů, tak samé existence médií. Účinek médií odkazuje častěji ke specifické reakci na určité typy nabízených obsahů.

VÝVOJ PŘEDSTAV O ÚČINCÍCH MÉDIÍ Co hraje roli v posuzování účinků médií? Stav společnosti (dominující způsob komunikace, uspořádání času, úroveň vzdělanosti, atd.). Rozvoj médií (jejich technický rozvoj). Rozvoj poznání společnosti a uvažování o ní.

Cenzura jako projev přesvědčení o moci médií Víra ve velkou moc mediálních obsahů vede často ty, kteří jsou u moci, ke snaze kontrolovat a korigovat nejrůznějšími zásahy zvnějšku obsahy médií, které se k příjemci dostanou – ustavuje se cenzura. Dva druhy cenzury: Předběžná (preventivní) cenzura. Následná cenzura. (Jirák, Köpplová, 2007, s. 155-156)

Propaganda – manipulace médii s cílem dosažení společenské kontroly. H. D. Lasswell hovoří o propagandě jako o „manipulaci veřejným míněním prostřednictvím politických symbolů“ nebo „řízení kolektivních postojů pomocí manipulace důležitými symboly“. - termín propaganda se poprvé usadil v 17. století v souvislosti s úsilím eliminovat vliv reformace – Congreatio de propaganda fide – určena pro šíření katolické víry mezi pohany a k vymýcení kacířství. Kombinace pozitivních a negativních cílů v poslání kongregace předjímala rozporné hodnocení úsilí prosadit vlastní názor za každou cenu.

Kategorie propagandy: Politická propaganda. Ekonomická propaganda. Válečná/ vojenská propaganda. Diplomatická propaganda. Didaktická propaganda. Ideologická propaganda. Eskapistická propaganda.

PANIKY „VYVOLANÉ“ MÉDII 1974 – The New York Herald – zpravodaj T. B. Connery – zpráva „čistá smyšlenka“ o útěku zvířat ze ZOO, 31. října 1939 – rozhlasová inscenace vědecko- fantastického thrilleru Válka světů od H. G. Wellse – herec a režisér O. Welles. Literatura: JIRÁK, J., KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007.

Děkuji za pozornost. M. H.