Psychologie 1 KKI/PSFA1 FTK UP Olomouc přednáška č. 1:Vymezení pojmu, předmět psychologie, místo v systému věd, základní psychologické pojmy, základní psychologické směry a přístupy

Materiály Základní informace, tématické okruhy, základní okruhy ke zkoušce, doporučená literatura, přednášky k dispozici na: www.sweb.cz/psfa1.08 Vyučující: Mgr. Hana Hřebíčková, dolní budova NC 428 E-mail: hana.hrebickova@upol.cz

TÉMATICKÉ OKRUHY Z PSYCHOLOGIE 1 Obecná psychologie Psychologie jako věda – vymezení pojmu, předmět psychologie, místo v systému věd, disciplíny psychologie, základní psychologické pojmy, základní psychologické směry a přístupy Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia. (str. 15 – 74) Vágnerová, M. (2004). Základy psychologie. Praha: Karolinum. (str. 9 – 43) Vnímání – druhy, vlastnosti, vnímání velikosti, tvaru, prostoru, času. Poruchy vnímání. Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia. (str. 100 – 158) Vágnerová, M. (2004). Základy psychologie. Praha: Karolinum. (str. 51 - 60) Pozornost – druhy, typy, vlastnosti. Poruchy pozornosti. Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia. (str. 77 - 86) Vágnerová, M. (2004). Základy psychologie. Praha: Karolinum. (str. 44 - 50) Paměť – teorie, druhy, typy, paměťové procesy, křivka zapomínání. Poruchy paměti. Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia. (str. 193 - 229) Vágnerová, M. (2004). Základy psychologie. Praha: Karolinum. (str. 61 – 73) Myšlení – formy (konkrétní, názorné, abstraktní), myšlenkové operace. Poruchy myšlení. Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia. (str. 262 - 299) Vágnerová, M. (2004). Základy psychologie. Praha: Karolinum. (str. 94 – 111) Představy a fantazie – dělení představ, asociační zákony, způsoby formování fantazijních představ (aglutinace, hyperbolizace, schematizace…), druhy fantazijních představ. Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia. (str. 230 - 261) Emoce a city – teorie emocí, složky emocí, klasifikace emocí, emoční inteligence. Poruchy emocí. Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia. (str. 386 - 438) Vágnerová, M. (2004). Základy psychologie. Praha: Karolinum. (str. 143 - 167)

VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE Předmět vývojové psychologie, obecné zákonitosti psychického vývoje, vztah zrání a učení, mechanismy a faktory ovlivňující vývoj jedince. Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Portál. (15 – 31) Teorie vývoje, periodizace vývoje – obecná, Piaget, Freud, Erikson. Vývojové úkoly v jednotlivých obdobích. Langmeier, J., Krejčířová, D. (1998). Vývojová psychologie. Grada (205 – 236) Období prenatální, porod, novorozenecké období. Langmeier, J., Krejčířová, D. (1998). Vývojová psychologie. Grada (21 – 45) Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Portál. (35 – 42)) Období kojenecké, principy koj. motoriky; období batolete. Langmeier, J., Krejčířová, D. (1998). Vývojová psychologie. Grada (46 – 83) Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Portál. (43 - 101) Předškolní věk, školní zralost a připravenost na školu. Dětská hra. Langmeier, J., Krejčířová, D. (1998). Vývojová psychologie. Grada (84 - 114) Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Portál. (102 - 147) Mladší školní věk. Dětská kresba. Langmeier, J., Krejčířová, D. (1998). Vývojová psychologie. Grada (115 - 137) Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Portál. (148 - 208) Pubescence, adolescence. Langmeier, J., Krejčířová, D. (1998). Vývojová psychologie. Grada (138 - 159) Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Portál. (209 - 300) Dospělost. Langmeier, J., Krejčířová, D. (1998). Vývojová psychologie. Grada (160 - 183) Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Portál. (301 - 442) Stáří, smrt. Langmeier, J., Krejčířová, D. (1998). Vývojová psychologie. Grada (184 – 198) Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Portál. (443 - 509)

„Psychologie je stará věda, která má poměrně mladou historii.“ 2 min. na odpověď, jak tuto větu chápete popovídejte si o tom ve dvojici… Dějiny psychologie:

Psychologie jako vědní obor Psychologie je věda, která studuje lidské chování, mentální procesy a tělesné dění, včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí. Vědecké studium chování a duševních procesů

Předmět studia psychologie Z hlediska různých psychologických směrů Biologický, behaviorální, psychodynamický, fenomenologický, kognitivní (různé mapy téhož města, Woodworth – fotografická, turistická atd.) Předmět složitý, modely zjednodušují Přístupy se nevylučují, spíše doplňují

Pojmy Psychika (psýché = duše): člověk prožívá své duševní dění jako určitý celek =mysl (mind) Duše – psychické jevy Duch – spirituální dimenze psychiky Osobnost – individuální utváření lidské psychiky Introspekce – lidská schopnost pozorovat své vlastní psychické prožitky probíhající ve vědomí Reflexe, sebereflexe – schopnost lidského vědomí obrátit se samo k sobě a pozorovat svou vlastní činnost

Pojmy- psychické jevy Psychika (mysl) souhrn duševních dějů během celého života Vědomí – evidentní součást naší naší psychické zkušenosti Prožívání – sled uvědomovaných psychických zážitků Chování – jakákoli lidská tělesná aktivita, kterou lze pozorovat, zaznamenávat nebo měřit (mimika, gestikulace, fyziologické změny-TK, TF)

Pojmy – psychické fenomény Procesy, obsahy, stavy Procesy vedou ke vzniku obsahů (imaginace – představy, snění – sny, myšlení – myšlenky) Obsahy: vjemy, představy, sny, vzpomínky, vědomosti, myšlenky, přání, pocity. Buď ve vědomí, nebo si je můžeme do vědomí vybavit Mnohé mentální procesy probíhají mimo vědomí Procesy – proměnlivé, rychlé Mentální stavy (stavy vědomí)- relativně stabilní Dočasné – nálada, stav únavy, podrážděnosti atd. Trvalé – stálé podmínky psych. dění (úzkostnost)

Pojmy – Dělení psychických procesů Kognitivní (poznávací) – vnímání,učení, paměť, imaginace, myšlení Emocionální – vedou ke vzniku emocí, subjektivní prožitkovou komponentu označujeme jako cit (radost, hněv, smutek) Motivační – duševní síly, které aktivizují a usměrňují chování

Pojmy Prožívání – nepřetržitý tok psychických zážitků (obsahů), které probíhají při různých stupních jasnosti vědomí (bdělosti) Předmět prožívání – vnější svět, stav vlastního těla, vlastní mysli Prožívání má vztahový rozměr (citové vazby k blízkým lidem, začleněnost), časovost (minulost, budoucnost)

Psychologie - cíle 1. popsat projevy chování a duševního dění (jak lidé myslí, cítí, jednají v různých situacích) – metody pozorování, rozhovor, experiment, diagnostické testy 2. vysvětlit, jaký je význam získaných údajů – prostřednictvím teorií (empiricky ověřených)

Psychologie - cíle 3. předvídat lidské prožívání a chování – predikce dějů 4. využívat získané znalosti ke zvyšování lidské spokojenosti a zdraví – pomáhající profese (klinická psychologie, poradenská psychologie)

Psychologické obory Základní= teoretické Biologická (neuro, evoluční, srovnávací) Obecná (experimentání) Vývojová (ontogenetická) Osobnosti Sociální Ekologická Praktické (aplikované) obory Klinická (diagnostika, léčení, spol. přizp. osob s psych. poruchami a potížemi), podílí s ena vytváření taxonomie duš. poruch- stanovení dg (MKN-10, 1992) Psychologie zdraví – podporuje zásady zdravého zp. života, prevence duš. onemocnění, zdravý živ. styl Poradenská Pedagogická Psychologie práce Forenzní – soudní Psychologie sportu Psycholingvistika Psychodiagnostika

Etika psychologických výzkumů Principy: Poučený dobrovolný souhlas Důvěrnost a ochrana výzkumných dat Zákon o ochraně osobních údajů 101/2000 Sb.

Význam studia psychologie FTK: učitelské obory, trenérství fyzioterapie, ochrana obyvatelstva -obory, pro které je důležitá znalost psychologie Seznámení s pojmy, teorií Přehled Navazující předměty Rozšířený pohled, rozměr myšlení

Přístupy v psychologii Kognitivní přístup Behaviorální přístup PSYCHOLOGIE Psychodynamický přístup Biologický přístup Fenomenologický přístup

Biologický přístup Předmět studia: biologické, neurofyziologické procesy Zkoumání mozku, NS, endokrinní systém, neurochemie, genetika Evoluční perspektiva – vývoj lidské psychiky a chování a zkoumání genetického základu (Ch. Darwin, William James) – lidské chování je ovlivňováno instinkty (impulzy k určitému chování) Neuropsychologie Metody zkoumání: laboratorní experiment, pozorování, studium korelací

Behaviorismus „Dejte mi tucet zdravých dětí a můj vymezený svět, abych je v něm vychoval, a já zaručuji, že kterékoli namátkou vyberu a vyškolím je, aby se stalo odborníkem v jakémkoli oboru… a ovšem i žebrákem nebo zlodějem“. John Watson (1878 – 1958)

Behaviorismus John B. Watson – začátek hnutí 1913 Předmětem studia: objektivně pozorovatelná fakta – chování (S-R, lidská mysl černá skříňka, rozhodující vliv při formování osobnosti má učení) Determinismus prostředí Metody zkoumání: laboratorní experiment, výzkumy na zvířatech A. Bandura, J. Rotter – sociálně-kognitivní teorie učení (lidé nejsou jen produktem vnějších vlivů, mohou svoje okolí aktivně vytvářet), vliv vnitřního přesvědčení, očekávání, hodnot

Psychodynamický přístup Navazují na psychoanalýzu, součást mysli vědomí + nevědomí Zkoumání nevědomých oblastí lidské psychiky S. Freud – princip determinismu (příčiny chování v nevědomých motivech), základní dynamické síly psych. dění: nevědomé pudové impulsy sexuální, agresivní, potlačené do nevědomí (sny, chybné výkony, citové problémy, duševní nemoci; umělecká tvorba atd.)

Další psychodynamické přístupy Alfred Adler, C. G. Jung, E. Fromm, H. Sullivan Zájem o nevědomé psychické procesy, předpoklad, že zkušenosti v raném dětství rozhodujícím způsobem ovlivňují další vývoj osobnosti Psychoanalýza se opírá především o klinické kazuistické studie

Fenomenologický přístup Humanisticky orientovaný směr ps. 20. stol. Otázky lidského bytí a jeho smyslu, svědomí, zodpovědnost, pochopení lidské existence Předpokládá u člověka schopnost svobodné volby (nedeterministická) Předmětem studia prožívání

Fenomenologický přístup Hlavní příčinou chování nejsou podněty z okolí ani nevědomé impulsy, ale subjektivní interpretace vnějších a vnitřních událostí Existenciální analýza, daseinanalýza – hranice, přijetí, úzkost, smysl života, odloučení, izolaci Humanistická psychologie – pozitivní aspekty lidské přirozenosti, potenciál každého jedince k osobnímu růstu

Gestalt(tvarová) psychologie Holistické pojetí psychických jevů Psychické děje vystupují jako celky (vnímání, myšlení, učení); duševní dění je proces tvoření A Psychické tvary odpovídají geneticky daným mozkovým strukturám Prožívání je vestavěno do daných forem, struktur Figura – pozadí, princip „teď a tady“