Co budete dělat? Psát, psát a psát… Sledovat některá média, pokoušet se proniknout „za kulisy“; ptát se, pochybovat, kritizovat Dvakrát vydáte časopis (jednou za pololetí) Budete mít možnost setkat se s několika lidmi „z branže“ (případně si je pozvat)

Co budete dělat Diskutovat o nejrůznějších tématech jako je novinářská etika, objektivita zpravodajství, situace na mediálním trhu, regulace médií, média a politika, autorské právo, stereotypy v médiích, propaganda, reklama, násilí v médiích, práce s obrazem, mluvená žurnalistika a nonverbální komunikace…

Co budete psát? zprávu rozhovor reportáž kritiku/recenzi fejeton sloupek komentář/glosu editorial a možná i něco dalšího

Dějiny žurnalistiky dejinach/jak-spolecnost-komunikovala dejinach/jak-spolecnost-komunikovala dejinach/cim-se-lisi-postaveni-cloveka-v- tradicni-a-moderni-spolecnosti-2 dejinach/cim-se-lisi-postaveni-cloveka-v- tradicni-a-moderni-spolecnosti-2

Funkce žurnalistiky Informovat (co potřebujeme vědět, abychom se mohli rozhodovat… rozhodovat jako kdo?) Formulovat, zveřejňovat (dělat z problémů věc veřejnou – včasný výstražný systém; „hlídací pes demokracie“) Kritizovat a kontrolovat (pokud existuje svoboda tisku; čtvrtá velmoc/sedmá velmoc; nejsou mocná moc?)

Funkce žurnalistiky Agenda setting (soustředit naši pozornost na několik málo témat a událostí; určují běh veřejného života; kdo ale ovlivňuje novináře) Bavit (entertainment economy, infotainment) Vzdělávat a vychovávat Socializovat a vést Integrovat

TITULKY – Jakou má titulek funkci? Prodat zprávu Hierarchizovat zprávy (velikost písma) Sdělit fakta (přesná) Graficky rozčlenit

Titulky – Jak je napsat? Obsahová věcnost Poutavost Aktivní slovesa Používání běžných slov Jednotná grafika titulku

Několik zásad jinak Měl by být stručný, výstižný, lákavý a měl by obsahovat tu nejdůležitější informaci, která je ve zprávě. Nikdy by neměl být zavádějící nebo nesmyslný. V titulku by mělo být sloveso. V jednoduchosti je krása. Titulek musí zvonit.

Jak se zprávy vybírají Čím neočekávanější událost, tím lépe Co možná jednoznačná a jasná informace Zpráva snadno pochopitelná publiku nebo odpovídající jeho očekávání Opakovaná informace (seriálovost; často umělé nastavování) Zpráva o „elitních“ národech Zpráva vztahující se k „elitním“ osobám

Zpravodajské hodnoty Význačnost Personalizace Negativita Překvapení Blízkost Variace Průběžnost Následky

Rozhovor – základní rady 1. O zpovídaném člověku musíte vědět a znát absolutní maximum. Nevědět je urážlivé. Jen tak můžu jít do detailů. Nespoléhat, že se doptám. Problém – mám pocit, že všechno už řekl.

Rozhovor - rady 2. Neměl bych předem vědět, jakou odpověď chci slyšet. Nešvar - problém sugestivních otázek. Na začátku klást několik nezávažných otázek pro navození atmosféry, zbavím zpovídaného nervozity. Nebo otázky snazší. Má právo na otázku neodpovědět! (No comment je také odpověď.)

Rozhovory - rady 3. Základem dobrého rozhovoru je naslouchání. Chtít se něco dozvědět. Dávejte zájem najevo. Hlídejte, jestli tázaný opravdu odpovídá na otázky – umění stopnout.

Rozhovor - rady 4. Nepůsobí dobře, když všechny otázky čtu z papíru (mít je s sebou samozřejmě můžu). Otázky – alespoň na některých místech - vycházejí z odpovědí!!! Nenechávat spadnout odpovědi pod stůl! Nedělejte rozhovory po u (a sami se sebou).

Rozhovory - rady 5. Rozhovor má určitou strukturu – vede odněkud někam. Sledujete určitou dějovou linku. I na malé ploše je možné otisknout smysluplný rozhovor, věnovat se třeba jedné otázce, kterou je možné rozvést a vyčerpat. Rozhovor by měl mít gradaci, ideálně směřovat k pointě. Střídat delší a kratší odpovědi (můžu proházet).

Rozhovory - rady Nahrané odpovědi se upravují. Pryč dáváme výplňová slova, ale také přeformulujeme některé věty. Škrtáme ve vlastních otázkách. Pokud si jen zapisujeme, píšeme si to podstatné. Musíme zachytit dikci a styl zpovídaného.

Rozhovory - rady Autorizace povinná není!

Rozhovory – typy rozhovorů Klasický (čistý) Zpracovaný Monologický Rozhovor realizovaný rozpravou Reportážní rozhovor