N_STFS 4. Teorie bank a bankovních systémů 23.10.2013 zimní semestr 2013 Ing. Arnošt Klesla, Ph.D.

Teorie bankovní produkce Bankovní teorie nabízí dva základní koncepty, jak nahlížet na banku a její produkci (Freixas, Rochet 1997). Produkční přístup chápe bankovní aktivity jako služby poskytované vkladatelům a dlužníkům. Bankovní produkci pak lze popsat jako použití práce a fyzického kapitálu k výrobě služeb, které by mohly být vhodně aproximovány například množstvím zpracovaných platebních příkazů. Zprostředkovatelský přístup bere do úvahy, že vklady mají jiné charakteristiky než úvěry a za základní aktivitu banky považuje zprostředkování zápůjčních fondů. Vstupem produkční funkce tak není jen práce a fyzický kapitál, ale především finanční kapitál, tj. vklady, emitované dluhopisy či přijaté úvěry. Výstup je v rámci zprostředkovatelského přístupu možné měřit pomocí množství poskytnutých úvěrů a jiných finančních investic.

Teorie bankovní produkce Produkční přístup je vhodný pro analýzu efektivity jednotlivých poboček. Pro analýzu bank jako celku především z hlediska efektivnosti je vhodnější zprostředkovatelský přístup. Banku lze tedy z hlediska analýzy afektivnosti považovat za firmu s produkční funkcí F(y,x), kde y - je vektor výstupů zahrnující množství poskytnutých úvěrů a množství dalších finančních investic, především cenných papírů, x - je vektor vstupů zahrnující primárně práci, fyzický kapitál a vklady.

Teorie efektivnosti bankovní produkce Za cíl banky lze považovat minimalizaci nákladů, přitom banky jsou pokládány za příjemce ceny, a to jak co se týče vstupů, tak výstupu. Analýza je prováděna pro dlouhé období, což znamená, že banky jsou konfrontovány pouze s variabilními náklady. Předpokládá se, že banky řeší problém, který lze formalizovat tak , že wi označuje cenu i-tého vstupu, potom platí, že : C( yi,wi ) = minx (wi , xi ) za podmínky F( y, x) ≤ 0 s pomocí Lagrangeova multiplikátoru je následně řešena minimalizace a po úpravě je výsledkem nákladová funkce, která závisí na cenách vstupů a množství výstupů : Ci* = ∑wixi*(wiyi) = Ci* (wi yi)

Teorie efektivnosti bankovní produkce Prostá minimalizace nákladů může vést ke zkreslení odhadu neefektivnosti, protože nebere do úvahy kapitálovou strukturu (Hughes, Mester 1993) . Vyloučení vlastního kapitálu pro vyjádření efektivnosti banky je ekvivalentní předpokladu, že cena vlastního kapitálu je dokonale korelovaná s cenou depozit a zároveň je množství vlastního kapitálu dáno endogenně na úrovni minimalizující náklady. Za těchto podmínek není kapitálová struktura významná a minimalizace nákladů je dostatečným popisem chování banky.

Bankovní systém (soustava) Souhrn bank, působících v určitém teritoriu, v určité zemi, jejich vzájemné vazby a vazby k okolí.

Formy uspořádání bankovního systému Determinanty (faktory) uspořádání bankovního systému: Ekonomický systém země, Rozvinutost finančního trhu, Měnová stabilita, Směnitelnost měny, Zapojení země do nadnárodních struktur Regulace bank Historický vývoj a tradice

Formy uspořádání bankovního systému V současnosti jsou bankovní systémy uspořádány s odlišnostmi jen v detailech daných historickým vývojem Základní klasifikace bankovních systémů : a/ jednostupňové b/ dvoustupňové, kde je oddělena makroekonomická funkce CB od mikroekonomických funkcí zajišťovaných sítí komerčních (obchodních) bank

Formy uspořádání bankovního systému Z hlediska institucionálních vazeb ( podle rozsahu oprávnění k bankovním obchodům) je možné pohlížet na bankovní systém jako na dva bankovní systémy : Univerzální Oddělené (specializované) Případně doplněné o model smíšeného bankovního systému

Jednostupňový bankovní systém (historický pohled) Moderní bankovní systémy jsou založeny výlučně na dvoustupňovém systému univerzálního charakteru. Základem jednostupňového systému jsou plně univerzální banky, provádějící veškeré obchody , včetně emise bankovek. Chybí institucionální oddělení emisní, centrální banky s makroekonomickými funkcemi.

Jednostupňový bankovní systém (historický pohled) V minulosti se vytvořily tři základní varianty systému: V počátečním období rozvoje bankovnictví prováděly banky veškeré obchody, včetně emise bankovek, protože neexistovala centrální banka, nebo jiné emisní, nebo regulatorní orgány. Tento systém byl v modifikaci centrální státní monobanky uplatněn v bývalých komunistických zemích s centrálně plánovanou ekonomikou státní banka zajišťovala makro i mikroekonomické funkce, ovšem v systému plánovaného hospodářství, bez tržního mechanismu, kde přidělovala peníze až do podnikových jednotek podle úkolů státního plánu k zabezpečení jeho splnění.

Jednostupňový bankovní systém (historický pohled) Free banking – třetí varianta systému jednostupňového bankovnictví Extrémně liberální teoretická vize plně si konkurujících plně univerzálních bank, včetně vydávání vlastních bankovek, bez centrální banky a s výrazně omezenou funkcí regulace Více na webu www. libinst. cz

Specializované (oddělené) bankovní systémy Podstatou je institucionální oddělení komerčního a investičního bankovnictví Komerční bankovnictví: Přijímání depozit Poskytování úvěrů Platební styk atd Investiční bankovnictví (dva přístupy): Jen majetkové účasti, komerční banky nesmějí vlastnit majetkové účasti jiných firem Včetně obchodů s CP, emisí, úschovy a správy CP

Specializované (oddělené) bankovní systémy Do finanční krize 2008 se stíraly rozdíly mezi komerčním a investičním bankovnictvím k vysokému stupni univerzalizace i v USA (legislativa z důvodů ochrany trhu a drobných investorů a střadatelů), nebo v UK (z tradice) Pád Lehman Brothers a skandály s tunelováním aktiv univerzálních bank v USA, které využívaly ke krytí ztrát z obchodů s toxickými instrumenty zdroje z retailové bankovní činnosti vracejí otázku oddělení bankovních systémů nejen v USA k politickému rozhodnutí

Specializované (oddělené) bankovní systémy V USA probíhá zápas o znovupřijetí Glass–Steagallova aktu, který by rozdělil banky na investiční a klasické, obsluhující reálnou ekonomiku.  Wall Street požaduje od Obamy, aby zastavil opětovné přijetí tohoto zákona, který na nátlak finanční lobby zrušil prezident Bill Clinton v roce 1999. Zvyšuje se počet se zvyšuje počet států, které požadují přijetí tohoto Rooseweltova zákona z roku 1933 “ je to již 25 států, které vyvíjejí trvalý tlak na prezidenta Obamu, aby zákon znovu zavedl. Wall Street tlačí prezidenta přesně opačným směrem. I v USA se má uplatnit evropský systém "bail-out“ a bail - in. To znamená záchranné státní balíčky, zvýšení daní, */Viz Stanovisko České národní banky k materiálu Evropské komise Diskusní dokument k nástroji odpis závazků – bail-in1

Glass-Steagallův zákon (Glass-Steagal Act of 1933), oficiálně The Banking Act of 1933, veřejný zákon č. 73-66, 48 Stat. 162) byl exekutivní výnos z amerického senátu, který vypracovali a předložili demokratičtí senátoři  Carter Glass (Virginie) a Henry B. Steagall (Alabama) a který vešel v platnost  16. června 1933, kdy byl podepsán Franklinem Delano Rooseveltem. Hlavní body: efektivní oddělení komerčního  a  investičního bankovnictví, Vytvoření  (Federal Deposit Insurance Corporation). Glass-Steagallův zákon vznikl v kontextu  velké hospodářské krize a jeho ambicí bylo zabránit tomu, aby se podobná krize opakovala (například tím, že by banky nemohly hazardovat se svým kapitálem společným z různých a různě nevyvážených zdrojů). Glass-Steagallův zákon byl zrušen výnosem Gramm-Leach-Bliley Act z roku  1999 (za úřadu  Billa Clintona).

Univerzální bankovní systémy Centrální banka – emisní + ostatní funkce Síť komerčních bank – všechny bankovní činnosti s výhradou emise bankovek (komerční i investiční)

Přednosti univerzálního bankovního systému Úspora času a peněz na straně klienta na základě možnosti získat na jednom místě všechny potřebné bankovní produkty, obvykle v husté síti poboček, nebo expozitur, které zajišťují dobrou dostupnost banky Samostatnou podskupinou jsou tzv. internetové banky (internet banking), které se vyznačují orientací na levné a po síti okamžitě dostupné jednoduché bankovní produkty, zejména platební a kartové služby i klientům jiných bank s konkurenční výhodou nízkých, nebo žádných bankovních poplatků

Přednosti univerzálního bankovního systému Podstatně lepší znalost klienta za strany banky, což otevírá možnost poskytovat stabilním, bonitním klientům služby za výhodnějších podmínek (prime rate, VIP customer) Efektivnější marketing a prodej nových produktů stávajícím klientům na základě silného a trvalého klientského vztahu k bance (klient – stálý zákazník – náhodný zákazník - zájemce)

Přednosti univerzálního bankovního systému Široká škála produktů umožňuje diverzifikaci činností a v důsledku toho i rizika, což posiluje stabilitu banky i celého Stabilita bankovního systému je významným faktorem stabilizace celé ekonomiky s ohledem na sílu bank, které mohou podpořit efektivně překonání krizových jevů i v nebankovním sektoru.

Nevýhody a problémy univerzálního bankovního systému Vzniká konflikt zájmů a v důsledku propojení komerčního a investičního bankovnictví v jedné bance. Banka má značnou informační výhodu ze znalosti klienta oproti ostatním konkurenčním subjektům na finančním trhu – poskytovatelům služeb v oblasti investování, zejména na kapitálovém trhu.

Nevýhody a problémy univerzálního bankovního systému Oligopolní struktura univerzálního bankovnictví potlačuje působení konkurenčního prostředí a brzdí zlepšování kvality služeb a uplatňování nových produktů a přístupů k nabídce bankovních služeb (karty, elektronické bankovnictví, atd.) Problémy vycházejí z velikosti, nikoliv z univerzality bank

Nevýhody a problémy univerzálního bankovního systému Univerzální, globální velkobanky mají tendenci k neefektivnímu hospodaření, jehož důsledky přenášejí díky monopolnímu postavení na klienty (bankovní poplatky) Zdrojem neefektivity velkobank je obtížné řízení provozních nákladů, možnost kompenzovat zvýšené provozní náklady z mimořádných monopolních výnosů po akvizicích v globálním měřítku a hlavně obtížná kontrola poctivosti dealerů a managementu bank při uzavírání bankovních obchodů (morální hazard a podvody) Monopolní síla velkobank ve vztahu k externímu auditorovi (Ernst Young v případu IPB, zánik Coopers Lybrand, Arthur andersen – Enron atd.)

Aktuální aplikace univerzálního systému Historicky jako systém, který se vyvinul po vzniku centrálních bank (UK), banky ztratily právo emitovat bankovky, všechny ostatní funkce zůstaly zachovány Ze zákona podle modelu švýcarského bankovnictví, aktuálně na základě bankovního standardu vymezeného evropskou bankovní licencí

Jednotná bankovní licence Rozhodnutí vydané příslušným orgánem členského státu EU, na jehož základě je úvěrová instituce se sídlem na území tohoto členského státu oprávněna na tomto území vykonávat bankovní činnost. Jsou-li dodrženy postupy stanovené právem ES (viz pasportizace, notifikace), opravňuje jednotná bankovní licence svého držitele též k výkonu bankovní činnosti na území jiného členského státu EU, aniž by k tomu muselo být vydáno povolení příslušného orgánu tohoto jiného členského státu EU.

Appendix Přímé bankovnictví, elektronické bankovnictví je koncepce bankovnictví, které: má malý počet „kamenných“ bankovních poboček, v některých případech omezené jen na sídlo společnosti nebo žádné svým klientům poskytuje přístup ke svému účtu aniž by museli bankovní pobočku fyzicky navštívit a/ v případě okamžitého přístupu k účtu a bankovním transakcím, přes: Internet  telefon (prostřednictvím operátora nebo tzv. osobního bankéře) mobilní telefon, WAP speciální terminály, tzv. Automated Teller Machines, ATM b/ v ostatních případech:přes speciální předtištěné obálky s popisem transakcí, které klient zamýšlí udělat, odesílané poštou (Mail banking)

Appendix Přímé bankovnictví, elektronické bankovnictví Eliminací tradičních způsobů přístupu k účtu a nákladů s nimi spojenými si může dovolit svým klientům nabízet vyšší úroky a nižší administrační/servisní poplatky. Virtuální banky vznikaly až s příchodem internetu a mobilních telefonů během 90. let 20 století. Jako první virtuální banka se uvádí Security First Network Bank a to dne 18. října 1995. V českém prostředí se za internetovou banku považují např. mBank, AirBank, Zuno.

Internetové bankovnictví, on-line bankovnictví  je jedna z nejoblíbenějších metod obsluhy bankovních účtů a kontaktu klienta s bankou přes webové rozhraní, vedle WAP bankingu a telefonního bankovnictví  jedna z metod přímého bankovnictví. Pomocí internetového bankovnictví klient může spravovat své bankovní účty, například zjistit aktuální zůstatky, zadat jednorázový nebo trvalý příkaz k úhradě a podobně. Z hlediska klienta je výhodou rychlý, levný a snadný přístup k účtu (poplatky u internetového bankovnictví bývají nejnižší, navíc příkaz se splatností aktuální den bývá možné zadat i po ukončení provozní doby poboček banky), z hlediska banky je rozhodující výhodou úspora pracovníků na přepážkách a nákladů na provoz poboček.

Internetové bankovnictví, on-line bankovnictví  Nevýhodou mohou v některých případech být bezpečnostní problémy, protože informace a příkazy se předávají z často nedostatečně zabezpečených počítačů klientů přes běžné internetové spojení. Tato slabina internetového bankovnictví je u většiny bank vyřešena zabezpečeným šifrovaným spojením pomocí https  protokolu, a současnou komparací internetových klíčů, uložených v počítačích klienta a na serverech banky. Autorizace uživatele je navíc prováděna pomocí speciálního kódu, který je pomocí SMS zprávy zaslán bankou na klientem vybrané číslo mobilního telefonu..

Internetové bankovnictví, on-line bankovnictví Banky své internetové bankovnictví často nabízejí pod zvláštní produktovou značkou, příkladem může být internetové bankovnictví České spořitelny označované jako Servis 24. První vyspělé internetové bankovnictví nazvané eKonto, zpřístupňované pomocí internetového klíče, SMS nebo zpoplatněné kalkulačky v ČR nabízela  e Banka.

Appendix Platební prostředky elektronického bankovnictví Elektronické platební prostředky mohou být rozlišovány ve dvojí podobě jako: 1/ prostředky vzdáleného přístupu k peněžní hodnotě, při jejichž užívání se zpravidla vyžaduje identifikace držitele osobním identifikačním číslem přiděleným vydavatelem nebo identifikace jiným způsobem, 2/ elektronické peněžní prostředky uchovávající peněžní hodnotu v elektronické podobě Peněžní hodnotou v elektronické podobě, uchovávanou na elektronickém peněžním prostředku jsou pak míněny právě elektronické peníze.

Appendix Platební prostředky elektronického bankovnictví Tato elektronická peněžní hodnota musí: představovat pohledávku za emitentem, být uchovávána na elektronickém peněžním prostředku, být vydávaná proti přijetí peněžních prostředků v hodnotě ne nižší, než je hodnota vydávaných elektronických peněz, být přijímána kromě emitenta i jinými osobami. Technicky – dva systémy elektronických peněžních prostředků: Na samostatném nosiči V paměti počítače

Appendix Platební prostředky elektronického bankovnictví Formy vzdáleného přístupu: Platební karty Homebanking Phonebanking GSM banking internetbanking