sociální skupiny Škola: Cyrilometodějské gymnázium a střední odborná škola pedagogická Brno Označení: CZ.1.07/1.5.00/34.0981, VY_32_INOVACE_nov44 Autor Mgr. et Mgr. Jitka Nováková Vzdělávací obor: Psychologie Tematická oblast: sociální psychologie Téma: sociální skupiny Určeno pro: 3. ročník středních pedagogických škol Vytvořeno dne: 31. 8. 2013 Klíčová slova: sociální skupiny, primární a sekundární skupina, formální a neformální skupina, referenční skupina, role, status, pozice, norma, koheze, sociální zahálení a facilitace, skupinová polarizace, konformita Metodický popis: rozsah 1 vyučovací hodina; prezentace obsahuje výklad pojmu sociální skupina, jejích druhů a sociálního vlivu, na konci je zpětná vazba, zda žáci tématu porozuměli

sociální skupina soubor dvou nebo více osob, které sdílejí pocit příslušnosti ke skupině, jsou k sobě vázány relativně stabilními vzorci sociální interakce, mají některé společné cíle, mohou mít náhodné a volné vztahy, nebo těsné a intenzivní vztahy kooperace (např. rodina);

znaky sociální skupiny: interakce mezi členy skupiny, existence komunikační sítě; vzájemná percepce, diferenciace rolí a pozic; motivace, normativní a hodnotový systém skupiny; organizace sociálních vztahů; systém sankcí; společná činnost, vzájemný vliv; vědomí skupinové příslušnosti, vzájemná závislost; vědomí skupinové odlišnost; společný cíl; agregát – seskupení lidí, které nemají všechny znaky a vlastnosti skupin;

dělení sociálních skupin: A) podle velikosti: malé (do 20 členů); nejmenší malá soc. skupina – dyáda; velké; specifický agregát dav: demonstrující; rabující; terorizující;

B) podle vztahů ve skupině a intimity vazby: primární skupina – sdružení osob vyznačující se kontaktem členů tváří v tvář (face to face); mezi členy těsné citové vazby dlouhého trvání, nezanikají dosažením cíle (rodina), primární skupina je nejdůležitější z hlediska vývoje jedince; sekundární skupina – vztahy jsou důsledkem určitého zájmu, či úkolu, nikoli citovými pouty (např. třída);

C) podle způsobu vzniku skupiny: formální skupina – vzniká podle předem daných pravidel určovaných zvnějšku a řídí se jimi, nevzniká z vlastní vůle, ale organizuje ji instituce (škola, armáda); sekundární skupina vedená určitým cíle, které nemusí mít dlouhé trvání; neformální skupina – pravidla vzájemného soužití a normy chování vznikají uvnitř skupiny a jsou vyjádřením přirozených potřeb členů;

D) podle vztahu člena skupiny k vlastní skupině: vlastní skupina – do níž jedinec reálně patří, vytvářejí se v ní představy o této skupině (idealizované) a rovněž o jiných skupinách, srovnávání a různá úroveň vztahů k vlastní skupině; cizí skupina – do níž jedinec nepatří, ale má na ni názor;

E) podle vztahu člena skupiny k vnějšímu okolí: referenční skupina (vztažná) – do níž chce jedinec patřit a s jejímiž hodnotami a normami chování se ztotožňuje; pozitivně referenční (chce být členem); negativně referenční (jedinec k ní přísluší nerad); členská skupina – skupina, jíž je jedinec členem; ideální stav je-li členská skupina současně referenční; nominální skupina – vytvořená dle nějakého znaku;

funkce skupiny: interakce jedinců – spolupráce, soutěžení, konflikty, prosazovat názor, korigovat ho, bránit se; sociální role – samovolná dělba úkolů a činností, organizace (vedoucí, vedený, organizátor, smiřovatel);

funkce skupiny: sebeuplatňování jedince – umožňují jedinci uspokojování jeho sociálních potřeb; normativní a srovnávací funkce – poskytuje jedinci srovnávací rámec pro jeho postoje a jednání, utváří jeho pojetí sociální reality a jeho sociálních rolí; mínění skupiny je kriteriem výkonu jedince;

vývoj členství ve skupině: pátrání; socializace (přijetí); udržení (konflikt); resocializace (konec); reminiscence (doznívání);

struktura skupiny: role – požadavky na vystupování v konkrétní pozici; pozice – označuje místo ve vztažném poli, jsou na ně kladeny určité požadavky a jsou spojeny s určitými očekáváními;

struktura skupiny: status – specifické kulturně společenské charakteristiky jedince; norma – zákl. fixace efektivního chování, kontrola chování členů skupiny (skup. cíle) pomocí pozitivních a negativních sankcí;

skupinový vliv: koheze – skupinová soudržnost, společné motivy, morálka, koordinace úsilí, vzájemná náklonnost mezi členy skupiny zvyšuje jednotu jejich mínění, podporuje upevňování vzájemné náklonnosti;

skupinový vliv: sociální zahálení – osoba podává ve skupině menší pracovní výkon než samostatně, spojitost s motivací, čím víc lidí pracuje společně na úkolech, ve kterých je jeden výsledek, tím nižší výkon připadá na jedince;

skupinový vliv: sociální facilitace – vliv přítomnosti jiných na chování člověka (pokles výkonu – soc. inhibice), při složitých či nových činnostech a úkolech přítomnost jiných osob (pozorovatelů) snižuje výkon jednotlivce, při jednoduchých či zvládnutých činnostech přítomnost jiných osob zpravidla zvyšuje výkon jednotlivce;

skupinový vliv: deindividualizace – snížení či ztráta sebeuvědomění, ztráta pocitu vlastní individuality;

skupinový vliv: skupinová polarizace – skupiny se rozhodují riskantněji (před diskusí jednotlivci názor +, po diskusi názor + +, před diskusí jednotlivce názor -, po diskusi názor - -);

skupinový vliv: konformita – vyjadřuje fungování norem a jejich obecnou a závaznou platnost, konformní chování je účelové, umožňuje jedinci setrvat ve skupině a být za to odměňován; konformismus existuje také jako znak osobnosti (poslušnost, zdvořilost, sebedisciplína a vztahující se k úzkosti);

otázky skupina, jejíž vztahy jsou důsledkem určitého zájmu je skupina s těsnými citovými vazbami dlouhého trvání je skupina vznikající podle předem daných pravidel určovaných zvnějšku je skupina, jejíž pravidla vznikají uvnitř skupiny je sekundární primární formální neformální

otázky skupinová soudržnost je koheze účelové chování umožňuje jedinci setrvat ve skupině je vliv přítomnosti jiných na chování člověka je jev, kdy se skupiny rozhodují vyhraněněji je koheze konformita sociální facilitace skupinová polarizace

Použité zdroje HAYESOVÁ, N.: Základy sociální psychologie, Portál, Praha 2009. ISBN 978-80-7367-639-1 HELUS, Z.: Sociální psychologie pro pedagogy, Grada, Praha 2007. ISBN 978-80-247-1168-3 KOHOUTEK, R.: Základy sociální psychologie, CERM, Brno 1998. ISBN 80-7204-064-2 VÁGNEROVÁ, M.: Základy psychologie, Karolinum, Praha 2005. ISBN 80-246-0841-3 osobní poznámky ze studia Psychologie na FSS MU Brno Pokud není uvedeno jinak, jsou použité objekty vlastní originální tvorbou autora.