2. Determinace osobnosti – dědičný a neurofyziologický základ, sociokulturní vlivy. Temperament. Charakter

Struktura osobnosti Temperament Rysy osobnosti Schopnosti, inteligence Charakter

Úrovňové pojetí osobnosti Zawadského model stromu v základech (osobnosti) jsou schopnosti a temperament, ve vrcholu je dle Allporta „zhodnocená osobnost“, tedy charakter (vztah ke světu a k sobě samému)

Determinace osobnosti vrozený temperament s biologickým základem - ne statický, pružnost, reakční norma charakter, dotvářený v interakci s prostředím - amorální u kojence, prospěšný v raném dětství, konformní v pozdějším dětství, uvědomovaný v adolescenci, altruistický u zralých dospělých – schopnost osobnostně růst a měnit se v každé etapě života

Determinace osobnosti temperament nelze jednoduše změnit – genetická podmíněnost, ale faktory prostředí mají vliv v jeho ovlivňování – emoční paměť, zvyk (chemické reakce v mozku doprovázející rané emoční reakce) charakter – názory, postoje – Naučený na základě sociálního hodnocení (dobře, špatně), vázáno na mozkovou kůru a reprezentace vzpomínek podstatou charakteru je to, jak sami sebe chápeme (jsme zodpovědní za své chování nebo řízeni osudem?, jsme součástí společnosti nebo jsme mimo ni a řídíme se jen vlastním názorem?…). počáteční reakce na podněty dány spíše temperamentem, způsob jak si podněty vykládáme a a jak jednáme závisí na získaném charakteru Geny a osobnost, s. 21, Alexandra

Biologické vlivy Behaviorální genetika: studuje relativní zastoupení vlivů dědičnosti a prostředí (nature and nurture) na chování a prožívání

Geny & DNA Stočení jazyka je jedním z mála projevů, které závisí na specifickém dominantním genu. Naopak běžná je složitá vazba na genetickou informaci.

Vrozené vs. získané?: výzkum dvojčat  dvouvaječných dvojčat = dědičné vlivy + vlivy prostředí  jednovaječných dvojčat = vlivy prostředí -------------------------------------------------------------------  (D-J) = dědičné vlivy

Determinace osobnosti rodíme se s určitým složením genů; rozehráváme ho v reakční normě právě způsobem výchovy nature AND nurture (nikoli příroda nebo výchova ale příroda A výchova) stejné zážitky nevyvolávají stejné reakce, ani nemají stejný vliv (ztráta blízkého člověka, hyperprotektivní matka…) – lidé se rodí s různými geny – různými mozky- ty jsou základem odlišných ososbností rodiče (a učitelé) nemohou ovlivnit vše co jejich děti dělají, je důležitější děti poznat, než se je snažit „vymodelovat“ do ideálu – dovolit uskutečnit a rozvinout potenciál na svět přicházíme jako nějak určení jedinci – zbytek života je hledání co jsme vlastně zač Geny a osobnost, s. 25, 26 Minnesotská studie dvojčat vychovávaných odděleněbouchard, 1988

Sociální vlivy mem – kdykoli někoho imitujete, cosi se předává. Ono „cosi“ může být předáváno znovu a začít žít vlastním životem (myšlenky, módní fráze, módní směry, tvar stavebních oblouků…) nejsložitější memplex – „já“ přemýšlejte o svém skutečném „já“ – kdo jsem „já“, kde je „já“, co dělá „já“, Teorie memů s.253 – co je „já“? představte si malý myšlenkový experiment – můžete si vybrat ze vdou možností – buď Vám kompletně vymění tělo, ale můžete si nechat „ja“, nebo vám vymění „ja“, ale můžete si nechat tělo? cosi vyberete – „já“, ego – jako bychom předpokládali existenci něčeho co přesahuje naše mozky a těla (udivující hypotéza Francis Crick – já se všemi radostmi, smutky, plaány, vzpomínkami, vnímáním osobní jedinečnosti je produktem chování ohromného množství nervových buněk a s nimi asociovaných molekul s. 257 – kde je „já“ myšlenkov experiment – vyndat mozek na mísu, ale plně funguje s. 260 – co dělá „já“ předpažit a otáčet rukou v zápěstí – spontánně a vědomě jak jen dokážete kdo rozhodl? Benjamin Libet – sledování „hodin“ . kdy se rozhodli provést úkon – mozková vlna- přípravný potenciál (před každým složitějším úkonem, kdy mozek plánuje serii pohybu, kter musí vykonat) 550 ms přípravný potenciál, rozhodnutí činěno 200ms před úkonem - vědomé smyslové vjemy lze indukovat elektrickým drážděním mozku, ale musí trvat aspoňpůl sekundy – jako by nějakou dobu trvalo, než si vědomí vytvoříme – vědomí zaostává za událostmi

Interakce genů a prostředí Environmentalní faktory factors interagují s genetickými při ovlivňování mnoha rysů. Například, podvýživa v raném věku může ovlivnit kognitivní schopnosti.

Temperament jedna z dimenzí (konstitutivních složek) osobnosti, souvisí s emocemi, případně s emoční a snahovou (motivačně podmíněnou) vzrušivostí – charakterizuje dynamiku psychické činnosti („temperamentum“ správný poměr mísení tělesných šťáv, mnemotechnicky i „tempo“ a „tempera“ – zabarvení) vrozené obecné vlastnosti duševní dynamiky – projevují se v impulsivitě, síle a rychlosti duševních procesů relativně formální charakteristika – není vázána na zážitkový obsah

Temperament Allport: temperament zahrnuje vnímavost k emocionální situaci, obvyklou sílu a rychlost odpovědi, kvalitu převládající nálady a všechny zvláštnosti fluktuace a intenzity nálady Eysenck: více či méně stabilní a přetrvávající systém afektivního chování

Čtyřkomponentová teorie temperamentu Hippokrates –humorální teorie, systematické zpracování Galén charakteristiky komponent dle Rempleina popis komponent podle Eysencka

Morfologické teorie temperamentu Ernst Kretschmer (1888 – 1964) předpoklad souvislosti tělesné stavby a disponovanosti k určitému prožívání a chování a predisponovanosti k určitému typu duševní choroby: Temperametovým (a tělesným) typům odpovídají při nadměrné zátěži vyšší pravděpodobnosti rozvoje určité duševní poruchy : pyknik - cyklotýmní temperament - maniodepresivní porucha astenik/leptosom - schizotýmní temperament - schizofrenní psychózy atletik - viskózní resp. epitýmní temperament - epilepsie

Morfologické teorie temperamentu William H. Sheldon Typy nazývá viscerotonní somatotonní cerebrotonní. (Tyto tři typy odpovídají Kretschmerově cyklotýmii, epitýmii a shizotýmii.) spíše historické přístupy, přesto dobře strukturují každodenní zkušenosti

Některé současné teorie temperamentu A.H.Buss, R.Plomin – vývojově interakční teorie temperamentu utváření temperamentových dispozic závisí na interakci s okolím a příležitostech ke vzniku určitého chování 4 základní složky aktivita (spontánní výdej fyzické energie) emocionalita (tíseň a ohrožení- úzkost, později strach a hněv – vysoká autonomní aktivace) sociabilita (preferování pobytu ve společnosti druhých oproti samotě) např. introverze = nízká sociabilita, nízká aktivita; agresivita = vysoká aktivita a emocionalita

Některé současné teorie temperamentu C. R. Cloninger – neurobiologicky založená teorie (3 složky temperamentu – odpovídají určité neuromodulaci, každá několik dimenzí) vyhledávání nového (behaviorální aktivace; dopamin) explorační vzrušivost – stoická rigidita impulzivita – reflexe extravagance – rezervovanost chaotičnost – systematičnost vyhýbání se poškození (behaviorální inhibice, serotonin) anticipační pesimismus – uvolněný optimismus hodně – málo obav z neurčitého smělost – plachost před neznámými lidmi unavitelnost, astenie - odolnost závislost na odměně (behaviorální podpora, noradrenalin) senzitivita citová vázanost perzistence

Charakter a postoje propojení poznávacích, emočních a motivačních procesů při strukturování zkušenosti a vytváření souboru postojů a morální struktury osobnosti stabilizovaný soubor postojů tvoří jeden z výchozích stupňů rozvoje charakteru postoj = získaná a relativně ustálená komplexní tendence k myšlenkové, citové a akční odezvě na určité objekty, osoby, sociální skupiny, problémy, situace či hodnoty systém postojů jedince = osobní pojetí světa předsudky = převzaté, tradicí udržované iracionální postoje

Charakter charakter Allport: CH = zhodnocená osobnost v čistě psychologickém smyslu = individuální zvláštnost člověka „morální charakter“ = pohotovost jednat dle určitých etických principů řada současných psychologů charakter považuje za etickou kategorii (osobnost z pohledu morálních kritérií) Allport: CH = zhodnocená osobnost Krueger: CH = zdroj odpovědného jednání a hodnocení; širší a podrobnější pohled na člověka než obsahuje jeho pouhé „jáství“ charakter jako soustava vztahů k sobě a ke světu soustava dominujících vlastností soustava zásad a způsobů jejich naplňování